Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Hledání ztraceného času. Sv. 2, Ve stínu kvetoucích dívek

87%
4 12
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Hledání ztraceného času. Sv. 2, Ve stínu kvetoucích dívek
Autor:
Originální název: À la recherche du temps perdu: À l'ombre des jeunes filles en fleurs

Nejnovější vydání:
Odeon - 1979
Počet stránek: 473
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 17x v přečtených
v knihovně 8x v knihovně
k přečtení 14x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (1979) 473

Návštěva divadla u vypravěče vzbudí zájem o umění a chce se stát spisovatelem. Ovšem jeho špatný zdravotní stav i jeho lenost mu zabrání vytvořit literární dílo. Poté je představen Swannovým a seznámý se s jejich dcerou Gilbertou. Ve druhé části navštíví vypravěč se svou babičkou v létě přímořské letovisko Balbec, kde pozná skupinu mladých dívek. Do jedné z nich jménem Albertina se zamiluje. Spřátelí se rovněž s Robertem markýzem de Saint-Loup, který je příbuzný s rodinou Guermantes, takže se již zde necítí tak osamělý.

Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Peetuliska
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 4. 2014, 15:36
Opět se setkáváme s paní Swannovou, s Gilbertou, do které je vypravěč zamilován. Větší část knihy se odehrává v normanských mořských lázních, kde hrdina poznává hlouček mladých dívek, které ho fascinují a mezi nimiž nachází svou další lásku Albertinu. Analýza chování měšťáka, lidských a rodinných vztahů a v neposlední řadě rozbor rodícího se citu lásky.
Druhý díl je stejně těžký na čtení jako první, ale stejně krásný.
cmuchal
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 11. 2014, 14:23
Obsahuje spoiler spoiler Děj plynule navazuje na první díl. Vypravěč chodí ke Swannům, kde prožívá lásku s Gilbert, následně však city k ní chladnou, ztrácí se.
Mezi líčení, které mě nejvíce zaujaly řadím pasáž, kde charakterizuje negativní energii, jež cítí z nábytku například, když poprvé vejde do hotelového pokoje, kde má přebývat delší dobu. Poté se mi velice líbilo, jak popisuje atmosféru a vůně pocházející z Odettiny komnaty, její nesmírně elegantní a nádherné toalety.

Důležitou roli má v knize Vinteilova sonáta, o které Proust psal i v předešlém díle. Zalíbení v ní najde po Swannovi i samotná hlavní postava, která mi je nesmírně sympatická svoji vnímavou myslí, svým detailním zrakem. Jediné, co mě rozčilovalo bylo, že nebyla upřímná, přísnější na Františku, která díky spřátelování se se zaměstnanci hotelu omezovala babičku a jí, nechtěla zavolat hotelovou službu, aby podala deku, ač babička mrzla. V Balbecu, kde se odehrává většina knihy, se mi poměrně zamlouvá postava synovce markýzy Villeparisis, Robert mi je milý svoji intelektuální povahou, avšak je veliká škoda, že se podobně jako Swann bezhlavě zamiloval do hloupé dívky. Celkem hloupý Bloch mi svou povahou dokázal vykouzlit úsměv na tváři a někdy mě už lezl na nervy. Jeho otec byl snad ještě horší případ, totálně laxní, nevadilo mu se dále v životě nevyvíjet se, mluvit o věcech, kterým nerozumí a být falešný.

Hodně se mi líbí vystihující popis pana Charluse, jenž odsuzoval zženštilost u mužů:

"Když mluvil, často jako by zazněly vysoké a svěží hlasy smějících se školaček nebo parádnic, dávajících co proto svým bližním se zlomyslností ostrých jazyků a mazaných lišek."

Podstatnou postavou je malíř Elstir, který hlavní bytost inspiruje, rozumějí si a stanou se přáteli.

Samotná přítomnost "kvetoucích dívek" se odehrává až v poslední pětině knihy, což mě překvapilo. Dívky neoplývají zrovna chytrostí, ale za zmínku jistě stojí André, zdá se mi zajímavá. Albertine mi připomíná svojí pyšností Gilbert. Nepřipadá mi u našeho chlapce rozumné obětovat přátele jako je Robert za čas strávený s výše zmíněnými děvčaty, které ho, myslím upřímně ani rádi nemají.

Fascinuje a překvapuje mě, že mě Marcel Proust ještě nezačíná nudit, ač jeho knihy postrádají dominantní děj, svoji detailní analýzou a rozborem všeho možného, co ho napadne, mě baví, donutí o daných aspektech přemítat. Jeho knihy jsou pro mě zatím velmi jedinečné a po delší době naplňujícími a originálními zážitky.