Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Stepní vlk

90%
5 211
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Stepní vlk
 Všechny obaly
Stepní vlk
 Všechny obaly
Stepní vlk
 Všechny obaly
Stepní vlk
 Všechny obaly
Stepní vlk
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: Steppenwolf

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Argo - 2006
ISBN: 80-7203-758-7
Počet stránek: 249
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 110x v oblíbených
v přečtených 365x v přečtených
v knihovně 74x v knihovně
k přečtení 167x k přečtení
právě čte 10x právě čte
si přeje 6x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2006) 80-7203-758-7 249
Odeon (1990) 80-207-0097-8
Odeon (1972) 01-032-72

Románu z roku 1927. Hesse v něm bilancuje krize uplynulého desetiletí a pokouší se formulovat východiska z nich. Poučen psychoanalýzou odhaluje ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti.

(oficiální text vydavatele - upraveno) (Založil/a: Liška)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

jatox
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 7. 2013, 14:54
Celej můj komentář částečně tak nějak SPOILERuje asi....
No týýýjo. Kde začít? Ze začátku knížky jsem byla fakt nadšená, hltala, jak Hesse dokázal popsat vnitřní rozpoložení atd. Ale konec knihy mě trošku zklamal a nějak mi to dost připomínalo Mistra a Markétku a jejich ujetý lítání. I když bych to bejvala Hessemu odpustila, kdyby z tý ujetý pasáže vzešlo něco víc, než jen důkaz o spoustě částí Harryho osobnosti. Mimochodem, spoustu citátů jsem si musela přepsat a něco moudrýho jsem sem i mohla dát, ale to bych fakt ani nevybrala, kolik toho je:)
Asi to není kniha, která má jeden výklad. Každej v ní musí hledat to pro něj. Charakteristika stepního vlka byla do určitý míry fakt úžasná. Hodně jsem se v tom, asi jako spousta jinejch, poznávala. Sám Hesse na konci knihy píše, že jeho kniha bejvá často z půlky nepochopená, i když je spousta čtenářů schopná prožívat s Harrym jeho utrpení atd.No a já jsem měla taky takovej pocit. Možná to je tím, jak autor píše, že jeho kniha by měla bejt blízká hlavně třeba padesátníkům, přičemž ji čtou hlavně o hodně mladší jedinci. Já jsem ale neměla problém ani s tím, že mi schází ten „svět víry“, nesmrtelných, ducha. Spíš jsem se nemohla ubránit dojmu, že i ta charakteristika Harryho trošku pokulhává. Ale v zásadě jako jo…:-D
Osoba toužící po věčnosti ducha vs. Stepní vlk vs. Měšťáckost jako místo, kde se člověk většinou zasekne. Tak jsem si to nakonec srovnala, ale nevim nevim. Občas to vypadalo, že Hesse vyzdvihuje vlka jako tu ušlechtilou část jeho já. Ale je ušlechtilej a duchaplnej vlk? Vlk vedenej svýma pudama, kterej neví, co to je morálka? No ne.. ten duch je na druhý straně barikády, ale v tom případě by si Harry Stepní vlk vůbec říkat neměl.

Zkrátka v tomhle světě jako vlk žít nejde. Ani to asi není žádoucí. Ale co je lepší, bejt nezkrocenej vlk? Nebo člověk, kterej se uspokojí s povrchníma prožitkama? (Mezi který teda mimochodem patří právě i žádostivost, která má k vlku dost blízko)
Jedna z nejdůležitějších myšlenek knihy je, že každej máme mnoho duší, tváří naší osobnosti, toho, co nás definuje. Ano a měli bychom všechno přijmout za svý a vědět, že máme volbu poskládat figurky, jak chceme. Herryho neštěstí je pochopitelný. Vzdychá si nad kýčovitým obrazem Goetha, a přitom spí s měšťáckýma (i když trochu na úrovni) děvkama. Jojo, zdá se, že není jednoduchý žít v tomhle světě. Ale Hesse nás odkazuje k humoru, jako místu překlenutí ducha a matky přírody. Což je vlastně vcelku zvláštní, protože i podle východních filozofií, z kterejch Hesse evidentně čerpá, se božskej potenciál ukrývá právě v matce přírodě. No… asi si tohle přečtu víckrát za život.

Nakonec jsem postrádala jen takovou maličkost… Harry říká, "jo, budu se snažit naučit se žít, smát, čeká na mě Mozart a Pablo a"…… no kde je sakra Hermína? Ať už je Hermína jen vymyšlená část Harryho osobnosti, nebo je to reálná ženská, moh se o ní zmínit, aby měla jatox klidný spaní, že láska vždy zvítězí. Protože si přece už jednou zkusil, že smrt, po který tolik toužil, je zbabělost a tak.
...Prostě patos fuj a humor všecko vyléčí. A jo, asi má ten Hesse fakt pravdu.
No a hodnocení fakt nevim. Ale tentokrát budu hodná, i když mi u toho skřípou zuby.
ForFreedom
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 7. 2011, 10:18
Brilantní kniha ve všech směrech. Maximalisticky a do detailu propracované stokrát omýlané téma ztroskotance, který přes svůj světabol neví, co s životem dál, konečně ani na okamžik netíhne k nějakým klišé, naopak. Hesse s důvěrou své mistrovské tahy nedílně podpírá psychoanalýzou, čímž navíc ze svých vlastních prožitků a pocitů na tento velmi aktuální problém tvoří zajímavý věděcko-subjektivní pohled. Dokonale se mu daří záměrné spojování racionálních stránek vědy s imaginárním snovým světem lidské psychiky, své obsáhlé myšlenky dokáže obrazně vysvětlovat, až tvoří množství úchvatných citátů...
Co je zajímavé, je fakt, že byť je Steppenwolf určen postarším lidem jako byl Harry sám, paradoxně je přece jen více čtena, vyhledávána a troufnu si říct i více oceňována mladšími ročníky. Může za to Hesseho dokonalost ve zobecnění, ale nikoli zjednodušení, vystihnout rozpolcenou lidskou duši? -
Nejasná četba, ve které se mnozí jedinci najdou.
lusk_lusk
  12. 3. 2014, 19:48
Čím větší očekávání si chováme, tím větší může být i naše sklamání. S Hessem jsem se už dříve seznámila, přestože mi jeho styl nijak zvášť k srdci nepřirostl, po mnohých zmínkách o Stepním vlku v jiné literatuře jsem si kolem této klasiky vytvořila mýtickou bublinu, která po letech růstu rychle splaskla. Vlku jsem podobnější než bych si přála, ale asi ještě nenastala správná doba.
Preambule
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 10. 2015, 10:14
Ohromení, úžas. Díky za tuhle knihu, za ty pravdy co mi předala a ještě jistě mnohokrát předá. Díky za moudrost, obrazy, barvy, zrcadlo jež mi dává.
Nemůžu hodnotit určité části zvlášť - obě byly dobré, obě k sobě patří a jedna bez druhé by neměla smysl. První, vnitřní svět, tajemný, šedý ale ne bez emocí, zlomená hůl nad sebou samým. Tohle my mladí ještě neznáme, i když si myslíme, že ano. Oproti tomu svět druhý, svět halucinací, kabaretů, blyštivých světel, dívek i mužů na malém městě - i tohle můžeš zažít. Krásný Pablo, Magické divadlo - divadlo Světa - oslava života a radosti.
Není to příběh racionální, není zde nic k pochopení (i když autorův doslov se nás nejspíš snaží navést), stačí se naladit a plout se starým Harrym, Stepním vlkem a jeho důležitým životním okamžikem.
Jediné (ale drobné) mínus musím bohužel dát za ten podivný doslov, jež celou tu náladu náhlého a nečekaného konce úplně porušil.
Jana Edita
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 4. 2016, 20:30
Zaslouženě vychvalovaná kniha, přesto jsem od ní čekala ještě o trošku víc. Jinak řečeno: četla jsem i mnoho jiných, lepších knih, o kterých se tolik nebásní.
lidus
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 12. 2013, 18:42
Spolužačka na gymplu mi jednou řekla, že jestli si chci vyvolat chorobnou depresi, je tahle kniha úplně ideální. Dlouho jsem proto neměla odvahu ji číst, až mě po letech překonala zvědavost. A nelituju. Depresi jsem nedostala, ale rozhodně ve mě dílo zanechalo silný dojem.
leprechaunek
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 1. 2013, 10:48
Pamatuju si, že jsem nikdy neslyšela svého skvělého profesora češtiny mluvit s takovým zaujetím a obdivem, jako o Stepním vlku... O pár let později jsem si knížku přečetla. Pokud si správně (?) pamatuju, je rozdělená na nějaké části... Začátek byl naprosto strhující, zbytek rozhodně nadprůměrný... Asi nikdy nebude mezi nejčtenějšími knížkami, i když mně osobně nepřišla až tak těžká... spíš... hluboká? Ale v každém případě naprosto brilantní kniha.
NiennaTasartir
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 9. 2014, 17:38
Brilantní dílo, jehož poselství je aktuální stále.
Moc se mi líbilo střídání dějových a úvahových částí.
No a ten konec! Nechal mne na rozpacích a hluboce uvažující. Byla to tedy pravda, nebo jen magické zrcadlo (Hermína)?
moniii_ch
  29. 7. 2012, 18:02
Tuto knihu mi doporučil můj profesor literatury jako jeho nejoblíbenější. Myslím, že mi chtěl odhalit kus sebe... ehm, rozhodně je to knížka plná emocí, ale domnívám se, že jsem na ní příliš mladá. Jednou si jí zkusím přečíst znova a doufám, že jí pochopím aspoň trošku. Nyní mi to, co chtěla říct, absolutně uniká stejně a jako pro eormis pro mě byla tak trochu oázou nudy.
eormis
20% 20% 20% 20% 20%
  10. 8. 2011, 19:02
Na tuhle knihu jsem se velmi těšila, ale po strhujících prvních kapitolách, přišla oáza nudy, kterou jsem prostě nedokázala překonat, takže jsem knihu za polovinou musela opustit.
kouba.kubikula
60% 60% 60% 60% 60%
  31. 8. 2016, 18:54
Tuto knihu asi opravdu každý čtenář přečte úplně jinak na základě jeho zkušeností a aktuálního duševního rozpoložení, je plná asociací a podobenství, jež lze číst odlišně. Toto se mi líbilo a nemůžu říct, že by mě kniha nezaujala. Na druhou stranu ovšem byla nastavena na můj vkus příliš narcistně a stavěla postavu pisatele nadmíru nad jeho okolí, bez špetky pokory relativizovala jeho vztahy vůči jiným lidem ve společnosti, trošku taková samolibá filosofická onanie... Asi jsem čekal větší protiválečnou agitaci, když jsem se dočetl o postavení knihy rovnému Bibli pro jistou generaci. Upřímně řečeno, neumím si připustit, že by tento text sepsal padesátiletý autor, třeba to v jeho věku uvidím jinak. Za mě 3*.
Guernica
40% 40% 40% 40% 40%
  3. 2. 2014, 22:01
Tak tahle "bible" opravdu, ale opravdu není můj šálek čaje. Prokousávat se nekonečnými pasážemi, ve kterých duševně narušený jedinec se sebevražednými sklony analyzuje své pocity marnosti, opovrhuje průměrností a zároveň nám, průměrným chudákům, svázaným předsudky a morálním diktátem společnosti, kteří si zbytečnost a ubohost svého počínání vůbec neuvědomujeme, naši bezstarostnou a povrchní existenci závidí, to opravdu není nic pro mě. Při čtení jsem měla pocit, že se brodím hustým, hlubokým bahnem deprese a existenční krize. Pokud tohle měl být záměr autora, pak je kniha brilantní. Žádnou sebereflexi ve mně ovšem nevzbudila a v polovině jsem ji rezignovaně odložila. Možná jednou vyzraju ze své průměrnosti a kvalitu tohoto díla docením, kvůli zachování své duševní rovnováhy ovšem radši doufám, že se tak nikdy nestane...
sheeno
80% 80% 80% 80% 80%
  1. 2. 2011, 15:05
Tak tohle je docela náročné čtení, ale kdo nehledá jen napínavé thrillery, tak mu tato kniha hodně dá. Celá kniha se zabývá psychologickým rozpoložením hlavního představitele, místy je napsaná tak, že se dá vyložit mnoha způsoby. A každý, kdo někdy řešil obdobné problémy, tak se v tézo knize určitě místama najde. Tato kniha nemá ani jednotné vysvětlení, každý čtenář jí pochopí dle svého, plno myšlenek vám dojde až třeba i několik dní po přečtení této knihy. Pokud jste ji četli pozorně a snažili jí pochopit, určitě o ní budete přemýšlet i po tom, když ji dočtete. V životě poté budete nacházet asociace, které vám tuto knihu budou stále připomínat.