Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Nepiju sám

90%
5 10
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Nepiju sám

Nejnovější vydání:
Dokořán - 2006
Počet stránek: 88
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Dokořán (2006) 88

Tvorba herce, básníka a písničkáře Vladimíra Vysockého se v Sovětském svazu v 70. letech stala téměř náboženstvím. K smrti uprostřed horečné tvůrčí činnosti ho možná víc než oficiální neláska úřadů uštvala neoficiální láska miliónů příznivců. V červenci 1980 padl usmýkán nadlidským pracovním vypětím, nespoutaným způsobem života a alkoholem. U nás jeho písně v překladech Milana Dvořáka zařadil na počátku 80. let do repertoáru Jaromír Nohavica a uvedl ho tak do českého povědomí. Do výběru zařazuje Milan Dvořák několik klasických textů, ale naprostou většinu tvoří překlady zcela nové. (Založil/a: Milena)

(více)  

Štítky

#výbor  #poezie 
více  
Vladimir Vysockij Vladimir Vysockij
*24.01.1938 - †25.07.1980

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Ronnie
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 2. 2016, 20:03
Vysockij je úžasný básník. :) V každé básni lze najít tolik myšlenek...

Poprava horské ozvěny

Tam v Průsmyku skalním,
kde vítr je jediná síla, je síla,
kde tyčí se sráz,
na který nikdo z nás nepronik, nepronik,
tam blaze a šťastně
si veselá, veselá ozvěna žila
a slyšela na lidský křik,
na živý lidský křik.

Když samota zlá
sevře hrdlo a omotá sítí, svou sítí,
a sklíčený vzdech
jen taktak rozezní ovzduší, ovzduší,
to volání o pomoc
ozvěna zázračně, zázračně chytí
a přátelům
donese a zesílí do uší.

To nebyli lidi,
co odvary z durmanu pili, ach pili
a do tichých hor
hnali se s dusotem, s pokřikem, s pokřikem,
a ten živý hlas,
ten si umlčet umínili.
Chytili ozvěnu,
ústa jí ucpali roubíkem.

V té zábavě kruté
a krvavé ozvěnu bili a bili
a kopali do ní,
a přece se neozval křik, žádný křik.
Pak ji utichlou
před rozedněním zastřelili
a proud kamení
jako proud slzí se rozestřík.