Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Manifest Komunistické strany

70%
4 33
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Manifest Komunistické strany
 Všechny obaly
Manifest Komunistické strany
 Všechny obaly
Manifest Komunistické strany
 Všechny obaly
Manifest Komunistické strany
 Všechny obaly

Podtitul: dějiny Svazu komunistů




Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Otakar II. - 2000
ISBN: 80-86355-54-3
Počet stránek: 69
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 4x v oblíbených
v přečtených 57x v přečtených
v knihovně 11x v knihovně
k přečtení 7x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Otakar II. (2000) 80-86355-54-3 69
Blok (1973)
Svoboda - Libertas (NS Svoboda) (1972)
SNPL - Státní nakladatelství politické literatury (1961) 98

Sedm předmluv k různým vydáním (třem německým, ruskému, anglickému, polskému a italskému) je otištěno v chronologickém pořadí od r. 1872 do r. 1893. Po nich následuje text Manifestu, vyjadřující základy marxistického historického materialismu a vědeckého komunismu. Poslední oddíl obsahuje statě ozřejmující okolnosti vzniku Manifestu a působení Svazu komunistů, z nichž první je od K. Marxe, druhá od B. Engelse.

Evropou obchází strašidlo - strašidlo komunismu... (Založil/a: andyfeng)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

nechapacka84
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 10. 2013, 20:32
Vynikajúca kniha, žiaľbohu to je vraj i biblia , či každá sútra. Zkrátka sú to knihy písané pre naše svedomie, ktoré ukazujú na to ako by to mohlo (či malo), ale zároveň si u nich človek uvedomý ako to nemože
dollyk
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 11. 2016, 1:09
Je dobré si to přečíst, ať už si z toho vezmete cokoli. Nicméně Marx není Lenin a nemá nic společného s tím, co se tu dělo v padesátých letech a v SSSR ve třicátých, stejně jako nemá Nietzsche není Hitler a nemá nic společného s tím, co se dělo v Německu od půlky třicátých do půlky čtyřicátých let. Jenže má smysl to vysvětlovat lidem, co to nikdy nečetli?

Úvody k Manifestu - Komunistický manifest byl poprvé zveřejněn v roce 1848. Marx a Engels v něm ve zhuštěné formě podali svou nauku o třídním boji. Kromě samotného textu dnes obsahuje i množství předmluv sepsaných Marxem a po jeho smrti Engelsem. V nich je především možné zmapovat, kdy a kde došlo k jakému vydání a překladu Manifestu. Soubor těchto úvodů je natolik obsáhlý, že zabírá bezmála jednu třetinu samotného dokumentu. Kromě popisu osudů spisu za pětačtyřicet let od jeho prvního zveřejnění, obsahují tyto úvody jednu podstatnou informaci, která s počtem předpřílepků souvisí. Autoři tvrdí, že na Manifest pohlíží jako na historický dokument a z toho důvodu nebudou do textu samotného zasahovat. Případné opravy a korekce se tedy dějí prostřednictvím Úvodů. Zvláště je tu upozorňováno na poslední část Manifestu, kde je popisován vztah komunistů k jednotlivým opozičním stranám a státům. Z hlediska roku 1872 jsou tu pro druhé ruské vydání doplněny postoje k Rusku a USA. Hlavně v úvodech sepsaných Engelsem k vydáním po Marxově smrti se objevují další spíše dovysvětlující korekce ohledně owenovců a fourierovců, jsou opakovány základní myšlenky Manifestu. Hospodářská výroba a z ní nutně vyplývající rozčlenění společnosti každé dějinné epochy tvoří základ politických a duchovních dějin této epochy. Celé dějiny lidstva byly dějinami třídních bojů. – Předmluva - Kratičký text předcházející první kapitole. Je nutné konečně říci, co máme ve svém programu, abychom zarazili pomluvy a děsy, které se o nás šíří. - I. Buržoové a proletáři - Je třeba pochopit, že svět kráčí k vládě proletariátu nezadržitelně a celý tento proces není násilným převzetím moci, ale jen dějinným vyústěním procesů, které společnost formují odjakživa. Ať už vládnoucí vrstvu nazýváme jakkoli (patriciové, feudálové, buržoazie, proletariát), existuje tu, řekněme, sociologická zákonitost, která donutí nejutiskovanější vrstvu té které dějinné epochy pozvednout zbraně a jít si vzít, co jim bylo odpíráno. Je to nerovný vztah rozdělení kapitálu a pracovní síly ve společnosti. - Když se buržoazie chopila moci a nastoupila do čela dějinného vývoje, bylo to jen nevyhnutelným důsledkem toho, jak je vykořisťoval feudalismus. Podle tvůrců Manifestu právě nyní (tedy v roce 1848) dozrává čas na další změnu, kdy buržoazii zatlačí mocná síla proletariátu (tedy dělnictva a prodělnicky smýšlejících). - Doba dozrála díky průmyslové revoluci, novým strojům a pracovním postupům, které dělají z výrobce námezdního dělníka a jeho práci degradují na směnnou hodnotu. Nejen tyto negativní projevy vlády kapitálu jsou ale nutnou podmínkou proletářské revoluce. Je tu znát globalizace, stírají se pomalu rozdíly mezi státními útvary, pokrok jde dopředu a práci dělníků velice ulehčuje. Ano, to je teprve ta situace, kdy se může dělník chopit své příležitosti. Tedy obecně, až k tomu nazraje doba. (Už z Úvodů víme, že v roce 1848 ve Francii nebyla doba zralá a společnost připravena.) Manifest tedy říká asi tolik, že jednou přijde den… - Autoři neslibují, že to bude zítra, ale doufají, že to bude brzy. Všechny okolnosti tomu nasvědčují – periodicky se opakující krize, rozdělení kapitálu ve společnosti, poměr výrobních sil a výrobních vztahů. Je jisté, že k tomu bude potřeba hrubé síly, protože buržoazie se nevzdá snadno, ale díky nezvratným dějinným procesům je to jen otázka času. - Samotná revoluce zničí vše. Musí. Tedy vše, co něco vypovídá o minulých vlastnických vztazích. Rozhodně nebude ničit stroje a zařízení továren, nebo zakazovat používání nových technologií, vždyť to je jeden z předpokladů vítezství proletariátu. Jen zruší soukromé vlastnictví a kapitál dá do rukou celé společnosti. Celý tento proces je nevyhnutelný. - II Proletáři a komunisté - Komunisté jsou součástí proletariátu, nicméně se odlišují několika znaky. Jejich snaha o změnu poměrů je nadnárodní. Nehledí na hranice a rasu, dělník je vždy hlavně dělníkem, až poté teprve Francouzem nebo Angličanem. Má za cíl zformovat proletariát do jednotné třídy, která si bude moci jako jeden muž říci o svá práva. Nemají v úmyslu odstranit vlastnictví vůbec, nýbrž jen buržoazní vlastnictví. To znamená totéž jako zrušení soukromého vlastnictví. Všeobecná zahálka nehrozí, doteď zaháleli hlavně ti, které chceme svrhnout. Vzdělání se musí reformovat podle potřeb proletariátu, zrušení rodiny mají také v plánu, ale zrušení buržoazní rodiny, která žije na úkor druhých a vykořisťuje vlastní děti. I buržoazní manželství je tedy přežitek a tak dále. Pokud budeme něco rušit, bude to vše buržoazní, ale nahradíme to, pokud možno, plnohodnotnou verzí proletářskou. Pouze pokud bude vládnout proletariát, je možné vládnout demokraticky. To ale bude znamenat změnu společenských vztahů, které tu autoři vypočítávají. Vyvlastnění pozemkového majetku, progresivní daň, zrušení dědického práva konfiskace majetku emigrantů, kapitál v monopolních rukou státu, jakož i doprava, stejná pracovní povinnost pro všechny, veřejná výchova dětí a jiné. To vše povede ke stabilizaci společnosti, její beztřídnosti a tím se zruší panství jako třídy a další revoluce nebude možná, protože nebude existovat třída, která by se cítila utiskovaná a vykořisťovaná. - III Socialistická a komunistická literatura - Je tu mnoho druhů literatury, které zastupují různé druhy socialismu. Reakční socialismus ve formách feudálního socialismu (svržená feudální třída podporuje dělníky, aby za ně brojili proti buržoazii doufajíce v návrat starých poměrů), maloburžoazního socialismu (snahy nejmenších vykořisťovatelů na úrovni řemeslníků a drobných rolníků zlepšit své poměry vůči velkopodnikatelům a velkostatkářům), německý socialismus (přefilosofičtělý blábol, který se v duchu klasické filosofie nejspíše snaží o nějakou metafyziku socialismu a navíc v zemi, která na revoluci není ještě připravena). Konzervativní aneb buržoazní socialismus se snaží zmírnit sociální problémy proletariátu, aby se buržoazie déle a bezproblémově udržela v sedle. Jedni chtějí buržoazii bez proletariátu (tedy zvednout všem životní úroveň a podíl na vlastnictví), druzí se snaží dělnictvo přesvědčit, že revolta není řešením a mají se přece dost dobře, ne? Vždyť bez buržoazie by žádný proletariát nemohl existovat, bez nás byste tu nebyli vy. Kritickoutopický socialismus a komunismus se rozvíjel už v době těsně pofeudální. Nicméně z nepochopení dějinných vztahů byl předem odsouzen k neúspěchu. Společnost nebyla připravena ani duševně ani materiálně. Proto jsou tyto systémy nuceny hlásat rovnostářství a asketismus, které mají překonat nepřipravenost na revoluci. Saint-Simonův, Fourierův a Owenův systém nevidí v dělnictvu dějinnou iniciativu, chtějí jen uměle změnit jejich postavení, jinými slovy, jsou to jen rouby, které se neujaly, kdežto Marxův systém je celý nový strom, který přeroste a nakonec zahubí strom buržoazních přežitků. IV Stanovisko komunistů k různým opozičním stranám. Zde, jak už bylo řečeno v Úvodech, dochází k vymezení komunistické myšlenky a modelu vůči ostatním opozičním stranám, kdy opoziční znamená pro autory totéž co socialistické, protože socialismus byl v té době všeobecně v opozici. Je dobré podporovat jakékoli snahy o socializaci společnosti, nicméně konečné slovo by měla mít komunistická strana a její reforma společnosti na základě dějinného vývoje, protože jen tak je možné dosáhnout beztřídní společnosti, kde nebude pánů a vykořisťovaných. - Hodnocení - Do jaké míry je toto reálné, to nám ukázala historie. Myslím, že Marxova a Engelsova vize, ač by to pánové nejspíše nepřiznali, byla v mnohém podobná Sokratovskému způsobu chápání morálky. Pokud člověk ví, co je ctnost, nemůže už jednat nectnostně. Stejně tak asi i autoři Manifestu předpokládali, že pokud zvítězí proletariát, všichni ho nadšeně dříve nebo později přijmou, protože žít v komunismu pro ně nutně znamenalo být komunistou. Je samozřejmě otázkou pro debatu, v jaké situaci k velkým komunistickým převratům ve dvacátém století docházelo. Zda byla společnost i stát na příchod vlády proletariátu připravena, či ho nějaký horlivý stoupenec marxistických myšlenek v příkrém rozporu s učitelovým výkladem uspíšil. Možná proto, že si V. I. Lenin vyložil Marxe po svém a díky němu se do světa rozšířil tzv. marxismus-leninismus (a jen tak pro zamyšlení: jak připravená byla Čína, když v ní Mao prováděl svou kulturní revoluci?) byl komunismus odsouzen k dočasnému neúspěchu. Z tohoto hlediska je Lenin jakýmsi katem Marxových myšlenek. Možná, že pravý komunismus (podle dějinných zásad svého tvůrce) teprve přijde a bude díky všemu imunní k totalitářství, kultu osobnosti a jiným neduhům, na něž původní Leninův komunismus nakonec zašel, ale dnes to nebude. Konzervativní socialismus (podle Marxovy klasifikace) prozatím vítězí.
knuP HNF
0%
  23. 11. 2016, 16:44
Jak by řekl Dave Lister jr. : Je to kryptofašistickej buržoazní škvár!!¨

V tomto smyslu mohou komunisté shrnout svou teorii v jedinou větu: zrušení soukromého vlastnictví.

Viděli jsme výše, že prvním krokem v dělnické revoluci je pozvednutí proletariátu na panující třídu, vydobytí demokracie.
Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožil masu výrobních sil.
Jakmile v průběhu vývoje zmizí třídní rozdíly a všechna výroba bude soustředěna v rukou sdružených jednotlivců, ztratí veřejná moc svůj politický charakter. Politická moc ve vlastním smyslu slova je organizované násilí jedné třídy k potlačování druhé. Sjednotí-li se proletariát v boji proti buržoazii nutně v třídu, pozvedne-li se revolucí na panující třídu a zruší-li jako panující třída násilně staré výrobní vztahy, zruší s těmito výrobními vztahy i podmínky existence třídního protikladu, zruší třídy vůbec[44], a tím i své vlastní panství jako třídy.

Komunisté konečně všude usilují o spojení a dorozumění demokratických stran všech zemí.
Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. Nechť se panující třídy třesou před komunistickou revolucí! Proletáři v ní nemají co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celý svět.
Proletáři všech zemí, spojte se!