Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Prsatý muž a zloděj příběhů

78%
4 227
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Prsatý muž a zloděj příběhů
 Všechny obaly
Prsatý muž a zloděj příběhů
 Všechny obaly
Prsatý muž a zloděj příběhů
 Všechny obaly
Originální název: Prsatý muž a zloděj příběhů
Poprvé vydáno celosvětově: 2003

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Smart Press - 2013
ISBN: 978-80-87049-64-8
Počet stránek: 384
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 50x v oblíbených
v přečtených 350x v přečtených
v knihovně 102x v knihovně
k přečtení 64x k přečtení
právě čte 9x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Smart Press (2013) 978-80-87049-64-8 384
Smart Press (2011) 978-80-87049-44-0 369
Smart Press (2009) 978-80-87049-27-3 369
Smart Press (2008) 978-80-87049-24-2 369
Smart Press (2007) 978-80-87049-14-3 369
Smart Press (2006) 80-87049-02-0 369
Ivo Železný (2004) 80-237-3839-9 369
Ivo Železný (2003) 80-237-3838-0 369

Kniha o tom, co člověk najde na dně, když už si myslí, že nemůže dál, i o tom, že zázrak potkáme nejen v přítmí pralesa, ale kdekoliv. Některé knihy můžete číst, ale s touto budete hrát o život. Poušť, džungle, šamani, rituální obřady, láska, smrt, ďábel v napínavém příběhu reportéra, který se vydává k primitivnímu kmeni v deštném pralese. Po návratu domů zjišťuje, že se nevrátil sám...
Knihu je možné číst jako cestopis, magický příběh s nadpřirozenými prvky či jako román v románu. Formánek (na rozdíl od jiných cestovatelů) dokáže zahalit dokument o životě přírodních národů do čtivého příběhu o souboji dobra se zlem.

Zakladatel časopisu Koktejl a autor řady cestopisných reportáží tentokrát zužitkoval své zkušenosti s exotickými kraji v románu, v němž kombinuje vlastní cestovatelské zážitky s touhou vypovědět něco ze svých životních postojů. Poměrně složitá stavba příběhu, kde se střídají tři roviny (výprava do pralesa, všední starosti domova, a pasáže z vypravěčova románu) drží pohromadě díky tomu, že autor ví, o čem chce mluvit a také má o čem mluvit. (Založil/a: Dodmund)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Rames
20% 20% 20% 20% 20%
  25. 10. 2012, 18:45
Cestopisy mám ráda, taky mám ráda magické příběhy s nadpřirozenými prvky a hodně mám ráda romány ale tahle polívka se nějak nevyvedla!
Začínáme depresivními stavy hlavní postavy, pokračujeme blouzněním v pralese a končíme schyzofrením návratem. Po přečtení jsem zralá na Chocholouška!
23.44
80% 80% 80% 80% 80%
  3. 10. 2012, 22:30
Líbilo se mi to. Cítila jsem novinářský styl, nekomplikovaný a zkratkovitý, inteligentní, určitě plný autobiografických prvků. Boj o životní hodnoty, smysl života, dobro a zlo. Kniha je členitá, příběhy, cestování, obchod, vztahy, rodinná historie... je to promyšlené, je zde spousta pěkných myšlenek, milé pohádky. 11. přikázání- měj rád sám sebe. Dobré. Líbil se mi popis poválečné doby, bez příkras, bez výmluv o všech stejnou měrou. Reaguji na předchozí příspěvky: hlavní hrdina mi byl sympatický. Taky mi ho bylo líto a taky jsem trochu záviděla. Bohém, romantik, zmítaný životem, ale vlastně slušný chlap.
Alaglesia
80% 80% 80% 80% 80%
  5. 3. 2015, 19:06
Na tuhle knihu jsem náhodou narazila, když jsem tápala knihovnou a hledala něco na vypůjčení. Zaujala mě obálka a ilustrace knihy a nelituji, že jsem si ji vybrala. Formánek má osobitý vypravěčský styl, který v Čechách nemá obdoby. jeho vyprávění není nudné a náměty nutí k zamyšlení. Určitě si přečtu i další knihy od tohoto autora.
kingmaker
60% 60% 60% 60% 60%
  18. 3. 2012, 20:47
Formánek umí psát čtivě, to jsem při svém prvním setkání s ním zjistil. Členění textu na krátké kapitoly mu vyloženě sedí, i proto, že může situace jen nahazovat a nemusí je tak vlastně řešit a zakončovat. Četlo se to opravdu příjemně a dobře. Jenže, čtivost krátkých črt je jedna věc a příběh, na němž si Formánek tak zakládá, je věc jiná. Začátek románu je dobrý a bavil mě nejvíc, popis obyčejného chodu magazínu Svět, cesta do Indonésie, to bylo všechno fajn. Začalo se to měnit v druhé polovině, kdy do děje vstupuje Ďábel. To jsem moc nepochopil, proč ho tam cpe, proč tam cpe Boha? Nevím, a navíc mi ty debaty s Ďáblem či Bohem moc nesedí. Tohle vnímání Boha a Ďábla, byť na něj má autor plné právo, je nedotažené. Taky mi asi vadilo to divné filozofování. Na jedné straně strašně průhledné a jednoduché, na druhé straně jsem se v něm někdy ztrácel a moc jsem nevěděl, kam tím autor míří. Takže je to celé takové poloviční.
Liška
60% 60% 60% 60% 60%
  29. 4. 2011, 20:21
Je to poměrně dlouho co jsem knihu četla a jediné co si přesně pamatuji je to, jak strašlivě nesympatický mi byl hlavní hrdina (zařadila bych ho do kategorie šovinistický blb, co si myslí, že mu svět leží u nohou a přitom si nevidí na špičku nosu). Podlě mě poměrně přeceňovaný román a velké zklamání, nicméně v porovnání s většinou knižní produkce se to celkem solidní průměr (proto ***).
chroust123
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 2. 2015, 12:40
Tahle knížka mi neuvěřitelně sedla. Text jsem vysloveně hltal a těšil se kam život Davida ještě zavede. Úvahy a analýzy života mě nutily v hlavě diskutovat s autorem, často jsem souhlasil a poučoval se. Kniha o životě jaký je (alespoň ten můj), která obsahuje od všeho kus, ale pořádnej.
Z tohoto příspěvku asi nic nevyčtete, snad jen, že si to máte přečíst a to jsem tím myslel :).
Asjadah
80% 80% 80% 80% 80%
  10. 7. 2013, 15:42
Rozhodně tuto knihu nevnímám jako „Knihu mého srdce“, jejímž titulem se pyšní. Přesto musím uznat, že je to kniha velice čtivá a celkem vtipná. Rozhodně jsem se v ní ale „nenašla“, jak se o ní říká. Možná jsem idealistka, ale nemyslím, že jsme všichni takové skety jako hlavní hrdina knihy - David Zajíc. V příběhu kazí zkrátka všechno, co může, a to bez toho, že by toho nějak příliš litoval, tedy do doby, než mu začne hrozit smrt, což není příliš obdivuhodné. Jeho ješitnost mi místy lezla dost krkem a vlastně jsem mu všechno to neštěstí přála, zabedněnci. I přesto jsem pak byla ráda, že nakonec vše dobře dopadlo „a šťastně žije dodnes“. V žádném případě mě však kniha neodradila od toho, abych si od autora přečetla ještě něco jiného, naopak, mám to v plánu…
eleni.rat
60% 60% 60% 60% 60%
  10. 8. 2012, 11:46
Naprosto souhlasím s Liškou - také jsem to četla již před nějakou dobou a vybavuji si jen určité části, ale tehdy mě kniha příliš nenadchla hlavně díky tomu, že mi byl hlavní hrdina šíleně nesympatický. Cestopisná část se mi líbila, zbytek už tolik ne. Nejspíš si ji už znovu nepřečtu.
Janiska
20% 20% 20% 20% 20%
  13. 1. 2011, 17:29
Mi se moc nelíbila. Ani hlavní hrdina mě nenadchl, nepřipadal mi ani ničím vyjímečný a chyběla mu jiskra. Ale to je můj osobní názor. Asi by mě to více bavilo, kdyby ona cestopisná stránka měla v knize mnohem více místa. Konec mě nebavil vůbec a byl vleklý.
Barty
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 3. 2010, 23:01
Skvělí a poutavý cestopis!
Waya90
80% 80% 80% 80% 80%
  7. 9. 2016, 19:04
Knihu jsem přečetla na popud mé maminky a musím říct, že se mi do ní dvakrát nechtělo ... Nemám ráda cestopisy. Ale tento příběh má své zvláštní kouzlo, působí opravdově a i hlavní postava (v tomto případě sám autor) procházející krizí jejíž řešení se zdá být v úniku z civilizace, je mi svým způsobem sympatická. Kniha je čtivá, příběh milý a vše má "hlavu a patu".
Matejrychly89
20% 20% 20% 20% 20%
  24. 8. 2015, 10:34
Jsem z této knihy nešťastnej. Nemá žánr, tvar ani myšlenku. Je to obrovská škoda. Jako první jsem od autora četl zápisky z léčebny. Tahle kniha je ale jak číst povídku od hloupého studenta. :( Je plná klišé. Nad chalupou mu krouží krahujec atd... Nikomu nemohu doporučit...
arizona baby
40% 40% 40% 40% 40%
  12. 6. 2013, 18:53
Tak, jak jsem zůstal s otevřenou pusou po přečtení Mluviti pravdu, tak má pusa zůstala pevně zavřená po přečtení Prsatého muže. Vykreslení postav mi v mnohém připomínalo charakter člověka rádoby typicky českého, jak nám jej už po léta servírují moderní české filmy. Mám na mysli morální prohnilost, alkoholismus, sklon k nevěře, atp. Jsem tímto trendem, kterým se ubírá moderní český film i česká literatura už přesycen a začínám být znechucen. Naopak, musím vyzdvihnout poutavé cestopisné prvky a živé vylíčení ostrova Siberut, kde autor sám mnohé zažil. Znovu ale musím podotknout, že tímto komentářem neglobalizuji celou jeho tvorbu. Kniha Mluviti pravdu je fenomenální, dávám jí pět hvězdiček a kdyby bylo maximum hvězdiček sto, tak nedám ani o jednu méně.
pecjan
  9. 1. 2013, 19:12
Hlavní hrdina mě štval a byl mi nesympatický- ale právě to mě možná k příběhu přitahovalo. Zkratkovité vyprávění nerušilo a udržovalo švih. Jediné pasáže, které mě nebavily, byly historické z "Knihy". Čtení mě donutilo se zamyslet nikoli nad knihou,ale nad sebou- klišé typu "cesta je cíl" či "před sebou neutečeš" se mi zrovna trefily do životního rozpoložení,tak mi ani nepřišly moc trapné ;-)
Annienka
80% 80% 80% 80% 80%
  1. 6. 2012, 16:50
Přes začátek příběhu je docela obtížné se dostat, člověk má skoro chuť knížku zahodit do kouta a zanadávat si na zbytečně vyhozené peníze, ale je potřeba vydržet. Když se příběh dostane do pralesa v Indonésii, máte pocit, že čtete úplně jinou knihu. To šovinostické prase (ano, hlavní hrdina) se Vám pomalu začíná zamlouvat, možná i proto, že je konečně taky poraženo s sraženo ke dnu a že konečně přichází na to, že život není jen o shonu, stresu, penězích ....
Pan Asu
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 2. 2011, 18:26
Kniha se mi nečetla lehce, ale i po letech si dokáže naprosto přesně vybavit o čem byla a jak se příběh vyvíjel.....vím, že se k ní jednou vrátím.
Hodnocení čtyři velmi poctivé hvězdičky.