Navzdory básník zpívá
 Všechny obaly  Všechny obaly  Všechny obaly  Všechny obaly  Všechny obaly  Všechny obaly  Všechny obaly |
Autor: Jarmila Loukotková Originální název: Navzdory básník zpívá Historie / Román / Biografie ISBN: 80-7217-219-0 Počet stránek: 608 Nakladatelství: Československý spisovatel - 1979 Brána - 1994 Jota - 2003
|
Ústředním hrdinou románu je Francois Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých básníků a jeho poezie, ač poplatná středověké, přináší už mnohé moderní prvky. Vyprávění autorky na nás dýchne atmosférou středověké Francie, především Paříže, ale hlavně - nechává nás nahlédnou do srdce muže, jenž sice zemřel mladý, ale bohatý zkušenostmi a zážitky jako málokdo. K vyprávění o Villonovi nerozlučně patří i jeho verše, které autorka sama přeložila. (Vložil uživatel: Thingol)
Komentáře ke knize Navzdory básník zpívá:
Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
Kdo tuhle knihu jednou přečte, bude jí milovat navždy. Je to jako láska na první pohled. Všechno ostatní kolem vás vám bude připadat na nějaký čas obyčejné. Budete milovat Francii, Paříž, poezii a Francoise Villona. Budete milovat Jarmilu Loukotkovou, Paní Spisovatelku.
Tohle je pro mě srdcová záležitost. První knížka, kterou jsem přečetla přes noc na jeden zátah. Myslím, že už nikdy nebudu fandit hlavnímu hrdinovi tak, jako jsem fandila Francoisovi.
Úžasné, strhující, dojemné.. Dechberoucí. Villon byl zloděj a vrah, ale něco v něm vás donutí ho milovat. A přečtení jeho Velké Závěti vás v tom ještě utvrdí. Byl génius a možná právě proto, jak už to u géniů bývá, měl tak krutý osud. Skvěle napsaný román.
nemám k tomu co jiného říci než nádhera! paní Loukotková nevypráví, to je vyšší stupeň, pro který nemám pojemenování. četla jsem celou její bibliografii, ale tohle je ze všech knih nejkrásnější
Výborná kniha, kterou jsem přečetla v rekordním čase. Při jejím čtení mě napadá: tohle je umění! Je to "koncert, kdy nástroje do sebe lahodně zapadají, a ne taková vrzanina, kdy se hodinu tluče do bubnu a hodinu brečí na flétnu." František se takhle dívá na dobrou pitku, mně to připomíná dílo Jarmily Loukotkové.
řadí se mezi mé nejoblíbenější. z části proto, že jsem knihu četla snad v tom nejkrásnějším období mého dosavadního života a tak vždycky, když si listuji, se do této etapy tak trochu vnitřne vracím a cítím tu krásnou nostaligii doby, která už se bohužel nikdy nevrátí (a tak mi alespoň zůstává tato kniha).
Pro člověka, který zrovna netíhne ke čtení poezie, jsou básníci většinou jenom jména z čítanky. V této knize je ale Francois Villon vyobrazený jako skutečný člověk, ne nějaký intelektuál, který si spisuje básničky ve své komůrce, ale normální student, se kterým byste klidně zašli do hospody. Okolnosti jej donutí vydat se cestou tuláka a psance a vy vidíte jak a proč jeho básně vznikají, o čem že to vlastně zpívá.