Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Přežil jsem varšavské ghetto

94%
5 26
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Přežil jsem varšavské ghetto

Nejnovější vydání:
Ikar - 2011
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 3x v oblíbených
v přečtených 38x v přečtených
v knihovně 16x v knihovně
k přečtení 35x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Ikar (2011)

Šokující dobové svědectví protkané typicky židovským humorem . Jen několik tisíc z takřka půl milionu lidí přežilo varšavské ghetto. A mezi těmi, komu se to poštěstilo, bylo jen pár dětí. Senek Rosenblum je jedním z nich. Dodnes se nezbavil hrozných vzpomínek na své válečné dětství a zázračné zachránění. A teprve teď, kdy je mu víc jak sedmdesát let, našel v sobě odvahu a slova, aby vyprávěl nepopsatelné jako člověk, vydávající svědectví o své době z pohledu dítěte, s nadáním skvělého vypravěče. (Založil/a: slide)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Fabienne
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 5. 2012, 15:54
Polévka a chléb chutnají výborně, ale všimnu si odlišné kultury stolování. Domácí svírají v dlani celou rukojeť lžíce. Hluboce skloněni nad talířem nebo mísou nabírají rychle polévku a hltají chleba zapomínaje přitom na své okolí. Ačkoliv jsme hladoví, unavení a je na nás vidět, že máme za sebou perný den, snažíme se zachovávat pravidla slušného chování u stolu. Proč ale? Daleko široko se nenajde žádný kritický pohled. Protože jsem k tomu veden od útlého věku, nezapomínám ani v mimořádné situaci zachovávat tyto zásady už kvůli nám samotným. Pošilhávám po venkovských chlapcích, pozoruji jejich skoro zvířecí hltání. Tak se přece nejí, pomyslím si. Netuším, že přijde den, kdy budu i já jíst stejně jako oni, ne-li dokonce ještě primitivnějším způsobem.
*
*
Pomalu začínám uvažovat stejně jako otec. Dokážu vyčíst z jeho obličeje, co ho trápí, uhodnout, co v příštím okamžiku udělá, a reaguji na jeho mimiku a gestikulaci jako vycvičený pes. Když vypráví cestou nějaké zjevně smyšlené příběhy, mlčím. Chápu vyjímečnost této cesty. S jistou dávkou cynismu by se naše putování dalo označit za určitý druh studijní cesty, při níž poznáváme zemi a lidi. Jsem moc malý na to, abych mohl provádět nějaké studie, ale podvědomě chápu náš problém. My, polští státní příslušníci, jsme na útěku ve své vlastní rodné zemi a musíme před svými krajany skrývat pravou identitu, aby nás neudali našemu společnému nepříteli.
----------------------------

Nějak nevím, co bych k této knize měla napsat... Občas jsem se při čtení ocitala ve zvláštním stavu - slzy na krajíčku a na tváři úsměv. Prostě si ten příběh přečtěte.
Claire27
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 3. 2016, 14:12
Velmi povedená knížka. Opět jedna ze zpovědí lidí, jež přežili hrůznou 2. světovou válku, nyní v podání malého židovského chlapce Senka s nímž se osud nepáral. Je až děsivé co malé dítě muselo prožívat. Velký obdiv patří hlavně jeho otci, který se snažil udělat prakticky vše proto, aby syn válku přežil. Knihu doporučuji každému. Po přečtení jsem si opět uvědomila, jak můžeme být šťastní za dobu, v níž žijeme.
mmiri
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 9. 2011, 21:09
Jedna z nejlepších knížek, které jsem v poslední době přečetla a možná jedna z nejlepších vůbec! Velmi dobře se čte a mohu jen doporučit!