Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Moskva-hranice

94%
5 13
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Moskva-hranice
 Všechny obaly
Moskva-hranice
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: Moskva-hranice
Poprvé vydáno celosvětově: 1937

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Mladá fronta - 1991
ISBN: 80-204-0230-6
Počet stránek: 285
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 3x v oblíbených
v přečtených 17x v přečtených
v knihovně 1x v knihovně
k přečtení 18x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Mladá fronta (1991) 80-204-0230-6 285
Družstevní práce (1937)

Román. vydaný roku 1937, je prvním autentickým svědectvím o atmosféře a průběhu stalinských čistek v SSSR třicátých let.
Ve své době kniha vyvolala prudkou polemiku a nevůli zejména levicových intelektuálů, což mělo rozhodující vliv na další osud autora i jeho ostatních děl. (Založil/a: RoyalistGirl)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

lucascus
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 2. 2015, 10:47
Obsahuje spoiler spoiler Moskva - hranice (asi nejlepší Weilovo dílo, za které zároveň slízl nejvíce kritiky) poukazuje na svět maloměšťačky Ri, který je omezený a náhle končí, protože odjíždí do Moskvy. Poukazuje rovněž na svět Jana Fischera, který naopak ví, co od života chce, ale to ho ničí, více a více. Mistrovské vylíčení totalitní společnosti v Mosvkě během třicátých let je celou dobu pooženo do kontrastu kulturní a bohaté Evropy - kde je možnost si koupit pravou kávu, pravé hedvábí... Nutno přečíst - psáno jednoduše, nikterak pro intelektuály. Takže se směle pusťte do četby.
David Hollan
  5. 7. 2016, 18:07
Obsahuje spoiler spoiler Weilův román Moskva-hranice je spojen především s literárním skandálem: přesvědčený a nadšený komunista Weil si v něm dovolil vylíčit temné stránky sovětského Ruska, za což to pěkně schytal od soudruhů kritiků v čele s Juliem Fučíkem. Líčení stalinských čistek po Kirovově smrti ale není dominantním tématem knihy - tím je dle mého soudu spíše to, jak se evropský intelektuál sžívá s ruským komunistickým režimem. Dva hlavní protagonisté - dívka Ri a překladatel Jan Fischer - se oba upřímně snaží stát se součástí komunistické společnosti, každý ze svých důvodů: zatímco Fischer je přesvědčený komunista, Ri jede do Sovětského svazu bez ideologických pohnutek za svým mužem, který v ruské továrně pracuje jako inženýr.
Kniha je psána zvláštním stylem, syntakticky nekomplikované věty jsou sestaveny do souřadných souvětí. Aniž by to bylo nějak explicite zdůrazňováno, má čtenář pocit, že sleduje myšlenky konkrétní postavy - trochu to připomíná proud vědomí u Virginie Woolfové, ale ne tak "psychologický", spíš jakoby reportážní. Dojem přebujelé reportáže mi vydržel docela dlouho, než mi došlo, že jde o svébytný, sofistikovaný a působivý vypravěčský postup. Technicky vzato jde o er-formu, ale vypravěč není vševědoucí, vidí jen to, co vidí postava, skrze niž je děj vyprávěn. Touto "ohniskovou postavou" je zprvu dívka RI, jež nejprve s jedním svým partnerem, nadšeným sionistou, zakládá osadu v Palestině, pak se vrací domů a s novým partnerem zamíří do Moskvy. Důvodem k jejímu příklonu ke komunistické ideologii je snaha zapadnout do společnosti, přizpůsobit se kolektivu i svému muži. Tento aspekt knihy pokládám za velice cenný - umožňuje čtenáři vžít se do člověka, který se bona fide stává komunistou.
Zhruba ve třetině knihy se ohnisko náhle přepne na jinou postavu - Riina přítele Jana Fischera (později i milence, toto sblížení však už sledujeme z Fischerova úhlu pohledu). Toto měnění perspektiv mi osobně trochu připomnělo DosPassose, podobnost je však dosti volná. Děj se začne dramatizovat až skoro v závěru knihy: v zájmu záchrany rumunského komunisty Herzoga, který byl vyslán s tajným posláním do (nacistického) Německa a tam zatčen, je Fischer vyslán na tajnou misi - má do Německa dopravit jakési doklady a někomu je předat. Operace sice proběhne bez komplikací, ale Fischerovi se přeci jen stane osudnou: protože mise byla tajná, Fischer nemůže vysvětlit svou třídenní nepřítomnost na pracovišti, v rámci stranických čistek je obviněn z tajné opoziční činnosti a vyloučen ze strany. Herzog, v jehož svědectví vkládá Fischer své naděje, se sice z Německa nakonec vrátí, ale ve zdravotním stavu natolik špatném, že v Moskvě po několika dnech zemře.
Ani špionážní zápletka, ani postava čestného komunistického superhrdiny Herzoga příliš věrohodně nepůsobí, snad je založena na skutečných rysech nějakého Weilova komunistického idolu, je však výrazně idealizována.
Weilovi se podařilo skloubit modernistické postupy s čtenářskou přístupností a psychologickou hloubkou - např. jemně vystižený rozdíl "ženského" pohledu Ri a "mužského" pohledu Fischerova.
Román Moskva-hranice je asi už odsouzen k tomu, aby byl vnímán primárně hlediskem politickým. Byl tak vnímán už v době, kdy vyšel poprvé. Nezaslouží si to ale; jde o pozoruhodný umělecký počin, v kontextu české literatury výjimečný. Není v tom ale sám - tradice zpolitizovaného vnímání literární tvorby je v Česku velmi silná, a nelze z toho vinit jen ty komunisty. Vždyť i Máchův Máj byl kdysi kritizován z pozic v podstatě politických.