Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě

88%
4 97
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě Originální název: Blood Meridian, or The Evening Redness in the West
Poprvé vydáno celosvětově: 1985

Nejnovější vydání:
Argo - 2009
ISBN: 978-80-257-0141-6
Počet stránek: 389
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 28x v oblíbených
v přečtených 127x v přečtených
v knihovně 42x v knihovně
k přečtení 96x k přečtení
právě čte 4x právě čte
si přeje 3x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2009) 978-80-257-0141-6 389

Když v roce 1985 vydal Cormac McCarthy svůj pátý román Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě, dočkal se pouze vlažného a rozpačitého přijetí. Postupem času však zájem čtenářstva i kritické obce narůstal a v dnešní době se kniha těší takřka kultovnímu statusu – je označována za McCarthyho vrcholné dílo a zároveň za jeden z nejdůležitějších amerických románů 20. století.
Autor v tomto historickém románu popisuje řádění Glantonova gangu na texasko-mexických hranicích v letech 1849-1850. Valná většina dobových událostí a postav je skutečná, do děje jsou pak vpleteny také smyšlené osudy hlavního hrdiny, bezejmenného „kluka“. Co však Krvavý poledník od jiných historických próz zásadně odlišuje, je autorův osobitý styl a hloubka filozofické vize. Autor k popisům brutálního násilí a nelítostné pustiny používá archaizující biblicko-barokní jazyk, jenž slouží současně také jako kryptické médium odkazující na nejrůznější myšlenkové směry: mystické křesťanství Jakoba Boehma, vůli k moci Friedricha Nietzscheho, stará gnostická učení i tarotové arkány. Z uměleckých paralel pak nelze nezmínit Homérovu Ilias, Danteho Peklo, či Melvillovu Bílou velrybu, malby Hieronyma Bosche či westerny Sama Peckinpaha.
Krvavý poledník přináší zážitek nejen pronikavý, zneklidňující a drásavý, ale svým způsobem také zvráceně krásný. Chyťte se hrušky sedla – vyrážíme! (Založil/a: Jakub Ehrenberger)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Všivák
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 1. 2012, 15:54
Velmi naturalistická kniha, kde krev stříká proudem, nohy a hlavy lítají okolo. Kniha ukazuje odvrácenou tvář divokého západu. Ani chvíli jsem se nenudil.
mitote
60% 60% 60% 60% 60%
  16. 11. 2010, 9:17
Přijde mi, že celá knížka je psána nezaujetým pozorovatelem, který jen stroze popisuje děj bez většího citového zásahu. I přes to, že mě děj do sebe nevtáhl tak jak jsem si přála je ta knížka perfektní a o Soudci se mi dokonce několikrát zdálo, jak mě jeho postava uchvátila a zároveň jsem z ní měla pocit mrazení v zádech.... C. McCarthy je výborný spisovatel
kingmaker
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 5. 2012, 11:01
Tlupa kapitána Glantona projíždí mexickým pohraničím a zabíjí téměř vše, co se hýbe. Vraždění je to bezuzdné a nemilosrdné, nejsou ho ušetřeny děti, ženy, ani starci. Jenže odpůrci Glantonovy bandy, ať už Apači, nebo mexičtí vojáci, nejsou o nic lepší. V celém románu vlastně není snad jediná kladná postava a jediný skutek milosrdenství. Snad s jedinou výjimkou, na závěr románu chce bezejmenný kluk pomoct mexické stařeně. Mluví k ní aby nakonec zjistil, že je to jen stará, Sluncem vysušená mrtvola. Nade vším ale trčí postava soudce Holdena. Tento muž, na jehož těle není jediný chlup, je snad Satan, snad Osud, ale také to může být jen mazaný podvodník. Odpověď na tuto otázku McCarthy nedává, musíte si zvolit sami, v každém případě v tomto samozvaném soudci stvořil autor jednu z nejdémoničtějších postav světová literatury, patrona zrádných a krutých slov, vládce chaosu, ďábelského žertéře. To vše je podáno v básnickém jazyce, který tvoří protiklad krutému ději. Ďábelské, ale také ďábelsky dobré.
kure91
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 6. 2012, 1:02
Co k tomuhle říct, přišlo mi to jako nejsurovější kniha od McCarthyho, žádné zbytečné vedlejší linky odbíhající od tématu, prostě jen Kluk, Glantonova tlupa, Soudce a pořádná hora skalpů...
shawn
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 2. 2011, 21:04
Všichni krásní koně mě trochu zklamali a dlouho jsem se nutil, než jsem se zase do něčeho od McCarthyho pustil. Teď jsem rád, že jsem to udělal. Název je skutečně přesný. Krvavý poledník mi dokonale evokuje řadu neskutečně brutálních a surových scén, se kterými se v románu moc nešetří a večerní červánky zas autorovo poetické rozprávění o krajině a praskání nočního táborového ohně. Tyhle dvě roviny..poetika a krutá realita byly dokonalé..občas mi vadila jen soudcova filosofická bloumání. Ty se ale daly díky dokonalému zbytku knížky přejít.
tricky
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 4. 2010, 19:28
Vynikající čtení , které jsem si vychutnával doslova větu po větě. Ne , že bych se vyžíval v v detailních popisech naturalistického násilí(kterého je v knize požehnaně) , ale spolu s jímavým a krásným popisem krajiny americko mexického prostředí mě dostal zejména silný příběh(navíc podložen více méně skutečnými postavami a událostmi)
Postava soudce Holdena by si zřejmě zasloužila speciální komentář a rozbor , nikoli však ode mne.
Zapomeňte na Karla Maye - forever!
wendel
60% 60% 60% 60% 60%
  20. 10. 2016, 16:30
Hodně brutální popis divokého západu. Žádná romantická máyovka s kladnými hrdiny. Tady žádné kladné postavy nejsou, všichni jsou hrozní a zlí, nebo ještě hroznější a zlejší. Bohužel se mi kniha moc dobře nečetla, a to kvůli McCarthyho vypravěčskému stylu.Celkem dlouho mi také trvalo, než jsem si zvykl, že McCarthy při rozhovorech postav nepoužívá úvozovky.
Původně jsem chtěl dát jen dvě hvězdy,ale myslím, že to si zase nezaslouží, takže nakonec za tři.
Vaccuum
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 11. 2014, 22:55
Pokud si chcete podržet iluze o lidstvu, tak tuhle knížku nečtěte. Ale zase přijdete o skvělou knížku. Asi nejlépe ji vystihují tahle dvě slova: apatická krutost. Všech vůči všem. A přírody vůči člověku jako bonus. Nejsou zde žádní kladní hrdinové, nejsou zde nevinné oběti něčí agrese. A to prostě proto, že i ten nejslabší a nejubožejší mexický vesničan kohokoli bez výčitek zabije a oloupí, jakmile dostane příležitost. O tom, že indiáni tu rozhodně nejsou ušlechtilými divochy, je asi zbytečné se zmiňovat. To co tady dostente je hodně syrový a krutý obraz lidské společnosti bez naděje, že existuje východisko (ano, Cesta proti tomu končí úplně sluníčkově).
yellow41
  8. 2. 2012, 14:43
Již jednou jsem tuto knihu rozečetla a bohužel se nedostala přes první kapitolu. V létě se na ni chystám znovu a tentokrát svou chybu již nezopakuji. Rozhodně před čtením nebudu jíst.
horry87
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 2. 2012, 17:10
dost dobry!! divoky zapad poloviny devatenacteho stoleti bez jakychkoliv prikras, zbytecnych reci a hlavne kladnych hrdinu. zabij nebo budes zabit
jeseter98
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 11. 2010, 19:14
Jsem čtenářem, který je obdivovatelem tohoto spisovatele (cesta, tahle země nenípro starý, atd.) Připouštím, že tahle kniha je zvláštní, ale ve svém důsledku, který jsem po přečtčení získal je pro mě přínosem. Soudce je osoba příběhu, která je potřeba k tomu, aby celou scénu stavěla.