Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Čekání na Godota

80%
4 448
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Čekání na Godota
 Všechny obaly
Čekání na Godota
 Všechny obaly
Originální název: En attendant Godot

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Větrné mlýny - 2005
ISBN: 80-86151-92-1
Počet stránek: 150
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 96x v oblíbených
v přečtených 811x v přečtených
v knihovně 58x v knihovně
k přečtení 213x k přečtení
právě čte 5x právě čte
si přeje 8x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Větrné mlýny (2005) 80-86151-92-1 150
Odeon (1986) 140

Dnes již klasické absurdní drama poprvé uvedené v roce 1953. Drama tvoří pouze dvě dějství. Dekorace se omezuje na jeden strom, scéna je tvořena venkovskou cestou. Právě zde se setkávají dva tuláci, přátelé, Estragon a Vladimír, z jejichž chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. Jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem dvojice pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provazu. První z nich ztělesňuje vychloubačnou a až sadistickou osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou. Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec, oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství. Druhé dějství je pokračuje takřka opakování dějství prvého. Jedinou změnou je zde, že brutální pán Pozzo přichází a je slepý, že jeho život je závislý na Luckym. Lucky je zase němý. Na konci druhého dějství se opět objevuje chlapec a sděluje, že ani dnes pan Godot nedorazí. Estragon a Vladimír tedy odcházejí s tím, že přijdou opět zítra. Chtějí odejít, ale přitom se ani nepohnou. Hra je mnohovýznamová. Chápejme ji jako tragické podobenství absurdity lidského údělu, jako důkaz, že jediným možným smyslem života je nesmyslné očekávání a jediným způsobem, jak si svůj úděl ulehčit, je zaplašovat čas, jenž je mu vymezen. A zabíjet je ho možno a nutno jakkoliv. Slova si zde dva hlavní protagonisté odrážejí jako pingpongové míčky, jejich úkolem není tomu druhému něco sdělit, ale jen zaplnit co nejvíce ubíjejícího času. Čekání na Godota není tedy hrou o rozbíjení sdělné funkce jazyka, ale hrou o čekání. Vladimír a Estragon jsou tuláci, kteří se snad už padesát let pohybují po stále týchž místech, ačkoliv přitom putují z místa na místo, tuláci redukovaní na nepatrné množství fyziologických potřeb a na dvě tři potřeby morální, nezůstat sami, čekat na Godota a zabíjet čas. Pozzo a Lucky jsou k sobě přivázání a to zcela materiálně, provazem a smyčkou. Jejich poměr je vztah pána a otroka, vzájemně připoutaných zištnými zájmy. Nakonec pak spolu setrvávají snad i ze zvyku a společně v průběhu hry fyzicky zchátrají tak, že se posléze v nabytém zmrzačení navzájem doplňují. V prvním dějství Lucky tancuje, jak mu Pozzo píská. A vlastně i tak, jak mu Pozzo nepíská, ale jak si on myslí, že by pískal, kdyby zapískal. V dějství druhém sice Pozzo stále vede Luckyho na provaze, ale ve skutečnosti jde, kam ho Lucky táhne, alespoň potud, pokud je sám schopen jít. Toto jejich fyzické zmrzačení je tragickou výzvou k lidskosti. Vladimír a Estragon jsou víceméně svobodní. Ve hře se na začátku scházejí, pak zase rozcházejí každý na jinou stranu a pak se zase vracejí k sobě. Jistě mají někdy jeden druhého dost, ale jeden bez druhého není schopen žít. Vladimír a Estragon jsou tuláci a zároveň i klauni, parodují sebe i Pozza s Luckym. V celém jejich dialogu nelze přesně rozeznat, která slova mají skutečně sdělnou hodnotu a která jsou řečena jen proto, aby zaplnila mlčení. Čekání na Godota se neobrací k divákovi s jednoznačnou a ucelenou odpovědí, kterou by do hry autor předem zašifroval. Spíše na něho naléhá sérií krutých otázek, na něž se divák může pokoušet hledat odpověď vlastní. Drama tedy není ani existencialistické, ani absurdní, ale pouze kruté. Krutost spočívá v tom, že vrhá divákovi do tváře otázky po smyslu hry, po smyslu existence postav, i po smyslu jeho vlastní existence, a odmítá přitom podat odpověď, jež by položené otázky útěšeně zrušila.

Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: Liška)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

CarolineS
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 2. 2016, 15:14
Jedním slovem: geniální. Geniální a přitom tak prosté. Geniálně prosté.
Narozdíl od mnoha mých předchůdců Čekání na Godota považuji za dílo s vysokou uměleckou hodnotou. Moc se mi líbila všechna ta absurdita, ta atmosféra, krutost, bezvýchodnost situace, ale zároveň vtipnost. Za nejzajímavější jsem však považovala dialogy Vladimíra a Estragona, Pozzo a Lucky už mě tolik nebavili. Také dle mého osobního názoru první dějství byloo trochu lepší, než to druhé. Proto hodnotím 4,5*.
ForFreedom
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 11. 2011, 19:37
Jasně, je možné argumentovat tím, že je to v podstatě jenom hra s životní absurditou, s bídou světa a tou veškerou nicotou, s kterou jsme denodenně konfrontováni, že je to v podstatě myšlenka, které se objevuje už od dob Shakespearových... Je to možné, ale tak sugestivní zážitek, tak krutě vystřihlý obraz světa a lidského údělu, to jsem dlouho nikde neviděla. Všechna ta anti-dynamičnost, oparovitá leklost, vzájemná latergická sklíčenost Vladimíra a Estragona... Pro mě mistrovské drama, nejen v řadě těch absurdních... 4,7/5
Romanka
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 10. 2015, 13:37
Mé první setkání s absurdním dramatem. Pro někoho možná může působit nudně, pro mě tak nějak tragikomicky. "Příběh" o ničem a o všem. Chtěla bych to vidět někdy v divadle.

Estragon: Pojď pryč.
Vladimír: Nemůžeme.
Estragon: Proč?
Vladimír: Čekáme na Godota.
Ducii
40% 40% 40% 40% 40%
  3. 12. 2015, 21:16
Jako text mne to nezaujalo, jako divadelní hra by to nemuselo být špatné. Četlo se to snadno, bylo to absurdní, jak to má být, ale nevím, asi jsem od toho čekala něco trochu víc.
Abigor
80% 80% 80% 80% 80%
  13. 7. 2012, 0:46
Opravdu velezajímavá záležitost. Ale zároveň i ne. Ostatně jako celý tohle rozpolcený dílečko. Nebylo mi to příjemný číst, absurdity byly absurdní, ale nešly až tak do extrémů, některý však byly mrazivý. Ale drama se asi hodnotí hlavně podle konce, ne? Tak v tom případě je tohle nemilosrdně dotažený. Ve skutečnosti tam nebylo řečeno nic, a přece mnohé. Tak to mám rád.
PeťkaW.
60% 60% 60% 60% 60%
  23. 11. 2012, 21:07
Čekání na Godota jsem musela přečíst kvůli škole. Možná jindy, až po něm sáhnu, protože budu chtít, budu na knihu nahlížet jinak. Teď je můj názor ale takový, že mě kniha absolutně neoslovila. Chápala jsem záměr i podstatu příběhu, ale nějak mě nedokázal zaujmout natolik, abych ho plně vstřebala a ocenila. Zkrátka sto stran žvatlání o ničem a o nikom. Godot prostě nepřijel. Třeba jindy...
borntolive
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 3. 2012, 9:26
Po zavření knihy doceněný smysl ve zdánlivém nesmyslu. A s laskavým humorem.

*Měl jsem takovej sen./Nevypravuj mi ho./Zdálo se mi, že.../Nevypravuj mi ho!!!/...Komu mám vyprávět svý nejsoukromější můry, když ne tobě?/Jen ať zůstanou soukromý.
*Jsem nešťastný./Fakt, jo? A odkdy?/Nevzpomínám si.
*Nešahej na mě! Neptej se mě! Nic mi neříkej! Zůstaň se mnou!
cmuchal
60% 60% 60% 60% 60%
  18. 11. 2012, 17:17
Četlo se mi to špatně kvůli té absurditě. Místy mě to nudilo, ale jsou i úseky, které mi přišli hodně vtipné. Jak jsou hlavní postavy lehkomyslné a dělají si ze sebe legraci. Líbí se mi, jak je toto drama stále aktuální. Pojednává o lidech, kteří se za něčím honí, řeknou si, že to má smysl, tráví hodně času přemýšlením nad tím a poté zjistí, že to smysl postrádá a určí si nový cíl. Promrhali zbytečně čas.
Zakončení knihy mohl autor více rozvinout a určit právě nový smysl Vladimíra a Estragona, ale neudělal to, a to shledávám za sympatické. Díky tomu kniha neodhalí veškeré mínění, musím si ho domyslet sám, dalo by se nad tím hodiny klábosit.
Martin_cz
60% 60% 60% 60% 60%
  6. 12. 2013, 21:39
Líbila se mi ta absurdita, přečetl jsem ji na dva zátahy a šest káv. Možná proto mi nepřišla místy nudná, nicméně mám rád tuto nesmyslnost čehokoliv.
Karliiina
80% 80% 80% 80% 80%
  21. 11. 2015, 19:02
Hra prakticky o ničem, ale to nic a absurdita se mi nějak zalíbily, samozřejmě má kniha okamžiky, kdy donutí čtenáře přemýšlet, ale o stranu dál ho donutí se od srdce zasmát.
Anett
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 9. 2012, 14:08
Knihám se štítkem "absurdní drama" jsem se vždy snažila vyhnout. Podle výkladu ze školy jsem si říkala, jak něco takového vůbec někdo může číst a Čekání na Godota jsem do své pocinné četby vůbec nezahrnovala. Po odchodu ze školy mi to ale nedalo a já si knihu přečetla a byla jsem nadšená. Opravdu jsem se spletla a díla v škatulce "absurdní drama" už přehlížet nebudu.
Nesmyslné čekání na Godota plné filozofických scén a úvah..dokonalost.
AkzuzkA
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 11. 2016, 21:11
Absurdita dovedená k naprosté dokonalosti. Až z toho mrazí. Klasické drama s ohromným poselstvím pro všechny, kdo jej dovedou najít.
Steak
  13. 11. 2015, 20:56
Tak nějak tuším, že tuto hru je možné buď milovat, nebo zavrhnout. A já asi bohužel patřím do té druhé skupiny, ačkoliv je mi to moc líto, protože je to prezentováno jako literární skvost, který jsem očividně nějak nepobrala. Anebo mi ten styl prostě nesedí a nemusím si vůbec připadat špatně, což je jedno - podstatné je, že jsem to dočetla, zavřela a řekla si: "A to je jako všechno?" (Nutno dodat, že já si na divadelní hry vůbec nepotrpím, takže i tento faktor na tom měl velkou roli).
gofis
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 1. 2014, 13:44
Vynikající drama, ať už dialogy, či jména postav...líbilo se mi, že hra nebyla jednoznačná autor ji ponechal na úvahách a představách čtenářů.
Yellow
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 1. 2010, 0:14
Nejlepší divadelní hra, kterou jsem kdy četl, viděl zfilmovanou, ale bohužel ještě neviděl na živo. Vtipné i smutné, parodující i vážné, lehkomyslné i filozofické. Kdo nezná, měl by si okamžitě doplnit tuto mezeru ve vzdělání. Dle mého názoru nejlepší drama od dob Shakespeara (a i o tom by se dalo polemizovat).
Barca9358
60% 60% 60% 60% 60%
  11. 9. 2014, 19:18
Vidět divadelní hru je lepší, než ji číst, což pro mě platí i u Čekání na Godota. Proti absurdnímu dramatu vůbec nic nemám, ale kniha mi po chvíli přišla trochu nudná a tím i únavná.
Emma89
40% 40% 40% 40% 40%
  21. 7. 2015, 20:11
Kdo si počká, ten se dočká. V tomto případě nedočká. Absurdní příběh, absurdní drama, absurdní dialogy. Moc nechápu, proč je tato hra tak vysoce procentuálně hodnocená. Místama jsem se musela až smát, co to čtu za blbost. Nicméně jsem dočetla, ale můj život by nebyl o moc ochuzený, kdybych se hře vyhnula. Ve hře se totiž neděje vůbec nic. A bohužel se to NIC děje dvakrát, protože má hra dvě dějství. Přečetla bych ji snad jen kdybych trpěla insomnií. Tohle by uspalo i ty nejvíce beznadějný případy.
klertecka
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 1. 2012, 21:07
Naprosto absurdní fantasmagorie, kterou podle mě ne každej dokáže ocenit. Já mám to štěstí že jsem stejně absurdně fantasmagorická a do primitivního příběhu jsem se na sto procent vžila. (+ krásný vydání Větrných Mlýnů doplněný o geniální veršovánky). Tak jdem? Tak jdem. Stojí a nehýbou se.
Canette
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 12. 2013, 7:39
Četla jsem knihu i viděla divadelní zpracování. Moc se mi líbila. Je to milé, humorné, zajímavé, čtivé...
skyisthelimit
  28. 8. 2011, 23:28
zdánlivě jednoduchý až skoro banální příběh, bež vyřčených hlubších myšlenek či zamyšlení..a přitom po dočtení je skoro až mrazivé, kolik otázek a připodobnění vás najednou napadá..dokonalost skryta v hledání
ZipyEm
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 4. 2011, 13:50
Původně jsem si říkala, že bych s komentářem počkala na Godota. U toho by přece neměl chybět, co říkáte? Ale pak mi došlo, že je tu "cvrkot jak v márnici" a tohle si on ujít nenechá.