Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Jedenáctý bílý kůň

91%
5 13
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Jedenáctý bílý kůň
Autor:


Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Blok - 2010
ISBN: 978-80-86868-32-5
Počet stránek: 144
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 7x v oblíbených
v přečtených 35x v přečtených
v knihovně 10x v knihovně
k přečtení 5x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Blok (2010) 978-80-86868-32-5 144
Akcent 80-7268-047-1 148

Soubor krátkých publicistických próz subjektivně, s chápavým nadhledem reflektujících dobové společenské i duchovní klima.

45 dříve již samostatně zveřejněných próz publicistických žánrů (kurzívy, sloupky, fejetony, reportáže, causerie, črty) je rozčleněno do pěti oddílů (Labuti má i loutno má, Chlapeček cvičí mouchu, Malé recenze, Chodníčky, Byli tři). Knížku doplňují ilustrace Skácelova generačního souputníka J. STEKLÍKA. Titul má původ v lidové pověře, podle které potkat koně, z nichž jedenáctý je bílý, znamená štěstí. Ladění textů předznamenává autorovo moto: "Chtěl jsem, aby tahle knížka byla trošku veselá, kapánek smutná, maličko sentimentální a hodně obrázková, nic víc jsem nechtěl". (Založil/a: lilibeth)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

blacks
80% 80% 80% 80% 80%
  21. 3. 2012, 20:42
"Život:
Vždycky jsem přemýšlel, co vlastně chci od života, někdy jsem si už docela myslel, že to vím, ale nakonec to taky nebyla pravda. Nedávno mne v tomhle přemýšlení vyrušili a svěřili mně malého chlapce, abych ho večer hlídal a zbytečně nepřemýšlel, protože viděli že nedokážu nic kloudného vymyslet.
A zrovna tohle upůsobilo, že jsem na to najednou přišel.
Bylo to takhle: Osvícení na mne sestoupilo, když jsem se toho malého kamaráda optal, co chce k večeři.
Pravil, že neví, ale rozhodně něco jiného.
Trvalo mi dobrých pět minut, než jsem znova nabral dech. Pak jsem jednal, jak život vyžaduje. Láskyplně jsem mu jednu vrazil a uvařil mu krupičnou kaši. Trochu se mi připálila, ale takový je život. Něco jiného. A tak tomu je až do smrti. Od té také chceme něco docela jiného.
Chlapec trochu popotahoval, tak jsem ho uložil do postele a přečetl jsem mu z Knihy džunglí kapitolu o tom, jak se dostal Mauglí mezi opice. Usnul blaženě.
A já jsem si sedl k nočnímu oknu a díval jsem se na krásný strom, který stál na ulici a nechtěl nic jiného než být krásným stromem.
Záviděl jsem mu všechno. Listí, haluze, vítr, hudbu i kulatá léta. Byl výraznější než já"

"Byl jsem v SSSR a viděl jsem aspoň maličký kousek té obrovské země z letadla. Je mi líto, že tomu bylo tak. Rád bych ušel v Sovětském svazu alespoň čtyŕicet kilometrů pěšky"