Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Solar

78%
4 50
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Solar
Autor:
Originální název: Solar
Poprvé vydáno celosvětově: 2010

Nejnovější vydání:
Odeon - 2011
ISBN: 978-80-207-1366-7
Počet stránek: 300
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2011) 978-80-207-1366-7 300

Michael Beard je nositelem Nobelovy ceny, ale svou nejlepší práci odvedl už v mládí. Jako padesátník žije ze své pověsti, přednáší za horentní honoráře, zaštiťuje svým jménem vědecké instituce... S nutkavým sukničkářem Beardem se seznamujeme ve chvíli, kdy se rozpadá jeho páté manželství. Tentokrát je to ale jiné: nevěrná je mu žena. Autorůvm nejnovější román je podobenstvím o neukojitelné touze, chtivé nenasytnosti i podvádění sebe sama. (Založil/a: lucipuc)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Rames
60% 60% 60% 60% 60%
  23. 7. 2016, 9:46
Michael Beard není postavou kterou je možné si oblíbit. Je to sebestředný hajzlík kterého autor nijak nešetří. Má být vodící lištou příběhu o globálním oteplování, tedy tématu které je vážné a hodně diskutované, příprava k tomuto dílu musela být těžká a dlouhá ale zdá se mi, že trochu zaniká v eskapádách hlavní postavy. Těch dobrodružstvích které zažívá je trochu moc na jednoho mrňavého vědce. To je ale celý McEwan, napřed nás okouzlí obraty jako, amorfní, hegemonie, mizantropický, situacionista atd., pak nám předhodí scénu ve vlaku , kdy postava bojuje o svoji domnělou hrdost a hned na to, to celé shodí přemrštěnými scénkami " ze života."
cmuchal
80% 80% 80% 80% 80%
  23. 3. 2015, 11:50
Michael Beard, držitel nobelovy ceny, který paradoxně nemá problém s ženami do vysokého věku udržovat sexuální kontakty. Má rozkoly se svou pátou manželkou a ještě zajímavější dílo začíná být v momentě, kdy zjistí, že si ho žena dovoluje podvádět i s jeho blízkým kolegou, jehož dokonce nachytá ve svém domě. Ironické zároveň je, že sám manželku podvedl jedenáctkrát.
V průběhu knihy jsem se mu škodolibě musel smát, zejména po přečtení a líčení přimrzlého penisu k zipu u kalhot a poté schizofrenní představy a dedukci, zda-li se mu pyj neodlomil a neuchovává se v kolenní jamce a následná situace, kdy mu "tu věc", co mu spadla z kalhot kolegyně zvedne ze země a oznámí mu, že je to asi jeho jelení lůj. :D
Podobně jako v Sobotě líčí doktorskou profesi, popisuje v Solaru excelentně náplň povolání fyzika. Na silný příběh Pokání Solar nestačil, ale rozhodně mě to neodrazuje od jeho psaní a těším se na další McEwanovský zážitek.

Úryvky:

„Fyzika není poznamenaná lidskou zkažeností, popisuje svět, který bude existovat, i když lidstvo se vším svým trápením dávno zmizí.“

„Bůh hraje, nebo možná nehraje v kostky, ale určitě není ani zdaleka tak chytrý či takový exhibicionista.“

„Gen není objektivní entitou, která jen čeká, až ji vědec objeví. Je uměle vyrobeným konstruktem jejich hypotéz, jejich tvořivosti a vybavení přístrojovou technikou, bez níž by ho nebylo možné objevit.“

„Skromnost a slušnost může motivovat jedince, ale pro skupiny, společnosti, celou civilizaci, představuje chabou sílu. Národy nikdy nejsou ctnostné, i když si někdy mohou myslet, že jsou. Pro lidstvo jako celek vítězí nad skromností lačnost. Musíme tudíž do našeho řešení zahrnout běžné pohnutky sobeckých zájmů a rovněž ocenit originalitu, vzrušení z vynálezu, radost z vynalézavosti a spolupráce, uspokojení ze zisku.“
Srna
80% 80% 80% 80% 80%
  9. 1. 2015, 12:25
Zajímavá líně plynoucí knížka plná zajímavých postřehů, které McEwan předkládá v zajímavém a květnatém jazyku plném originálních obratů. Zároveň se jedná o kritickou, inteligentní a věcnou kritikou světa vědy, a dokonce i absurdních pseudověd. Kontrast mezi filozofií, humanitními a exaktními vědami je podtrhnutý vzájemným konfliktem těchto přístupů, který objektivně trefuje omezenost každého z nich bez jakéhokoli vnějšího soudu. A konec konců, vytvořit postavu, kterou bude člověk svorně nenávidět od začátku příběhu a s každou její myšlenkou, s každým dalším skutkem čím dál víc až do konce, je nejspíš opravdové umění.
lucipuc
  27. 5. 2011, 14:10
kázka z textu

V tom šalebném stavu mysli byl přesvědčený, že právě ve chvíli, kdy o ni má přijít, v ní našel dokonalou ženu. V létě 2000 začala nosit jiné šaty, jinak se oblékala doma – vybledlé přiléhavé džíny, sandály, odrbaný růžový svetřík přes tričko, blond vlasy ostříhané nakrátko, její světlé oči získaly hlubší a jiskřivější odstín modré. Postavu měla štíhlou a vypadala teď jako mladičká holka. Z prázdných lesklých nákupních tašek s uchy z provazů a z hedvábných papírů pohozených na kuchyňském stole, aby je mohl důkladně prozkoumat, si domyslel, že si nakupuje nové prádlo, aby je z ní Tarpin mohl svlékat. Bylo jí třicet čtyři a zachovávala si vzhled a chuť jahod a šlehačky, jako když jí bylo dvacet. Neposmívala se mu, nedělala si z něho legraci a nekoketovala s ním, to by byl aspoň nějaký způsob komunikace – ona jen neustále zdokonalovala nápaditou lhostejnost, jíž ho měla v úmyslu vymazat.
Potřeboval na ní přestat být závislý, jenže touha ho zrazovala. On po ní chtěl toužit. Jedné dusné noci ležel v posteli bez přikrývky a snažil se proonanovat ke svobodě. Štvalo ho, že si nevidí na pohlaví, pokud si hlavu nepodepře dvěma polštáři, a do jeho fantazií se neustále nabourával Tarpin, který se ustavičně objevoval na scéně jako nějaký neotesaný kulisák s žebříkem a kbelíkem v ruce. Byl v tom okamžiku na planetě kromě Bearda ještě nějaký jiný muž, který se snažil ukojit představou vlastní manželky vzdálené necelých deset metrů přes chodbu? Ta otázka ho připravila o soustředění. A bylo strašně horko.