Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

K majáku

84%
4 63
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

K majáku
 Všechny obaly
K majáku
 Všechny obaly
Originální název: To the Lighthouse

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Odeon - 2012
ISBN: 978-80-207-1445-9
Počet stránek: 204
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 16x v oblíbených
v přečtených 113x v přečtených
v knihovně 29x v knihovně
k přečtení 78x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2012) 978-80-207-1445-9 204
Alpress (2004) 80-207-0565-1 274
Odeon (1999) 80-207-0565-1 274
Československý spisovatel (1964) 193

Klidná a mateřská paní Ramsayová a tragický, absurdní pan Ramsay tráví společně se svými dětmi a různými hosty dovolenou na ostrově Skye. Ze zdánlivě triviálního odložení návštěvy nedalekého majáku Wolfová vytváří znamenitou a dojemnou studii složitého vnitřního napětí i pozoruhodné soudržnosti rodinného života a konfliktu mezi mužským a ženským principem. (Založil/a: MrVogler)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Peetuliska
80% 80% 80% 80% 80%
  26. 2. 2014, 14:50
Tato kniha se mi líbila více než Paní Dallowayová, možná proto, že má trochu víc silnější děj. Opět její specifický styl.
jehlaspichlas
80% 80% 80% 80% 80%
  20. 7. 2015, 16:19
Román K majáku je opět něco jiného než Paní Dallowayová nebo Jákobův pokoj. V tomto emočně napjatém příběhu dochází k nedorozumění mezi rodinnými příslušníky, neboť povětšinou myslí pocity a jejich jednoduché holé věty většinou nevyjadřují téměř nic, než skrytá tajemství a pravdu, a díky tomu, že si lidé nedokážou normálně slovem nic vyjasnit a cestu K majáku oddalují. Za další nikomu nikdo nechce ublížit, ale já si spíš myslím, že je to spíš myšlení žen než mužů, kteří většinou věci řeknou narovinu, ale většina lidí se bojí. A komentář k tomuto románu je těžké napsat a nějak rozumně popsat ani ne tak děj, který není v textu důležitý ale spíš emocionální povahy hlavních i vedlejších protagonistů. Protože jde o vynikající psychologický román, třebaže je občas zdlouhavý různými autorčinnými metaforamy, ale i zde najdete spoustu pasáží, ve kterých většina z nás pozná aspoň něco ze sebe sama, Woolfové jde o celkový náhled do lidské duše, ať už se jedná o jakýkoliv její román, a tenhle stojí opravdu za přečtení.
Lecter
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 7. 2015, 23:33
Minimum děje,myšlenkové pochody,úžasná spojení.Chtěla bych umět takto vyjádřit proudy myšlenek a dát občas chaos do té správné formy.V první části se seznamujeme s charaktery postav a opět síla pocitů.Krátké plynutí času ve druhé části je prostě nádherné.Dlouhá souvětí dokonale pospojovaná,poeticky do sebe zapadající.K majáku,mimo vyřešení různých nedorozumění z minulosti,mě více zaujala Lily,kdy ve svém věku s odstupem času a odkazem na minulost hodnotí svá rozhodnutí,vztah k životu,co bylo a je správné.Přes Lily hodnotí autorka sebe,své úspěchy a porážky.
Ducii
20% 20% 20% 20% 20%
  5. 6. 2014, 10:20
Tohle je moje první setkání s díle V. Woolfové a musím říci, že se mi tento styl nelíbí. Asi jsem více na klasické příběhy, které mají děj a spád, přímou řeč. Nějaké to rozebírání pocitů mne příliš nebere a nedá se do toho začíst. Ale mám půjčeno od Woolfové ještě několik knih, tak uvidím, třeba si vylepší renomé:-)
Minimálně bych si představovala, že ta kniha bude mít nějaký konec, ale tohle prostě nemělo konec, končilo to divně, neúplně. Stačilo by, kdyby to skončilo tím, že vstoupili do majáku nebo tak něco.
nef7
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 6. 2013, 21:15
Pokud hledáte v knihách příběh, tady jej nehledejte. Neberte tuto knihu do rukou ani v případě, že jste hltači knih. Texty Woolfové, to je malování slovy. Jsou to nádherné obrazy, kde se musí každé slovo vychutnat. Žádné čtení není dostatečně pomalé, aby šlo vstříc tomu úžasnému požitku z jednotlivých vět. K majáku je jedna z mých nejmilejších knih, a to nejen od Woolfové.
Daniel_852
80% 80% 80% 80% 80%
  30. 8. 2016, 11:17
Klasická kniha V. Woolfové. Má to trochu silnější děj než Paní Dallowayová, ale nemůžu říct, že to byla lepší kniha - právě naopak. Chybí tomu něco, co čtenáře zaujme (teda podle mého).
Karliiina
60% 60% 60% 60% 60%
  23. 5. 2015, 15:09
První setkání s Virginií Woolf mě poněkud zklamalo, kniha je prakticky vzato bez děje a v sáhodlouhých větách se čtenář snadno ztrácí. Na druhou stranu kniha pojednává o studiích nitra předních postav, jejich myšlenky, názory, i to, jak ovlivňují sebe navzájem, což je poměrně zajímavé.
LadyEsik
  8. 3. 2013, 9:45
Od Virginie Woolfové jsem tu hodnotila knihu Orlando. Ta si mě získala především svými neuvěřitelnými prvky víc než kniha K majáku. V tomto díle se opět moc neobjevuje dialog, spíše vnitřní monology. Woolfová v knize využila plně metodu proudu vědomí, což se jí podle literárních historiků povedlo. Zařadila se tak mezi spisovatele modernistické literatury. Kniha je údajně velmi autobiografická, vyrovnává se v ní například se vztahem rodičů atd.

Teď už k hodnocení mě, čtenářky. Zezačátku jsem se často ztrácela v postavách. Je jich tam hodně a možná mojí nepozorností jsem ztrácela nit. Možná taky ale metodou, kterou Woolfová použila. Po sto stránkách jsem už měla ve všem jasno a mohla si naplno užívat detailně propracované charaktery postav. Woolfová precizně popsala jejich osobnost, jejich chování a motivy k tomuto chování. Postavy byly velice zajímavé. Pokud je kniha z větší části autobiografická, tak to svědčí o spisovatelčině empatii.

Kniha je rozdělena do tří částí. V první sledujeme jeden den u moře početné rodiny a jejích přátel. V druhé běh dvaceti let, který podala Woolfová velmi poeticky. Líbilo se mi, jak do těchto kapitolek vkládala v hranatých závorkách faktické informace a jak realisticky popisuje chátrající opuštěný dům. Ve třetí části se poté vrací lidé zpět do domu u moře, ale mnoho věcí se změnilo. Také je zde malířka, která konečně dokončuje svůj obraz – kterým je, myslím, toto dílo V. Woolfové. Se vším se smiřuje a nachází své místo mezi lidmi, které se tolik snažila na obraze zvěčnit. Hledala jejich místo mezi ostatnámi, ale také svoje.
Clementine
  24. 5. 2012, 8:34
"Já za to nemůžu, takhle divně je to prostě napsaný" byla moje věta pří referátu na gymnáziu,když se jedna má spolužačka tvářila lehce zoufale... Což ovšem knize zaručilo můj zájem... Byla to moje první Woolfová a mě osobně se tohle dílko líbilo i o něco více než přetřásaná Paní Dallowayová...
Kristýna de Brno
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 7. 2016, 16:54
Tak tohle bylo něco nádherného. Virginia Woolf ve své nejčistčí, nejkoncentrovanější podobě. Pravda, když někdo po knize sáhne s očekáváním napínavého příběhu, musí být nutně zklamaný - přitom tohle dílo si nízké hodnocení rozhodně nezaslouží.
Kniha je tenká, ale strávila jsem s ní víc času než s leckterou pětisetstránkovou kingovkou. Tohle si Virgniia zkrátka žádá, čas a klid, zastavování a přemýšlení. A po chvíli, ani nevíte jak, už jste v knize ponořeni a koupete se v ní jako v moři u ostrova Skye. Za mě pět mořských hvězdic a jeden melancholický povzdech.
daisy miller
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 10. 2011, 22:53
Mezi knihami Virginie Woolfové mám nejraději právě K majáku, přestože se za její nejlepší a nejzdařilejší dílo obecně považuje Paní Dallowayová. Možná ale jen záleží na tom, kterou z jejích knih si člověk přečte jako první. Woolfová má velmi zajímavý a vytříbený styl, na který člověk musí mít náladu, aby si mo mohl plně vychutnat...
Rudka
  26. 9. 2012, 16:05
Román Virginie Woolfové K majáku vyšel poprvé roku 1927 v nákladu tří tisíc výtisků a stal se okamžitým úspěchem. Od té doby byl vydáván opakovaně a zařadil se mezi nejlepší anglicky psané romány 20. století. Jedná se o dílo obsahující nejvíc autobiografických prvků. Woolfová se v něm pokusila vyrovnat se vztahem k rodičům a nastínit i jejich vzájemný vztah, přičemž děj zasadila na ostrov Skye v souostroví Hebridy, který odráží podobné místo u moře (St Ives v Cornwallu), kam jako rodina kdysi jezdili na prázdniny. Je to také kniha zabývající se různými fázemi dětství a mládí, a hlavně problémy spojenými s tvůrčí prací a možností či nemožností poznání lidí i světa kolem nás. Po románech Jákobův pokoj (1922) a Paní Dallowayová (1925), v nichž postupně rozvíjela novátorskou metodu proudu vědomí, ji právě zde uplatnila naplno a zařadila se tak mezi přední modernisty. Děj románu se odehrává ve dvou dnech, mezi kterými je přeryv deseti let. První a třetí část tak převážně v myšlenkách postav - pana Ramsayho, paní Ramsayové, Lily Briscoové, Charlese Tansleyho, Williama Bankese, ale i dětí - Jamese, Cam a dalších - rozehrává rodinné drama plánované cesty k majáku, které nepřímo postihuje jejich charaktery, smýšlení, naděje i zklamání. Ve střední části autorka poněkud odlišným způsobem zachytí deset roků, které mezitím uplynuly, a nesmírně poetickým jazykem vylíčí nejen úpadek opuštěného domu a jeho okolí, ale i rodinné a společenské tragédie, k nimž mezitím došlo.