Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Spolčení hlupců

84%
4 327
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Spolčení hlupců
 Všechny obaly
Spolčení hlupců
 Všechny obaly
Spolčení hlupců
 Všechny obaly
Originální název: A Confederacy of Dunces
Poprvé vydáno celosvětově: 1980

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Argo - 2016
ISBN: 978-80-257-1682-3
Počet stránek: 360
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 148x v oblíbených
v přečtených 467x v přečtených
v knihovně 144x v knihovně
k přečtení 198x k přečtení
právě čte 19x právě čte
si přeje 6x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2016) 978-80-257-1682-3 360
Argo (1995) 80-85794-58-6 359
Odeon (1989) 374
Odeon (1985) 374

Ignácius Reilly, hlavní hrdina tohoto svérázného humoristicko-satirického románu z barvitého prostředí New Orleansu, nemá snad v literárních análech konkurenta. Je jakýmsi amalgánem „bláznivého Olivera Hardyho, tlustého Dona Quijota a zvráceného Tomáše Akvinského". Tento výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat, žije se svou ovdovělou matkou. Dlouhé hodiny jenom polehává ve své staromládenecké ložnici před televizní obrazovkou a proklíná svět, do jakého morálního bahna upadl, nebo sepisuje nesouvislé kapitoly svého díla o tom, jak vysoko ční éra středověku nad zkažeností moderní doby. Ignácova přiopilá matka málem zbourá jejich stařičkým plymouthem dům - je třeba uhradit škodu. Ignácius si volky nevolky musí najít práci. Kolotoč ztřeštěných příhod se rozjíždí na plné obrátky. Ignácius nastoupí jako úředník v továrničce na kalhoty, kde zorganizuje demonstraci černošských dělníků za zlepšení pracovních podmínek, a končí na dlažbě. V maškarním převleku neworleánského piráta pak zkouší štěstí ve Francouzské čtvrti jako prodavač párků v rohlíku a neúspěšně se snaží prosadit pochybný projekt na zajištění celosvětového míru. A celou tu dobu vede bouřlivé názorové půtky se svou matkou, která se rozhodne uvrhnout syna do ústavu pro choromyslné. Užuž se zdá, že se jí to podaří, když vtom se jako dues ex machina zjeví bývalá spolužákyně Myrna Minkoffová, která odváží Ignácia do New Yorku, vstříc novým netušeným dobrodružstvím.rnrnTřetí vydání tohoto románu vychází jako revidovaná verze původního překladu, ve kterém byly na nátlak minulého režimu provedeny některé cenzurní zásahy.

(více)  

Štítky

více  
John Kennedy Toole John Kennedy Toole
*17.12.1937 - †26.03.1969

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

vladislaus
40% 40% 40% 40% 40%
  13. 2. 2014, 15:15
Opravdu pitoreskní postavičky autor vytvořil. Nejvíce mne bavily hlášky černocha Jonese, ale celkově mne tato kniha vůbec nenadchla.
ForFreedom
80% 80% 80% 80% 80%
  18. 4. 2011, 18:28
Některé pasáže jsou velice vtipné, kurážně si berou na mušku všechny atributy šedesátek a je vskutku pravdou, že Ignác, co se originality týče nemá svou nechtěnou komikou v literatuře obdob. Faktem bohužel je, že Toole se zábavnými pasážemi né vždy stačí udržet krok, až se mu nakonec splašeně rozutečou v jakýsi unuděný výsměch americké společnosti, které později sveřepě utne naprosto nečekaným trefným slovním spojením, čímž znovu dosáhne kýženého humorného výsledku.
Spolčení hlupců je v podstatě velmi proplánové dílo, jehož silnější pasáže se sobeckým šikanovatelem, usílujícím z osobních důvodů o všeobecný mír, dávají klidně zaniknout částím slabším (osobně jsem se nezasmála třeba dvacet stran, než mě něco pěkně rozsekalo), kterých bylo podle mě občas nahojně. A nemohla jsem se zbavit dojmu, že Toole a Ignác byli tak trochu tytéž osoby.
Peetuliska
60% 60% 60% 60% 60%
  26. 2. 2014, 14:41
Ignácius je opravdu svérázný chlapík s velmi osobitým humorem, věřím, že se u této knihy opravdu nasmějete, protože Ignáciova záklopka a prodej párků jsou opravdu nezapomenutelné.
Rames
40% 40% 40% 40% 40%
  23. 7. 2014, 19:30
Autor jakoby tušil že toto dílo bude jeho první a poslední, proto nacpal svou bohatou slovní zásobu do jednoho příběhu který tím umrtvil. Nádherný vodopád slov který zpočátku baví a těší, začíná nudit na straně 217.
"Cože to díš, matko má?"
"Řekla jsem, že hnedka ráno pudeš se slepicema na tramvaj do města," zaječela paní Reillyová.
"Nenazýváš dělnou třídu moc lichotivě."
"A až se vrátíš, budeš mít novou práci."
Všivák
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 10. 2012, 19:47
Absolutní nářez. Chechtal jsem se jak blázen. Jedna z mých z mých nejoblíbenějších knih. Příběhy o chytrých idiotech jsem vždycky hltal. Vřele doporučuji.
Pim
60% 60% 60% 60% 60%
  14. 6. 2014, 17:38
I já se zařadím k těm, kterým kniha nepřipadla až tak skvělá. Rozhodně jsem přečetla a pochopila, co se dělo. Občas mě leccos i pobavilo. Ale celkově jsem nějak přehlédla genialitu díla a zas až takový zážitek to pro mne nebyl. Nejspíš jsem nepochopila.
Za pár let zkusím přečíst znovu - a uvidíme...
dida
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 1. 2011, 17:18
Zábava od začátku až do konce, pořád sem litovala tu nebohou matku, ale nakonec byl politováníhodný právě Ignácius. skvělá zábava, výborně napsané, vážně by mě zajímalo, jakých knih by sme se dočkali, kdyby Tool nespáchal sebevraždu.
MatesS
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 11. 2012, 15:28
Rozporuplná kniha (podle komentářů) která ale mě osobně totálně uhranula. Tak zbytečného a nikam nesměřujícího člověka, jakým Ignácius bezesporu je, aby člověk pohledal.
JSK
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 7. 2010, 11:14
spisovatel se zajímavým životem. No zajímavým? nevydali mu knihu, tak se zabil. Spolčení hlupců je nejvtipnější knížka, co jsem měl v ruce. Dialogy mezi Ignacem a jeho matkou jsou prostě neuvěřitelné. Nevim, jak to udělal, jak to vymyslel, ale povedlo se mu vytvořit něco hodně unikátního.
olla
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 2. 2015, 22:16
Vysokoškolák Ignacius mě tedy dostal, i když je pravda, že některé pasáže díla jsem přeskakovala, jelikož se mi zdály nicneříkající a nudné. Zato ty zbývající vše vynahradily - Ignacius a jeho trhlá, věčně ožralá matinka, jeho přítelkyně s papouškem, jeho nechuť pracovat (v kanceláři, kde spatřil na chodbě krysu, je to nebezpečné, mohl bych chytit dýmějový mor) a jeho věčná spolužačka Myrna... celkově vydařená knížka naplněná plejádou zajímavých lidiček. Tím zajímavější je, že autor tohoto díla - mimochodem oceněného Pullitzerovou cenou- nemohl najít na svůj román nakladatele, což ho přivedlo do depresí a nakonec končí život sebevraždou v pouhých 32 letech. Spolčení hlupců je jediný román, který napsal, když pominu jeho prvotinu Neonovou bibli.
pove
40% 40% 40% 40% 40%
  9. 5. 2013, 22:04
Asi jsem nepochopila, co chtěl autor říci. Ani jednou jsem se nezasmála, naprosto absurdní a nereálné. Údajně je to vtipné, tak si určitě čtenáře najde, já mezi fandy patřit nebudu. Naprosto nereálné.
Bookworm
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 5. 2012, 10:54
Velmi zajímavá a především originální kniha, která ukazuje život a společnost skrze donquijotskou postavičku (spíše postavu ) Ignácia Reillyho. Jeho postoje a smýšlení působí často komicky či dokonce absurdně, ale tím více vypovídají o jeho osobnosti a nutné opozici k celé společnosti. A ruku na srdce, kdo z nás občas nemá chuť přetvořit si skutečnost k obrazu svému ...
Zuzzi
80% 80% 80% 80% 80%
  31. 7. 2016, 11:00
Chvílemi mne Ignacius neskonale bavil, sem tam mně nekutečně lezl na nervy... Celkově povedná satira trefující se do (nejen) americké společnosti 60tých let, přesto jí chybí "něco", čím by mne uchvátila natolik, aby se stala moji oblíbenou. (hodnocení 7,5/10)
DeviR1
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 5. 2014, 17:14
Ignácius je nejspíš nejbizardnější literární postavou, se kterou jsem měl tu čest setkat se. Tato kniha je prostě úžasná, po dlouhé době můžu zase obohatit seznam oblíbených knih.
Zhabza
60% 60% 60% 60% 60%
  8. 10. 2012, 21:26
Tady jsem taky trochu mimo a musím souhlasit z Borghalem. Možná že mi občas koutky cukly nahoru, ale celkový dojem je dost mizerný.
m4xp4yn3
80% 80% 80% 80% 80%
  14. 6. 2011, 12:05
U mě za čtyři hvězdy.
Formálně je kniha skvělá. Barvité popisy Nového Orleans, výstižně a živě načrtnuté charaktery, lehce se čtoucí a nenásilně vtipné dialogy, bohatý jazyk, budící dojem, že žádné slovo nebylo použito dvakrát. K tomu několik dějových linií, které svým obsazením pokrývají dobovou společnost a poskytují tak prostor pro společenskou satiru. Všechny příběhy jsou až virtuosně ukočírovány, přirozeně se prolínají a v závěru do sebe přesně zaklapnou. Za umělecký dojem si Toole svého posmrtného Pulitzera zasloužil.
Problém, nejspíše úzce spjatý s příliš vysokým očekáváním, které jsem do Spolčení vkládal, mám s obsahovou stránkou knihy. Čekal jsem mnohem sžíravější kritiku společnosti, existenciálnější pojetí, které by ve mě zanechalo hlubší dojem. Takhle se mi dostalo "jen" příběhu, který skončí, aniž by se čtenářem jakkoli hlouběji emocionálně zacloumal.
Jinak doufám, že jednou dojde k dlouho odkládanému zfilmování.
Kačúd
60% 60% 60% 60% 60%
  15. 2. 2014, 14:47
Ačkoliv upřednostňuji jiný žánr, knížka mě docela bavila. Dodnes nevím, jestli se mi postava Ignácia líbila nebo hnusila. Ale slečna Trixie a paní Levyová byly výborné :D
DannyBoy80
40% 40% 40% 40% 40%
  26. 4. 2011, 12:35
Měl jsem nebetyčný problém tuto knihu dočíst. Nuda a šeď, téměř bez jakéhokoli vtipu. Hlavní hrdina je značně ujetý a hodně mimo, ale celou dobu je mi to uplně jedno, protože ta postava nemá nic čím by zaujala. Naprosto nechápu tak vysoké hodnocení, tuhle knihu bych nikomu nedoporučil.
skableska
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 5. 2012, 13:32
Tuto knihu doporučuji, je velmi čtivá a zábavná. Velkou předností knihy je jazyk, kterým je napsaná, a jeho obměny... Určitě si ji v budoucnu přečtu zase!!
jorick
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 4. 2011, 20:45
Kniha, jedna z mála, u které jsem se hlasitě smál. Patří k těm, ke kterým se vracím, i když za cenu toho, že mi pak úsměv někdy zamrzne, když pod veškerou legrací vykoukne zoufalství, které na první a druhé čtení zůstávalo skryto. Kniha je geniální podobným, způsobem, jako je geniální Švejk a nemá cenu se zlobit na ty, kteří se vtipu nesmějí. Neznám lepší vykreslení frustrovaného intelektuála. A pro ty, co četli a bavili se Mirnou Minkoffovou a její hipisáckou praštěností, tak si uvědomte, že Mirna teď pravděpodobně sedí někde v Bílém domě a rozhoduje s veškerou politickou korektností.
Zajímavé je taky, jak pro řadu lidí je to kniha nepřijatelná a vzbuzuje v nich odpor. Přesně tak jako Švejk (myslím haškův: osudy dobrého...), který byl odsuzován i prof. Černým a Stefan Zweig hlásal, že věhlas Švejka je omyl, že jde jen o sprosté hospodské vyprávění.
Tož tak.
Czermy
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 10. 2010, 21:44
Ten chlapík mě celou dobu hrozně otravoval, ale jak jsem se dostával dál, musel jsem se ho zároveň vždycky zastat, až to nakonec bylo dovedeno do bravurního konce a já musel konstatovat, že jsem si to celé nesmírně užil. Škoda, že dlouhá doba nevydání knihy vyfrustrovala pana Toola až k sebevraždě, mohli jsme si od něj ještě počíst.
ChessJack
20% 20% 20% 20% 20%
  21. 1. 2016, 8:31
Jestli jsem se zasmál? Ano, ale to je asi tak vše. Hlavní protagonista je mi velice nesympatický. Postavy se dostávají do absurdních situací, některé jsou úsměvné, většina ale nikoli. Za mě *.
adalenka
40% 40% 40% 40% 40%
  25. 8. 2015, 19:29
Kniha me nezaujala mozna spise naopak. Ignacius i ostatni postavicky me casto privadeli svoji hlouposti do zurivosti. Az jsem si prisla take soucasti spolceni hlupcu ze knihu ctu. Obdivuji fantazii Tooleho ze takove spolceni dokazal vymyslet a tak neuveritelne verohodne popsat. Ale hloubka dila mi unikla.
Vendelína
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 11. 2014, 12:27
Nesjem si jistá, jestli jsem kdy četla jinou knihu, jejíž hlavní hrdina a vypravěč by mi byl víc nesympatický. Během čtení jsem se často otřásala odporem. A častěji taky smíchem.
Ignácius a jeho záklopka..
Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, pak jsem ale knížku přečetla jedním dechem. A byla zvědavá jakou další absurdní věc ten tlusťoch ještě vyvede nebo řekne, jak geniálně někoho dalšího urazí, jak si obskurně omotá svět kolem prstu. A vlastně si nakonec omotal kolem prstu i mě..
lyttos
80% 80% 80% 80% 80%
  4. 9. 2014, 12:16
Vím, že když jsem jí četla, tak mě docela zaujala. Každopádně s odstupem času, cca po pěti letech, si děj knihy vůbec nepamatuji.
lukexy
60% 60% 60% 60% 60%
  23. 8. 2014, 23:11
Zasmál jsem se jen párkrát a plno rozhovorů si v reálu moc nedovedu představit. Vlastně jsem tak dvě třetiny celkem rozvleklé knížky přečetl s jedinou motivací, zjistit, jak hlavní postava Ignácius dopadne a přál mu jen to nejhorší. Takový bastard se jen tak nevidí. Naštěstí zakončení příběhu bylo dobrou odměnou za trpělivost.
matysekski
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 12. 2011, 0:23
Ignácius je nejdokonalejší knižní postava co znám. Ze začátku mě lehce rozčiloval, ale v průběhu knihy se čím dál víc těšil mé přízni a na závěr si mě naprosto získal. Ke knize se často a rád vracím. Rozhodně doporučuji.
Veruska
40% 40% 40% 40% 40%
  13. 7. 2011, 22:54
Přiznávám, několikrát jsem se nahlas zasmála, ale většinu času jsem se nudila. Asi jsem to úplně nepochopila. Naprosto se ztotožňuji s koentářem Borghala.
Borghal
40% 40% 40% 40% 40%
  21. 4. 2011, 23:55
What ... the ... heck? Vážně, čím tohle mělo být zajímavé? Obávám se, že v případě téhle knihy mi ujel vlak. Příběh o pitomém lenivém poflakovači, který žije ze své matky, potlouká se od jednoho bezvýznamného zaměstnání ke druhému a tropí přitom blbosti ve jménu boje proti upadlému světu, mi celý přijde jaksi "mimo". Není to ani úsměvné, člověk jen celou dobu kroutí hlavou nad neschopností hlavního protagonisty... Celé to pak vrcholí antiklimaktickým happyendem. A jestli je v tom nějaká satira? Nevím... i přesto, že jsem žil nějakou dobu v USA žádnou nevidím - asi je to holt poplatné pouze určité generaci nebo skupině obyvatel.
šlojmo
  25. 3. 2011, 22:42
Tohle je naprosto skvělá kniha. Poprvé jsem ji četla v pubertě a jak teď - po mnoha letech - zjišťuju, asi mě tak nějak Ignáciův světonázor zformoval k obrazu svému. Teď ji čtu zrovna asi podesáté a ač bych to nečekala, pořád tam objevuju nové nuance, které jsem dřív přešla, zato teď se nad nimi bavím. Tohle desáté čtení je snad ze všech nejlepší.
kryštof
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 6. 2010, 11:30
Pro mne nejzábavnější kniha, kterou jsem kdy četl. Ignácius je naprostá klasika mezi pesimisticko - satiristickými génii, které většina lidstva nechápe. Navíc dobový popis USA je také unikátní.