Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Děti ducha

82%
4 63
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Děti ducha
 Všechny obaly
Děti ducha
 Všechny obaly
Originální název: Children of the Mind
Poprvé vydáno celosvětově: 1996

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Laser-books - 2002
ISBN: 80-7193-126-8
Počet stránek: 306
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 9x v oblíbených
v přečtených 110x v přečtených
v knihovně 31x v knihovně
k přečtení 21x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Laser-books (2002) 80-7193-126-8 306
Laser-books (1998) 80-7193-042-3 306

Orson Scott Card se opět vrací k příběhu Endera Wiggina, dětského hrdiny Hugem a Nebulou oceněné Enderovy hry, který až jako muž odčinil xenocidu tím, že znovu přivedl k životu Královnu úlu. Nyní je jeho adoptovaný svět, Lusitanie, v ohrožení téže ničivé zbraně, kterou on sám použil před třemi tisíci lety. Lusitanie je domovem tří inteligentních druhů: pegueninů, původních obyvatel Lusitanie, velké kolonie lidí a Enderem znovuoživené Královny úlu. Ale z důvodu existence smrtelně nebezpečného viru se Hvězdný kongres rozhodl, i přes tento fakt, Lusitanii zničit. Enderova stará přítelkyně, počítačová inteligence Jane, se nechá Hvězdným kongresem odhalit, když se pokouší zastavit Lusitanskou flotilu. A nyní události spějí k rozuzlení. Bude provedena další xenocida? Nebo se povede vše vyřešit smírnou cestou? Jak dopadne příběh tisíciletého života Endera Wiggina? To vše se můžete dočíst v této knize. Pokud máte rádi sci-fi, která má i filozofický podtext, tak tento příběh je přesně pro Vás. (Založil/a: Tanmut)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

HPL
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 11. 2015, 11:18
První třetina je těžce uondaná, v půlce však děj nabírá obrátky a člověk snad začíná i doufat, že z toho Card nakonec vyjde jako vítěz. Nic se však pořád nedokáže přiblížit atmosféře a citové ždímačce Mluvčího. Filosofování na lepší úrovni než v Xenocidě, přesto se nejde ubránit dojmu, že Děti a Xenocida měly být 1 kniha, která Cardovi přerostla přes hlavu. Přesto se mi překvapivě líbilo (oproti Xenocidě), kam se celkový děj ubírá. Filotická "teorie" zde není "už" natolik absurdní (omluva za uvozovky, ale mají svůj význam). A co se konce týče, jsem spokojen. I zarytý odpůrce happyendů, jako já, mu nemá co vytknout. Tak nějak cítíte, že je správný, že to takhle mělo být, že zapadá do celkového paradigma Enderovi ságy. Slovy klasika - kruh byl opsán. Nejlepší atmosféru měla jednoznačně 2/4 knihy, nicméně 5* ode mne dostává zaslouženě.
I po 4 knihách mi pořád přijde, že Card má velmi unikátní styl když ne psaní, tak rozhodně myšlení. Jeho inspirace a hloubání nad různými kulturami, společenstvími, hodnotami, smyslem... blabla... Můžete mu místy vytknout jistou naivitu a přílišný optimismus, ale má to něco do sebe.

PS: myšlenka aiůá (v češtině opravdu strašné slovo :D) se mi po delší době (přes svoji pohádkovost) zalíbila.
PPS: to, že všechny "úryvky" na začátku kapitol jsou jen od ching-cao me vazne nastvalo, a jestli vám vadila v Xenocidě, zde vás bude pěkně sr*t!
PPPS: Zajímavé je, že zatímco v textu (stejně jako v Xenocidě) je použit nový překlad (horší, leč doslovnější), kde je řád pojmenovám "Děti Kristovy mysli" je název knihy ponechán dle překladu starého.
HELLBOY-DB
60% 60% 60% 60% 60%
  20. 10. 2015, 18:34
Od posledně se toho moc nezměnilo a tak je text opět prošpikován množstvím, filosofie, teologie a nevím čím vším dalším, ale i přesto jsem tento díl dokázal strávit o něco líp. Na lepším dojmu z knihy mělo asi vliv i to, že jsem si na tu vatu kolem hlavní linie příběhu od minule zvykl a tak trochu ji ignoroval, ale tím hlavním kladem, který nakonec mohl za celkově vetší spokojenost, byl o něco zajímavější vývoj událostí. ===60%
Balu
40% 40% 40% 40% 40%
  23. 8. 2012, 12:04
O kousek lepší než Xenocida, ale je to dáno spíše rozsahem knihy... opět máme spoustu filozofování a minimum skutečného děje, což alespoň na mě moc nefunguje.
Methat
60% 60% 60% 60% 60%
  9. 6. 2015, 13:00
Děti ducha sú vyvrcholením Enderovej série, no možno sa ešte niekedy v budúcnosti dočkáme pokračovania (ak to pán Card ešte stihne). Autor zas a znovu, ako u Xenocidy, príliž filozofuje, vracia sa späť k starým myšlienkam a otázkam, vracia príbeh, ktorý už čitateľ prečítal(možno je to dobré pre toho, kto neprečítal celú sériu za sebou), a tak som musel zbytočne niekedy preskakovať nudné odstavce. V knihe sa znovu stretnete so silnými postavami, ktoré majú možno až moc prepracovanú psychiku a riešia stále sami sebe a ku komu čo cítia, dozviete sa, ako sa skončil dlhý život Endera a ostatných, menej podstatných, osôb.

Konečne som sa dočkal! Flotila dorazila a vyriešenie tohto hlavolamu mi prišlo na jednej strane logické, no na druhej trochu až moc sci-fi. Děti ducha obsahujú aj prímes fantasy žánru a je na vás, či ho nájdete a necháte sa ním uniesť. Každopádne je to najslabší diel série. Koniec je príliš očakávateľný a prihováral by som sa za úplne iný.

"Mým pevným úmyslem bylo žít věčně, takže cokoli menšího je zklamáním." - Jane
"Jsem zpocený chlap s kulatýma očima, který smrdí jako zdechlina vyprázdněného skunka, a ty jsi květina, která zvadne, jestli se okamžitě nepújdu osprchovat louhem a čpavkem." - Peter
"Život je sebevražedná mise. Celý život ti dochází palivo a když ti konečně dojde, natáhneš bačkory." - Jane
velkyrobik
40% 40% 40% 40% 40%
  13. 10. 2014, 20:35
Tohle je pro mne opravdu zklamání po perfektních předchozích dílech. Navzdory kritice i Xenocida byla naprosto perfektní i když nejdřív člověk četl dlouhé pasáže o Chan Čching-Čao a nechápal proč. Nakonec byl příběh velice hluboký. Ale u Dětí ducha je až zarážející jak a kam se děj vyvíjí. S první knihou Enderova Hra má společného pramálo a dá se těžko věřit, že je to nějaké pokračování. Už číst o Mluvčím za Mrtvé je velký skok jinam, ale to je geniální, úžasná kniha, která nakonec do universa dobře zapadá! Jenže Deti Ducha i když jsou pořád ze stejného universa se zvrhly v takové FANTASMAGORIE, že si autor už může vymýšlet naprosto cokoliv a vysvětlit to jakkoliv. Dřívější knihy byly silně filosofické, tady to není jinak ale zde mi to příjde jako žvásty. Veškeré polemizování o cestování duše nebo spíše aiúi z těla do těla, tvoření věcí a cestování vesmírem myšlenkou jsou absurdní žvásty v tomto fantasmagorickém guláši kde je možné všechno, protože se to vysvětlí dalším absurdním žvástem.