Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Marťanská kronika

87%
4 388
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Marťanská kronika
 Všechny obaly
Marťanská kronika
 Všechny obaly
Marťanská kronika
 Všechny obaly
Marťanská kronika
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: The Martian Chronicles
Poprvé vydáno celosvětově: 1950

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Baronet - 2010
ISBN: 978-80-7384-366-3
Počet stránek: 256
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 101x v oblíbených
v přečtených 672x v přečtených
v knihovně 163x v knihovně
k přečtení 102x k přečtení
právě čte 4x právě čte
si přeje 3x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Baronet (2010) 978-80-7384-366-3 256
Magnet-Press (1991) 80-85434-11-3 208
Mladá fronta (1963) 23-003-63 210
Mladá fronta (1959) 194

Jedno z nejvýznamnějších poválečných děl vědeckofantastické literatury, klasická próza americké science fiction. Děj povídkového cyklu zasazený do let 1999 – 2026 postihuje fiktivní dějiny kolonizace Marsu Pozemšťany. Některé povídky ukazují neúspěchy prvních expedic a postupné zalidňování Marsu po expedici třetí. Kolonizátoři s sebou přinášejí své pozemské vlastnosti, touhu po seberealizaci, po zbohatnutí či svou samotu. Marťanská kronika je tak spíše než kronikou života Marsu mnohostrannou sondou do reakcí lidských organismů ve vyjímečné situaci.

Obsahuje povídky:
leden 1999 – Raketové léto
únor 1999 – Ylla
srpen 1999 – Letní noc
srpen 1999 – Pozemšťani
březen 2000 – Řádný občan
duben 2000 – Třetí expedice
červen 2001 – …ač bude stejně luna plát
srpen 2001 – Osídlenci
prosinec 2001 – Zelené ráno
únor 2002 – Kobylky
srpen 2002 – Noční setkání
říjen 2002 – Břeh
únor 2003 – Mezidobí
duben 2003 – Muzikanti
červen 2003 – Má duše se vznáší ve výši
2004–2005 – Nová jména
duben 2005 – Usher II
srpen 2005 – Stáří
září 2005 – Marťan
listopad 2005 – Brašnářství
listopad 2005 – Mrtvá sezóna
listopad 2005 – Pozorovatelé
prosinec 2005 – Mlčící města
duben 2026 – Dlouhá léta
srpen 2026 – Přijdou vlahé deště
říjen 2026 – Výlet na milión let (Založil/a: Const.ex)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Rames
40% 40% 40% 40% 40%
  16. 9. 2013, 14:04
Povídky mají společné téma, lidstvo na Marsu.
Stojí za přečtení pomineme-li technickou stránku věci a zamyslíme se nad povahou nás lidí.
psychoklara
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 4. 2014, 11:57
Scifi nebo fantasy? Bradbury! Marťanská kronika překypuje autorovou nevyzpytatelnou a ničím neohraničenou představivostí, domyslet si, jak která povídka dopadne, není vůbec jednoduché, stát se může kdykoliv cokoliv - myslím tím opravdu COKOLIV. Připravte se na velký nápor na Vaši fantazii, představujte si nepředstavitelné. A to je přesně ten důvod, proč Bradburyho nikdy nepřestanu obdivovat.
svobodka
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 11. 2012, 16:53
Knižka není "o Marťanech". Bradbury kritizuje společnost na Zemi - zneužitý technický rozvoj, ztráta kulturnosti, nebezpečí atomové války. Povídka Přijdou vlahé deště podle mě nemá konkurenci.
HELLBOY-DB
60% 60% 60% 60% 60%
  28. 8. 2011, 15:23
Při čtení této knihy jsem se do ní nemohl pořádně začíst, vše padalo na vrub tomu že ode dne vydání stašně zestárla. Technika, lety lidí na Mars, co se dělo na Zemi, to mi jako čtenáři s dnešními znalostmi techniky přišlo celkem mimo, zachránilo to pár povídek které se věnují Marsu a jeho osídlování, u jedné jsem se fakt pobavil. Podruhé už bych se do této knihy ale asi nepustil. ===60%
Hledající
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 10. 2011, 20:46
Smutek, beznaděj a lítost nad námi samými.. to mě provázelo po celou dobu čtení. Chvílemi mi bylo stydno, že jsem člověk "vrchol evoluce či koruna stvoření", když jsem viděl, jak se lidé dokáží chovat. Nejen že zničí svůj vlastní svět odkud přišli - Zemi, ale svou hrabivostí, povýšeností a neúctou ke všemu "jinému" ničí i svět, který pro ně mohl být novým domovem. Nejvíc na mě zapůsobila povídka "..a bude stejně luna plát", kde hlavní hrdina přesně vyjádřil to, co jsem cítil ve svém nitru i já - jsme barbaři, nájezdníci, roztahujeme se všude s pocitem nadřazenosti, bez trochy úcty a respektu... Bohužel to nevypadá to, že bychom se z toho poučili.. pořád na knihu musím myslet.
RockWagram
80% 80% 80% 80% 80%
  6. 9. 2015, 16:08
Bradburyho jsem dosud nečetl a scifi už dávno nepatří mezi žánry, které bych vyhledával. Tato kniha se mi ale líbila, protože střídala jak vtip (tak trochu podobný Stopařovu průvodci), tak vážnost a hlubší myšlenku. Kapitola "Srpen 1999 – Pozemšťani" se mi líbila nejvíce, právě pro ten humor.
Jokolo
80% 80% 80% 80% 80%
  7. 10. 2014, 14:42
Lidičky, zkuste z toho vypustit jakýkoliv technický nepřesnosti, prosím. O to tam fakt nejde.
Chvílemi mi to dost výrazně připomínalo Čapka, Bradbury se do toho ale víc obul a rovnou si kritizoval celou Ameriku a nejen tu. Pustil se do celé lidské konzumní společnosti, do vlád, které jen zabírají to, co jim zrovna přijde pod ruku, do nesmyslnosti válek, do všech lidí, kteří haní umění, atd. Je toho spousta.
Ale to všechno se mu povedlo skrze pěkné povídky, prostředí Marsu se mně fakt dost líbilo, povedlo se mu popsat krásně fantaskní svět a do něj zakomponovat spoustu příběhů, mnohdy zdánlivě nesouvisejících. Ale ono to souviselo. A bylo to pěkné.
Lúthien Celebrindal
80% 80% 80% 80% 80%
  21. 6. 2015, 12:34
Po přečtení zdejších komentářů jsem už věděla, co mám od knihy čekat, a tak jsem si ji mohla pořádně vychutnat.
Nejvíc se mi líbila ta povídka s blázincem, ta byla navíc vtipná :-) Jinak obecně velmi kvalitní čtení!
Simmi1
80% 80% 80% 80% 80%
  23. 10. 2012, 19:29
V mých 15 letech jsem ještě nečetla "takovouhle" knihu, tak pravdivou a přitom vlastně neskutečnou. Byla to první knížka která mě donutila opravdu přemýšlet nad jejím obsahem. Hodněkrát jsem uvažovala jestli to co psal autor v díle je vůbec možné a nejspíš je, boužel. Více mě asi bavila první část o osidlování Marsu, ale příběh Sama nebo povídka o Marťanovi mě taky velmi oslovila. Je to kniha, kterou by si měl přečíst každý (zvláště pak naši politici).
Jana Edita
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 4. 2016, 20:06
Zajímavé, ale přecejen bych uvítala, kdyby byly kapitolky/povídky buď více provázány, nebo úplně samostatné. Pokud měl být oním propojovacím motivem motiv střelné zbraně či střelby v podstatě v každé kapitole, nezbývá než konstatovat, že právě tento motiv mě velmi rozčiloval. Jinak skvělé mé první (a jistě ne poslední) setkání s tímto autorem.
Vojtik69
  19. 3. 2015, 19:27
Asi jsem čekal od tohoto sci-fi více sci, než fi. Čekal jsem vizionářský popis osidlování Marsu, ale chyba lávky. Tahle kniha není ani tak o Marsu jako spíš o lidech. Sice mě zaujalo pár zajímavých myšlenek, ale jako celek mě to nebavilo. Nedokázal jsem se začíst a nakonec jsem to ani nedočetl. Z toho důvodu nehvězdičkuji.
Novinha
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 8. 2012, 13:12
Moje první přečtená kniha od Bradburyho. Vesměs skvěle napsané povídky ilustrující různé stránky lidské povahy. Zejména ty negativní jsou vykreslené velmi věrohodně. Pestrá paleta příběhů vyvolávající různé emoce, až jsem se divila, že se vše vešlo do tak tenké knížky. Tato kniha na mě velmi zapůsobila, Bradbury byl opravdu mistr vypravěč a dokázal se dostat čtenáři pod kůži.
ScheRas
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 11. 2013, 19:12
Naprostá bomba. Tomuhle říkám opravdové sci-fi. No, i když, ono to vlastně vůbec sci-fi není. Nechám to trochu odležet, přečtu si tuto fenomenální knihu znova a napíšu pořádný komentář.(96%)
Kaat
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 3. 2012, 0:27
Tohle je to, co mě u Bradburyho překvapilo a potěšilo (narozdíl od 451°). Nenáročné, ale inteligentní povídky.
Andulka
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 1. 2011, 13:16
Nejzajímavější věcí na knize mi přijde, že autor v polovině minulého století předpokládal, že již v roce 1999 přistanou na Marsu první lidé a po přelomu tisíciletí se tam již bude obyčejně bydlet jako na Zemi, na které bude mimochodem v tu dobu zuřit dvacetiletá atomová válka (což naopak vzhledem k době vzniku Marťanské kroniky není nic překvapivého). Je pozoruhodné, že povídky na sebe přímo nenavazují, a tak si člověk může a musí domyslet, co se mezitím na Marsu, popřípadě Zemi, stalo nebo děje. Tento jev jsem brala jako zpříjemnění četby a kniha mě bavila o to víc. Také mi přišlo velice pozoruhodné, jak si Bradbury představoval Marťany – stříbřité, téměř průhledné s modravým obočím, zlatýma ušima, rudými rty, prázdnýma očima a s maskami na obličejích. Marťani si podle něj na sebe mohou vzít podobu kohokoli živého i mrtvého v jakémkoli věku i době. Mezi sebou se dorozumívají telepatií.
Kniha na mě zanechala zvláštní dojem, smutný, částečně až depresivní. Nejzvláštněji na mne působila povídka Přijdou vlahé deště, kde Bradbury líčí, jak žije opuštěný dům na Marsu, jak se brání požáru a nakonec podlehne. Při čtení této povídky mi opravdu běhal mráz po zádech, protože autor dokázal skvěle navodit atmosféru strachu, odcizení a opuštěnosti, až jsem začala mít divné pocity i já v tramvaji.
Lucielle
  25. 9. 2016, 1:03
Opet jedna z mala velmi kvalitnich knih s hlubokymi myslenkami. Vse zde jiz v komentarich bylo napsano a jen bych se opakovala. Pamatuji si jen pocit behem a po precteni knihy, byl "zvlastni", je to kniha, ktera vas donuti - i kdybyste nechteli - premyslet.
mumin
40% 40% 40% 40% 40%
  9. 6. 2015, 19:07
Kromě několika povídek (Pozemšťani, Třetí expedice, Noční setkání, Přijdou vlahé deště) to je příšerná nuda. Bradbury se sice lehce dotýká řady palčivých témat poválečné Ameriky (kolonialismus, svoboda slova, zbrojení, víra, emancipace Afroameričanů, technologický pokrok), ale způsob jeho vyprávění je naprosto ubíjející, bez tempa a plný banálních dialogů. Několik originálních a zábavných momentů se utápí v průměrné šedi a měl jsem problém knihu dočíst. Rayi, Marťanská kronika mě opravdu nebavila. Dvě hvězdičky a to ještě opomíjím fakt, že tvoje představy o Marsu jsou jak z roku 1780.
zdeny99
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 3. 2015, 15:05
Velice se mi líbí ta Bradburyho představa, že na Marsu žijí Marťané hodně podobným stylem života jako my na Zemi a ještě k tomu přemýšlí o Zemi jako člověk přemýšlel o Marsu, než vletěl do Vesmíru. První povídky, cca 130 stran jsou naprosto úžasné a dal bych za ně 5 hvězd. Jenže druhá polovina knihy, kdy na Mars přijedou lidé s hvězdami a odznaky, s předpisy a nařízeními, tak se vše pokazí. Vždyť první uprchlíci ze Země přišli na Mars, aby je nikdo nepoučoval, neměl nad nimi moc a nesekýroval je a stejně se v druhé fázi objevili ti, co chtějí lidem plánovat život, poučovat je a sekýrovat... A právě v tuto chvíli začala být kronika psaná podobně jako 451 stupňů Farenheita, a to anti-utopisticky s příměsí filosofie a třeba právě se 451 stupni má i společné to, že v povídce Usher II se také pálí knihy. [530. přečtení, 310. hodnocení, 18. komentář, 88%]
Easykk
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 11. 2011, 9:15
Nikdy nezapomenu na ten referát, který jsem dělal o této knize ve čtvrťáku na stavebce. Totiž poté co jsem za obrovského úspěchu odprezentoval po 25-ti minutách necelou polovinu knihy se mě (nepochopitelně znuděná) kantorka zeptala jestli už bude konec, tudíž jsem jí sdělil, že jsem sotva v polovině, což vyvolalo nadšený jásot třídy a paní kantorka mě se znechuceným výrazem a slovy: ,,Nepřesvědčil jste mě, že jste tu knihu četl,, poslala do lavice. Doteď si lámu hlavu co mi dala za známku - nechtěla mi to totiž říct. Ale když za mnou přišlo o přestávce asi deset lidí, ať jim tu knihu dovyprávím, bylo to pro mě příjemné zadostiučinění :)
j.g.konecny
80% 80% 80% 80% 80%
  9. 1. 2013, 20:07
Tahle kniha mne před mnoha lety zasvětila do světa sci-fi. Světa, který (možná) není, ale přesto nebo právě proto se z něj můžeme poučit.
Karola
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 12. 2014, 18:11
Tohle je knížka, která mě zasáhla úplně nejvíc ze všech, co jsem kdy četla. Člověka z ní až mrazí, když se zamyslí nad tím, jak moc jsou myšlenky v ní aktuální. Při čtení jsem cítila smutek a pocit viny z toho, co lidé v knížce dělali na Marsu a přitom stačilo Marťanům naslouchat a porozumět. Cítím v tom analogii s realitou, například s utlačováním Indiánů v Severní Americe.
Surullinen
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 7. 2013, 12:02
Čtivě napsané povídky, které donutí člověka přemýšlet nad tím, jak krutí a bezohlední vlastně lidé dokážou být. Ačkoliv mě další tituly od Bradburyho tak neoslovily, tenhle patří mezi mé srdcové knížky vůbec.
Adamodry
40% 40% 40% 40% 40%
  17. 2. 2012, 11:44
Tuto knihu jsem četl ještě jako dítě a asi to bylo znát. Většinu věcí jsem nepochopil, z hlediska sci-fi není nijak extra zajímavá a lidské příběhy mi byly vcelku cizí (dnes když se zpětně zamyslím, mi cizí připadají stále). Podle mě jedna z nejpřecenovanějších knih.
draki
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 12. 2011, 20:57
Fascinace, radost, pochopení, udivění a smutek. Takové pocity se mi honilly hlavou, když jsem knihu četla a postupně si čím dál víc uvědomovala, že autor opravdu píše o nás a ne o nějakých Marťanech. Moc se mi líbí, že povídky nenavazují a člověk může má prostor pro vlastní fantasii. Některé povídky jsou opravdu strašné až děsivé ( Přijdou vlahé deště, Marťan). Doufám, že se nikdy nestane to, co autor předvídal, ale zároveň tak dobře vystihl lidskou povahu, že se člověk opradvdu bojí, obzvláště, vzpomene - li si při čtení například na dobytí jižní Ameriky. Nepředstavitelná a nádherná kniha.