Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Polštář z trávy

78%
4 10
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Polštář z trávy Originální název: Kusamakura

Nejnovější vydání:
Státní nakladatelství krásné literatury a umění - 1958
Počet stránek: 216
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 3x v oblíbených
v přečtených 10x v přečtených
v knihovně 6x v knihovně
k přečtení 13x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Státní nakladatelství krásné literatury a umění (1958) 216

Román "Polštář z trávy" byl psán především jako protest proti naturalismu, který byl na počátku 20. století hlavním proudem japonské literatury. Kniha se snaží vypořádat s problematickým kulturním dědictvím období Meidži pomocí návratu k tradicím, pomocí poetického a formálně vybroušeného stylu.
Kniha má dvě roviny: dějová popisuje autorovo (poutníkovo) putování k horským vřídlům. Více se ale Nacume zaměřuje na líčení nejrůznějších smyslových vjemů a představ (jak přírodních tak kulturních), vyjevuje své názory na umění a estetiku, představuje například čínskou poezii, kaligrafii a porcelán. Dílo se dá svým způsobem považovat za manifest Nacumeho smýšlení a děj hraje v knize spíše podružnou roli rámce sjednocujícího myšlenkový obsah. (Založil/a: Lyn)

(více)  

Štítky

více  
Sóseki Nacume Sóseki Nacume
*9.2.1867 - †9.12.1916

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

s-reader
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 8. 2010, 12:47
„Stín z bambusového koštěte nezviřuje prach“

Polštář z trávy JE umělecká kniha. Veskrze umělecká, ať se na to dívám z jakéhokoli úhlu. Děje je tam pomálu: básník z Tokia, který v horském zřídle v Nakoji hledá odlidštění, slečna Nami, která opustila svého zchudlého manžela a ani několik dalších postav žádný děj nevytvářejí. To vše je jen jakýsi substrát, na kterém autor kultivuje své názory na umění, zejména na malířství a poezii.
Nevím nakolik vám bude blízký názor na čistotu umělcovy duše, na inspiraci z milostí boží či na krásu polévky, ve které se snoubí zeleň mladého kapradí s červení a bělobou ráčků. Mě zaujal jiný rys polštáře z trávy. Němé obrazy. Něco mezi pantomimou a zábleskem, který zmrazí okamžik. V tomto smyslu je dokonale zachyceno setkání Nami se svým bývalým manželem, které malíř z dálky pozoruje. Co je to? Je to pantomima nebo obraz, který je dokreslován, zdokonalován, obraz, který právě vzniká?
Soucit, který se na konci knihy objeví v tváři slečny Nami je už jen tečkou za poslední tečkou. A i bez něj by byl text kompaktní, dokonalý, okouzlující.
Ostatně:

„Je moudrá nevěsta
jede-li na koni,
teprve když doba květu pomine.“

Rozumíte?
lucascus
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 1. 2016, 19:25
Pokud jste zvyklí číst klasickou evropskou literaturu, nebo americkou řadu bestsellerů, tohle bude pro vás šok. Někteří z vás knihu po pár stránkách zahodí, někteří budou nudou zívat až do konce a dočtou ji jen z povinnosti. Ale vy ostatní, se máte na co těšit. Nacume je génius, který si hraje s emocemi, barvami, se slovíčky samotnými a do toho jen lehounce naroubuje děj, který vás vtáhne pouze tehdy, když zapojíte všech pět smyslů (nebo i šestý, pokud ho máte). Umění, filofie, japonská kultura a prostředí - to vše se zde snoubí s pomalostí a tichem, jež plyne pomalu jako řeka v Japonsku. Jsem si jist, že to není poslední Nacume, kterého jsem četl. Vřele doporučuji.