Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Pražský hřbitov

78%
4 178
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Pražský hřbitov
Autor:
Originální název: Cimitero Di Praga

Nejnovější vydání:
Argo - 2011
ISBN: 978-80-257-0487-5
Počet stránek: 472
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 24x v oblíbených
v přečtených 268x v přečtených
v knihovně 192x v knihovně
k přečtení 217x k přečtení
právě čte 26x právě čte
si přeje 4x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2011) 978-80-257-0487-5 472

V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.

Román Pražský hřbitov vynesl v srpnu 2011 také italskému spisovateli prestižní Paveseho cenu.

zdroj: www.kosmas.cz (Založil/a: Esther Darnett)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

s-reader
80% 80% 80% 80% 80%
  30. 10. 2011, 18:14
V porovnání s ostatními Ecovými romány je to mírné zklamání. Eco pouze rozpracovává téma své přednášky o vzniku Protokolů sionských mudrců. Širší filozofické souvislosti, na které jsme u Eca zvyklí, zcela chybí, zůstávají pouze souvislosti historické. Spojení jednotlivých historických událostí do románu působí poněkud násilně.
Nestea
40% 40% 40% 40% 40%
  18. 2. 2012, 21:28
omlouvám se Ecovi, ale tato kniha šla úplně mimo mne. Historickými znalostmi moc nedisponuji a tak nedokáži tuto knihu náležitě ocenit. :o(
Jasanek
60% 60% 60% 60% 60%
  4. 5. 2014, 16:49
Po Foucaltovu kyvadlu druhá kniha od Eca a myslím, že na dlouhý čas poslední. Ecův styl vypravování a komponování story mi příliš nesedí. Nicméně musím ocenit autorův obrovský přehled a zasazování historických událostí do širšího kontextu.
Rozhodně knihu nedoporučuji pro klasické oddechové čtení, je náročná, plná skrytých narážek, filozofických myšlenek a jemných nuancí.
svobodka
40% 40% 40% 40% 40%
  10. 2. 2013, 11:14
Kdybych nebyla tak zvědavá, jak to bylo s těmi dvěma postavami, či tou jednou dvojjedinou, asi bych knihu nedočetla. Většinou mě dost výrazně nudila, někdy i znechutila. Kromě Baudolina jsem zatím přečetla všechny Ecovy beletristické knihy a za nejlepší považuji Ostrov včerejšího dne. U téhle se přidávám k té polovině čtenářů, kteří ji považují za jeho knihu nejhorší.
Potulný mnich
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 8. 2013, 11:02
Umberto Eco mě opět nezklamal, do knihy vložil veškerý svůj spisovatelský um, který knize dává tu jedinečnost, čtivost, složitost děje. Líbila se mi i propracovaná hlavní postava, kterou čtenář pochopí až někde v půlce knihy :-) 100%
VenDulin85
60% 60% 60% 60% 60%
  31. 1. 2015, 14:13
Bohužel... Mít knihu rozečtenou skoro čtyři roky a pak ji dočíst jen silou vůle a proto, že nemám ráda nedokončené věci, to je hodně špatné. Od Eca mě uchvátilo Jméno růže i Ostrov včerejšího dne, proto mě mrzí, že ztroskotal na takové látce, jako jsou židovské protokoly. Těžko říct, kde je chyba, jestli v tom, že je nesmírně těžké číst knihu, jejíž hlavní postava je veskrze negativní, nesnášenlivá ke všem národům i rasám, o opačném pohlaví nemluvě. Jak je pěkně shrnuto ve zdejší recenzi, s níž se ztotožňuju, dějová linie je jen neustálé opakování úkolů, které Simonini dostává, hledá řešení a pak inkasuje zisk... Ty tři hvězdy dávám spíše sobě, za to, že jsem to dočetla, a taky víceméně za to, že krom Simoniniho byly všechny postavy reálné.
jamalka
80% 80% 80% 80% 80%
  21. 1. 2012, 11:37
Souhlasím s již zde zmiňovaným názorem, že se jedná u Eca až o neobvykle čtivou knihu /což je určitě z velké části zbůsobeno absencí traktátových pasáží pro Ecovu tvorbu tak typických/. Každopádně si ale myslím, že se jedná o knihu zajímavou, nutící nás k zamyšlení se nad pravdivostí věcí /obzvlášť v dnešním světě nadvlády tisku a internetu/- co všechno je vlastně v dnešním světe fabulací a interpretecí výroků a názorů někoho jiného /často již pozměněných a upravených dle potřeby pisatele/ pravdou a máme vůbec možnost se ji dopátrat? a co vůbec je absolutní pravda? existuje vůbec? nebo je vše opravdu relativní?
mosem
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 12. 2011, 18:42
Ecovy romány nejsou nikdy jednoduché k přečtení. Čtenář, který nemá hlubší historické nebo filozofické vzdělání, musí mimo samotného románu nahlédnout do další literatury, jinak bude v dějových línkách a souvislostech poměrně snadno ztracen. To platí i pro Pražský hřbitov, ve kterém však propojení historických souvislostí působí v některých momentech až příliš uměle. I když čas věnovaný četbě románu je jistě příjemně a užitečně strávený (už pro získání znalostí z další literatury o historických souvslostech a době ve které se odehrává), osobně nepovažuji tento román za to nejlepší z Ecových děl.
VaclavB
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 3. 2015, 9:54
Zajímavé čtení. Chápu, že běžného čtenáře to bude nudit, nebo se v tom prostě nezorientuje. Ale fasinující a zároveň děsivý na tom, je fakt, že si autor vymyslel jen hlavní postavu. Vše ostatní, co se děje kolem i všechny ostatní postavy jsou reálné. Lidé, kteří vidí židozednářskou konspiraci za vším jsou prostě napříč věky stejní, ale horší jsou ti, co toho využívají a toto spiklenecké podhoubí živí dalšími teoriemi a navíc sami spiknutí tvoří a jednají tak, jak z toho osočují jiné skupiny (zednáře, židy, jakobíny, jeziuity....). A v tomto románu je hlavní postava opravdu slizká a odporná bytost - o to zajímavější, že je to psáno ich-formou. Důsledky svět viděl v plynových komorách. Jsem rád, že si dal pan Eco tu práci.
snedy
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 11. 2012, 22:08
Osobně asi budu Pražský hřbitov doporučovat jako knihu na seznámení se s Umbertem Ecem. Přijde mi oproti předchozím knihám lépe čitelná a přímočařejší, Souhlasím s tím, že jde o jednodušeji podané Kyvadlo (co se týče obecné myšlenky Lži, žijící vlastním životem).

Což nic nemění na to, že Eco opět dokázal moji dušičku vtáhnout do děje plného historických nuancí, které asi nejsem schopen 100% ocenit, bohužel mi moje znalosti neumožňují být dokonale sémiotickým čtenářem Ecových děl. Velké body navíc za mladého doktora Freuda i za Simoniniho, pro kterého sice sám autor nemá omluvu, ale já k němu během čtení získal velké sympatie (Stockholmský syndrom v plné parádě?).
Taylor
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 3. 2014, 20:11
Skvělá kniha, která se dá číst jako historický konspirační epos, nebo detektivka. Pokud by knihu četl nějaký nácek tak by si z ní mohl klidně udělat svoji bibli...no zaplať pánbůh, že náckové takové knihy nečtou.:)) Kniha se čte dobře, alespoň mě se četla velmi dobře. Hlavní postava není vůbec kladná a ani sympatická ba naopak což dle mého knihu posunuje ještě o level výše.:))
lidus
80% 80% 80% 80% 80%
  6. 11. 2015, 17:21
Pan Eco je ohromně chytrý člověk. Má neuvěřitelný přehled a inteligentní humor. Pražský hřbitov je pro nepoučeného čtenáře knihou poněkud náročnější, hlavně z hlediska historie, ale přesto srozumitelná a čtivá.
Kiv Čitrem
  27. 12. 2015, 17:26
Kompozičně mistrně propracovaný text. Hra s vypravěčem (modelový autor?) a vypravěči (postavy, tedy vlastně postava zapisující do deníku; rozdvojenost postavy postavy-vypravěče je ještě hravě propojena s drobným exkurzem do počátků experimentální psychologie a psychoanalýzy) je vlastně téměř rovnocennou součástí textu jako samotná fabule, kterou si modelový čtenář pro sebe sestaví. A právě fabule mi přišla poněkud jalová, oceňuji nápaditost, s jakou Eco uvádí na scénu různé postavy a různá společenství, ale příběh je opravdu (jak už tu někdo napsal) řetězcem vzájemně se podobajících úkolů hlavního hrdiny - a to je trochu málo. Ani závěrečné zjištění hlavního hrdiny, že takovýto život (příběh) je vlastně prázdný (ovšem žádný jiný nezná a nic jiného ho nenaplňuje), to nezachrání.
Marnotrat
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 7. 2013, 18:59
Druhá Ecova kniha kterou jsem četl, a můj obdiv k autorovi opět narostl. Chápu že tento druh literatury není pro každého, ale mě si naprosto získal. Nejen historickou provázaností, dějovou linkou a mistrně vystavěnými charaktery ale hlavně nečernobílým pohledem a nenuceným naturalismem se mi toto dílo zarylo do paměti a patří, podle mě, mezi skvosty moderní prózy.
dollyk
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 9. 2016, 9:48
Četlo se to dobře, snad jsem čekal trochu bližší kontakt s hlavní postavou (dvojpostavou). Místy se mi to zdálo takové sterilní a trochu nevyvážené a mírně nekonzistentní. Zcela souhlasím s S-readerem. Eco napsal daleko lepší knihy.
Kocharowski
20% 20% 20% 20% 20%
  30. 4. 2014, 15:49
Uf, mám problémy tuto knihu vůbec dočíst. Historická provázanost je chválihodná, nicméně nudný příběh to nezachrání.
knihoshit
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 1. 2015, 12:46
Není to samozřejmě Jméno růže, a tím myslím nejen to, že nedosahuje stejné oblíbenosti, ani to, že s touto knihou není seznámen tak široký okruh čtenářů. Ale pozor, co se Eccova stylu psaní týče, tak tento román disponuje širokou škálou znaků, které už sami o sobě dávají vědět, že je to Eco a to v plné liteární síle.
Není to pro čtenáře, kteří nejsou zvyklí na Ecovu tvorbu a to z důvodu složitosti textu?To si nemyslím, jedná se o opravdu čtivý příběh, který naprosto pozbyl znaků traktátových pasáží.
Kdo ovšem má rád Eca v poloze filosofa, doporučuji Kant a ptakopysk.
drussila
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 4. 2014, 20:02
Učebnicová ukázka toho, jak to vypadá, když někdo opravdu umí psát... navíc ale toho taky neuvěřitelně mnoho ví. Počteníčko poučné i poutavé s naprosto "neodolatelným antihrdinou". DOPORUČUJI!
cxdr
40% 40% 40% 40% 40%
  17. 8. 2015, 16:04
Ač jsem se velmi snažila a neodložila knihu hned, přesto jsem jí nedočetla. Po asi 150 stránkách jsem to své trápení vzdala. Jméno růže se mi líbilo, ale Pražský hřbitov jsem fakt nedala.
lennyd
40% 40% 40% 40% 40%
  12. 1. 2014, 19:41
Berte prosím mé hodnocení s rezervou, jde o to, že jsem jaksi zjistil, že pro četbu Umberta Eca asi nejsem zralý. Knihu jsem četl dobrého půl roku, a to jsem se musel vždycky donutit, abych alespoň 1-2 stránky za den přečetl. A vzhledem k tomu, že jsem zatím nedočetl Egypťana Sinuheta, tak přečtení této knihy zatím považuji za svůj největší čtenářský výkon.

A k samotné knize - námět je skvělý, fakt by mne moc bavil, kdyby se vynechala "historická" omáčka okolo, a příběh se soustředil jen na samotný "Pražský hřbitov". Ta historie okolo, to mi chvilkami připadalo, jako bych četl učebnici dějepisu, a to není nic pro mne. Taktéž mi moc nesedělo ono schizofrenní vyprávění Simoniniho/abbé dalla Picolla, stačil by mi i jeden. Takže určitě doporučuji nadšencům do historie, ale ostatním, kteří se chtějí při četbě "bavit", moc ne..
Catherinae
80% 80% 80% 80% 80%
  13. 1. 2013, 17:58
Přiznám se, že jsem po všech těch Ecových románech, jako je Jméno růže, Ostrov včerejšího dne, nebo Foucaltovo kyvadlo, čekala trochu víc. Nakonec jsem sice nebyla zklamaná, ale ani nijak nadšená. Z historického pohledu jsou všechny informace, které se uvnitř skrývají, velice zajímavé a určitě podnítí váš zájem o dějiny, ale co se týče ztvárnění, jakoby knihu nepsal Eco, ale nějaký nenápaditý profesor historie, který jen slepuje jednotlivé události a postavy k sobě. I tak vás ale Eco nutí k přemýšlení, tak jako v každé své knize, a není pochyb o tom, že je to mistr svého řemesla. Jen téhle knize prostě něco chybělo...
Gabri-ela
  20. 2. 2012, 20:24
Připadá mi zajímavé sledovat komentáře lidí, kteří snižují hodnocení knihy na základě toho, že jí neporozuměli. Někteří pak dokonce píší, že je pro ně kniha zklamáním a podobně - neměli by ale být zklamaní z něčeho úplně jiného? Ecovy knihy nás vedou k zamyšlení nad sebou samými, nad našimi znalostmi a chápáním světa. Zamysleme se tedy nad tím, zda je správné podhodnotit knihu z důvodů absence znalostí u čtenáře samého. Já oceňuji knihy, které mne podnítí k tomu, abych si vyhledala informace navíc - pokud jsou navíc čtivé a dobře napsané, nemám důvod nehodnotit je sty procenty.
Anythorn
60% 60% 60% 60% 60%
  15. 8. 2013, 20:16
Příliš rozvláčné. Nevím, jestli to bylo tím, že toho o historii Itálie moc nevím a tak pro mě bylo pochopení děje místy náročné, ale knihu jsem nedokázala dočíst.
h2o
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 9. 2012, 13:09
kniha se celkem pomalu rozjíždí, ale když člověk začne přicházet k tomu, k čemu vlastně děj i vkládané historické a filozofické souvislosti, úplně jej to pohltí. Výborná studie sociální konstrukce reality.
jorick
80% 80% 80% 80% 80%
  26. 1. 2012, 9:54
Při hodnocení beru zřetel nejen na úrovň literární či fabulační. Z tohoto hlediska je P.h. taková čtivější "soft" verze Foucaultova kyvadla, které zůstává pro mnoho čtenářů příliš těžké, jak zjišťuji opakovaně z rozhovorů s přáteli a známými. V P.h. je myšlenka důrazněji a jasněji vyjádřená: Jak vábivé a opojné je upravovat a vytvářet "pravdu" a jak nedozírné a neodhadnutelné to pak může mít důsledky včetně fyzické destrukce i autodestrukce. Na úrovni individuální i společenské. Dodnes je možné potlat inteligentního člověka, který věři v autentičnost Protokolů sionských mudrců; z tohoto hlediska je P.h. velmi užitečná kniha, neboť posiluje imunitu proti mediální manipulaci. Těší mě, že existují čtenáři, kteří si pak kladou otázky jako "jamalka".
Borboleta
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 8. 2016, 11:14
Pro mě je Eco vždycky oříšek. Už když po jeho knížkách sahám, vím, že to nebude lehké čtení. Zápal, s jakým se pouštěl do zkoumání dobových materiálů, aby příběhu dodal autentičnost, kombinovaný s jeho fantazií jsou pro mě mnohdy labyrintem. A Pražský hřbitov takový skutečně byl: Dvě linie vyprávění, které doplňovaly a často popíraly jedna druhou. Uff. Přesto jsem ráda, že jsem dočetla a ve finále se mi kniha opravdu líbila. Právě hlavně tím, zajímavým nápadem, jak příběh vystavět a také sečtělostí autora. Čtení je díky tomu náročné, ale přináší něco nového a nutí s knihou trochu spolupracovat a přemýšlet nad ní.
petříček
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 11. 2014, 19:01
první kniha, kterou jsem od Eca přečetl a zcela mě nadchla, je to složitější čtení, nicméně autor má obrovský přehled. Čtu další jeho díla a opravdu nejsem autorem zklamán. Není to však čtení pro každého, takže ji nelze lehkomyslně doporučit.
Marcos
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 1. 2014, 18:06
Je to první Ecova kniha, kterou jsem četla, takže nemám s čím srovnávat. Chvíli trvalo, než jsem si zvykla na jeho způsob psaní, pak jsem četla a četla, závěr byl pro mě překvapující
Leafbower
60% 60% 60% 60% 60%
  19. 9. 2013, 16:55
Půl stránky z Foucaultova kyvadla rozvedené do celého románu. Proč ne. Ale téhle knížce tak nějak chyběla jiskra a uvěřitelnost.
jony
80% 80% 80% 80% 80%
  1. 3. 2013, 22:42
Jméno růže mi kdysi připadalo náročné, Pražský hřbitov ale začíná po úvodní pasáži docela slušně odsýpat, zřejmě i díky "zvýšené hladině žluči" hlavní postavy, kterou jsem při čtení cítil takřka až na jazyku. Na rozdíl od Simoniniho mám docela rád svět a lidi v něm, a tedy se, v rámci zachování své křesťanské lásky k okolí, ke knize vracet v budoucnu nebudu, ale bylo rozhodně nevšedně zajímavé sledovat události velkého světa, o kterých se v mládí učíme ve školách, z pozice za oponou a občas do nich skrze hrdinu zásadně zasáhnout.
Tlomb
80% 80% 80% 80% 80%
  1. 3. 2013, 20:08
Souhlasíme většinou názorů, kniha se čte těžce a je velmi obtížné sledovat historické, náboženské a dějové souvislosti.
lada_c
  17. 2. 2013, 12:55
prelouskala jsem to s velkym usilim do strany 100. po zjisteni, ze text vubec nevnimam a vubec nevim, co se deje a o co jde, jsem rezignovane knihu odlozila. historie mi nejde.
zaselucie
80% 80% 80% 80% 80%
  24. 10. 2012, 13:46
Kniha se mi líbila a dobře se četla. Ale trochu mi vadilo, že byly některé pasáže zbytečně rozsáhlé. Tím pádem děj neměl takový spád jako například u knihy Jméno růže.
rafzaw
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 3. 2012, 15:22
Uznávám, není jednoduché číst tento román, avšak pokud jste trošku znali historie, v případě „hřbitova“, historie 19. století, pak se kniha stává zajímavým průřezem druhé poloviny tohoto století. Bavil mě příběh hlavního hrdiny, jeho styky s velikány doby jako byli Garibaldi, doktor Freud či Maurice Joly, podrobný popis významných události doby (např. Pařížská komuna, Dreyfusova aféra). „Půvabné“ proplouvání tajnými službami, hrdinovo ovlivňování dění té doby (napadá mne, kdo u nás má dnes takový vliv…) a zejména hypotetická geneze antižidovských tendencí a tedy vzniku „protokolů“, které měly vliv na celé 20. století… Doporučuji a dávám maximum (v procentech 95 %).
Veru
60% 60% 60% 60% 60%
  13. 11. 2011, 17:32
Pro mě též poněkud zklamání. Člověk aby si ke čtení pořídil ještě encyklopedii 19.století, aby vůbec chápal souvislosti. Přišlo mi to jako příběh Forresta Gumpa zasazený do jiné doby. Ale nakonec jsem to skousla a určitě doporučuji přečíst, už jen ze zvědavosti...
Ironfood
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 11. 2011, 18:13
Pražský hřbitov působí poněkud jednodušeji a přímočařeji než předchozí romány Umberta Eca (což pro někoho může být i výhodou). Každopádně je to velmi čtivé (zvládl jsem to za tři dny) a člověk se dozví řadu zajímavých věcí. Zatím spolu s Židovským policejním klubem nejlepší knížka, co jsem letos četl, a to už máme Vánoce na krku.