Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Navzdory básník zpívá

93%
5 428
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Navzdory básník zpívá
 Všechny obaly
Navzdory básník zpívá
 Všechny obaly
Navzdory básník zpívá
 Všechny obaly
Navzdory básník zpívá
 Všechny obaly
Navzdory básník zpívá
 Všechny obaly
Navzdory básník zpívá
 Všechny obaly
Navzdory básník zpívá
 Všechny obaly
Originální název: Navzdory básník zpívá

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Jota - 2003
ISBN: 80-7217-219-0
Počet stránek: 608
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 192x v oblíbených
v přečtených 731x v přečtených
v knihovně 205x v knihovně
k přečtení 233x k přečtení
právě čte 4x právě čte
si přeje 5x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Jota (2003) 80-7217-219-0 608
Brána (1994)
Československý spisovatel (1979)

Ústředním hrdinou románu je Francois Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých básníků a jeho poezie, ač poplatná středověké, přináší už mnohé moderní prvky. Vyprávění autorky na nás dýchne atmosférou středověké Francie, především Paříže, ale hlavně - nechává nás nahlédnou do srdce muže, jenž sice zemřel mladý, ale bohatý zkušenostmi a zážitky jako málokdo. K vyprávění o Villonovi nerozlučně patří i jeho verše, které autorka sama přeložila. (Založil/a: Thingol)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

vladislaus
60% 60% 60% 60% 60%
  26. 3. 2015, 15:51
S touto knihou mám několik problémů. Především Villon nebyl příliš chválihodný muž. Je to jako by náš Kájínek psal verše. Autorka jej sice vylíčila trochu uhlazeněji, pravda však byla asi jiná. Dále překlad Villonových veršů mi od Loukotkové zní směšně a ploše. Dávám přednost překladu Otokara Fischera, jehož sloh přímo zvoní v uších.
Introvert
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 10. 2015, 1:42
Mně se tak těžko hledají slova... Jarmila Loukotková, její překrásný styl psaní. (Minimálně na každé druhé straně byla myšlenka - věta - odstavec - které by stály za přepis.) Kateřina. Leonora. Kanovník Vilém Villon a Mistr Parlanus. A samozřejmě Francois Montcorbier, Villon, naposledy viděn v samém závěru knihy, vydávající se na svou desetiletou pouť do vyhnanství, která se změnila v cestu, z níž už nebylo návratu... Tito všichni a řada dalších se stali mou společností posledních pár dnů. A bylo mi v té společnosti dobře. Moc dobře...
Richie
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 6. 2013, 8:33
Pro mě asi nejkrásnější knížka od Jarmily Loukotkové. Ač básně nečtu, postava básníka Villona mě uchvátila. Možná i proto, že jsem knihu četl ve svém studentském období a s hlavním hrdinou jsem se v mnohém ztotožňoval.
Jsem zvědav, zda při opětovném čtení, ke kterému určitě jednou dojde, budu opět prožívat osudy slavného básníka s takovým nadšením a porozuměním.
Ariko
60% 60% 60% 60% 60%
  15. 9. 2014, 19:54
Zamilovaná kniha mojí kolegyně :) Přečetla jsem jí celkem s chutí, ale na druhou stranu nezastírám, že jsem z ní nebyla tak nadšená jako Hanička.
Rominka
80% 80% 80% 80% 80%
  15. 12. 2015, 20:42
Loukotková je výborná spisovatelka, která pojala Villonův příběh velmi romantickým způsobem. Kniha se čte sama a nádherné vykreslení postav i doby vás místy skutečně vtáhne do děje. Jediné co mi trošku kazilo z knihy dojem, bylo použití velkého množství veršů...vím, byl básník, ale ...co se autentičnosti týče, já je tam nepotřebovala.
silvaren
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 12. 2011, 17:50
Tohle je pro mě srdcová záležitost. První knížka, kterou jsem přečetla přes noc na jeden zátah. Myslím, že už nikdy nebudu fandit hlavnímu hrdinovi tak, jako jsem fandila Francoisovi.
olla
  19. 11. 2014, 21:40
Kde Echo je, ta horská víla, jíž slova sladce ze rtů jdou?
Kde bohyně ta přespanilá? Ach, kdeže loňské sněhy jsou?

A ať si kdo chce, co chce říká,
líp naživu být v chudobě,
než vězet v kůži finančníka,
co hnije s erbem na hrobě (F.Villon)

Moc hezká kniha o mém oblíbeném básníkovi. Dodnes se vlastně neví, jak skončil.

tynuska37
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 5. 2012, 19:43
Nejprve jsem se zamilovala do básní Villona. Potom si přečetla tuhle knížku. Nutno dodat, že jsem se zamilovala znovu. A dvakrát tolik.
elly88
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 10. 2016, 20:47
Knihu jsem četla několik let zpátky, nicméně ještě dnes si pamatuji atmosféru středověké Paříže zmítané morem... Několik dnů jsem si připadala, že díky autorce jsem tam spolu s postavami knihy a prožívám s nimi jejich příběhy.
Heduš
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 11. 2012, 23:06
Kniha, která vás může odpudit tloušťkou svého hřbetu, ale která jednoznačně stojí za přečtení. Příběh z renesanční Francie, čtivý, poutavý, který vám uteče před očima.
sofi
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 12. 2011, 10:44
Kdo tuhle knihu jednou přečte, bude jí milovat navždy. Je to jako láska na první pohled. Všechno ostatní kolem vás vám bude připadat na nějaký čas obyčejné. Budete milovat Francii, Paříž, poezii a Francoise Villona. Budete milovat Jarmilu Loukotkovou, Paní Spisovatelku.
Mifeet
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 2. 2010, 0:02
Pro člověka, který zrovna netíhne ke čtení poezie, jsou básníci většinou jenom jména z čítanky. V této knize je ale Francois Villon vyobrazený jako skutečný člověk, ne nějaký intelektuál, který si spisuje básničky ve své komůrce, ale normální student, se kterým byste klidně zašli do hospody. Okolnosti jej donutí vydat se cestou tuláka a psance a vy vidíte jak a proč jeho básně vznikají, o čem že to vlastně zpívá.
salahadin
60% 60% 60% 60% 60%
  11. 2. 2015, 19:36
Dobrá kniha, nelze popřít barvitý vypravěčský styl autorky. Bohužel mi její vize básníka Villona moc nesedí. Nemohu se zbavit dojmu povrchnosti, s jakou jej líčí. Jeho motorem je láska k ženě, jak otřelé. A vylíčen jako překrásný muž, hmm. Podle dobových pramenů tomu nic moc nenasvědčuje. Ale jinak dobré.
pupini
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 7. 2011, 0:21
Výborná kniha, kterou jsem přečetla v rekordním čase. Při jejím čtení mě napadá: tohle je umění! Je to "koncert, kdy nástroje do sebe lahodně zapadají, a ne taková vrzanina, kdy se hodinu tluče do bubnu a hodinu brečí na flétnu." František se takhle dívá na dobrou pitku, mně to připomíná dílo Jarmily Loukotkové.
Angie91
80% 80% 80% 80% 80%
  9. 7. 2014, 14:14
Fracois Villon je pro mě srdcová záležitost, tak jsem byla trochu skeptická, zda česká spisovatelka ztvární život tak velkého umělce dobře. A napsat, že jsem byla mile překvapena, by bylo povrchní. Já byla šokována, uhranuta a umanuta! Jako bych byla přenesena do Francie 15. století a prožívala celý život společně s Fracoisem. Působivé!
Luz
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 10. 2016, 23:10
ach ano, kniha mého mládí, ke které se však občas vracím... díky tomuto příběhu jsem se do Villona tehdy zamilovala.
s odstupem bych jen zmínila, že atmosféra středověké Paříže i samotná postava Villona jsou vylíčeny dost romanticky, ale když je vám patnáct, takové detaily moc neřešíte.
Fafyna
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 10. 2011, 20:03
Úžasné, strhující, dojemné.. Dechberoucí. Villon byl zloděj a vrah, ale něco v něm vás donutí ho milovat. A přečtení jeho Velké Závěti vás v tom ještě utvrdí. Byl génius a možná právě proto, jak už to u géniů bývá, měl tak krutý osud. Skvěle napsaný román.
xcokolada
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 9. 2011, 11:04
nemám k tomu co jiného říci než nádhera! paní Loukotková nevypráví, to je vyšší stupeň, pro který nemám pojemenování. četla jsem celou její bibliografii, ale tohle je ze všech knih nejkrásnější
SilvaSakasi
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 5. 2010, 17:55
řadí se mezi mé nejoblíbenější. z části proto, že jsem knihu četla snad v tom nejkrásnějším období mého dosavadního života a tak vždycky, když si listuji, se do této etapy tak trochu vnitřne vracím a cítím tu krásnou nostaligii doby, která už se bohužel nikdy nevrátí (a tak mi alespoň zůstává tato kniha).