Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Konec punku v Helsinkách

89%
4 211
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Konec punku v Helsinkách Originální název: Konec punku v Helsinkách

Nejnovější vydání:
Labyrint - 2010
ISBN: 978-80-87260-17-3
Počet stránek: 268
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 88x v oblíbených
v přečtených 329x v přečtených
v knihovně 60x v knihovně
k přečtení 130x k přečtení
právě čte 7x právě čte
si přeje 4x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Labyrint (2010) 978-80-87260-17-3 268

Ole toho od života už moc nechce. Je mu čtyřicet, kouří, pije a večer stojí za pultem malého zaplivaného baru Helsinky v jednom východoněmeckém velkoměstě. Otlučený bar je poslední oázou pro jeho staré kamarády, lásky i potrhlé štamgasty. Hlavního hrdinu pronásledují zakouřené vzpomínky a oči mladé dívky, která svou soukromou revoluci v rytmu punkových písní zaznamenává do autentického deníku. Román o popraskaných vztazích, neustávající touze a míjení, o světě, který se tak rychle proměňuje, že jsme mu už dávno přestali rozumět.

Román o poslední punkové generaci a o tom,
co z ní po dvaceti letech zbylo. (Založil/a: Jarin)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

s-reader
80% 80% 80% 80% 80%
  2. 5. 2011, 7:52
Pokud by tématem Rudišovy knihy byl jen příběh stárnoucího punkera, jeho vzpomínek a mapování doby, ve které prožil své mládí, byla by to pro mě vrcholně nezajímavá kniha, protože punk, ačkoliv proti němu nic nemám, nebyl nikdy můj životní styl.
Pokud by to bylo jediné téma. Ale… naštěstí je vždy nějaké ale. Stárnutí, změna hodnotového žebříčku v nás a hlavně našich vrstevníků, přátel i lidí se kterými se jen stýkáme, prorůstání úzké skupiny kamarádů partnery, spolupracovníky, jinými přáteli, model vývoje, který je univerzální pro každého jedince a zajímavé je, jak na to konkrétní člověk reaguje. Zajímavý je i popis takového tématu a hlavně postoj autora, který hodně vypovídá o autorovi samém. Právě tento bod je pro mě důležitý, pro mé hodnocení kvality knihy i kvality autora. Rudiš ke změnám v Oleho životě přistupuje bez jakékoliv hysterie, nesnaží se vnutit čtenáři názor, že je to prohra, že jedině správné a čestné by bylo zůstat věčně revoltujícím, věčně mladým.
Jediné, co se mi špatně četlo byla životní filozofie Oleho dcery. To není ale výtka autorovi, je to jen konstatování. Pocit tíhy uvědomění si, kam až psychika člověka občas zažene.
Proložení románu druhou linkou, kterou nás vedou zápisky v deníku punkerky z Jeseníku, linkou, která se dramaticky kříží s linií Oleho příběhu, vede ke zvýšení poutavosti a čtivosti knihy jako celku. Podtrženo sečteno: velmi zdařilá kniha.
LadysR2
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 9. 2015, 15:52
Dejte si prášek proti smrti.... a nebo Konec punku v Helsinkách. Je to pecka! Je to punk těch, co vlastně ani možná úplně tak nechtěli, ale žili tak. V ČSSR. Po Černobylu. V NDR. Továrně na atletické vítěze. V Jeseníku, Berlíně, Plzni... Vlastně je jedno kde. Každý si v knize kousek svýho šedivýho nebe najde.
Je to punk, atmosféra, depky, vztahy, životní obraty, nuda, šeď, policajti, mlátičky, číra a HNF. A vysněný koncert Die Toten Hosen v šedivym ČSSR.
Takže Danke, pane Rudiš
kamie
80% 80% 80% 80% 80%
  22. 11. 2010, 13:35
Rozhodně nejvyzrálejší Rudišova kniha. Oproti předchozím, které byly na můj vkus až příliš lineární, rozehrává více dějových linií, které se různými způsoby drží stále stejných motivů. Schopnost vykreslování prapodivných postaviček tak vytváří mozaiku, z níž na vás dýchne burcující osamělost, pokusy o vzdor proti bůhvíčemu s vědomím zbytečnosti a nevyhnutelnost pomíjivosti. Nechybí ani smysl pro humor, to ale asi nepřekvapí. Přes drobné nedostatky (dle mého určitá překombinovanost v závěru) rozhodně zajímavé čtení.
Ann-K.
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 8. 2016, 23:43
Tato kniha si mě získala. Jelikož k punku mám poměrně blízko, tak o to víc. Vidět jména vašich oblíbených kapel v knize, to je prostě něco, co se nezažívá každý den :D To samozřejmě to není jediný důvod, proč se mi kniha líbila. Příběhy se navzájem doplňují a každý má něco do sebe. Dokonce i část Hezcí lidé měla něco do sebe. Nejvíce mě asi zaujala postava houbičkáře Franka a jeho Dějiny světa. Opravdu skvělý nápad! Takovou hru bych chtěla taky! :D Moje první kniha od pana Rudiše a né poslední.
Plue
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 11. 2015, 23:47
Nejlépe se mi četl deník Nancy. U Oleho se mísila minulost se současností a zpočátku mi to přišlo chaotické, potom jsem si ale zvykla a začetla se. Zato manifest Hezký lidi byl za trest, naštěstí měl jen pár stran. Celkově se mi kniha líbila, měla zajímavý námět. A skoro vůbec mi nevadilo, že už v polovině knihy jsem se dozvěděla, jak to dopadlo s Nancy.
HiHero
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 7. 2013, 14:54
Jsem moc ráda, že nám tuto knihu zařadili do seznamu povinné četby k maturitě. Smutný, ale velmi krásný příběh o generaci punkerů z pohledu více lidí a ve více časových linií. Opravdu krásné a zajímavé čtení.
knihkupec
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 2. 2011, 21:48
Příběh je to smutnej. Bývalý punkáči z v knize nejmenovaného východoněmeckého města (podle indicií tipuju Eisenhüttenstadt) se tak nějak plandají, zatímco jejich vždy bezútěšné město je nyní i přes všechno to budování obchodních zón a tunelů a dálnic snad ještě bezútěšnější, než když bylo za časů NDR ocelovým srdcem prvního socialistického státu na německém území. Štěstí nenajdou, vlastně ho ani nehledají a na to, že kdysi hráli v lokálně slavné punkové kapele, jen vzpomínají, či spíše nevzpomínají, anebo je to vlastně ani moc nezajímá. Pěkným vtípkem, který je později ke konci knihy umocněn, je to, že jejich manažer se jmenoval Malcolm a nakonec se ukáže, že ačkoliv byl stejně schopný jako ten Malcolm McLaren od Sex Pistols, byl to taky stejnej hajzl, ačkoliv trochu jinak. S českým prostředím se děj knihy prolíná prostřednictvím fiktivního deníku punkerky z Jeseníku, který se nakonec ukáže jako ne tak zcela fiktivní (pěkné překvapení na konec knihy, stejně jako odhalení skutečného vypravěče příběhu na jedné z posledních stránek). A pasáže z toho deníku považuju za jedny z nejvydařenějších částí románu. Opravdu. To se opravdu musí uznat, jak se autor ve zralém věku něco přes třicet vžil do duše té sedmnáctileté punkerky z Jeseníku. Neméně podařená je citace z "manifestu" dcery jednoho z hrdinů, čili poněkud více drsnější punkerky ze současnosti. No, a zde bych prozrazování děje knihy ukončil. Místo toho doporučím knihu přečíst všem, kteří aspoň pár měsíců v životě byli punk.