Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Colette, dívka z Antverp

78%
4 43
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Colette, dívka z Antverp
 Všechny obaly
Colette, dívka z Antverp
 Všechny obaly
Colette, dívka z Antverp
 Všechny obaly
Originální název: Colette, dívka z Antverp

Nejnovější vydání:
Mladá fronta - 2005
ISBN: 80-204-1262-X
Počet stránek: 172
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 5x v oblíbených
v přečtených 95x v přečtených
v knihovně 36x v knihovně
k přečtení 69x k přečtení
právě čte 4x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Mladá fronta (2005) 80-204-1262-X 172

2. díl Židovské trilogie

Colette Cohenová, devatenáctiletá belgická židovka s démantem pod jazykem, je zmítáná mezi hlubokým milostným citem a brutálním sexuálním násilím. Dvě podoby lásky tak odlišné a tak podobné jako pravda a lež. Milostný příběh z prostředí osvětimského lágru je tak i příběhem o zmatení všech lidských hodnot, kdy je jen tenká hranice mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, láskou a nenávistí.

Esence ženy – někdy skryté, jindy vyřčené, ale vždy více či méně přítomné téma knih Arnošta Lustiga. Ve svém pozdním díle, Židovské trilogii, nechává autor tento námět zaznít plnou silou. Jak jsme však již u tohoto spisovatele zvyklí, nejedná se o útěšnou oslavu ženské krásy. Lustigovy hrdinky jsou o své ženství krutě připravovány, musejí o ně bojovat v extrémním prostředí fašistických koncentračních táborů, kdy tváří v tvář smrti nabývají ženská krása, láska a něha zcela nečekaných rozměrů. Novely Lea z Leeuwardenu, Colette, dívka z Antverp a Tanga z Hamburku jsou tak trojí variací na výsostně existenciální téma. (Založil/a: elfos)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Introvert
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 6. 2014, 21:59
Velmi krásná i smutná kniha. O touze milovat tak, jak by devatenáctiletá dívka milovala, nebýt uvězněna za ostnatým drátem. O ,,vyšším a nižším poschodí pravdy, vyšším a nižším poschodí lži", kterou bylo třeba vyslovovat, aby bylo zachováno alespoň zdání důstojnosti, kterou obhajovala sama před sebou...
chazynka
60% 60% 60% 60% 60%
  18. 3. 2014, 22:30
Teto příběh a celkově tato kniha se špatně hodnotí a popisuje. Místy zdlouhavé popisování setkání Colette a V.F., kdy nic nebylo řečeno přímo a člověk si musel domýšlet, což vlastně je na knize to zvláštní a nutí člověka více přemýšlet, co jak vlastně bylo. Není to asi kniha, kterou bych si chtěla přečíst znovu, ale jsem ráda, že se mi dostala do ruky.
ZouZoja
60% 60% 60% 60% 60%
  21. 12. 2015, 22:36
Asi nejzvláštnější kniha, jakou jsem četla. Svým způsobem velice nudná, naprosto nedějová, plná rozhovorů, v nichž není nic řečeno naplno, což bylo dost únavné. Na druhou stranu ovšem obdivuhodné dílo, které se mi dostalo pod kůži. Úvahy Colette byly neuvěřitelně působivé, zanechaly ve mně hluboký dojem. Chvílemi se mi z toho, co jsem četla, dělalo přímo fyzicky špatně. Autorovi skládám poklonu za atmosféru, jakou knihu má a kterou se jednoznačně daří přenést i na čtenáře. Lustig, který mě třeba v Modlitbě pro Kateřinu Horoitzovou příliš nepřesvědčil o svých literárních kvalitách, podle mě v Colette opravdu dokázal, jak výjimečným je spisovatelem.
lulila
60% 60% 60% 60% 60%
  1. 11. 2013, 18:52
Kniha je opravdu působivá, na zdlouhavé a detailní vyprávění okamžiků jsem si musela zvyknout. Díky stylu jakým je kniha napsaná se opravdu myšlení Colette vštípilo do mé hlavy. Konec mě překvapil - chvilku jsem přemýšlela zda se mi pár stránek z knihy nevytratilo.. jak napsal pan Lustig "Nikdy nebudeme vědět o jiném člověku všechno."
MarionL
40% 40% 40% 40% 40%
  2. 12. 2016, 18:26
To nemělo děj, a já jsem se na to neuměla soustředit. Tímto pan Lustig čtenářům život v koncentrácích nepřiblíží. Ty dvě zamilované postavičky nebylo možné si oblíbit a fandit jim. Člověk chce odpovědi, proč? proč ?proč? Jediný člověk, kterému bylo možné fandit, byl ten esesák. Jediný určitý náznak charakteru, a snad i děje nedejbože. Byl z děcáku, tak jsem doufala, že se z toho vzpamatuje.
sabina.pribylova
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 9. 2013, 22:52
O téhle knize budu přemýšlet jěště dlouho. Pan Lustig napsal celý příběh tak....ani nemůžu najít ta správná slova.
Pomaličku se mi Colette Cohenová, dívka z Antverp dostávala pod kůži, a někde u konce jsem si uvědomila, že se mi na pár vteřin dostala do hlavy a část z ní ve mě pořád ještě je.
Často se svým milencem rozmlouvá o tom, zda se zvíře může stát člověkem. Myslím, že tím chtěla říct, zda se jí může vrátit to lidské, co jí v Osvětimi bylo sebráno, tu poslední část sebe sama, když jí sebrali už všechno.... A jak jí lágr spálil nitro, její duši. Aspoň tak jsem příběh pochopila já.
Ačkoli to asi není kniha pro každého, na mě zapůsobila opravdu hodně, a panu Lustigovi musím vzdát hold!