Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Už zase skáču přes kaluže

81%
4 71
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Už zase skáču přes kaluže
 Všechny obaly
Už zase skáču přes kaluže
 Všechny obaly
Už zase skáču přes kaluže
 Všechny obaly
Už zase skáču přes kaluže
 Všechny obaly
Už zase skáču přes kaluže
 Všechny obaly
Už zase skáču přes kaluže
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: I Can Jump Puddles
Poprvé vydáno celosvětově: 1956

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Leda - 2008
ISBN: 978-80-7335-154-0
Počet stránek: 304
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 11x v oblíbených
v přečtených 161x v přečtených
v knihovně 42x v knihovně
k přečtení 31x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Leda (2008) 978-80-7335-154-0 304
Mladá fronta (1976) 277

Odhodlání nepoddat se svému handicapu vylíčil Marshall v románové prvotině I Can Jump Puddles (1955; č. Už zase skáču přes kaluže, poprvé 1962), která mu získala věhlas po celém světě. Tyto působivé vzpomínky na dětství mezi zdravými vrstevníky se staly první části autobiografického triptychu, doplněného později svazky This is the Grass (1962) a In Mine Own Heart (1963; č. Ve vlastním srdci, 1980). V australské literatuře je tento humanista a mezinárodně proslulý zastánce nesentimentálního přístupu k tělesně postiženým spoluobčanům oceňován i jako mistr kratších próz a publicista. Marshallovo jméno nese od roku 1985 soutěž začínajících australských povídkářů. Autorovy vřelé kontakty s tehdejším Československem, které jako první stát na světě vymýtilo v roce 1960 celoplošným očkováním infekční dětskou obrnu ze seznamu obávaných nemocí, potvrdil i překlad souboru legend domorodých Austrálců Lidé pradávných časů (1952, č. 1966), jež Marshall celý život sbíral a zapisoval v domovském Elthamu. Díky těmto vazbám se také jeho nejslavnější román nakonec dočkal dvou filmových adaptací. Devítidílnému televiznímu seriálu, který uvedla australská televize v roce 1981, předcházel celovečerní snímek scenáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni z roku 1970. Tento český film se stal první hereckou příležitostí pro mladičkého Vladimíra Dlouhého, byl oceněn Stříbrnou mušlí na festivalu v San Sebastianu a patří k největším úspěchům naší kinematografie pro děti a mládež. Kdopak to jede na tom koni? Přece Alan – v očích obyvatel jedné australské vesnice „mrzáček“, v hloubi duše však neuvěřitelně odhodlaný chlapec, který jde za svým snem nehledě na chromé nohy. A protože je po tátovi chlap jaksepatří, nevzdává se, i kdyby to měl být sen z kategorie nesplnitelných: chce hledět osudu do tváře ze hřbetu koně a v jeho sedle zdolat kaluže před rodnou chalupou, jež jsou v jeho případě přímo zdolanými oceány. Marshallovy vzpomínky na dětství strávené na rodné australské farmě patří do zlatého fondu knih o uhrančivé moci nemocných. Neokázale statečný, umanutý i upřímně naivní vypravěč s berlemi,toužící se vyrovnat svým spolužákům v každém ohledu, je zároveň vtipným pozorovatelem zanikajícího kouzla australského venkova a přírody.\r\n\r\n Překlad: Zora Wolfová\r\n (Založil/a: Nicochurm)

(více)  
Alan Marshall Alan Marshall
*02.05.1902 - †21.01.1984

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

jatox
40% 40% 40% 40% 40%
  30. 5. 2016, 13:00
Ač je to velká klasika, musim za sebe konstatovat, že to za moc nestojí. To, o co v knize jde (jak kluk snáší svůj hendikep, přičemž to vůbec jako hendikep nevnímá a nepřipouští si ho, jeho odvaha a odhodlání a různej postoj dospělejch x dětí k hendikepovanýmu atd), se dočtete velmi záhy. Zbytek žel bohu nic novýho nepřinese. Když už jsou dál v knize řádky týkající se toho, je to pořád stejný.
Začátek knihy ještě docela jde, pobyt v nemocnici a tak, i když to bylo taky mnohdy o ničem. Ale po návratu Alana domů spustí kolovrátek dlooooouhýýý a nicneříkající popisy přírody a zvěře a pak popisy klukovskejch výprav, jako je lov zajíců a nevim čeho všeho. A další části, který nějak tematizovaly "pravý mužství", který se měří tím, kdo jak komu umí rozbít držku, byly teda taky dost dementní. Velká část knihy pro mě prostě byla děsná nuda a plky o ničem. Váhám mezi 2-3*.
Rames
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 12. 2012, 7:07
Zdravé dítě si vybíjí přebytečnou energii tím, že dovádí, poskakuje a běhá kolem dokola, nebo aspoň na silnici sem tam nakopne kamínek. I já jsem se potřeboval takto vyjádřit, a tak když jsem šel po silnici, začal jsem sebou nemotorně házet,šít a mrskat,to všechno s prosté touhy ukázat,jek je mi na světě dobře. Když si však sousedé všimli, jak neohrabaně projevuju radost ze života,dojímalo je to a dívali se na moje dovádění s takovým soucitem, že jsem se zarazil. Počkal jsem proto, až přejdou, a pak jsem se znovu vrhal do svého šťastného světa, daleko od jejich smutku a bolesti.
Nádherné počteníčko .
Manon
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 11. 2013, 3:00
Dojemná kniha o chlapci, který o vše přijde - díky obrně, aby to pomalu ale jistě zase získal nazpět.
raisen
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 2. 2012, 23:23
Tuhle knihu jsem měla v dětství moc ráda. Zanechala ve mě příjemnou vzpomínku na dobu, kdy jsem ji četla. A vůbec mi nevadí, že si z ní už moc nepamatuji.