Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Sklepní práce

81%
4 26
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Sklepní práce
Autor:
Originální název: Sklepní práce
Poprvé vydáno celosvětově: 1988

Nejnovější vydání:
Votobia - 1997
ISBN: 80-7198-238-5
Počet stránek: 191
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 3x v oblíbených
v přečtených 49x v přečtených
v knihovně 11x v knihovně
k přečtení 3x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Votobia (1997) 80-7198-238-5 191

Kombinace až groteskního pohledu autora na své okolí, tj. na reálie počátku 70. let minulého století a hlubokých filozofických úvah - vše důkladně prošpikováno záblesky nadpřirozena. (Založil/a: Planturel)

(více)  

Štítky

více  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

charlosina
80% 80% 80% 80% 80%
  25. 2. 2011, 18:51
Rodit děti do světa, v němž je možno doufati v pohyb k lepšímu, je psychologicky pochopitelné. Je to prostě normálně biologické a i když normální biologičnost je blbá jako štoudev, přece ještě není aspoň perverzní, nebo lépe, aspoň ne jenom perverzní. Ale rodit děti do světa, o němž zřetelně vím, že bude čím dál horším a krutějším peklem, rodit děti, o jejichž budoucím osudu nemohu, byť bych byl sebevětším fantastou, předpokládat nic víc, než že budou stejnými bezprávnými otroky, jako jsem já sám (ne-li ještě ubožejší, i když budou mít televizi i na náramkových hodinkách) - to je možno označit jediným způsobem: že je to perverzní v tom nejhorším slova smyslu. Tady žádné omlouvání se biologičnem a přirozenými biologickými pudy tzv. rodičovskými nepomůže: neboť prohlašuje-li člověk o sobě, že je něco lepšího, tj. morálnějšího a rozumnějšího než zvíře, pak musí umět prokázat svou etiku i rozum právě proti duchaprázdnému biologičnu. Nedokáže-li to, pak nemá právo chtít se považovat za něco či někoho kvalitativně odlišného od slanečka.

A proto koukám s takovým zájmem na ty děti za mříží hospodského okénka a na jejich rodiče konstatující v šenku u piva, že ten život holt stojí za vyliž prdel.

Ovšem - věc má svoji úděsnou absurdní logiku a konsekvenci. Rodiče, kteří v zájmu všeobecného blahobytu budují nejen zbrojní fabriky, ale i mamutí podniky na „průmyslovou výrobu živočišných produktů“, o nichž se vychloubají, že v nich kuře za týden po vylíhnutí má už kilo a jde pod nůž, prase pak za pár neděl atd. atd., pyšní se tím, že vypěstovali kuřata bez peří, čímž ubylo práce s oškubáváním atd. atd., tito rodiče nevědomky zaujímají stejný poměr k lidem, a tak i k vlastním dětem: plodí je pro smrt, aniž by jim byli s to zaručit aspoň normální průběh životního cyklu, plodí je jen jako tu drůbež a dobytek pouze pro sešrotování v mašině „vyspělé společnosti“, jíž nelze uniknout a jejíž mír je stejně zhovadilý a stejné utrpení přinášející jako její válka, plodí je jako automaty, bez zamyšlení nad jejich skutečným osudem, jen tak pro nic za nic, jen aby se pingl házel, jen aby mašina měla co šrotovat, neboť při nedostatku lidského šrotovacího materiálu, by se nám chudák mohla porouchat a blahobyt by byl ohrožen.

Rodiče milující něžně svoje dětičky klidně participují - aktivně nebo pasivně, ale všichni ze všech sil - na zabíjení jiných lidí (čím dále od nás samotných, tím ovšem lépe, a když už to musí být blízko nás samotných, tak v separaci koncentračních táborů, abychom na to neviděli) a naprosto bezmyšlenkovitě připravují k témuž i svoje milované potomky, neboť ve své láskyplnosti vůči nim si ani na chvíli nepřipustí, že i tito jejich potomci se stanou obětí zabíjení, - a to, že se stanou nutně a v každém případě nástrojem zabíjení, to milujícím rodičům je už jaksi fuk.
Protože nejsem žádný idiot, je mi to taky fuk.

Protože pak jsem básníkem, musím veškerou poezii, svoji nevyjímaje, považovat tedy jen za faleš a pokrytectví. A v tomto vědomí nemůže člověk žít. Nezblázní-li se, musí spáchat sebevraždu. V tomto punktu mě žádná petřínská vědma neokecá.

(Egon Bondy: Sklepní práce. Olomouc: Votobia, 1997)