Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých

88%
4 36
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých Originální název: Prowadź swój pług przez kości umarłych
Poprvé vydáno celosvětově: 2009

Nejnovější vydání:
Host - 2010
ISBN: 978-80-7294-392-0
Počet stránek: 259
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 14x v oblíbených
v přečtených 50x v přečtených
v knihovně 17x v knihovně
k přečtení 41x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2010) 978-80-7294-392-0 259

Nový román Olgy Tokarczukové by bylo možno označit jako "morální thriller". Hlavní hrdinkou příběhu je Janina Duszejko, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny a zeměpisu na škole v Kladské kotlině, na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citát z jeho básně). Jednoho dne je Janinin soused nalezen mrtvý. Následuje další vražda a pak další... Pytláci i významní členové společnosti záhadně umírají. Jen zvířata jsou němými svědky. O těchto vraždách hrdinka něco ví, policie ji však ignoruje - jenže Janina Duszejko dokáže číst ve hvězdách... (Založil/a: Rézi)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Introvert
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 5. 2016, 21:14
Excelentní kniha. Doporučuji udělat si na četbu čas a zajistit klid, protože myšlenky, které prostřednictvím své knihy autorka vypouští do světa vyžadují maximální soustředění. Jakmile by je čtenář zběžně přelétl, o moc by se ochudil. Myšlenky propracované, promyšlené do posledního detailu. Ano, tato paní mě skutečně dostala.
Jinak musím souhlasit s již zde vyjádřenými názory, že tato kniha není ani tak detektivkou, natožpak thrillerem, jak takovou literaturu chápeme dnes. (Možná opravdu thrillerem morálky.) Na příběhu to celé stojí - a vlastně nestojí...
s-reader
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 5. 2011, 6:45
V poslední době jsem měl štěstí na knihy, kvůli kterým má člověk pocit, že čtení je jedna z nejkrásnějších věcí, které lidstvo ve své pošetilosti vymyslelo. A přesto se kniha Olgy Tokarczukové z té hromady na mě potutelně usmívá, pomrkává na mě a říká: „To jsem tě dostala!“ A má pravdu, vůbec jí nemohu vyčítat přeceňování sama sebe.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvým – název tvoří verš Williama Blake – je pro Olgu Tokarczukovou výjimečná tím, že její obsah netvoří mozaika drobných příběhů, je to ucelený román s kontinuálním dějem. Zápletka je poněkud detektivní, ale netvoří podstatu knihy. Ostatně pokud by chtěl čtenář odhalit vraha, je to možné již v první třetině knihy. Ale přemýšlením o nepodstatných věcech by si člověk mohl kazit požitek z četby. To co mi přineslo největší potěšení z četby je způsob, jakým autorka popisuje hlavní postavu - Janu Dušejkovou a maličký svět, ve kterém žije. To, jak se odráží autorčin vztah ke Zvířatům, který je v knize vyhraněný a neakceptovatelný, ale pochopitelný.
Je to výjimečná kniha, tak už se do ní pusťte!
cmuchal
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 10. 2016, 12:31
Tento román s prvky morálního trilleru z prostředí polského pohraničí mě okamžitě vcucnul do netransparentního děje. Příběh pojednává nenásilně o destrukci přírody, lovení zvířat. Dále se věnuje popisu iracionálního, konvenčního vesnického prostředí, kde vyčnívá ze skupiny obyvatel přistěhovalá bývalá architekta, nyní učící angličtinu na tamní základní škole. Paní Dušejková se vyznačuje asertivní povahou, nenechá si s*** na hlavu, je vegetariánkou, její vášní je astrologie a poezie Blakea, kterou společně se svým kamarádem překládá. Teorii astrologie opravdu neuznávám, vegetariánství kvůli vraždění zvířat též ne, ale v ostatních aspektech jsem s ní celkem sympatizoval. Díky jejímu průbojnému, zásadovému jednání a především obhajoba správného, i když nemá ve velkém množství lidí podporu a zastání, jsem si ji oblíbil. Při líčení Česka jako lepší země jsem se musel pousmát, ale je třeba fakt, že co se týká potratů, ženy nejsou u nás tolik omezené jako ve "věřícím" Polsku!
ribička
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 11. 2012, 13:27
Zase úplně něco jiného, než co jsem kdy četla. Hlavní postava je sympatická a její počítání logické a ospravedltitelné. A to jakým způsobem se dívá na Česko je úsměvné. Můj první román od Tokarczukové a určitě nebude poslední.
vandrak
80% 80% 80% 80% 80%
  1. 7. 2011, 23:36
Velmi zvláštní kniha. Autorka má specifický styl psaní, přestože jsem si na něj zpočátku nemohl zvyknout, nakonec jsem ho seznal velmi podmanivým. Pokaždé, když jsem knihu znovu otevřel, začítal jsem se jen pozvolna, ale o to hůře se kniha odkládala, když jsem se začetl. Svět viděný očima hlavní představitelky je zároveň inspirující i varující - jak snadné je podlehnout iluzi o správnosti vlastního vidění světa... Narozdíl od s-readera jsem nebyl tak bystrý, vraha jsem odhalil mnohem později, ale souhlasím, že to není podstata knihy. Na závěr jen přidám, jak často jsem se musel usmívat při nekritických úvahách hlavní hrdinky o ráji v Česku.
whack
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 11. 2015, 18:34
Tento morálny triler z prostredia lesnej pohraničnej osadky poľských Stolových hôr ma okamžite vtiahol do deja svojou príjemnou atmosférou a príbehom. Neagresívne pojednáva o nerozvážnom ničení prírody a o pomoci zvieratám. Teda, nie príbeh, ale hlavná hrdinka, ktorá ho rozpráva. Všetky postavy sa správali úplne prirodzene, ale ona mi bola sympatická najviac, napriek jej hendikepu. Aspoň som sa viackrát z chuti zasmial, nie výsmešne, ale pobavene, na jej výrokoch. Bol to vlastne hendikep, alebo dar vidieť veci inak ako ostatní? Vysloví tiež niekoľko mimoriadne citovo silných a niekoľko naozaj múdrych myšlienok. Niektoré z nich som si dokonca zapísal. Už 38 strán pred koncom som sa dovtípil, kto bol vrahom, a mojou reakciou bol natešený úsmev. Sám neviem prečo. Bolo to v kapitole o sv. Hubertovi, patrónovi poľovníkov... Z tejto knihy mi zostali pozitívne pocity.
Majdule
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 5. 2011, 22:11
Svět Vypravěčky ohraničený láskou k Astrologii a Zvířatům (ta velká písmena mají svůj smysl, který pochopíte, když tuhle výjimečnou knihu otevřete)je sice vyšinutý z normálu, ale ve svém podivínství je vlastně zcela logický. Při čtení mě přepadal smutek, ale přinesl mi i radost a uspokojení. Vůbec bych ten příběh nezařadila k detektivkám, natož ke thillerům. Je to Román o Lásce, právu na Odlišnost, prostoru pro Život. A že se v něm setkáváme i se Smrtí je jen vyvrcholením jemného přediva hvězd, které nás v mysli Vypravěčky tak těsně spoutávají. Po většinu příběhu nebylo důležité kdo, ale proč. A alespoň pro mě platí, že pochopení znamenalo Odpuštění.
Liwilterhage
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 1. 2012, 18:54
Skvostná kniha o Kráse ne příliš krásného, pokryteckého Světa.
Vřele doporučuji všem pro přečtení.