Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Hrad v Pyrenejích

80%
4 56
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Hrad v Pyrenejích Originální název: Slottet i Pyreneene
Poprvé vydáno celosvětově: 2008

Nejnovější vydání:
Albatros - 2011
ISBN: 978-80-00-02643-5
Počet stránek: 167
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 15x v oblíbených
v přečtených 81x v přečtených
v knihovně 21x v knihovně
k přečtení 39x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 5x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Albatros (2011) 978-80-00-02643-5 167

Hrad v Pyrenejích je román o lásce a zároveň ideový román. Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Co je to vědomí? Může lidský život osvětlit výhradně rozum a věda, anebo existují duchovní síly, které jsou lidskému chápání skryté? (Založil/a: berries.)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

jatox
80% 80% 80% 80% 80%
  5. 1. 2013, 11:10
Tak tohle budu muset asi ještě nechat uležet... Ale vyjádřim se k tomu, dokud je to v čerstvý paměti.
Ty Steinnovy pasáže o vzniknu světa a tak byly pro mě celkem vyčerpávající, ale nebylo to zas tak dlouhý, aby se to nedalo vydržet. Ale co mě hrozně štvalo, bylo těch milion zeměpisnejch názvů. Jeli jsme tam, přes tohle tohle a tohle, a odtamtud jsme jeli tam a tam. Pro místní to mohlo bejt zajímavý, pro mě nudná omáčka beze smyslu.
Občas mi tam některý věty a styly psaní přišly takový zbytečný a možná až trochu trapný. Takovýto "budeš u počítače" ablabla. Nevim, možná se jen snažil navodit důvěryhodnou atmosféru, jenže pak tam začal sázet jeden fyzikální termín za druhým, a už to moc neznělo jako mejly někdejších partnerů.

Teď SPOILER!
A ten konec... no, asi jsem to takhle především nechtěla. Oba argumentujou během knihy docela pěkně, i když je jasný, že Steinnovi tam pořád "něco" chybí. Byla bych radši za nějakej uzavřenější závěr. To, že i Solrun nakonec začla pochybovat je celkem logický. I když smutný. Ale buď mi něco uniklo, nebo se měla aspoň stavit a říct "všecko olrajt". A pokud Solrun je brusinková královna, která se fakt stavila, i když časově trošku mimo, tak jsem to asi vážně nepochopila a v tom případě se stydim.
A nebo je namístě si položit stejnou otázku jako Niels Petter "Je to tak moc důležité? Tedy mít pravdu?" Těžko říct... odpovězte si sami, říká Gaarder.

Ale co by byla ještě větší sranda... Solrun si místo toho, aby šálu schovala do krabice jako dar, mohla posledního dne vyjít právě v tý šále. A moh jí srazit červenej brouk s lyžema na střeše((:
A pak by to nebyla jen milostně filozofická detektivka, ale ještě říznutá sci-fi:-D
Laděnka Šušu
  1. 2. 2014, 14:55
Tak tohle je velmi mystické dílo. Spojuje prvky mysteriózní, napínavé, o smyslu života, o čase, o cestách, a o kouzlu a tajemství, které možná jednou zjistíme.
monika100
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 10. 2012, 7:00
Nevšední, jednoduché, čtivé, záhadné, reomantické, zraňující, napínavé,cestopisné,pro někoho životopisné.
strakapoud
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 1. 2012, 19:40
Gaarder opět nesmírně úspěšně zabalil náměty k přemýšlení, složité otázky bytí a lidství, do formy, která člověka nesmírně chytne. Už jsem trochu pozapomněl, kolik příjemných pocitů mi jeho styl dává (je to asi srovnatelné s Principálovou dcerou). Rychle, stručně a snado vtáhl do příběhu dobře charakterizovaných postav, které, oživeny spoustou detailů, postupně odhalí příběh, který nutí hodně přemýšlet, vracet se zpátky, knížku odkládat... a zase ji vzít a pokračovat dál. Než jsem dočetl úplně na konec, říkal jsem si, že tentokrát po dlouhé době udělám to, že si tu knihu přečtu HNED znova. Konec změnil můj názor; neudělám to hned, nejde to. Ale hodně brzy.
Marionett
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 12. 2011, 14:02
Kniha, která vás vtáhne do děje hned o začátku a na samém konci chytne za srdce.Je psaná formou dopisů,v kterých se prolíná jak její děj, tak diskuze o filozofických otázkách, jak je pro Gaardera charakteristické. Rozhodně doporučuji!!