Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Hledání ztraceného času. Sv. 1, Svět Swannových

83%
4 27
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Hledání ztraceného času. Sv. 1, Svět Swannových
 Všechny obaly
Hledání ztraceného času. Sv. 1, Svět Swannových
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: À la recherche du temps perdu: Du côté de chez Swann

Nejnovější vydání:
Odeon - 1979
Počet stránek: 389
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 9x v oblíbených
v přečtených 42x v přečtených
v knihovně 25x v knihovně
k přečtení 77x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (1979) 389

Hledání ztraceného času je sedmidílný román a nejvýznamnější dílo francouzského spisovatele Marcela Prousta. Za druhý díl obdržel Proust v roce 1919 Goncourtovu cenu. Za definitivně dokončené se považují pouze první čtyři svazky, u kterých autor stihl před svou smrtí zapracovat všechny korektury. Román, který vznikal od roku 1908 a s přestávkami byl upravován až do Proustovy smrti v roce 1922, podává podrobný obraz vyšší francouzské společnosti na přelomu 19. a 20. století. Román je rozdělen do sedmi dílů, z nichž tři byly vydány až po autorově smrti. Samotné dílo začalo vznikat v letech 1908/1909 a poté byly jednotlivé části upravovány a doplňovány až do roku 1922, kdy Proust zemřel. Román sám byl psán na přeskáčku, takže poslední část posledního dílu byla napsána hned po dokončení první kapitoly prvního dílu a také další části byly mnohokrát autorem přesouvány, doplňovány, kráceny, upravovány nebo spojovány. Poslední části byly publikovány podle rukopisu, který zůstal ve stavu náčrtu. Proto se také v jejich vydání objevuje několik málo nejasností a rozporů s událostmi popisovanými v předchozích dílech, neboť autor neustále kolísal mezi různými verzemi ve vývoji děje. Hledání ztraceného času začíná vzpomínkou na dětství strávené ve venkovském městečku Combray, kam vypravěčovi rodiče jezdili na léto k příbuzným. Zde poznává milovníka umění Charlese Swanna a jeho manželku Odettu, bývalou kurtizánu a místní šlechtickou rodinu Guermantes, kteří budou v jeho pozdějším životě hrát významné role. Druhý díl se odehrává o několik let dříve, před tím, než se vypravěč narodil, a popisuje setkání Swanna s Odettou a jeho city k ní. Tento díl je možné pojímat i jako samostatné dílo bez vztahu k ostatním částem románového cyklu, neboť není vyprávěno v ich-formě a vypravěč se v něm nevyskytuje. Ve třetí, nejkratší části touží vypravěč po cestování.

Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Peetuliska
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 4. 2014, 13:41
Kniha je rozdělena na 3 části v nichž si vypravěč vybavuje nejdražší místa svého dětství, rodinu a uvádí na scénu Swanna viděného clonou obdivu k jeho ženě a chlapecké lásky k jeho dceři, a Swanna jako nešťastného milence. Román je zároveň hlubokou studií milostného stavu, žárlivosti, společenských vztahů a mravů a v neposlední řadě studií smyslového vnímaní všech krás, přírodních i uměleckých.
Tato kniha mě velice nadchla svou hloubkou, rozhodně to není kniha na čtení před spaním, je to velice těžké čtení, ale když se do toho dostane, je to krásné. Když jste unavení, tak tato kniha není v ten moment pro vás vhodná, protože je potřeba, aby jste byli nadmíru vnímavý. Tato kniha je prvním dílem 7členého románu. Vřele všem doporučuji.
ForFreedom
  28. 7. 2013, 12:28
Nemožno sice vyvozovat závěry po přečtení prvního dílu, ale stejně…; Svět Swannových je logicky pouhým úvodem té rozsáhlé mozaiky, komplexu vnějšího a vnitřního, obrazu objektivního v subjektivním a jejich vzájemného odrazu, ve své prchavosti věčného lidského vědomí, jejž zde Proust skládá jako drobné střípky z dojmů tvarů, barev a vůní… Každopádně četba Prousta je skutečně spíš takovým duševním cvičením, které předpokládá velkou míru čtenářovi otevřenosti, spolupráce a nekonečné trpělivosti – šíře s níž Proust dovede pracovat s vědomím, jež čtenáři skrze ta drobná zrnka odhaluje v celé jeho "zhmotnělé" formě je prostě neuvěřitelná a stejně tak vyčerpávající… Bezmála životní výzva!
cmuchal
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 11. 2014, 15:37
Obsahuje spoiler spoiler V první části nás autor seznamuje s postavami, líčí jejich charaktery z pohledu malého dítěte. Velmi jsem si zamiloval jeho babičku, jež má iracionální atypické chování. Rozesmálo mě například, jak svým příbuzným nakupuje starožitný nábytek, i když není valné kvality nebo raději daruje namalovanou budovu než-li její fotografii (zdá se jí to umělecky hodnotnější). Vypravěčova otce naopak rád vůbec nemám, hlavně tedy v počáteční fázi knihy, kdy zakazuje, aby ho matka políbila na dobrou noc a posílá ho brzy spát. Ale řekl bych, že nejhorší povahu má prateta, která se při každém shledání s babičkou, do ní naváží nebo se vysmívá jejímu chování.

Proust pokračuje specifikováním stylu života Swanna, nejdříve ukazuje přátelství, poté lásku střídající s nenávistí k promiskuitní povahově slabé smyslné Odette. Jak byl Swann zaslepený zamilovaností, jak Odette vydržoval, podporoval finančně, neměl jiné milostné avantýry, byl jí věrný, opakovaně se s ní scházel, i když v pozdější fázi už tolik zamilován již nebyl. To, že v zásadě má na lepší ženu, ale svůj potenciál promrhává na ní, mě neskutečně iritovalo, avšak ponoukalo dále a dále ke čtení.

Pasáže popisující barvitě přírodu mi lehce připomínají styl spisovatele Borise Pasternaka.

Svět Swannových není rozhodně oddechová kniha do vlaku, kde váši četbu případně mohou rušit upovídaní cestující, nýbrž je to dílo překypující spoustou detailně charakterizujících nejen sociálních problémů, ale i přírody a umění a sdělující životní moudra. Jedno podstatné, které mě velice zaujalo, cituji níže:

"Nejsme ani z hlediska nejbezvýznamnějších událostí života pevně uspořádaným, pro všechny stejným celkem, do něhož každý může nahlédnout jako do dodací smlouvy. Naše společenská osobnost je výtvorem názorů jiných lidí."
Jandovka
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 8. 2015, 7:40
Když jsem si koupila soubor Hledání ztraceného času, čekala jsem kdeco, ale tohle opravdu ne. Ze začátku mě složité věty přes půl strany a rozsáhlé popisy vyděsily a myslela jsem, že tohle opravdu není můj šálek kávy. Je to ale jen o zvyku. Po prvních 100 stranách už se mi spletitá souvětí četla dobře, popisy mi přišly fascinující (protože fascinující skutečně jsou....Proustova přirovnání a asociace jsou skutečně plné nápadu a představivosti) a rozvinul se příběh. Zvlášť musím zmínit postavu Františky, která si mě získala.
Na konci prvního dílu tedy zůstávám fascinována, okouzlena a toužící po dalším hledání ztraceného času, které tato četba nabízí jako zvláštní způsob osobní meditace.
Sabotteur
  1. 10. 2012, 20:13
Pravda, je to kniha těžko čitelná (a dost těžko si dovedu představit, že bych zvládl všech šest dílů za sebou, nějakou pauzičku to chtít bude), ale myslím, že nakouknout sem se člověku vyplatí. Paměti neduživého človíčka, který, protože podobně jako mnoho z nás nedovede krásu najít jinde než ve vlastních vzpomínkách, těmto staví chrámy, jejichž základem je realita, oporou různé fáze jeho postupně se měnící perspektivy, krásou melancholická záře, kterou jim dodává prisma umělecké stylizace a prokletím vědomí jejich iluzornosti. Hledači, opájející se ztraceným časem v čajových sušenkách a smiřující se s ním skrze tu jednu důležitou klavírní sonátu, zde je pro vás útočiště i zrcadlo prázdnoty... nejdůležitější je ale mít na co vzpomínat, nic jiného vám stejně nakonec nezbyde.

(berte vážně či nevážně jak se vám zlíbí. jen jsem chtěl, aby tu Leafbowerův hrůzný komentář měl nějaký protipól...)
SophieHardy
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 6. 2013, 13:49
Po přečtení celé série jsem dlouho nemohla dočíst žádnou jinou knihu, natolik mi přišly oproti Hledání plytké. Proust vytvořil dokonale běžný svět, na nějž pohlíží jednou povrchně, jednou detailně, jednou s autorským odstupem, jednou se subjektivním zaujetím. Kniha ve mě vlastně vyvolala depresi, neboť jsem si uvědomila, že všechny mé spisovatelské ambice jsou nanic, protože vše, co mohlo být napsáno, již Proust napsal a to tak perfektně, že je zbytečné o tom psát znovu.
Leafbower
0%
  22. 8. 2011, 8:50
Tuhle knižní sérii považuji za jedno z nejnudnějších čtení. Už v průběhu čtení jsem si skutečně říkal, že se jedná o ztracený čas. Těžko se v tom sleduje nějaká linie a ještě hůř se u toho udržuje pozornost. Jen pro dokreslení, v některém z dílů HZČ jsem narazil na větu, která zabrala jednu a půl strany. Raději ani nezkoumat o čem byla.