Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Třináct do tuctu

68%
3 8
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Třináct do tuctu Originální název: Nabokov’s Dozen

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Euromedia Group - 2006
ISBN: 80-86938-47-6
Počet stránek: 157
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 16x v přečtených
v knihovně 16x v knihovně
k přečtení 5x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Euromedia Group (2006) 80-86938-47-6 157
Volvox Globator (1996)

Povídky klasika moderní ruské literatury jsou krátkými obrazy z autorova dětství a emigrace, portréty rodičů, přátel i nahodilých figurek.

Třináct Nabokovových kratších próz, jež vycházejí pod názvem Třináct do tuctu, dokazuje nejen spisovatelovu schopnost vystavět ucelený příběh na omezené ploše povídky, ale i jeho suverénní zacházení s jazykem (kromě autorovy rodné ruštiny byly některé napsány anglicky, a jedna dokonce francouzsky). Naplno se v nich zračí celá šíře spisovatelova talentu: od elegicky jímavých próz, evokujících nezachytitelnost vzpomínky a touhu po ztraceném bezpečí dětství, až po texty využívající bizarní obraznost a rušící tradiční chápání času. Přestože zahrnuté texty často nesou alegorický, mnohdy až groteskní ráz, společného jmenovatele všech těchto próz lze vidět v citlivém zájmu o neopakovatelnost lidské existence - tedy v motivu, který je pro autorovu tvorbu typický. (Založil/a: AkinomZ)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Michelle S
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 1. 2014, 20:39
Nabokovovy povídky jsou zvláštní (asi jako všechno, co napíše) a lze v nich objevit mnohem více z Nabokova jako člověka než z jeho románů. Líbil se mi ten lehký smysl pro humor a ironii, nádherný květnatý jazyk a ta příjemná melancholie, se kterou jsou povídky psány. Nejvíce se mi asi líbily povídky První láska a Mademoiselle O, ve kterých lze samotného Nabokova objevit nejvíc, asi proto, že jsou inspirovány jeho životem. Byl to zvláštní, zajímavý člověk a já ho mám po přečtení této knihy ještě raději.
MatesS
60% 60% 60% 60% 60%
  11. 11. 2012, 15:57
Literární extázi vystřídalo takové nicneříkající nadýchané povídání o kráse světa. Tuhle knihu musím odložit, Nabokova ale nikoliv.