Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Povídky

90%
5 33
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Povídky
Autor:
Originální název: Povídky
Poprvé vydáno celosvětově: 2010

Nejnovější vydání:
Host - 2010
ISBN: 978-80-7294-396-8
Počet stránek: 512
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 13x v oblíbených
v přečtených 42x v přečtených
v knihovně 25x v knihovně
k přečtení 32x k přečtení
právě čte 3x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2010) 978-80-7294-396-8 512

Souborné vydání povídkové tvorby jednoho z nejvýznamnější českých autorů posledního dvacetiletí. Povídky nedávno zesnulého Jana Balabána patří ke klenotům české literatury a to nejen podle kritiky, ale především podle čtenářů. Autorova poslední kniha Zeptej se táty se již několik měsíců drží v žebříčcích bestsellerů. Kniha je prvním svazkem autorova souborného díla. (Založil/a: Antonín)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Tyet
40% 40% 40% 40% 40%
  26. 3. 2016, 7:26
Knížku jsem dostala a tak jsem se ji snažila kvůli dárci poctivě dočíst, byla jsem odhodlaná. Ale nedokázala jsem to. Přečetla jsem prvních jedenáct povídek a dál jsem se nedostala. Všechny jsou pro mě identicky zmatené a k nesnesení nudné, nejsem vhodným čtenářem pro tohle dílo. Slovní ekvilibristika, surreálné příběhy, marnost - a nic z toho. Vzhledem k tomu, že je kniha tak oblíbená, bude chyba patrně na mé straně.
Parzifal
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 8. 2015, 14:03
Na tenhle povídkový špalek oblečený do hnědé, s černými a bílými skvrnami mám jen samé krásné vzpomínky. Dostal jsem jej k vánocům od ženy a pak jsem se pomalu, ale vytrvale prodíral texty, které se zadíraly až pod kůži. Od začátku jsem četl povídky dle chuti a dle spíše náhodného výběru a postupně se přede mnou vynořoval celý ten Balabánův Vesmír. V průběhu čtení jsem na Balabána navnadil i ženu a i ji texty chytily a pamatuji, že na dovolené jsme se o špalík skoro až přetahovali. Došlo to až k tomu, že jsme si z knihy navzájem předčítali. Jeden četl druhému jednu povídku a druhý večer jsme se zase vystřídali. Bylo to Boží......A pro mě nejkrásnější kousky? Bylo by jich víc, tak třeba - Silvestr Svinov, Výročí svatby, Mléčná dráha, Sémantická pole, Moving into the universe... .
vandrak
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 7. 2011, 10:18
Opravdu velmi silný zážitek číst tuto knihu. Ačkoli by se mohlo zdát, že se jedná o životní příběhy lidí formované vývojem regionu, v kterém žijí (v tomto případě Ostravska), jde o pouhé zdání, takové zlomové příběhy se mohou odehrávat v komkoli z nás. Balabán umí tyto zlomové okamžiky vystihnout, popsat a jeho největší umění spočívá v tom, že nečekanou pointu příběhu dokáže často vtisknout do poslední věty... Z povídkových knih mě nejvíce oslovil asi Středověk, hned první povídka Ena je nádherným vstupem do knihy. Ve Středověku jsou povídky kratší, syrovější, snad i víc metaforické. Povídky jdoucí až na dřeň, rozsáhlejší se nachází v knihách Možná, že odcházíme a Jsme tady. Například při čtení povídky Světlana mě v závěru mrazilo... Rozhodně tuto soubornou knihu povídek doporučuji, co nedoporučuji, je přečtení všech povídkových knih naráz.
modi
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 1. 2012, 16:35
No nic kurva, jak by asi napsal Balabán, ale toto není jen soubor fakt dobrejch povídek. Je to zcela nekompromisní zpráva o naší generaci a tak skutečná, že nevíš, jestli to vnímáš poprvé a nebo zda jsi nestál hned vedle, když se každý ten příběh, zdá se to jen pár let, odehrával . Zpráva o nás, kteří se najednou s údivem a bezmocně díváme, jak generace našich idolů z mládí je již v plné palbě, nejdřív Mejla a pak další, vloni Magor, Havel, naposledy Škvorecký a před tím, v roce 2010, i sám autor, na kterého jsem však v těch časech samizdatů k mé velké škodě nenarazil. Přiznám se, že Balabána čtu až dnes, ale zase se mi povedlo, že ho čtu téměř stejně starý jako byl on, když vyzrál a psal ty nejlepší věci. Tu dobu jsem prožíval jen o tři roky mladší než autor. Tu dobu ledovou i nové časy, zpočátku tak jiné a nadějné, ale nakonec překvapivě stejně absurdní. No nic kurva, “ještě jsme tady”! Je to určitě divnej svět tady kolem, a už taky začíná být jasný, že ještě pár stejně divnejch let a budeme stát v první řadě. Ale zatím ... “náš život ještě není celý”.
Slarque
80% 80% 80% 80% 80%
  28. 5. 2014, 16:46
Historky z Ostravy a okolí, nasmrádlé cigaretovým kouřem a prolité litry alkoholu. Dohromady jich je 69 a tvoří celkem slušný špalek. Jsou to povídky krátké, syrové, ohlodané na samé jádro.
Eminemr
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 3. 2011, 23:55
Hmmm, to by jeden neřekl, že ani ne padesát kilometrů od domu, žije člověk, který píše o věcech tak metaforických, tak nechutně krásně. Tahle četba bolí, bolí...