Lehké fantastično

Abych se tak vyjádřila ke komentáři pode mnou... Kniha mi nepřišla vůbec depresivní, ano zabíjí se v ní, kouzla mění lidi v sochy a nejde to vrátit zpět, krade se tam atd., ale Pratchett to všechno podává jaksy milou a úsměvnou formou, která je přesný opak klasické fantasy. V Ankh- Morporku je cech vrahů a cech zlodějů, ale podobné věci k fantasy přece patří a autor si z toho dělá víceméně srandu a proto čtenář ani nemůže brát vážně úmrtí několika málo postav, které jsou buď pro děj nedůležité a nebo jsou vysloveně zlé (např. Trémon).

První kniha byla sice trochu vtipnější, ale ani tohle nebylo špatná. Já prostě ničím od Pratchetta nepohrdnu ;)

Rozhodně svižnější. Je to dáno tím, že Pratchett nemusel nechat děj klopýtat přes kosmologii a geografii Zeměplochy; tím mu zbylo dost prostoru pro celistvější příběh, oproti epizodnímu charakteru Barvy kouzel. Škoda, že jde jen o zcela standardní fantasy, odehrávající se v ne tak standardních kulisách, bez větších zvratů. Bežžubý baubau a především Trollové u mě zabodovali nejvíc.
Suma sumárum: obyčejnější a proto dle mého slabší předchůdce.

Lehké fantastično je o něco lepší než Barva kouzel, ale stále ještě ani zdaleka nedosahuje kvalit Pratchettových pozdějších knih.
Ale takové Zavazadlo bych taky užila.

Mrakoplašova dobrodružství tentokrát uzavírá turistovo rozhodnutí ,k Mrakoplašově radosti, vrátit se z dlouhých cest domů.
Moc se těším na příští setkání !

Má první knížka ze série Zeměplochy, kterou jsem si koupila, abych vydržela zoufale nudné (povinné!!!) vysokoškolské přednášky. Zápočet byl za odsedění si hodin a vyučovalo se, jak vypadá magneťák a kde se zapíná, v čem spočívá etika chování apod. Čas se táhl, papíry jsem měla pokreslené vším, co má fantazie obsáhla (poznámky jsem si fakt psát nedokázala!) a bezbřehá nuda se rozpínala na všechny strany vesmíru. Tuto knihu doporučovali v Ikarii a vyhrála čtenářskou cenu, tak jsem si ji pořídila, abych přežila vysokou školu. Už v tramvaji na cestě z přednášky jsem se smála tak, že jsem pochopila, že tohle se pod lavicí v tichém přednáškovém sále číst prostě nedá. Skvělý britský humor, narážky na vynálezy, obrazy, literární díla, fyzikální zákony, legendy a teorie o čemkoliv, nehrdinovsky zbabělý hrdina a svět osídlený svéráznými postavičkami, mistrovský kantůrskovský překlad, neotřelé nápady apod. Tenkrát jsem si myslela, jakou si dal Pratchett práci a co vše do svých knih vymyslel. Když jsem navštívila Londýn a Anglii, pochopila jsem, že paroduje Británii. Londýn se mi strašně líbil a hrála jsem si na to, co z Ank-morporku v něm objevím. Věřte, že toho bylo dost a všudypřítomní Japonci s foťáky asi nepochopili, proč se směju při spatření sloupu s drakem, který odděloval dvě části Londýna od sebe, byly tam i ty záhadné uličky, starobylé vývěsní štíty, legendy, tradice a dějiny na každém kroku. Přečtěte si Zeměplochu, zajeďte tam a přesvěčte se sami. Doufám, že se budete bavit tak dobře, jako já. PS.: Jo a tu vejšku jsem se Zeměplochou přežila celou!

Tentokrát není příběh rozdělen na krátké příběhy, ale je to jeden celek. Tento díl mi příjde vtipnější než první. Hlavně narážky na moderní dobu (počítačový hardware, protézy a polovodičové součástky).

Mě se tento díl Zeměplochy líbil především proto, že měl rychlý děj a samozřejmě také kvůli Dvoukvítkovi a Mrakoplašovi, které mám asi nejradši.

Tento díl je druhý, tedy ještě poměrně tenký. Přišlo mi, že tam je poměrně dost průměrných a průhledných vtipů, ale i vtipy dobré. Navíc je tam Mrakoplaš a toho celkově provází spousta zábavných věcí, zároveň však katastrofických. A Zavazadlo :) A Dvoukvítek :) Určitě si přečtěte ;)

Pokračovanie Barvy kouzel. Znovu sa tu stretávame so starými známymi ako Dvoukvítek, Mrakoplaš alebo Zavazadlo + do príbehu vstúpi o niečo viac postáv ako v predchádzajúcom dieli. Dej je svižný, kniha sa dobre číta a humor je zas o jeden stupeň vyššie. Koniec sa dá očakávať ale to tejto skvelej knihe môžeme odpustiť. Škoda, že autor nevykreslil postavy trochu bližšie. Skvelá krátka knížka do vlaku alebo k zlepšeniu nálady.

Mrakoplaš je jedna z nejúžasnějších literárních postav všech dob a tahle knížka je toho přímým důkazem...

První knížka, kterou jsem nemohla přestat číst, ne protože by tam byl kdovíjak strhující děj (i když ten se mi líbil mnohem víc než v Barvě kouzel), ale proto jakým stylem byla napsaná. Líbí se mi "opisy" skutečnosti i specifický humor. Uvidíme, co bude dál...

Kniha mě nakonec potěšila, skoro stejně jako 1. díl (barva kouzel). V průběhu čtení jsem měl sice trochu obavy, že u mě dojde k takovému čtenářskému vyhoření jako u Stopařova Průvodce Po Galaxii ( odstavce jsou natahovány a popisy jsou někdy zbytečně překombinované,jen aby byly komické). Chvíli to tak skutečně vypadalo... poté se však dostavila sice docela jednoduchá, ale příjemná zápletka, která mne protáhla až na závěrečné listy knihy. Suma sumárum se mi kniha líbila a vřele doporučuji.

No ja nevim, asi jsem spis na to depresivni fantasy, kde se vrazdi, mluvi sproste a je tam i sex.... Tohle me moc nesedlo a ani me to nepresvedcilo, abych shanela dalsi knihy z tezo serie....

Mrakoplaš je okouzlující neschopný čaroděj s pudem sebezáchovy a Dvoukvítek zase okouzlující naivní turista, jemuž pud sebezáchovy chybí. Jejich vzájemné rozhovory jsou opravdu legrační. A knížka je to milá, nádherná.