Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Kdo chodí tmami

89%
4 7
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Kdo chodí tmami
Autor:


Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Host - 2007
ISBN: 8072152181
Počet stránek: 310
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2007) 8072152181 310
Torst (2004)

V rozsáhlém rozhovoru Aleše Palána vzpomínají synové básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové na své rodiče, desítky jejich přátel, významných osobností české kultury, na dětství prožité ve Francii i v Petrkově u Havlíčkova Brodu, který se v jejich vyprávění stává ústředním místem, v němž se protínají životy a osudy mnoha klíčových postav české kultury 20. století. Vyprávění bratrů Reynkových je plné osobitých postřehů a humoru, vedle kultury se důležitou součástí jejich vyprávění stává i český venkov a jeho osudy, zejména za 2. světové války a v době po únoru 1948. Bratři se představují též jako výrazné tvůrčí osobnosti: Daniel jako fotograf, Jiří jako překladatel z francouzštiny. Kniha je uvozena předmluvou Jaroslava Meda a doplněna kalendáriem, jmenným rejstříkem a desítkami unikátních fotografií, dokumentů, faksimilí, grafik a kreseb. (Založil/a: knx)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

prkali
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 2. 2013, 15:30
Bratři Daniel a Jiří Reynkovi. Daník a Jiřík (Loulou a Mimi). V době rozhovorů měli šestnáct koček. Pár vzpomínek věnovali i některým vyjímečným - už ta jména: Sázavka, Zlatánek, Vendulka, Martínek, Benedikt XV., Silberstein... Ale nejen o kočkách a dalších zvířatech, ke kterým měl Bohuslav Reynek neobyčejně blízko, se tu hovoří. Nejen o básních a básnících, grafikách a malířích. Velice zajímavé a poučné je především jakoby mimochodem a přes "veselé příhody" zmiňované období kolektivistického marasmu a všeho kolem, co komunisti s Petrkovem po celá desetiletí prováděli.
Ale lepší jsou jiné vzpomínky:
"...Ráno jsme vylezli z postele, on seděl v kuchyni, svítil si petrolejovou lampou, která dávala rozptýlené světlo, jemně syčela a krásně voněla a prohlížel si třeba Donatella. Než jsme odešli do školy, nechal nás v knize listovat. ...
(...)
Jindy jsme zkoušeli železné piliny, nasypali jsme je na sklo, zespodu jezdili magnetem, piliny vytvářely siločáry a do nich pak tatínek vkomponoval svou kresbu; nebo peří, lupínky, přírodní motivky. Nakapali jsme taky na desku vosk ze svíčky, vytvořil ne průhlednou, ale průsvitnou vrstvu - tu jsme očadili plamenem, trošku se to otavilo a vznikaly krakery jako vosková oblaka. Byly to spíš takové hříčky, chvíli ho to bavilo, než zjistil, že - jak říká Cimrman - foukáním cigaretového kouře do vody zlato nevznikne..."

Kdo chodí tmami,
napřáhne dlaně.
Strom v cestě mámí,
zkrvácí skráně.
Čí stín jde s námi
za rány dlaně?
Cest cíl neznámý
chce peníz daně.
Strom neuhýbá
a neposvítí.
Strom, černá ryba
v mraku síti.
Strom mezi stíny
a země pustá.
Kdy luny a viny
zahoří ústa?
Kdy luna poví
plamenem ticha,
kdy vina slovy,
proč kámen vzdychá?
antoniana
60% 60% 60% 60% 60%
  3. 9. 2016, 11:42
Aleš Palán si dal na rozhovorech velmi záležet - jsou obsáhlé, vyčerpávající, věcné, ale s nádechem poetiky. Přesto některé otázky nudily nebo se opakovaly - neustálé vracení se k jednomu tématu. Každopádně jsou ideálním čtením pro ty, kteří se o Petrkově chtějí dozvědět více.
Cimr
60% 60% 60% 60% 60%
  22. 7. 2016, 1:14
Zpočátku mě tato kniha rozhovorů nadchla. Různé historky, zajímavosti, příběhy, dějiny 20. století v kostce... Navíc oba páni Reynkové mají výborný jazyk spojující básnické výrazy, metafory s humornou vesnickou rázností až vulgárností. Ale posléze mi začal vadit styl, jakým Aleš Palán pokládá své otázky, až jsem knihu skoro nemohl dočíst. Nejzajímavější pasáže (II. světová válka, kolektivizace, úmrtí rodičů) se odehrají asi na dvou stránkách a pak je tam náhle třeba 10 stránek "drbáren" ve stylu ,,Co si tatínek myslel o Halasovi? A co o Kolářovi? A co o Zrzavém?", což se vyvine dokonce do fáze, kdy už to ani nemá formu otázky, ale jen hesel: ,,Ladislav Dvořák." ,,Vladimír Kafka." ,,Mojmír Preclík." Otázky přestanou mít logickou následnost, např. bezprostředně po kapitole o Sametové revoluci se Pelán náhle zeptá na opravu slunečních hodin v 70. letech. A skutečně zajímavé, napínavé nebo zábavné příběhy (kterých je tu hodně) se začnou zaplevelovat banalitami ve stylu ,,Měli jste ve stádu nějakou výraznou ovci? Jaké květiny měla vaše matka ráda? Co si tatínek myslel o II. vatikánském koncilu? Chodili jste se koupat?" Pokud vás životní osudy Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud zajímají, jedná se o knihu, kterou si rozhodně musíte přečíst. Radím vám ovšem, abyste se obrnili trpělivostí...