Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Grafomág 1: Kamarád do deště

60%
3 14
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Grafomág 1: Kamarád do deště Originální název: Grafomág 1: Kamarád do deště

Nejnovější vydání:
Leonardo - 2011
ISBN: 978-80-85951-68-4
Počet stránek: 438
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 2x v oblíbených
v přečtených 19x v přečtených
v knihovně 9x v knihovně
k přečtení 2x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Leonardo (2011) 978-80-85951-68-4 438

Víte, na postapokalyptických příbězích je jedna věc špatná.
Až příliš snadno se mohou stát realitou.
To, co začalo jako ekonomická krize, skončilo globální válkou. Teď je válka minulostí. Lidská civilizace taky.
Býval jsem spisovatel a teď jsem jeden z mála přeživších. Nedělám si iluze.
Tohle všechno brzy skončí. Možná smrtí, možná šílenstvím. Už teď mám pocit, jako bych se zbláznil. Myslím si, že se moje knížky staly.
Horší je, že švábi si to myslí taky.
Noc neslučitelná se životem, šílený chlapec, Pistolník s tváří hřbitovního anděla, kolektivní švábí vědomí a postapokalyptický svět deště.
A Martin Moudrý k tomu všemu.
Příběh, jaký tu ještě nebyl.
Příběh, který se stal. (Založil/a: slide)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

ondrasek
20% 20% 20% 20% 20%
  1. 12. 2015, 7:27
Tento druh literatury (někdo ji může nazývat brakovou) se mi vždycky líbil a bral jsem ji jako relax.
Grafomág mě ale totálně zklamal.
Autor se vtělil do hlavního hrdiny a asi bych mu odpustil, že ač se snáží tvářit ultratvrdě, tak tváří tvář hrůze buď kříčí (potažmo ječí) nebo zvrací. Odpustil bych mu i že nejvíce prostoru dává popisům svých zranění a působí tak sebelítostivě. A koneckonců bych mu odpustil i ten přiteplenej podtón knihy - ta volně navazuje na Iustuse a tam to bylo horší.
Nemůžu mu ale odpustit, že mi jako čtenáři nedal žádný cíl knihy, žádnou vějičku, jak se z té šlamastiky vymotat. Možná se to čtenář dozví ve druhém díle, ale to už u toho já nebudu.
Nejvíc z celé knihy na mě MM zapůsobil, když si stěžoval na kritiky svých knih. To myslím vážně a v jeho kritikách na kritiky mu dávám zapravdu.