Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Elegie

91%
5 61
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Elegie
 Všechny obaly
Elegie
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: Elegie

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Vyšehrad - 2013
ISBN: 978-80-7429-327-6
Počet stránek: 64
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Vyšehrad (2013) 978-80-7429-327-6 64
Československý spisovatel (1989) 80-202-0046-0 57
Československý spisovatel (1969)

Básník intimní milostné lyriky, která doposud oslovuje čtenáře různých generací. Z jeho díla připomínáme sbírku Elegie – soubor devíti elegií. Mladý básník v nich hodnotí a loučí se se svým existujícím životem, se svým důvěřivým dětstvím a mládím. Sbírka byla ukončena těsně před básníkovou tragickou smrtí. Jejího vydání se Jiří Orten již nedožil. (Založil/a: Liška)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

nevermore
60% 60% 60% 60% 60%
  22. 8. 2012, 15:51
Ortene, jsi správný depkař. Prosáknutá depresí je ve sbírce Elegie, myslím, každá báseň, ale já tě nekdy nestíhám...
horkosladka.symfonie
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 4. 2015, 22:02
Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu
tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý,
že ve své mladosti podobám se již králi
zašlého království. Vy jste přec věděla,
co křídel chybí nám k rozletu anděla,
jak krví smějeme se a jak krví pláčem.
Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem.

edenkrát na nebi (to píši o Bohu)
ťala se průzračnost o rudou oblohu
a krvácela pak a šla a zapadala.
Snad to byl jenom sen, ve kterém se mi zdála
maminka s tatínkem, domov a oba bratři,
snad to byl jenom sen, ve kterém člověk spatří
sám sebe ve vodě, pod koly v rybníce,
snad to byl jenom sen, zrcadlo měsíce,
neměl se mi však zdát, když jsem se neprobudil,
neměl mne zanechat v plameni, který studil!
Pád Boha. Jaký pád! Potom je chlapec sám,
bez blahé mocnosti, jež umí překážkám
snižovat výšiny, jež umí blížit dálku
a peklo zavírá na vůni, na fialku,
potom je chlapec sám a procítá a jde
za skutečností zel. Myslí, že nenajde.

Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán.
Miss Utahraptor
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 9. 2011, 17:36
“Poník se usmál. Mlčel. Uměl mlčet.
Potom se zvedl, přiblížil se ke mně
a řekl zvolna: Počítám tu něco.
A nevím proč a nevím ani kterak.
Ale já musím. Slyšíš? Musíš také.
Jdi hezky domů. Uč se čarovati.” (Šestá elegie)

Ortenovy Elegie se mi líbily. Nevím přesně proč, vím ale, že hodně. Některým částem jsem jen těžko rozuměla, bezesporu nejlépe jsem na tom byla při čtení Sedmé elegie. Někdy se mi povedlo rychleji číst, než přemýšlet a tak jsem se musela vracet i o několik řádků zpět, aby mi neunikal význam. Z hlediska slohového jsou na tom básně vskutku velmi dobře. Jazyk není nikterak složitý.
Nejvíce se mi líbila výše citovaná Šestá elegie, hledání vlastního místa za pomoci smutného mluvícího poníka (stále jsem přesvědčena o tom, že je světlehnědý), ale i ostatní měly své kouzlo.
Ke sbírce se v budoucnu ráda vrátím, bude-li čas.
Liška
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 12. 2009, 13:36
zde odkaz na stránky s nejlepší (alepoň pro mě :-))- sedmou - elegií...
http://web.quick.cz/asasek/orten/htm/bas6.htm
Kamelka
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 12. 2010, 22:40
Neuvěřitelná sbírka devíti přeživší elegií jež jsou výpovědí o smutné a tápající existenci samotného básníka jehož ovlivnili nejenom vrcholní představitelé ruské literatury.