Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Most snů

65%
3 4
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Most snů

Nejnovější vydání:
Vyšehrad - 1983
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Vyšehrad (1983)

Sbírka nejznámějších novel slavného japonského autora.
Z japonských originálů: Šisei, Ašikari, Haha o kouru ki, Jume no ukihaši, Mómoku monogatari. (Založil/a: Maemi)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

s-reader
80% 80% 80% 80% 80%
  2. 8. 2011, 6:56
Povídky Džuničira Tanizakiho jsou odrazem tradičního života v Japonsku a hodnot, které byly Japonci vyznávány a udržovány. Pro člověka, který v jejich duchu nebyl vychován, jsou, mírně řečeno, nepochopitelné. Tanizaki své povídky nepsal pro západní svět a tak se v nich nesnaží něco vysvětlovat nebo snad přibližovat, proto se při čtení můžeme dotknout jen malé části vnitřního světa Japonců a hodně nám zůstane skryto.
Nejčitelnější a nejpochopitelnější je první povídka, Tetování (Šisei). Tanizakiho prvotina. Vztahy mužů a žen na úrovni sexu jsou přece jen v různých kulturách podobnější, než otázky cti .
Tři další povídky - Požaté rákosí (Ašikari), O touze po matce (Haha no kouru) a Most snů (Jume no ukihaši) spojuje jedno téma. Vztah k matce a marnou touhu po ni. Do hry náhle vstupují další prvky, symboly, odkazy a pravidla, která nám nejsou zcela známá. Text se stává obtížněji čitelný a méně pochopitelný, pokud se snažíme dobrat jiné vrstvy, než té, která představuje děj a která je poměrně jednoduchá.
Slepcův příběh (Mómoku monogatari), který tvoří závěr Tanizakiho sbírky, je rozsáhlý a spletitý příběh situovaný do 16. století. Zavádí nás do dění v tzv. Éře válčících států. Je to stejná doba, na kterou se soustředil James Clavell ve své knize Šógun. Rozdíl přístupu obou autorů je samozřejmě naprosto odlišný. Zatímco Clavell se soustředí na osobnost budoucího Šóguna Ieasu Tokugawy, Tanizaki popisuje boje mezi zbývajícími dvěma významnými muži této éry - Hidejošiho Tojotomiho a Nobunagy Odu. Překvapivé není ani to, že se Clavell snaží přiblížit společenské a politické dění západnímu čtenáři a udělat z historie dobrodružství, zatímco Tanizaki především požívá suchý popis a děj se stává základem pro ukázku postoje k otázkám cti a morálních závazků, jejich dodržování a důsledků jejich porušení.
V Tanizakiho povídkách se také odráží jeho fascinace Příběhem prince Gendžiho (Gendži Monogatari), který převáděl do moderní japonštiny a kterého si, jak je vidět, velmi vážil.
Tanizaki je velmi ceněný autor, bohužel pro Evropana mohou jeho povídky působit nudně, nezvykle spletitě a nepochopitelně. Výjimkou je povídka Tetování, která však pravděpodobně pouze na západního čtenáře působí jako sonda do japonského myšlení, ve skutečnosti je však poněkud povrchní.
Ariko
40% 40% 40% 40% 40%
  14. 9. 2014, 20:40
Útlá knížečka s několika novelkami. Byla jsem nadšená ze Sestrer Makiokových a chtěla jsem si přečíst další přeložené dílo tohoto autora, ale SM rozhodně ani nedosáhli, natož nepřekonali.