Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Cizinec

85%
4 720
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Cizinec
 Všechny obaly
Cizinec
 Všechny obaly
Cizinec
 Všechny obaly
Cizinec
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: L'étranger
Poprvé vydáno celosvětově: 1942

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Garamond - 2015
ISBN: 978-80-7407-248-2
Počet stránek: 151
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 194x v oblíbených
v přečtených 1260x v přečtených
v knihovně 102x v knihovně
k přečtení 323x k přečtení
právě čte 5x právě čte
si přeje 15x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Garamond (2015) 978-80-7407-248-2 151
Garamond (2014) 978-80-7407-190-4 151
Garamond (2005) 80-86379-94-9 122
Odeon (1988) 01-045-88 118
Václav Petr (1947) 110

Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v r. 1942 označen kritikou za "ochablost ducha" a "degeneraci lidství", Ve skutečnosti je příběh Mersaulta, náhodného vraha odsouzeného k smrti, protože odmítá přijmout roli v společenských hrách, působivou oslavou člověka, a to člověka revoltujícího. Podle vlastní Camusovy interpretace "cizinec" až do konce odmítá lhát a bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji "těm druhým" vnucoval. Mersault skutečnost přijímá, ale nehodnotí, odmítá ji vykoupit jakoukoli transcendencí. Odmítá Boha, přesněji řečeno Bůh ho nezajímá ("Už mi nezbývá mnoho času... nechtěl jsem o něj přicházet kvůli Bohu," uvažuje při návštěvě Kaplana ve své cele). A přece Mersault zažívá před popravou pocit štěstí, existenciálního přesahu prostého všech iluzí, plnějšího než víra: "Jako by mě ten prudký hněv očistil od všeho zlého a jako by mě zbavil naděje, já pod tou nocí těžkou hvězdami a znameními se poprvé otvíral něžné netečnosti světa." (Založil/a: fufik)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Introvert
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 5. 2015, 12:16
Při čtení této knihy čtenář postupně proniká do Mersaultových postojů a duševních pochodů. Po celou dobu čtení mi ale jakoby něco chybělo, takový ten pocit naplnění... Poté, co jsem se pročetla k samému konci a vydechla, nezbývá mi než uznat, že toto rozsahem nepatrné dílo je prostě geniální. Nesmírně silná závěrečná scéna v cele, která mi vzala dech.
Ghoulman
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 9. 2016, 20:22
Hrdina je cizincem nejen pro svět, společnost, či stát, ale především je cizí sám sobě. Je až zvláštní, jak silně člověka kniha zasahuje a to i přes Mersaultův emocionální chlad. A nebo možná právě kvůli němu? Kdo by se ostatně v některých chvílích svého života necítil, jako strom vyrvaný z kořenů, který už zapomněl odkud vzešel, či jako list vlající ve větru, bez tušení, kde to vlastně je a kam vůbec směřuje?
Peetuliska
60% 60% 60% 60% 60%
  20. 8. 2016, 8:56
Ani teď pořádně nevím, zda se mi dílo líbilo či nelíbilo.
Příběh Mersaulta, jehož zvrácená pragmatičnost a citová oploštělost mě místy až děsily, docela výrazný protiklad k mé někdy až přehnané citové vřelosti.
Určitá absurdita soudního procesu. Musí se lidé zodpovídat jen tomu, co provedli nebo i tomu co neprovedli?

Kniha rozebírala myšlenkové pochody hlavního hrdiny, kdy stavila do opozice jeho vážnost situace s vlastně nesmyslným vyznáním pro zbytek společnosti.
Nejsem člověk jehož by exiytencionalismus nějak zvlášť nadchl a ani toto mně naprosto neuchvátilo, co se ale upřít nedá, tak se jedná o zatím nejlepší exitencionalistické dílo, které jsem četla a které mě nutilo hodně přemýšlet nad vinou a nevinou. 70%
jehlaspichlas
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 6. 2016, 17:01
Knížka se mi četla velice dobře, třebaže jsem věděl, že já jsem více podobný hlavnímu protagonistovi (důvod vám neřeknu, na ten příjdete sami). Je to o člověku, který nalezl sílu v klidu a já jsem také ten případ. Podle osobnostního testu by byl INTJ - klasický introvert, ochuzen o city a ani necítí potřebu je dávat najevo - proč asi? Snad proto se mi Cizinec líbil, který se nachází mezi ve světě chaosu a hlouposti.
soniaf
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 11. 2011, 15:44
Cizinec mi sednul do nálady. Naprosto skvěle napsaná kniha s hlavním hrdinou, který má jedinečný "anticharakter". Tento "anticharakter" není nijak protivný (jak tomu někdy bývá u podobných postav v jiných knihách) a naopak je to velmi zajímavý příklad individualismu.
Začátek knihy trochu připomíná Šťastnou smrt (dokonce i hlavní postava se jmenuje podobně a má podobné zájmy jako je plavání v moři a slunění na pláži) a je to taková část na úvod, kde se nic moc neděje. Nejlepší je ale závěr knihy, kdy je Mesault po dost prapodivném soudním procesu odsouzen za to, že "pohřbíval matku už se srdcem zločince" a proto, že na jejím pohřbu neplakal. Je to jakásy obrana společnosti proti člověku, který se jí nehodí. Vlastně hodně zajímavé bylo to, že u soudu se ani moc neřešilo, že zabil člověka a proč to udělal. Pořád se rozebírala Mersautova osobnost a jeho chování. Kniha nutí čtenáře i uvažovat nad Mersaultovou vinou a dochází (alespoň u mě) k dost protichůdným pocitům.
Co bych vyzdvyhla asi jako jeden z největších kladů Cizince je skutečnost, že mě kniha donutila přemýšlet o trestu smrti. Dále pak konečná úvaha o životě a smrti samotného hlavního hrdiny přivádí čtenáře na mnoho otázek. Třikrát hurá panu Camusovi, je to autor s velkým A.
Tricky: velice trefný komentář, naprosto souhlasím.
teola
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 5. 2014, 21:09
Vytáhla jsem si u maturity :-D Dobré dílo, čte se lehce. A něco ve vás zanechá - což na knihách bezmezně miluji.
Abigor
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 11. 2012, 11:15
Ten styl... opravdu ani jedno zbytečné písmeno, to se mi moc líbí, tak se má psát próza! Hlavní hrdina se mi zpočátku nelíbil svou apatičností, konec mě ale přesvědčil, ostatně jako všechny tady, že absolutní klid a odevzdanost mohou mít svůj půvab. Líbila se mi scéna s knězem, to, jak ho dostal do kolen a kněz nevěděl kudy kam. Když už autor bojuje s náboženstvím (nebo s Bohem), ať to dělá tak, jako to udělal Camus v této knize, to jest distingovaně, inteligentně, dokonale! První osobní setkání s existencialismem se nadmíru povedlo...
horkosladka.symfonie
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 5. 2011, 16:00
Kniha je celkově bez výrazného děje až do chvíle, kdy je Mersault odsouzen. Rozhovor kaplana a Mersaulta v cele je zcela evidentně vyvrcholením tohoto útlého díla. Cizinec přináší především poselství, že jedinec, i přes absurditu života, může nést hrdě (revolta) zodpovědnost za své činy a vzepřít se předsudkům a samotné absurditě tím, že ji přijímá jako svůj úděl. (viz Mýtus o Sysifovi)
G8
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 7. 2013, 18:02
Camusovo stěžejní dílo a zároveň jeden z naprostých vrcholů existencionalismu. Oproti Vianovi a jemu podobným existencialistům si Camus nehraje a ukazuje syrovou realitu behaviorálních vzorců okolo nás.
domingo
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 3. 2010, 14:41
Francouzi zvolili Cizince nejlepší knihou své národní historie - to je v konkurenci autorů jako byli Hugo, Zola nebo třeba Moliére dostatečně vypovídajícím úkazem o kvalitě knihy. Společně se Sartrovou Zdí nejdůležitější beletrie existencialismu, která poskytuje ucelený myšlenkový obraz přitažlivého a revolučního hnutí.
Camus navíc není jen originální filozof, ale i spisovatel s velkým S; s Cizincem stvořil dílo, které osloví jak svojí myšlenkovou hloubkou, tak nečekanou čtivostí, a to se zachovaným důrazem na brilantní stylistickou obratnost. (5/5)
annihilation
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 4. 2014, 20:07
Každý se občas cítí jako cizinec sám v sobě. Co když je tento stav trvalý? Hlavní hrdina - Mersault - se jeví jako bez citu, život mu bez povšimnutí protéká mezi prsty, na ničem mu doopravdy nezáleží, nikdy se nedá unést emocemi - žádné nemá. Je vůbec možné si představit někoho takhle prázdného? A co když se v jeho životě stane něco zásadního - zemře mu matka, zasnoubí se nebo někoho zabije, projeví se u něj nějaké pocity? Samozřejmě, že ne, jak by mohly? A právě za to je odsouzen širokou veřejností. Prázdný člověk je člověkem zcela zbytečným, zrůdou mezi květinami. Mersault to ale ví, nepopírá svou zbytečnost. Ba co víc, je s ní smířený, stejně jako se smrtí, protože ví, že je to něco, čemu nemůže vzdorovat. Jeho jediná jistota...
Na této depresivní rovině je člověk schopen zcela otevřeně přemýšlet o tom, jaký jeho život (ne)má smysl, co v něm určuje jeho momenty. Možná se budete chvíli cítit lépe - vy přece nejste tak prázdní jako hlavní postava. Vy máte city, naděje, víru, empatii, dokážete milovat. A přesto skončíte stejně.
vanous95
80% 80% 80% 80% 80%
  25. 9. 2016, 12:37
První polovina knihy mě nudila, naopak druhá vše vynahradila. Část před vraždou nic moc, naopak odsouzení, myšlenky hlavního hrdiny v cele, řízení před soudem - to už mělo grády a spád.
Claire27
80% 80% 80% 80% 80%
  26. 4. 2016, 13:16
Knihu jsem přečetla na základě povinné četby a rozhodně ničeho nelituji. Mersault byl pro mě od prvního okamžiku člověkem bez cíle, bez emocí. K čemu žít takový život? Dle mého názoru poprava pro něj byla určitým druhem osvobození.
Martin_cz
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 1. 2014, 10:17
Příjemné překvapení a konečně po čase zase důvod, proč občas šlápnout vedle, abych se dostal k takovéhle knize. Mně blízké jednání podobné hrdinovi v knize však nemusí leckomu padnou. Stačí si však o autorově literární tvorbě něco přečíst a hned máte jasno, jestli se do toho chcete pustit.
lusk_lusk
  11. 2. 2013, 0:55
Zajímavý román. Nemohu říct že by mne přímo uchvátil, avšak styl jakým je napsaný, je minimálně unikátní. Minimalismus je vlastně v tomto díle klíčové slovo. Hned při prvních stránkách každého čtenáře musí trknout, že právě ve vypravěčově povaze, kterou Camus vykteslil spíše tím co nenapsal, než tím co napsal, je stěžejní téma. Chápu však že právě díky poměrně hraničnímu charakteru je pro mnoho lidí postava jen těžko pochopitelná. Sama se pohybuji přesně na opačném pólu stejného problému, a tak pro mne bylo velmi zajímavé sledovat a porovnávat reakce opačně postiženého mozku. Každopádně však román zaujme především svojí jednoduchostí a purifikovaným způsobem odvíjení děje. Většinou se setkáváme s opačnými extrémy.
Ange014
60% 60% 60% 60% 60%
  27. 12. 2011, 21:50
Pokud mi pan Josef K v Kafkově Procesu přišel bez osobnosti, tímto se mu omlouvám. Jsem si jistá, že Cizinec by mě velmi bavil, pokud by hlavní hrdina v průběhu knihy ukázal alespoň trošku citu, popřípadě vyjádřil nějaký názor namísto věčného: ,,Mě to bylo jedno, tak jsem třeba souhlasil." Chápu, že je to existencionalismus a tak, ale tady mi to přišlo až přehnané. Nicméně poslední stránky byly geniální. Pro mě hodně rozporuplná kniha.
Veveruna*
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 5. 2013, 22:39
První dílo existencialismu, se kterým jsem měla tu čest a musím uznat, že tohle mi prostě sedí. Mersaultova apatie, klid a odevzdanost mi byla svým způsobem vlastní. Camus zkrátka věděl, co píše.
Henkie
60% 60% 60% 60% 60%
  26. 12. 2012, 13:26
Četla jsem v takovém rozpoložení, že mi kniha naprosto sedla do nálady.
Mersaulta v mnoha ohledech chápu.
Anett
80% 80% 80% 80% 80%
  30. 9. 2012, 3:43
Ze začátku jsem se v ději ztrácela, nerozumněla jsem "co tím chtěl autor říci" a musela sem ji odložit. Po čase jsem se k ní vrátila a dočetla ji. Není to zrovna můj šálek, ale určitě si od Camuse ještě něco hodlám přečíst a možná, že časem přijdu na chuť i Cizinci.
mosem
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 5. 2015, 21:38
Větší část příběhu se odehrává jako klidný popis děje, ve kterém není mnoho emocí, pokud je tam lze vlastně vůbec najít. Závěrečná část dává otázku. Je Mersault fatalista, který odevzdaně přijímá události tak jak se odehrávají? Je duševně narušený a nevnímá, co se odehrává - to co udělal, to co se odehrává, ani to co jej čeká? Nebo člověk, který nastalou situaci považuje za možnost úniku ze situace, ve které se nacházel a která mu nevyhovovala? Nabízí se otázky související s vírou v Boha...v průběhu celého života i v jeho závěru. Kniha není rozsáhlá, ale jen díky tomu, že se podařilo z ní vypreparovat všechna nadbytečná slova, že se podařilo vytvořit dílo kde každá věta má svůj smysl a vede čtenáře k zamyšlení.
Babsi
40% 40% 40% 40% 40%
  23. 10. 2016, 18:55
Asi budu jedna z mála, ale mě se kniha absolutně nelíbila. Přečetla jsem ji hlavně díky tomu, že byla tak krátká.
Ann-K.
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 4. 2016, 21:56
Přečteno během jednoho dne. Začnete číst, čtete a najednou je konec :D Velmi zajímavá kniha, která dává čtenáři celkem velký prostor pro vlastní interpretaci. Hlavní postava je opravdu ,,zvláštní". Cizinec. A ne jen jako cizinec z Francie v Alžíru, ale jako cizinec celé společnosti. Nesmím zapomenout na vyjadřování Mersaulta. Pravdivé a ne zbytečně prodlužované. Jedna z nejlepších je odpoveď na Mariinu otázku, jestli ji miluje a on odpoví, že je to přece bezvýznamné, ale že ji podle všeho nemiluje :D Takových vět tam je samořejmě více, jen tahle mě opravdu velmi zaujala. Knihu jsem si chtěla přečíst dlouho a rozhodně mě nezklamala :) Začátek sice nebyl tak strhující, jako druhá část, ale konec knihy to dokonale vynahradil :)
Evina Kalousová
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 11. 2016, 10:25
Tuhle knihu mi doporučil kolega na praxi, prý, že je to dobré čtení. Již jsem četla Sartra - Nevolnost a Zeď. Camus je ale lepší. Píše lehce, čte se to dobře a rychle. Tohle dílo je tak silné, že je skoro geniální. Nejvíc se mi líbila paradoxně první a poslední kapitola - tedy matčin pohřeb a čekání na smrt. Je to kniha, na kterou se rozhodně nezapomíná. Každopádně mám s hlavním hrdinou něco společného. Jsem také introvertka a možná trochu bezcitná. Takže jsem se v některých pasážích pozastavovala a líbily se mi víc než ostatní. Zajímavé je, že existencionalisty čtu vždy, když zrovna nemám nejlepší náladu a tahle knížka mi vysloveně sedla hned, jak jsem přečetla první stránku. Takže hodnotím 5* a zase někdy po Camusovi určitě sáhnu!
Taylor
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 8. 2014, 16:56
Přečteno na jeden zátah za odpoledne....naprosto fascinující kniha. Camus byl prostě génius. Hlavní hrdina mě totálně štval svojí apatičností a nezájmem ke všemu. Při soudním přelíčení jsem měl sto chutí zabít prokurátora za ty jeho bludy...celé soudní líčení ve mě vyvolávalo totální naštvání na soudní systém, kdy hlavní postavu defakto odsoudily za to, že neplakal na pohřbu své matky - vražda byla jen podružná věc jakoby mimochodem. Scéna s knězem v cele smrti také nemá chybu. Kniha mě fakt dosala a určitě o ní budu dlouho přemýšlet.
Andulka
80% 80% 80% 80% 80%
  21. 7. 2012, 15:20
Bez doslovu bych asi opravu byla ztracena. Bez znalosti nejakych zakladnich realii tehdejsi francouzske literatury to snad ani nema smysl cist, jelikoz to cloveku pripada jako zvlastni slatanina nejakeho nereagujiciho a izolovaneho a odcizineho cloveka. Ale o to preci v existencionalismu (nebo alespon v Cizinci) jde! (85 %)
Luci-ye
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 10. 2011, 18:12
Tak nějak jsem tu knihu nepochopila. Přišlo mi, že hlavní postava je naprosto apatická (na nabídku na sňatek odvětí "je mi to jedno, třeba"), a pořád jsem tam rozvážně přemýšlela, jestli teda je nevinný nebo není. On vlastně zabil jakoby z opojení sluncem, vínem, cigaretami; a úplně zbytečně. Proč se na tu pláž vrátil? Nemyslím si, že by to byl bezprostřední člověk, i kdyby to byl cynik, tak smrt vlastní matky přece musí i s cynikem něco udělat, dobře, nemusí ronit slzy bez ustání, ale aspoň kdyby se dostavily pocity smutku, to je přirozené, nebo ne? Docela mě bavil ten začátek, docela mě bavilo sledovat výpovědi svědků. Kurátor byl dost přísný a do poslední chvíle jsem moc nevěřila, že by ho poslali na smrt.
//v knížce bylo i dílo Pád, ale nepřemluvila jsem se k přečtení//
ubeilah
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 3. 2012, 21:40
Jedno z velkých děl existencialismu. Jednoduchý příběh, zajímavý hrdina a strhující závěr. Kniha, která snad donutí přemýšlet i naprosto otupělé nečtenáře a která rozhodně vyvolává velké množství otázek a sporů. Na druhou stranu jsem ale byla poměrně ráda za tak malý počet stran.
pravablondska
  3. 6. 2011, 21:36
Kniha ve mě vyvolala protichůdné pocity...začatek naprosto nezaživný...Mersaulta je loutka, která nic necití..,ale naprosto dokonalý konec, který mě až rozplakal...
Quinty
60% 60% 60% 60% 60%
  14. 9. 2016, 8:28
Pamatuju si knihu ze školy, měli jsme ji v povinné četbě. Nečetla jsem ji. Pak jsem na ni narazila ještě v průůběhu let xkrát a nikdy jsem ji nečetla. Až teď. A mám pocit, že jsem o nic nepřicházela. Dočetla jsem jen z povinnosti (nerada nechávám nedočtené knihy). Vůbecmi nepřišlo, že Mersault zemřel pro pravdu, spíš to byl takovej typ - mouchy snězte si mě. Všecko mu bylo jedno. Nic neřešil.
edulla
  5. 9. 2015, 18:11
Knihu jsem dostala jako povinnou četbu na střední škole. Myslím, že není v silách sedmnáctiletého děvčete pochopit děj této knihy. Tu však vedu v patrnosti a vím, že patří mezi ta díla, která si budu muset zkusit po třicítce, čtyřicítce přečíst znovu.
krisstuss
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 2. 2015, 20:10
Tohle mě dostalo, musím si přečíst znovu, místy jsem dost nechápala. Na jednu stranu má pravdu, na druhou taky by mi ta jeho necitelnost nepřišla normální. Kniha hodně k zamyšlení.
vranak
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 11. 2013, 10:32
Jedna z knih, která ovlivnila mé vnímání sebe sama ve vztahu k ostatním lidem... Přestože hrdina, jak píše Ange014, neprojevoval cit, má kniha velmi silný psychologický účinek. Velice působivý je pro mě zejména hrdinův vztah - nevztah k matce a k přítelkyni.
Faltuska
80% 80% 80% 80% 80%
  31. 5. 2013, 8:59
Zpočátku jsem vůbec nechápala, jaký má kniha smysl. Nicméně na konci jsem pochopila a také jsem pochopila, že jsem se po dlouhé době dostala do křížku s existencialismem. Trošku z jiného soudku pro mě, co se celé knihy týče, ale v dobrém slovasmyslu. Myslím, že stojí za to, knihu si přečíst.
tricky
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 7. 2010, 21:06
Někdo by mohl říct , že v dnešní době , kdy revoltuje skoro každý , může Cizinec postrádat jakékoli sdělení , lidé se dnes obracejí na veškeré existující(i neexistující) filozofie či názory.
Nenechme se mýlit - pro mě absolutní oslava ryzího člověka.
(jedna z (mnoha)myšlenek , která mě od té doby pronásleduje je rovnice: racionalita - upřímnost - cynismus)
Samuel
60% 60% 60% 60% 60%
  15. 8. 2014, 13:10
Není to špatné, ale daleko silnější dojem ve mně zanechal podobně laděný Kafkův Proces. Upřímně nechápu, proč je hlavní hrdina tak obdivovaný. Ano, není na škodu být povznesen nad okolní svět, ale když vám je jedno i to, že jste někoho zavraždili nebo že vám zemřela vlastní matka, to už je trochu moc. A vinen skutečně je, přesto zemřít nemusel, dostal tolik šancí, ale nevyužil je. I proto preferuji Proces, kde ať se hlavní hrdina snaží sebevíc, nemůže nic změnit a na rozdíl od Mersaulta je nevinný.
bubous
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 2. 2012, 18:55
sice je opravdu asi nejznámější ,přesto mám raději jiná Camusova díla... rozhodně se s hlavním hrdinou čtenář asi nestotožní...je to takový extrém...i tak ale stojí za přečtení...
Petipe
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 2. 2016, 9:16
Nemyslím si, že by Mersault byl bezcitný- on city přece měl, vzpomínal na matku, vybavoval si šťastné chvíle, vzpomínal a chyběla mu i Marie. To jen jeho přístup k životu vyvolává dojem, že je absolutně prázdná schránka. Jenže kdyby byla, neměl by v závěrečné kapitole tak vygradovaný hovor s kaplanem. Nechoval společensky přijatelně nereagoval tak, jak společnost žádá.Tato norma se mu stala osudným důkazem u soudu, že je to vyvrhel společnosti. A není vyvrhelem právě společnost? Na několika místech v knize jakoby nešlo o člověka Mersaulta, ale o drama společnosti samé. Ten pocit o nás bez nás je děsivý.
blbiiiiinka
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 4. 2015, 22:14
Nesnášela jsem hlavní hrdinu za to, jak mu bylo všechno jedno. Musela jsem nad tím přemýšlet ještě dlouho poté, co jsem knihu přečetla, což značí, že kniha byla velmi zajímavě a poutavě napsaná. Určitě stojí za přečtení
ack
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 2. 2015, 11:08
Mersault pro mě není postava bezcitného flegmatika, kterýmu by byl život svůj a ostatních lhostejný. Je to člověk, který žije v přítomnosti a prožívá přirozeně svůj život, nehledá v životě velký smysl, protože smyslem je samotná existence a smrt (ať už je vysvobozením či ne) je skutečně jediná jistota, nevyhnutelná skutečnost našeho života. Cizincem není sobě, ale ve společnosti, jež nás soudí a rozhoduje o nás.
Brilantní dílko, s Mersaulto vnímáním reality jsem se částečně dost potkával.
Terryinka
80% 80% 80% 80% 80%
  3. 5. 2014, 7:32
V daném žánru určitě vyčnívající dílo. Albert Camus je skvělý spisovatel, ani o tom nelze pochybovat. Ale mě cizinec prostě nenadchnul. Může to být dobou, ve které jsem to četla nebo náladou jakou jsem prožívala. Ale hlavní hrdina mi po celou dobu čtění knihy připadal neuvěřitelně nudný, stejně jako celý děj. Ačkoliv jsem knihu protrpěla, tak se k ní hodlám v nebližší budoucnosti vrátit, a číst ji existenciálníma očima :).
wolf3
80% 80% 80% 80% 80%
  12. 1. 2014, 13:37
Kniha, která ukazuje absurdní smýšlení společnosti a člověka, který se podle ní nehodlá řídit a doplatí na to. Skvělý styl jazyka,krátké úsečné věty, které přesně vyjadřují lhostejný postoj hlavní postavy. Zajímavé a čtivé
lavinis
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 4. 2011, 7:53
to Tricky: presne takto som túto knihu vnímala, niekedy som mala pocit, že hlavná postava je len pasívnou figúrkou v tejto hre a jedinou skutočnou vecou, ktorú urobila bola paradoxne vražda. Ale možno to nebola pasivita ale akási vyrovnanosť. Vôbec mi neprišiel cynický, presne ako si naznačil, len sa správal tak, ako to cítil, bez pretvárky a v podstate svoju dušu najviac odhalil, aj keď niekto môže mať presne opačný pocit.

---------------------

to Grušenka: tvoj postreh k hlavnej postave je podľa mňa presne taký, aký ho malo celé okolie "cudzinca", je jasné, že sa ti kniha nepáčila, vnímala si ho rovnako ako oni;)
bigapple
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 3. 2013, 14:48
I když já osobně patřím do roviny ukázkových extrovertů hlavní hrdina mne zaujal. Tak introvertní, apatický, bez názoru a přece jsem byla na jeho straně, přestože jsem jeho chování v mnoha situacích nechápala.
Opferlamm
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 1. 2013, 20:31
Další z posvátných knih existencialismu. Příběh Mersaulta, který velkoryse ohrnul nos nad celým životem, odmítl pokrytecky ustupovat společnosti a nakonec odmítl přijmout myšlenku Boha. Už netoužil po žádných blízkých, už netoužil po společnosti, ve které se cítil být cizincem.
janka09
  8. 5. 2011, 11:11
Myšlenkové pochody hlavního hrdiny byly dokonalé. Myslím hlavně část ve vězení, kde jsem občas měla pocit, že některé věty jsou tak absolutně pravdivé, až to mrazí. Knížku jsem četla naposled před rokem a půl, ale pořád ve mně zanechává silný dojem. A to se cení.
Grušenka
80% 80% 80% 80% 80%
  4. 4. 2011, 18:13
Ještěže tahle kniha je tak krátká, to byl patrně taky jediný důvod, proč jsem ji dočetla. První polovina byla naprosto zoufalá a nudná, jazykové prostředky tragické, jako kdyby to psal žák základní školy, poté mírný pokrok. A konec, hlavně pár posledních stránek, přeci jen trochu vylepšil celkový dojem.
Hlavní hrdina - bezcharakterní a prázdný člověk a ještě ke všemu mizerný vypravěč.