Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Nebe nezná vyvolených

87%
4 730
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Nebe nezná vyvolených
 Všechny obaly
Nebe nezná vyvolených
 Všechny obaly
Originální název: Der Himmel kennt keine Günstlinge
Poprvé vydáno celosvětově: 1961

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Ikar - 2016
ISBN: 978-80-249-3193-7
Počet stránek: 280
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 207x v oblíbených
v přečtených 1449x v přečtených
v knihovně 286x v knihovně
k přečtení 194x k přečtení
právě čte 9x právě čte
si přeje 7x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Ikar (2016) 978-80-249-3193-7 280
Ikar (2005) 80-249-0176-5 280
Naše vojsko (2003)
Svoboda - Libertas (NS Svoboda) (1992)

Remarquův proslavený román, známý i z filmové adaptace, je prost falešného sentimentu, ale nesmírně působivý... V horském sanatoriu se setkají dva hráči se smrtí - krásná, ale nevyléčitelně nemocná Lillian a stárnoucí automobilový závodník Clerfayt. Lillian přes varování všech opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Nehodlá promarnit ani vteřinu. Rodící se láska mezi ní a Clerfaytem je bez minulosti a budoucnosti, odměřuje ji čas od závodu k závodu a od jednoho záchvatu nemoci k druhému. Zpočátku nezávazný vztah se začne komplikovat.

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

vladislaus
60% 60% 60% 60% 60%
  2. 7. 2013, 18:43
Tato kniha celkem dobře vystihuje myšlení generace, která zažila válku, válku, která zabila Boha. Lillian, která ví že zemře, by Boha měla hledat, ale v něj nevěří. Utíká ze sanatoria a žije bohémským životem v bohémské společnosti. Zajímají ji šaty, víno, dobré jídlo, cestování. Tento život je obsahem střední části knihy, která se mi velmi nelíbila. Kdyby nebylo vynikajícího začátku a konce, byl bych dal horší hodnocení.
zoro2
80% 80% 80% 80% 80%
  13. 7. 2016, 22:31
Obsahuje spoiler spoiler První kus od tohoto autora a určitě ne poslední. Komentářů napsáno mnoho a protože jsem si je blbec neprozřetelně přečetl dopředu, tak jsem věděl, že Clerfayt zakuká dřív (vřelé díky). Co tady asi nezaznělo a vypíchl bych, byl onen kolotoč kolem automobilových závodů a v konečném součtu ona bezohlednost týmu, protože business je business.
Lecter
80% 80% 80% 80% 80%
  20. 5. 2015, 18:18
Ačkoliv je mu vytýkáno,že píše stále to samé jeho díla mě neomrzí,je to čtivé a líbí se mi.Stejně jako tento příběh,doplněný v mezičase,ikdyž dává tušit,jak to tentokrát skončí.Takový je život.
Rames
100% 100% 100% 100% 100%
  31. 8. 2016, 10:51
Remarque se opět drží svého velkého tématu. Jeho postavy jako by byly samy na place a ostatní herci jen dokreslují atmosféru. My čtenáři jsme pohlceni Lillian a Clerfaytem ,protože hlavní děj se odehrává prostřednictvím jejich dialogů.

......."Chtěla bych svůj život zpřeházet," řekla Lillian.
"Chtěla bych teď prožít den nebo hodinu ze svého padesátého roku - pak jednu z třicátého, pak z osmdesátého - všechny v jeden den, tak jak bych měla právě chuť - ne jednu po druhé na řetězu času." .........
Bloodym
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 12. 2013, 19:59
Výborná knížka. Začátek mě moc nebavil, ale pak se kniha rozjela jakmile dojeli do Paříže. Kniha jasně demonstruje, že nevíme, kolik máme času. Kdo by si v životě vsadil, že Clerfayt, zdravý chlap v plné síle, nakonec umře dřív než smrtelně nemocná Lillian?
Scathach
80% 80% 80% 80% 80%
  12. 5. 2014, 21:41
První kniha od autora mě docela překvapila. Čekala jsem dlouhé popisné části nebo nezajímavé myšlenkové pochody, jak jsem se doslechla od jiných lidí. Kamarádka zase říkala, že je to strašně smutná a krásná knížka. Musím souhlasit s kamarádkou. Je to smutný příběh, ale strašlivě intenzivní a na zamyšlení. Intenzivní, nepíšu proto, že bych u knihy brečela (jednou se mi zalily oči slzami), ale protože mi sáhl hluboko do mysli, až jsem se musela nad některými pasážemi zastavovat. Nejdéle jsem setrvala u rozluštění života:
"Kdo často uniká smrti, právě tak často se rodí znovu a pokaždé s hlubší vděčností, jestliže se ovšem vzdá iluze, že má právo na život."______Lilian Dunkerqueová

Tohle byla první knížka, která mě donutila takhle přemýšlet o životě, o to víc to bylo zvláštní tím, že jsem se dívala na život očima nemocného; jako na lehké peříčko, které může být kdykoli smáčeno vodou.
G8
80% 80% 80% 80% 80%
  7. 8. 2013, 22:47
S tím, jak Remarque stárnul, se do jeho knih začalo vlévat ještě něco dalšího. Váhal jsem mezi 3 a 4*; nakonec tedy 4 z úcty ke klasice. Remarque nikdy nebyl dobrý filosof, ani psycholog. Byl jen výborný spisovatel. Zatímco ve Třech kamarádech to šlo elegantně a bez patosu, tady s tím byl trochu problém. Jestli tenhle kousek někdy četl Coelho, tak si do notýsku dozajista zaznamenal spoustu poznámek.
Gereth
60% 60% 60% 60% 60%
  26. 10. 2011, 13:15
Příběh není tak důležitý, jako jeho hlavní dvě postavy. Jejich neustále měnící se pocity tvoří víceméně celou výplň knihy. Občas nutí k zamyšlení, občas jsou banální a občas plují v uplně jiných rovinách, než je ta reálná. Každý, s kým se tu potkáte je samozvaný filozof, mluví se převážně v metaforách a jak se autor zarputile snaží vyjadřovat všemi cestami, kromě té přímé a jasné, občas je to až komické. Očekával jsem více. // 70%
Al-Borak
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 2. 2013, 21:16
Téměř klasickou atmosféru Remarqueových románů lze pocítit i zde. Ovšem nepůsobí tu ani náhodou ohraně. Naopak. Filosofické úvahy a dialogy točící se kolem životní dráhy, života samotného a smrti zabalené do příběhu nemocné Lillian a závodníka Clerfayta hraničí s dokonalostí. Společně se "Třemi kamarády" asi nejlepší Remarqueovo dílo.
Kanci
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 5. 2013, 14:41
Nejlepší knížka od E.M.Remarque. Knížka, která jsem přečetla behem jednoho dne a která mě i rozbrečela
cheyene
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 9. 2014, 23:12
Budu velmi stručný nebo se o to alespoň pokusím. Pasáž v sanatoriu se nese ve vynikající a precizně vylíčené atmosféře. Následující část má veliký půvab a prakticky v průběhu celé knihy můžeme číst řadu zajímavých myšlenek ohledně života a mezilidských vztahů. Neméně skvělé jsou dialogy a postavy a často paralelní děj v rámci jedné kapitoly - Clerfayt a jeho závody x Lillian a její život. Závěr: Skvělá kniha.
silvaren
60% 60% 60% 60% 60%
  13. 12. 2011, 17:55
Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to hodně podobné jako Tři kamarádi. Navíc jsem to četla asi ve třinácti, a to jsem vážně neměla na to, abych tu knihu ocenila. Taky jsem se tu poprvé setkala s smutným koncem. Myslím, že by zrovna tahle kniha neměla být jako povinná četba na základce, je to brzy.
rahzul
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 3. 2014, 11:52
Remarque je spisovatel s velkým S. Tklivý příběh mě nepustil od první do poslední stránky. Ta jedna probděná noc za to rozhodně stála! Obě hlavní postavy jsou bravurně vykresleny, stejně tak i ty vedlejší (sanatorium, Paříž). Několik hlubších myšlenek stojí si za to opsat. U mě 100% a šup do Oblíbených.

Jelikož mi to nejde přidat jako "zajímavost", tak uvádím alespoň zde, že na motivy knihy vznikl roku 1977 film s názvem Bobby Deerfield. Režie: Sydney Pollack; Hl. role: Al Pacino, Marthe Keller. http://www.csfd.cz/film/7370-bobby-deerfield/
Hazakiros
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 11. 2013, 14:19
Skvělý, emotivní příběh se zajímavým zvratem na konci. Podle předpokladů by se dalo předvídat, jak to skončí, a přesto se autorovi podařilo mě překvapit.
mauvais-ange
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 11. 2013, 14:57
Kniha se mi velmi líbila, příjemná změna od Remarqových válečných knih. Hlavní poselství: máme si vážit života a užívat si ho, jak jen to jde.
Lenitschka
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 11. 2011, 15:18
EMR jsem začala číst někdy ve 13ti letech na popud rodičů. Knihám jsem úplně nerozuměla, ale vracela jsme se knim a četla je několikrát s odstupem pár let. Je zajímavé pozorovat, co člověku postupem času kniha dává a jak ji jinak chápe a rozumí jí. Nebe nezná vyvolených je asi moje nejoblíbenější knížka od tohoto autora. Příběhem mezi ostatní tolik nezapadá, ale je nádherná, dojemná... Jednou za čas si ji přečtu a budu to zřejmě dělat po celý život :-)
Gwaihir
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 2. 2015, 17:14
Tento neveselý příběh automobilového závodníka a nemocné dívky je asi první prózou, kterou jsem skutečně naplno přečetl a která se zároveň navždy zapsala do mého srdce. Líčí totiž láskyplný vztah dvou lidí pohybujících se na hranici života a smrti, v němž není minulost ani budoucnost a v němž je vše nutné prožít naplno, protože nebe nezná vyvolených a nikdo si zcela nemůže zvolit čas svého odchodu. Na pozadí tak trochu mrazivé atmosféry všudypřítomného konce bytí se tak odehrává děj plný vášně, bláznovství, strachu a touhy po životě. 95 %
veronikamerika
  9. 7. 2013, 13:09
Ze zacatku se to dalo, ale pak me ta knizka vyslovene nudila...Nejak jsem se nemohla zacist do pribehu lidi v sanatoriu . Nazev me zaujal vic nez cely pribeh...Asi jsem na jinou dobu a na jine nemoci.
Yggdrasil
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 3. 2013, 13:41
Nevíš dne ani hodiny.............poslání knihy je vlastně jednoduché a jasné už z názvu, hodně zajímavější jsou samy o sobě osoby, kterých se celý příběh týká. Můj nejoblíběnější Remarqueův román.
niknikita
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 9. 2014, 13:54
Moje "srdcovka" o tom, jak křehká je hranice mezi životem a smrtí, navíc Paříž, láska, napětí...nic tady neschází.
Mágr
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 4. 2014, 23:17
Závody a záchvaty. Olejové skvrny a chrlení krve. Poněkud pochmurné prolínání. Smíření se smrtí vyvěrající z nulové budoucnosti, útěk ze sanatoria za životem zdravých lidí, křížící se s plány stárnoucího závodníka. Kradené orchideje, smrt mezi diváky mrazivý závěr, vrácená rakev, návrat Volkova na scénu, smrt o samotě. Příběh upoutal především tím, že zabil toho nejrychlejšího hybatele děje ve chvíli, kdy hrozila budoucnost.
happyness
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 2. 2014, 22:28
Remarque je mistrnný vypravěč a Nebe nezná vyvolených je toho dalším dokladem. Román jsem četla v originále a jistě se k němu někdy vrátím.
"Unser Unglück ist, zu glauben, daß wir einen Anspruch auf das Leben haben. Wir haben keinen. Wenn man das erkennt, wirklich erkennt, wird viel bitterer Hönig plötzlich süß."
fifakovaterka
80% 80% 80% 80% 80%
  28. 9. 2015, 23:38
Opravdu dlouho mi trvalo než mě kniha začala vtahovat do svého děje. Ale to čekání za to stálo, jelikož jde opravdu o krásný filozofický příběh, který Vám toho řekne tolik a hlavně to, že život je nejcennější věc na světě a pokud ten čas ještě máte, tak užívejte života každý den, protože nikdy nevíte, kdy si pro vás smrt přijde. Nebe nezná vyvolených.
Bella_07
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 11. 2011, 20:37
Nikdy nepřetanu být vděčná, že na škole to byla povinná četba.. Tato kniha má tak silný a strhující příběh, že nutí číst dál a zároveň se zastavit a už nepřečíst ani stránku.. Stejně jako proměnlivá nálada hlavní hrdinky je proměnlivý i příběh.. A jeho konec?? Naprosto nepředvídatelný.. Prostě kniha kterou stojí za to si přečíst.. nebudete litovat!
Pavlosek
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 8. 2015, 17:59
Jsem tak trochu alergická k sentimentálním věcem, ale ač to k sentimentu v některých pasážích svádí, nemůže o něm být vzhledem k této knize vůbec řeč, což je také jedna z věcí, která mě na ní nadchla. A vůbec velmi mě zaujalo myšlení hlavní hrdinky. Myslím, že tohle je přesně ten typ knihy, u kterého se po přečtení (nebo i během) musíte zastavit a zamyslet se nebo si sám položit pár otázek.
sabina.pribylova
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 8. 2015, 20:44
Vše, co je nutné o této knize říci, je zde již vyřčeno. Za mě naprosto úžasný čtenářský zážitek, společně s Nocí v Lisabonu a Čas žít, čas umírat nejlepší autorovo dílo!
LucillaPeters
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 7. 2015, 0:02
Clovek podvedome tusil, ze to takhle dopadne, ale stejne to knize neubira na sile. Smutne, dojemne, krasne, tak jak to Remarque umel.
Erin
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 9. 2013, 15:30
Netypické dílo EMR. Měl by ho číst každý zdravý člověk, každý nejistý člověk a vůbec každý, kdo dokáže přijmout fakt, že díky životu jsme velice blízko smrti.
vanitywhore
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 9. 2011, 14:01
Je tomu už hodně dlouho,co jsem tuhle knihu četla.Navíc jsem bohužel zapomněla její název,takže jsem neskutečně šťastná,že se mi podařilo ji najít.. na detaily si nepamatuju,každopádně vím,jak silně na mě kniha zapůsobila.
debalzac
80% 80% 80% 80% 80%
  7. 10. 2010, 21:30
Mám rád knihy, které pouze nevypráví nějaký svůj příběh, ale snaží se i o myšlenkové střety bytí a nebytí a lehce špekulují nad uvahami o životě a smrtí. Přesně taková je i kniha Nebe nezná vyvolených od známého německého autora E. M. Remarque, vydaná v roce 1961. Ačkoliv se sice jedná, na první pohled, o banální romantické lovestory, které povětšinu příběhu popisuje vztah mezi smrtelně nemocnou dívkou a automobilovým závodníkem, nabízí kniha mnohem více. Příběh popisuje hlavně myšlenky samotné dívky, která ač sama smrtelně memocná, potkává různorodé postavy a polemizuje nad tím, jak málo z nich své životy umí správně žít a jak vysoká je pro ně cena vlastního života.

Na knihu jsem narazil uplnou náhodou při bezpředmětné prohlídce naší skromné rodinné knihovničky. Při první ohledání mne obal ani celkové zřezření knihy nijak neuchvátilo. Barvou, velikostí i obalem připomínala, spíše nějaký druh cestopisného románu, které mě jako žánr tolik neberou. Stačilo ale otevřít první stránku knihy a bylo mi hned jasné, že tuto knížku, když né z prosté nostalgie, tak aspoň z částečné povinnosti prostě musím přečíst. Na uvodní stránce jsem našel rukou vepsanou báseň, věnovanou nejspíš, mé už několik let nežijící babičce a to od nějakého neznámého pana Lukáše, podle data vepsanou 28.března roku 1971!


A Jelikož jsem svojí babičku měl moc rád a která, což jsem si začal uvědomovat až později, mi dala do života spousty dobrých rád, řekl jsem si, že já povinnost tuto knížku přečíst, už kvůli ní.

Od samotného autora jsem do té doby četl pouze jednu knihu a to Miluj bližního svého. Přesto jsem si dokázal udělat určitý obrázek o způsobu vyjádření daného autora a tak nějak jsem byl i rád, protože dany styl psaní se mi líbí a vyhovuje.

Kniha samotná se, až na některé filozofické pasáže, četla poměrně lehce. Přiběh i dialogy jsou srozumitelné a občasné záměry autora poměrně odhadnutelné. Samotný příběh knihy popisuje hlavně vztah mezi automobilového závodníka Clerfayeta, který se při návštěvě svého bývalého kolegy ve Švýcarském sanatoriu pro nemocné tehdy nevyléčitelnou tuberkulózou, seznámí s nemocnou Lilian, kterou ale nebaví pouhé čekání na neodvratitelné a touží po útěku a okusení života tam venku. Proto se Clerfayet rozhodně Lilian při svém odjezdu vzít sebou a svým sportovním vozem jménem Guiseppe spolu odjedou do Paříže. Zde si Lilian konečně plní své sny plné beztarostného brouzdání Pařížskými ulicemi, výlety do Benátek a nákup drahých šatu, sponzorované svými hamižným strýčkem. Zároveň ale, v začínajícím milostném vztahu z Cleyrfayetem zjištuje, že život "tam dole", jak popisuje pobyt mimo sanatorium, zase není až zas tak pohádkový, jaký si jej vysnila.

Příběh se následně zamotává a vrcholí poměrně překvapivým závěrem, který tu rozhodně psát nebudu, abych někomu při budoucím čtení této knihy, náhodou nezkazil očekávání.
Komentář na závěr

Kniha samotná se mi velmi líbila. Jak už jsem řekl nazačátku, nejedná se pouze o prvoplánové lovestory dvou lidí, ale dává do příběhu i špetku uvah a přemýšlení, což jedině schvaluji. Líbila se mi hlavně skoro uvodní pasáž, kdy Lilian ještě v sanatoriu vstoupuje do pokoje naproti výtahu, kde leží v černé rakvi její bývalá spolubydlící a následně sama krásně uvažuje o smyslu života a následné smrti. Dobrá je také pasáž během pobytu Lilian v Paříži, kde je ubytovaná v zapadlém hotýlku naproti řeky Seiny a s výhledem na Notre Dam. Knihu tak můžu jedině doporučit a sám jsem si dal za ukol najít od stejného autora další knížky k přečtení. Věřím, že to jistě za to bude stát.