Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Dům U Tonoucí hvězdy

78%
4 55
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Dům U Tonoucí hvězdy
 Všechny obaly
Dům U Tonoucí hvězdy
 Všechny obaly
Dům U Tonoucí hvězdy
 Všechny obaly
Dům U Tonoucí hvězdy
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: Dům U Tonoucí hvězdy
Poprvé vydáno celosvětově: 1897

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Chvojkovo nakladatelství - 1996
ISBN: 80-901622-4-X
Počet stránek: 94
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 13x v oblíbených
v přečtených 115x v přečtených
v knihovně 18x v knihovně
k přečtení 14x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Chvojkovo nakladatelství (1996) 80-901622-4-X 94
Československý spisovatel (1972) 123
Československý spisovatel (1957) 139
Nezjištěno / Jiné (1897) 170 F. Šimáček

Romaneto o duchovním dramatu člověka plné přízračné atmosféry, tajemství lidských osudů i fatálních setkáních. (Založil/a: Edgar)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Jan.S.Harold
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 7. 2014, 20:44
Chviličku jsem váhal, jestli nedám jenom čtyři hvězdy, poněvadž se mi to místy zdálo už moc přetížený těma dlouhejma monologama, ale ne, furt je to úžasně silný téma s parádně vytěženou - byť jasnou, logickou a očekávanou - pointou. Nádhera.
Rames
20% 20% 20% 20% 20%
  22. 3. 2015, 8:54
Tyhle přecitlivělé výlevy se nečtou snadno. Postrádají příběh , zato jsou přeplněny citovými výrazy a popisy slabostí které jsou dnes spíš předností člověka. Tak vysoké hodnocení dávám pro krásnou stavbu vět.

...Mlčel, jako by čekal na mou o té věci poznámku. Byl jsem divně dotčen. Měl nade mnou magickou jakousi moc, - pokud mluvil, byl jsem vždy přesvědčen o pravdě jeho slov, pochybnosti moje začínaly, teprve když se zamlčel. Nevěděl jsem co mu říci.
Parzifal
80% 80% 80% 80% 80%
  18. 2. 2015, 12:47
Zeyer mi byl i dříve sympatický, snad pro svoji zálibu ve zpracování zajímavých legend a příběhů z dob minulých.Dům u tonoucí hvězdy je sice z trochu jiného soudku,ale je to čtení nevšední a zajímavé.Popisem zákoutí a uliček Paříže i lidiček, kteří obývají starý dům mi také maličko připomíná Fjodora Michajloviče.
Karliiina
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 3. 2015, 16:53
I když má kniha stran poskrovnu, čtení nebylo zase tak jednoduché, jak jsem očekávala. Samotný děj je zajímavý sám o sobě, ať už co se událostí v domě týče nebo vyprávění Rojkova příběhu. Co mě ale překvapilo, bylo uvažování nad podstatou bytí, Bohem, duší, a to z různých hledisek vědy.
Je pravda, někdy bylo čtení těžší, ne vždy větu pochopíte po jediném přečtení.
Závěr vše ještě zvedl nahoru a nezbývá mi než dát pět hvězd.
Sherylis
80% 80% 80% 80% 80%
  24. 4. 2012, 16:26
Doporučuju přečíst něco od Zeyera všem, pro které je česká literatura 19. století synonymem pro vztahy na vesnici. Tato kniha vám tuto domněnku snadno vyvrátí. Dům U tonoucí hvězdy je jedno ze Zeyerových vrcholných děl, má hloubku, cit a zvláštní atmosféru a jeho idea byla na svou dobu relativně odvážná. Důkaz toho, že 19. století je zbytečně podceňované, Dům U tonoucí hvězdy je novoromantický klenot.
Nixdorfie
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 6. 2014, 10:54
Naprostý skvost, který na mně zanechal snad nejhlubší dojem ze všech knih, které jsem kdy četla - a že těch, které na mě zapůsobily, bylo hodně!
Raskolnikoff
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 12. 2014, 13:00
„V každém člověku," odpověděl, „jsou zajisté základné zárodky jiných ještě smyslů než těch pěti nejvyvinutějších, známých a za jediné v nás pokládaných. Příliš málo si však těch zárodků všímáme, obzvláště teď v tom materialistickém barbarském proudu doby, kterým plujeme, kterým, pravda, pluje vždy většina lidí, abych nebyl nespravedlivým k naší době a abyste nemyslil, že jsem z těch, kteří pořade jen po minulosti touží. Přeji si pouze, aby v nás arijský genius, význačně spiritualistický, opět nabyl vrchu. Jsou příznaky, že se tak pomalu stává. Poklady moudrosti indické, tak čistě arijské ve svém ideálním altruismu, v nesmírné vznešenosti abstraktního pojímání, obnoví snad od základů naši kulturu. Indům nezůstala žádná hlubina ducha tajnou, žádná subtilnost psychická neušla jejich chápavosti . . . Avšak vzdaluji se svého předmětu. Jedná se o moje bláznovství. Nuž, nalezl jsem v sobě jistý skrytý smysl, jmenuji to tak, poněvadž to jinak jmenovati nedovedu, a tou silou, neb chcete-li, tím stavem svého ne tělesného, nýbrž transcendentního já je mi možno přicházeti ve spojení neb do styku s bytostmi jinými, než jsme na příklad my neb zvířata, neb rostliny, rozuměti jim, jako bych je viděl a slyšel očima a ušima, krátce uvědomiti se o bytostech, obývajících třeba některé jiné hvězdy, než naši zem."
Stanley K
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 5. 2014, 23:50
Naprostý souhlas s prvním komentem, Dům hodně rozbil moje stereotypní představy o Zeyerovi a trochu i 19. století obecně. Myšlenkově podnětný a atmotsferický opravdu místy připomene třeba Dostojovského nebo Poea, aspoň mně osobně. Každopádně to byl první krok k tomu, abych si Zeyera řádně proklepnul..