Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Jak být dobrým rodičem

67%
3 3
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Jak být dobrým rodičem Originální název: Jak být dobrým rodičem

Nejnovější vydání:
Grada - 2001
ISBN: 80-247-9063-7
Počet stránek: 83
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 8x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 0x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Grada (2001) 80-247-9063-7 83

Snad každý otec a matka chtějí, aby byli nazýváni dobrými rodiči. Fakt je, že ač na řízení auta potřebujeme složit zkoušky k oprávnění řízení vozidla a vlastně většina profesí vyžaduje nějakou průpravu, rodičem se může stát kdokoli, kdo je k tomu biologicky vybaven. Výchova bez lásky se mění v drezuru.
Kniha velmi populární autorky světového formátu, původem z Moravy, která žije a pracuje v Německu, ukazuje, jak děti vychovávat k síle, samostatnosti, budovat v nich zdravé sebevědomí a zároveň jistotu citového zázemí, které mají v rodičích. Vše v životě má své místo – a to odměna i trest. I toto lze v této krásné publikaci nalézt. Ale i mnoho dalších stylů výchovy, o nichž by bylo dobré vědět. (Založil/a: skjaninka)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

jatox
80% 80% 80% 80% 80%
  26. 12. 2015, 11:02
Kniha shrnuje asi ty nejzásadnější myšlenky, o co by asi mělo ve výchově jít, a myslim, že opravdu bylo řečeno všechno podstatný. Některý věci jsou vyloženě jen krátký citáty, který jsou dostatečně vypovídající. Jinde je tématu věnováno víc řádků nebo odstavců.

Pro mě osobně to nebyly úplně nový věci. Často bylo oděno do slov to, co prostě nějak vim, cejtim. Hodně věcí mi pak přišlo prostě úplně samozřejmejch. Ale to je tím, jakej mi byl danej výchovnej vzor doma a tak, a jen když se podívám kolem sebe, i na lidi, co maj různý vystudovaný peďáky, tak si říkám, že to tak úplně samozřejmý pro většinu lidí nebude. A hodilo by se, aby si takovou malinkou příručku přečetl každej, kdo se pouští do jednoho z nejtěžších – a zároveň potenciálně nejkrásnějších - životních úkolů – totiž výchovy dětí.
Jako důležitý věci, o kterejch autorka píše, vnímám třeba témata bezvýhradný lásky a přijetí, potřeby bezpečí a rodičovský důslednosti, důležitosti vzorů, důležitosti řádu, i pár poznámek o nevhodnejch trestech a o chvále, o lidskosti a její souvislosti s dnešní ztrátou kontaktu a hrozbou jeho náhrady technologiema… a taky jsem hodně ocenila i nějakej úplně základní duchovní „vhled“ nebo jak to říct - respektu k vyššímu řádu a naděje, protože tohle je nesmírně důležitý nějakým způsobem dětem dát. A je úplně jedno, jestli vyrůstá v tzv. ateistický rodině, to s vyslovenou a jasně identifikovanou religiozitou nemá zas tak úplně moc společnýho. Ale vposledku to pak souvisí s celkovou uvědomělostí člověka – s tím, jak ve svým životě bude pokračovat v sebevýchově a posléze výchově ostatních včetně jeho vlastních dětí, s jeho „dobrotou“, ale hlavně i životní spokojeností! A o co víc jde ve výchově, než o to snažit se vychovat z ratolesti co nejvíc „dobrýho“, ale i spokojenýho člověka?

Samozřejmě jsem úplně nehověla úplně každý větě, ale těch nebylo zas tolik. Trochu problém jsem měla s autorčiným vnímáním rodinný hierarchie, její neustálý opakování, že k dítěti se je třeba chovat jako k dítěti. No, nakonec jsem zjistila, že vlastně autorčin pohled sdílím, jen to tak nějak nazývám jinak. Razim spíš myšlenku, že dítě není dement, ale malej dospělej, jenže tím neříkám, že by ho rodiče neměli korigovat apod. což právě autorka myslí. Já jen, že asi kolem sebe potkávám situace, kde mi přijde, že zkrátka rodiče ze svejch dětí dementy dělaj, a nebo z nich dělaj dospělý až moc, když je za sebe nechávaj rozhodovat, nebo se jima dokonce fackovat. A závěrem, co mi vadilo, byly opakující se myšlenky v průběhu knihy. Ale tak asi to bylo pro autorku důležitý téma a opakování je matka moudrosti:D A zas je to vždycky v rámci pár vět, takže celkem v pohodě.
A ještě mě napadá, že stručnost knihy asi někdy může bejt i na škodu. Protože pokud to bude číst člověk, kterej nepochopí (nebo se spíš neztotožní) princip toho, jak se má třeba vyvíjet svobodná vůle dítěte, a že k jejímu správnýmu rozvoji není dobrý dávat dítěti moc svobody, pak tu informaci asi přejde a těžko ji bude vyhledávat někde jinde. (I když zrovna tý vůli se autorka věnuje během publikace docela dost.) Na druhou stranu, každej si z toho snad vezme něco, co zrovna má, a důležitý je i nebát se chybovat a nechtít bejt dokonalej rodič (i když pak je důležitý ke svejm chybám zaujmout určitej postoj a i tím vychovávat). I mě, přestože se s naprostou většinou vět ztotožňuju, zaujalo celkem dost věcí - něco třeba víte, jen na to ve výchově často zapomínáte - až jsem si sepsala 3 A4 poznámek:)