Cesta
|
Autor: Cormac McCarthy Originální název: The Road Román / Sci-fi / Psychologické ISBN: 978-80-7203-973-9 Počet stránek: 185 Nakladatelství: Argo - 2008
|
Nevychází mnoho románů, kdy čtenář nabude pocitu, že čte něco naprosto zásadního o své existenci. O existenci člověka, lidstva, civilizace, planety Země. Román nejuznávanějšího současného amerického spisovatele Cormaca McCarthyho Cesta, který získal v loňském roce Pulitzerovu cenu, je právě tohoto druhu. Jak malicherné se zdají být vedle tohoto prostého a čistého „zálesáckého" příběhu o přežití v časech post-apokalypsy jinak také dobré romány jiných autorů o manželských nevěrách, komplikovaných sexuálních orientacích, rodinných válkách a honbě za postavením. Většina McCarthyho knih má existenciální a společenský přesah a zároveň je dobrodružnou literaturou pro muže v duchu krvavých rodokapsů. Celá jeho tvorba jako by se stylizovala do hrůzně věcné a poetické výpovědi temného vizionáře v téměř starozákonním duchu. „Bůh není a my jsme jeho proroci," říká jedna postava v Cestě.
Je to ďábelský, anebo hluboce lidský nápad napsat jakousi science fiction o světě několik let po globální katastrofě blíže neurčeného druhu, kdy na zplundrované a nehostinné zemi už nemá co růst a umírají na ní poslední zbytky zbědovaných lidí? Přes Ameriku, po silnicích, putuje nezapomenutelná dvojice otec a syn směrem k moři, aniž existuje důvod k nějaké budoucnosti. Aniž existuje jakýkoli důvod k jejich cestě. Nemají vlastně pořádně kam dojít. Román není doslova o ničem jiném než o holé naději zůstat naživu do příštího dne - nepromoknout a nezmrznout, sehnat jídlo, vyhnout se vrahům, přespat v bezpečném úkrytu -, pokračovat v životě, který by nikdo v dnešní době životem ani nenazval, jít dál. Je to jakási fiktivní šachová partie, rozehraná Bůh ví kým s člověkem, který je schopen toho nejhoršího i toho nejlepšího.
Komentáře ke knize Cesta:
Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
Přečetl jsem to jedním dechem za jeden den. Po dočtení jsem měl pocit, že jsem se díval na film, který v té době ještě nebyl.
Přečetl jsem to jedním dechem za jeden den. Po dočtení jsem měl pocit, že jsem se díval na film, který v té době ještě nebyl.
Přečetl jsem to jedním dechem za jeden den. Po dočtení jsem měl pocit, že jsem se díval na film, který v té době ještě nebyl.
Nedá vám to a musíte to dočíst.. Ikdyž vám občas mrazí...Na tento motiv už se napsalo a natočilo hodně, ale CESTA podle mě patří mezi to nejlepší!
Hodně, hodně ponuré čtení, ale sakra dobré. Ten postapokalyptický pohled do budoucnosti s pocitem takovým, že nevíte co se vlastně stalo, je naprosto fantastický. I filmové zpracování je parádní.
TEMNOTA. Kdyby bylo slovo, které vystihne podstatu této knihy, bude to tohle slovo. Nevím co více k tomu napsat.
Kniha mě přivedla do mírné deprese..nemoci, prostředí, ve kterém se odehrává děj i samotné postavy...Jako příznivec žánru sci-fi však oceňuji celkovou dějovou linii i čtivost románu. Určitě zkusím i další autorova díla....
Něco mi říká, že autor tohle napsal levou zadní. A nepřišel s ničím novým. Ale přesto zaujme... a dalo by se říct, že leckterého čtenáře pohltí. Možná proto knížka budí tolik respektu.
Naprosto tísnivá, pohltivá atmosféra s neuvěřitelně silnými momenty, ze které mi po celou dobu bylo na zvracení. Příběh o lásce otce a syna. To, co se Cormacu McCarthymu povedlo nejvíc, je forma, v jaké celou knihu napsal. McCarthy vlastně vůbec žádný příběh nevypravuje, nevnucuje nám žádné názory a jen popisuje, bez emocí, cestu otce a syna zdevastovanou, krvelačnou krajinou. Od dob Hobita (cca 15 let) se mi ještě žádná kniha tak nelíbila.
Nejsilnější na celé knížce je forma. Minimalistické až na kost ohlodané dialogy a stejný způsob vyprávění výborně podporují základní stejně tak banální sdělení, že lidské pouto přežije děj se děj. Forma a myšlenky jsou sjednoceny, dohromady poměrně zdařile fungují a knížka je kompaktní jako celek, toho Pulitzera a oblíbenost naprosto chápu, bohužel mě ale tahle Cesta příliš neoslovila.
Zřejmě budu jedna z mála, která knihu odložila cca v půlce, přišlo mi to hrozně nudné, dokonce i film, řekla bych, byl mnohem lepší. Ale asi tomu budu muset dát jednu šanci, nebo zkusit jiné dílo tohoto pána.
Pro mě jednoznačně nejsilnější knižní zážitek mého života. Člověk v průběhu čtení postupně začíná zásadně jinak uvažovat o světě, životě a lidských hodnotách. Bravo!
Velmi citlivý román o postapokalipytickém dobrodužství otce a syna. Zapomeňte na drsné provoplánové hrdinství a silné neohrožené hlavní postavy. Je to o vztahu obyčejného táty a obyčejného syna ve světě beznaděje. Celé je to napsáno velmi osobitým stylem, který možná každému nesedne, nicméně nechápu negativní komentáře. Celá kniha působí velmi osobním a opravdovým dojmem.
Jedna z nejlepších, které jsem kdy četl. Působivý úsporný text. Je cítit atmosféra a jejich zoufalá situace do které bych se nechtěl dostat, ale na druhou stranu to člověka přitahuje jako dobrodružství. Podle mě za pět.
Nejdepresivnější knížka, co jsem kdy četla. Jsem fanouškem McCarthyho ale pesimismu a hrůze kterou jsem četla tady se nevyrovnal ani Krvavý poledník. Velice mě toto krátké dílo zasáhlo a dohnalo k slzám. Perfektní knížka, která se čte jedním dechem ...
Cestu jsem si koupila jednou v sobotu v knihkupectví a ještě ten večer, nebo spíš ráno dočetla. Absolutně mě zasáhla, skvělá, není co k tomu dodat, podle mě nejlepší kniha. Díky ní jsem ojevila McCarthyho, za což jsem velice vděčná, mimořádný autor i člověk.
Hrozná blbost. Jediná dobrá věc na téhle knize je snad jen vize se zvířetem (nebo co to bylo) v úvodu. Důkaz toho, kolik lidí je schopno "sežrat i s navijákem" prázdné řeči našroubované na xkrát zrecyklovaný příběh.
No tak já si nemůžu pomoct, ale podle mě je tato knížka hoooodně, hodně dobrá. Dokázala mě vtáhnout do děje tak moc, že jsem se bála usnout. Já tento žánr vůbec nemusím, nikdy jsem žádné sci-fi nečetla, protože mě to neoslovuje. Ale toto mě zaujalo, přečetla jsem to nadvakrát a pokaždé jsem to četla se zatajeným dechem.
Podle mě je to ale knížka, kterou nejde číst cestou do práce, po chvilkách při vaření atd.... Potřebuje se na to klid a dostatek času, člověk se prostě musí vnořit do děje.
A je pravda, že knížka je hodně depresivní. Některé situace jsem si ani nechtěla představovat, jak byly otřesné.
Podle mě je to ale knížka, kterou nejde číst cestou do práce, po chvilkách při vaření atd.... Potřebuje se na to klid a dostatek času, člověk se prostě musí vnořit do děje.
A je pravda, že knížka je hodně depresivní. Některé situace jsem si ani nechtěla představovat, jak byly otřesné.
Velmi depresivní kniha s postapokalyptickým dějem, kdy otec se synem putují, jen aby putovali. Je zde popisován vztah otce a syna a jejich boj o přežití. Co k tomu říct? Snad jen, že jsem nikdy nic podobného nečetla. Nemohla jsem se od děje odtrhnout a zároveň číst dál. Za mě je Pultzerova cena zasloužená.
Fakt "super" čtení, když je člověk nemocnej. Ale to byla má chyba. Jinak co se příběhu týče, musela jsem číst po malých částech, kniha byla dost depresivní, na konci jsem si poplakala, ale na druhou stranu je to strhující příběh..
Cesta je přeceňovaný kýč, postavený na přirozenosti čtenáře ztotožňovat se s postavami - a při představě, že jsme obklopeni vším, jen ničím živým a že veškerý náš komfort zanikl - nu, posuďte sami, že je to sice odvážná literární myšlenka a McCarthy se jí směle ujal, nicméně výsledek bych tak řekla je usmrkaným bádáním nad stokrát omýlanými tématy, navíc ještě slabě rozvedenými. Nekonečně krátké rozhovory se možná zpočátku zdají být zajímavé, ale později nudí. A nejvíc mě teda dostávala ta rádoby geniální myšlenka, že člověk je fakt strašný zvíře - tomu ještě nahrávala ta apokalypsa - a do toho to malý čistě neposkvrněný dítě s ještě bělejšími otázkami, myšlenkami a vším. McCarthy mě přesvědčil - stejně jako u knihy Všichni krásní koně - že jeho síla spočívá v rozvážně sepsaném a čtivém ději - a zároveň jsem dospěla k názoru, že Pulitzerova cena se dává každému, kdo má snad trochu dobrý nápad a umí jej dobře podat na čistý papír.
O tom, že jsem četla něco naprosto zásadního o své existenci, přesvědčena nejsem.
O tom, že jsem četla něco naprosto zásadního o své existenci, přesvědčena nejsem.
UŽIVATEL borghi [6. 8. 10, 10:52]
Žádné zbytečné kecy navíc, všechno plynule ubíhá. A celou dobu mi běhal mráz po zádech. Navíc konec, který vám vnutí i nějaké to poselství. Skvělý zážitek z knihy mi kazily jen neustále se opakující středníky, které se podle mě hodí do češtiny mnohem méně než do angličtiny.
Cesta otce a syna po postapokalyptických Spojených státech, jejichž jména nikdy nezjistíme, nezjistíme ani co hrůznou globální katastrofu způsobilo. Naděje, která umírá poslední, pro hlavní představitele zhynula již dávno. Cesta je vlastně bezcílná, jakýsi „imaginární cíl“ představuje moře, kam se chce otec se synem dostat, jde však jen o samoúčelný „směr“ cesty, aby mohli za „něčím“ jít, ale ráj tam asi čekají jen stěží. Záměrné užívání jednoduchého jazyka jen umocňuje depresivní pocit autenticity, emoce silně umocňuje částečná nedějovost knihy. Sugestivní zážitek, který vlije do žil depresi a melancholii, se z hlavy hned tak nevykouří…
Postapokalyptická iniciační cesta, která nejen ukazuje krásu/zrůdnost lidské duše, ale zároveň velmi příjemným způsobem mentoruje, což je dle mého velkým uměním. Jeden z nejsilnějších současných zážitků.
UŽIVATEL Helena [4. 4. 10, 11:44]
Knížka mě vtáhla do sebe, je to hrůzostrašné čtení, ale nepostrádá i zrnko naděje. Dobrá kniha, ale musí být nálada ji zrovna číst, určitě to není idylické čtení.
Tahle knížka mi přišla neuvěřitelně expresivní, a zdála se mi hodně dobrá. Nevím, jestli to taky není tím, že jsem ji četl na jedný brigádě s lidma, kteří prostě byli o dost jednodušší, nebo jestli byla vážně tak dobrá. Jednou si ji přečtu ještě jednou a pak se rozhodnu, kolik jí hvězdiček uberu.
Nepřišla mi slabá, krátký věty mi vyhovovaly, hodně depresivní dílko. Abych pravdu řekla, keců o Bohu jsem si nějak nevšimla :)) Četla jsem od něj ještě Dítě Boží a to se mi zdálo o chlup lepší.
Krátké věty mi nevadily, to mám celkem i rád, ale ta slibovaná velká myšlenka bohužel chyběla. A co mi vadilo úplně nejvíc, jsou naprosto infantilní dialogy. Mám pocit, že film tutu knihu překonal.
Strašně slabé a přeceňované, ty filozofické kecy a patetické krátké věty mi začaly jít na nervy asi už na třicáté stránce. Tam žádná existencialita není, jenom hámoty o Bohu a prázdné úvahy, které vedou odnikud nikam. Ideální námět na film, takovej Cameron by do toho určitě vrazil 150 mega USD a stačili by mu na to dva herci... nebo Darabont, ten okecávací řečičky o Bohu a Prozřetelnosti a já nevím o čem ještě taky umí.
Jestli chcete post-apokalyptický román z americké postmoderny, přečtěte si Kolíbku od Vonneguta. Tohle totiž navlas odpovídá té anotaci nahoře - rádoby moudrá konina. (2/5)
Jestli chcete post-apokalyptický román z americké postmoderny, přečtěte si Kolíbku od Vonneguta. Tohle totiž navlas odpovídá té anotaci nahoře - rádoby moudrá konina. (2/5)
atmosféra knížky mě celkem dostala, příběh sice nepříliš originální, přesto zajímavý ... jediné co se mi příliš nelíbilo je literární styl, příliš mnoho krátkých vět, je to jak střelba se samopalu věta,věta ... věta ...
a ještě taková drobná úvaha: lidi si povětšinou říkají, že je lepší volit smrt, nežli život v katastrofických podmínkách, jenže jako čtenář či divák se dostáváme většinou přímo do oné doby, jenže život sám je postupný a většinou si ani neuvědomujeme, že se něco rapidně mění je to prostě evoluce ... evoluce zániku ...
"Když nemáš vůbec nic, udělej z ničeho obřad a vdechni do něj život."
a ještě taková drobná úvaha: lidi si povětšinou říkají, že je lepší volit smrt, nežli život v katastrofických podmínkách, jenže jako čtenář či divák se dostáváme většinou přímo do oné doby, jenže život sám je postupný a většinou si ani neuvědomujeme, že se něco rapidně mění je to prostě evoluce ... evoluce zániku ...
"Když nemáš vůbec nic, udělej z ničeho obřad a vdechni do něj život."
Hooodně depresivní čtení. Jsem zvědavý na film. Připravte se, že při čtení uroníte slzu...