Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Dějiny psané Římem

90%
5 35
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Dějiny psané Římem
 Všechny obaly
Dějiny psané Římem
 Všechny obaly
Dějiny psané Římem
 Všechny obaly
Originální název: Dejiny písané Rímom

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Garamond - 2016
ISBN: 978-80-7407-287-1
Počet stránek: 404
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 9x v oblíbených
v přečtených 60x v přečtených
v knihovně 52x v knihovně
k přečtení 24x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Garamond (2016) 978-80-7407-287-1 404
Perfekt (2005) 80-8046-297-6 268
Český spisovatel (1995)
Mladá fronta (1967)

Kniha hovoří o městě, které se nazývá věčným, i o říši, jíž dalo jméno. Vypráví o cestě od bezvýznamnosti ke světovládě, o válkách i kulturních památkách, o hrdinských i všedních dnech, o slávě i o rubu této slávy. Je to vzrušující líčení nenávratného mládí lidstva, jež nazýváme antikou, z pera jednoho nejlepších autorů literatury faktu u nás - Vojtěcha Zamarovského. (Založil/a: Tanmut)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Richie
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 2. 2013, 2:03
Touto knihou jsem si velmi oblíbil Vojtěcha Zamarovského. Sepsal historii starověké římské říše velmi čtivou a přehlednou formou, díky které se nejen dospělý čtenář, ale i školák může poučit o těchto dějinách. Díky této knize jsem se začal zajímat o antiku a následně přečetl desítky dalších knih o starověkém Římu, či stovky jiných knih o celkových dějinách. Zamarovský však stále patří mezi mé přední spisovatele historie.
teite
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 12. 2013, 22:31
Zamarovský mě nezklamal ani zde, naštěstí se mi dostala do rukou ještě kniha ve starším vydání, protože nesnáším kýčovité pouťové obálky a možná by mě to odradilo od přečtení, což by byla škoda.
MarionL
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 12. 2016, 21:14
Jsem tedy ve výsledku zcela uhranutá. Tolik poučení! Tolik údajů. Jsem mnohem chytřejší než před přečtením.
Autor je stručný, občas se ale zastaví s nějakou vlastní myšlenkou, a ta většinou stojí za zapamatování.
O vzniku republiky: Vyhnáním krále a věčném zákazu jeho návratu se Římané zbavili samovládce, ke všemu cizího původu. Dokázali tím sílu své ústavy i lásky ke svobodě. Nikdo se nad ně napříště neměl povyšovat, aby na sebe strhl absolutní moc.Řím se neměl stát despocií orientálního typu, kde monarcha byl vším, dvořané pochlebníky a lid ničím. Měl být republikou s volenými úředníky v čele, kteří se každý rok měnili. Jejím suverénem měl být i nadále římský národ. Téměř půl tisíciletí- bereme li za základ tradici, která klade vyhnání krále do roku 510 p.ř.n.l. se pak Římané systému nadvlády jednotlivce ubránili. A jestliže mu znovu podlehli, stalo se tak proto, že národ si nemůže udržet trvalou svobodu , připravuje li o ni jiné. str. 62
A jinde o pádu říše : Přesto že perspektivy pro Řím se zdály nejčernější, obyvatelé města proti Constantinovu rozhodnutí neprotestovali. Pamatujete jak kdysi reagovali na Caesarovo rozhodnutí opustit Řím? Nyní si však už od dob Severů zvykli, že císař sídlí vždy někde jinde, a že na jejich rozhodnutí nezáleží. Vůbec nepřipomínali potomky hrdých římských občanů, kteří ani uprostřed běsnících občanských válek nepřipustili, aby Řím klesla na úroveň druhořadého města. Popravdě řečeno, ani jimi nebyli. V okrajových čtvrtích v přelidněných činžácích tvořili již dávno většinu přistěhovalci ze všech koutů říše, jimž byli římské politické tradice cizí. Ve výstavních domech převládali potomci otroků nad potomky občanů. Místo pýchy nad slávou Říma hlásali noví lidé křesťanskou pokoru. Lid dostával svůj chléb a hry... str. 338
A nakonec básbník Simonidas- Kdo chce žít v pravdě blaženě, musí mít především slavnou vlast. str. 352.
Kniha je z roku 1969, já jako člověk roku skoro už 2017 ji vidím jako velice aktuální.