Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Plechový bubínek

84%
4 87
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Plechový bubínek
 Všechny obaly
Plechový bubínek
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: Die Blechtrommel
Poprvé vydáno celosvětově: 1959

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Atlantis - 2007
ISBN: 978-80-7108-219-4
Počet stránek: 629
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 26x v oblíbených
v přečtených 145x v přečtených
v knihovně 32x v knihovně
k přečtení 178x k přečtení
právě čte 10x právě čte
si přeje 7x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Atlantis (2007) 978-80-7108-219-4 629
Atlantis (2001) 80-7108-219-8 629
Odeon (1992) 80-207-0391-8 728
Mladá fronta (1969) 516

Román z roku 1959, kterým se Grass proslavil po celém světě, byl přeložen do mnoha jazyků a také zfilmován.
Na začátku padesátých let bubnuje a píše hrbáček Oskar Matzerath v Léčebném a zaopatřovacím ústavu běh svého života. Outsider, který umí vybubnovat pravdu a rozezpívat sklo, projevuje se při tom jako jediný zdravý ve světě zdání, lži a zločinu. Po přečtení jeho fantastické autobiografie, kterou vede od předválečného Gdaňsku až do poválečného Düsseldorfu, si uvědomujeme, že o Německu a o střední Evropě — jak v době vraždění národů, tak v době biedermeieru obnovy - víme o mnoho více než předtím. (Založil/a: Twiggynkaa)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

s-reader
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 5. 2011, 10:57
Plechový bubínek jsem četl poněkud zvláštním způsobem. Na většinu knih se soustředím a čtu je rychle, ale tuto knihu jsem si vychutnával pomalu a po kouskách. Možná proto se, za tu relativně dlouhou dobu, stal z Oskara můj přítel, těšil jsem se na krátká každodenní setkání s ním a je mi teď až líto, že tato setkání končí. Jako když se člověk musí rozloučit s přítelem s vědomím, že už ho nikdy neuvidí anebo že setkání s ním už nikdy nebude tak důvěrné jako předtím.
Měl jsem pocit, že Oskara chápu, že mu rozumím, i když ho určitě nelze zcela pochopit, ani on nechápe sám sebe dokonale. Je to ON nebo Oskar? Kdo vlastně koná, kdo to pozoruje? Jsou úmrtí okolo něj vraždy nebo se naopak tato úmrtí snaží sám pro sebe jako vraždy interpretovat? Přestože se Oskar snaží o přesný, takřka vědecký způsob záznamu důležitých okamžiků svého života, zůstávají v jeho vyprávění nevyjasněná místa a podezření, že se pod slupkou obyčejných slov skrývá nějaké tajemství, které neskrývá vypravěč, protože o něm vlastně ani neví.
Plechový bubínek je strhující četba a přes okamžiky, kdy musíte držet svůj žaludek na uzdě aby neztropil nějakou neplechu, není jednoduché se od něj odtrhnout. Monotónnost vyprávějí Grass porušuje změnami vypravěčského stylu i změnou rytmu. Stačí jen trocha fantazie, abychom v rytmu jeho vět slyšeli bubnování na bubínek, bubnování, které člověka kdoví proč dokáže ovládnout snad prostřednictvím pravěkých vzpomínek na ohně před jeskyní.
23.44
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 9. 2015, 12:03
Je to kniha pro toho, kdo už má něco načteno, prostě pro zkušeného a zralého čtenáře. Děj je geniálně promyšlen, výborná hra s jazykem, střídání první a třetí osoby vyprávění, které vás nenechá nudit se. Pro kritiky- zvláštní vnímání reality, pohled na svět a priority hlavního hrdiny, vnímání historických událostí... je to, co vyvyšuje tento román nad běžný průměr. Je to přece vyprávění fyzicky deformovaného a mentálně odlišného člověka. Že vás irituje představa šumáku smíchaného se slinami? A co lidský prst v láhvi, lézt babičce pod čtyři sukně, koňská hlava s úhoři? Tak to prostě Oskar vnímá, cítí, interpretuje.
Rinae
  3. 6. 2015, 21:43
S tímhle uznávaným literárním dílem jsem se minula tak dokonale, že si jej ani netroufám hodnotit zdejšími hvězdičkami. Postavy vnímám jako přinejlepším nesympatické a přinejhorším vyloženě odpudivé. Představa šumáku rozmíchávaného na dlani slinami se mi natolik oškliví, že se divím, že mě nepronásledovala i ve snech. Sama bych tedy knihu asi nikomu nedoporučila.
Jana Edita
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 4. 2016, 15:45
O kvalitě literatury nevypovídá jen to, CO se říká, ale také to, JAK se to říká. Grassův velký román je toho zářným příkladem.

Kiv Čitrem
  21. 11. 2014, 22:29
Bezbřehý proud vypravování, vypravování v rytmu bubnování, vzpomínky se valí a valí (čas od času jsou rekapitulovány), převažuje cynický odstup přecitlivělého vypravěče (skáčeme z ich-formy do formy "oskarovské"; a to mnohdy v jednom souvětí), hra s jazykem (říkanky, volná asociace), to vše je tento pikareskní román. Občas vybočuje z žánru i literárního druhu - absurdní drama na francouzském pobřeží... Třicet pro Evropu zlomových let nasvíceno z žabí perspektivy "malého" člověka... Působivé jsou kapitoly o opilém klarinetistovi a jeho kočkách a o Cibulovém sklípku...
paja777
20% 20% 20% 20% 20%
  12. 2. 2014, 10:50
Nic horšího jsem dosud nečetla. Nuda, zbytečně zdlouhavé popisy, těměř žádný děj, nepochopitelné střídání stylistických útvarů, hodně připomínání a opakování. Tohle bych nedoporučila ani největšímu nepříteli.
koriandr
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 11. 2012, 20:08
Zatím nejnádhernější kniha, kterou jsem měla tu čest přečíst. Úžasně bohatý a originální příběh je plný brilantních myšlenek a jazyk, kterým ho Grass vypráví je jeden z důvodů proč miluju knihy.
borghi
  6. 8. 2010, 11:29
Je třeba to číst pomaloučku, polehoučku, přesně tak, jak to Grass servíruje. Oskar, který se rozhodl, že dál už neporoste, si mě získal přesto, že byl zodpovědný za smrt všech lidí, které měl v životě rád. Povedená studie o životě na polsko-německé hranici v době války.
Silesian
80% 80% 80% 80% 80%
  18. 2. 2016, 14:37
Na knize jsem si nejvíce užil tu atmosféru minulé doby ... a také popisy minulého světa... Grass musel při psaní mít v sobě velkou dávku nostalgie ...
Zdenda
40% 40% 40% 40% 40%
  21. 7. 2011, 14:49
Knihu jsem se rozhodla přečíst po zhlédnutí stejnojmenného filmu a měla jsem co dělat, abych ji dočetla. Ten film naprosto zbožňuji, ale kniha mě strašně nudila. Možná kdybych se dostala nejdřív ke knize, bylo by to naopak.
wt-kris
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 4. 2011, 10:54
Popravdě jedna z nejvíce fascinujících knih, jaké člověk může dostat do ruky. Mimořádně silný a zároveň alegorický příběh plný nádherných i zcela brutálních momentů. Inspiroval se jí i John Irving - jeho Modlitba za Owena Meanyho je poctou Günterovi Grassovi a Plechovému bubínku.