Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Platinové barvy

56%
3 9
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Platinové barvy
Autor:


Nejnovější vydání:
Veduta - Pavel Ševčík - 2002
ISBN: 80-86438-04-X
Počet stránek: 80
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Veduta - Pavel Ševčík (2002) 80-86438-04-X 80

Sbírka básní mladého šumperského autora ve které náměty, prosáklé rockovým rytmem, čerpal z reality osobního života. Sbírka je rozdělena do 3. částí – Útržky básní, Útržky měsíců a Útržky melancholie. (Založil/a: danielafollet)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Dana Vana
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 4. 2014, 7:57
Tohle je Pochova prvotina, jeho první knížka a rovnou poezie. Vím, že naspal i zajímavou druhou knížku poezie Černé básně, ale tu vydat nechce.
bohyne_selene
100% 100% 100% 100% 100%
  31. 8. 2012, 12:21
Výborná básnická sbírka. Je jen škoda, že se autor příliš zabývá zasněnými tématy. Ale na druhou stranu, vybočuje tím z dlouhé řady jiných autorů poezie
danielafollet
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 8. 2011, 17:12
Jediná sbírka poetických textů Roberta Pocha (1966) – Platinové barvy – pochází z roku 2002 a začíná citátem Otokara Březiny: „Vonná měsíční jemnost podléhá nárazu barbarské síly“. Když myšlenku upravím a přehodnotím její obsah následujícím způsobem – barbarská síla podléhá vonné měsíční jemnosti, dostanu se blíž k Pochovu básnění.
Paleta Platinových barev je rozlišena třemi odstíny; první z nich – Útržky básní – s názvy Láska, Zamilovaný, Naděje, Osamělý, Andílek… se nese přesně v duchu svých názvů: „Z kousků potrhaného nebe/ zamžená iluze, dychtivost světa./ Paprsku noci, jsi první věta./ Na strunách vztahu se laskáme.“ Druhou částí sbírky jsou Útržky měsíců a názvy jsou očekávatelné: Leden, Únor, Březen… Prozaická forma a epická struktura jako by ale autorovi braly dech a utápěly jej v bezbřehém patosu abstraktních slov: „Dny světla se otevírají. Úzkost odvál vlahý vánek. Vzedmou se naděje, nadechnou touhy (…) Každým nádechem do mě proudí šepotavá píseň: vznášej se, duše, vznášej se, duše!“ Třetí část, zvoucí Útržky melancholie, obkružují, obtáčejí, obepínají – motiv cyklického plynutí, je pro celou sbírku charakteristický – obligátní témata múz, kosmu, jakéhosi magického bloudění či blouznění na trhu světa.
Člověk má po přečtení Platinových barev chuť rozervat lyrickou mlhovinu a nahmatat švy, přilít trochu jedovaté ironie do otevřených ran anděla, nebo jen prozaicky praštit do stolu! Škoda, že sociální téma, které je tak úzce profesně provázané s Robertem Pochem, je načrtnuto pouze v básni Prosinec: „Odlesk prskavek v očích dětí na Hlavním nádraží (…) Nějaký potulný kejklíř je chvíli bavil. Aby zapomněly…“
Aleš Kauer, srpen 2008