Na západní frontě klid
Hodnocení: 89 %
(hodnoceno: 1433x)
4
Hodnotit tuto knihu můžete po přihlášení4
Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
 Všechny obaly  Všechny obaly  Všechny obaly |
Autor: Erich Maria Remarque Originální název: Im Westen nichts Neues Román / Válečné / Historie Poprvé vydáno celosvětově: 1929 Nejnovější vydání: (Všechna vydání) Ikar - 2011 ISBN: 978-80-249-1395-7 Počet stránek: 140
|
| Nakladatelství (rok) | ISBN | Počet stran | Poznámka |
| Ikar (2011) | 978-80-249-1395-7 | 140 | |
| Svoboda - Libertas (NS Svoboda) (1975) | |||
| Melantrich (1929) |
Nejslavnější autorova kniha popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty.
Komentáře ke knize Na západní frontě klid:
Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
Řadit:
Od nejnovejších |
Dle kvality
V době čtení této knihy bych dala 5 hvězdiček, ale s odstupem času musím dát méně. Kniha se hezky čte, upoutá a ukáže přesně to, co má. Četla jsem ale Hemingwayovu knihu Komu zvoní hrana a ta je lepší. Přijde mi opravdovější a více syrová. Proto 4 hvězdy.
Neuvěřitelně věrně nastíněné autorovy zážitky z války. Deníková forma je čtivá a místy černo humorně zábavná.
Jedná z mála opravdu dobrých a zábavných knížek, kterou seznam povinné četby obsahuje. Četla jsem ji pouze jednou, ale ráda bych si ji přečetla ještě v budoucnu.
Skvělá kniha, popisující nesmyslné ničení tisíců lidských životů, ať už fyzicky či psychicky, jen proto, že "ti nahoře" chtěli válku. A kvůli nim má celá generace zkažený život. Rozhodně všem doporučuji.
Nejvíc mě dostala scéna, kdy se Paul vratí z dovolené a protože se cítí provinilý, dobrovolně se přihlásí na prohledávání nepřátelských zákopů a zůstane tam déle, než by chtěl.
Nejvíc mě dostala scéna, kdy se Paul vratí z dovolené a protože se cítí provinilý, dobrovolně se přihlásí na prohledávání nepřátelských zákopů a zůstane tam déle, než by chtěl.
Dávám čtyři hvězdy, ale jen proto, protože jsem četl Oheň od H. Barbusse, takže tu hvězdu stahuju, kvůli srovnání. Jinak, naprosto geniální, je tam všechno, všecičko! Opravdu skvělé. Scéna v Lazaretu mi dala ránu do hlavy a smrt Kata mi dala ránu z milosti. Neměli nic. Zvířecí otupělost, zabíjení lidí a umírání kamarádů, to je to, co byla první světová válka, nic než to. Jediný, co vojáci měli, bylo žrádlo a spaní. Inu, kdo by se dnes jen s tímhle spokojil?
Kniha je napsaná jednoduše. Popisy jsou famózní, nenudím se.
Tuhle knihu jsem doteď přečetl jen dvakrát (poprvý v rámci povinné četby - na vyšší úrovni ČJ jsem si to vytáhl a dostal jsem samozřejmě za jedna a podruhý dnes. Čet jsem to od desíti večer do půl čtvrté ráno. Nastupující katarze je děsivá, nepříjemná, asi je to moc, spolykat Remarqua na jeden zátah, už to dělat nebudu, je to fakt hnusný).
Ach jo, tolik pocitů, tolik dojmů ale tak málo slov. Nevím, co mám k téhle knize ještě říct. Prostě si to přečtěte!
Kniha je napsaná jednoduše. Popisy jsou famózní, nenudím se.
Tuhle knihu jsem doteď přečetl jen dvakrát (poprvý v rámci povinné četby - na vyšší úrovni ČJ jsem si to vytáhl a dostal jsem samozřejmě za jedna a podruhý dnes. Čet jsem to od desíti večer do půl čtvrté ráno. Nastupující katarze je děsivá, nepříjemná, asi je to moc, spolykat Remarqua na jeden zátah, už to dělat nebudu, je to fakt hnusný).
Ach jo, tolik pocitů, tolik dojmů ale tak málo slov. Nevím, co mám k téhle knize ještě říct. Prostě si to přečtěte!
Nechápu proč učitelé na školách považují za tak důležité, tlouct žákům do hlavy, že je kniha psaná ICH formou a ER formou. Když er-forma spočívá v tom, že na konci je 10 řádků v er-formě...
Nikdy jsem si neuvědomovala zbytečnost války tak, jako při čtení téhle knížky. Žádnou jinou jsem od začátku do konce neprobrečela. Stejně jako Dlouhý pochod jsem skončila čtení s pocitem beznaděje. ,,Nádherná" kniha.
“Stali se z nás lidé tvrdí, nedůvěřiví, podezíraví, nelítostní, mstiví, suroví- a to bylo dobře, neboť právě tyto vlastnosti nám chyběly.”
Jde o velmi drsný, surový, morbidním humorem dokreslený román. Autor v něm popisuje život (a smrt) převážně v zákopech první světové války, a mohu-li posuzovat, daří se mu to velmi dobře. Příběh působí velmi autenticky a není problém, vžít se do něj. Ovšem jen na vlastní nebezpečí! Zpočátku poměrně jednoduchý, klidný děj postupně nabírá na dramatičnosti a z původního “byli tu ještě ten a ten a ti umřeli” se stává vskutku krutý, živý obraz boje (nejen) o život.
Kniha je doslova nehorázně čtivá- upoutá a nepustí. Děj ubíhá poměrně rychle, nikde nikdy není čas nudit se. Postavy jsou velmi realisticky vykresleny.
Velmi se mi líbily příhody ze zásobovací vesničky, vaření a následné hostiny za odstřelování. Naopak jedna z nejpůsobivějších a nejdrsnějších částí je popis umírajících koní, jejich hlasů.
Dostane-li se mi tato knížka znovu do ruky, s vervou si ji znovu přečtu.
Jde o velmi drsný, surový, morbidním humorem dokreslený román. Autor v něm popisuje život (a smrt) převážně v zákopech první světové války, a mohu-li posuzovat, daří se mu to velmi dobře. Příběh působí velmi autenticky a není problém, vžít se do něj. Ovšem jen na vlastní nebezpečí! Zpočátku poměrně jednoduchý, klidný děj postupně nabírá na dramatičnosti a z původního “byli tu ještě ten a ten a ti umřeli” se stává vskutku krutý, živý obraz boje (nejen) o život.
Kniha je doslova nehorázně čtivá- upoutá a nepustí. Děj ubíhá poměrně rychle, nikde nikdy není čas nudit se. Postavy jsou velmi realisticky vykresleny.
Velmi se mi líbily příhody ze zásobovací vesničky, vaření a následné hostiny za odstřelování. Naopak jedna z nejpůsobivějších a nejdrsnějších částí je popis umírajících koní, jejich hlasů.
Dostane-li se mi tato knížka znovu do ruky, s vervou si ji znovu přečtu.
Psychologické drama - podle mých slov Dívat se na vojáka, který je neschopen po válce začlenit se do běžného života, která má po dovolená při návratu na frontu pocit, že to co dělá je příšerné a protizákonné. Velmi působivé, když je do toho přičtena.
Hodně podobné Času žít, času umírat. Akorát Na západní frontě klid se víc zaměřuje na samotnou frontu, kdežto Čas žít, čas umírat na dovolenou.
Málem jsem nepřečetl, ale nakonec jsem koukal, jak válka ničí všechno a všechny, kdo se k ní přiblíží. Část válečného syndromu hlavního hrdiny ulpěla po přečtení i na mě
Skvěle napsané dílo. Dovedu si představit, jak Remarqueova naturalističnost šokovala čtenáře v tehdejší době. Popisování detailů od průběhu života jedince na frontě po smrt všeho, co se v oblasti fronty nacházelo, na každého čtenáře jistě zapůsobilo. Asi právě proto je "Na západní frontě klid" považováno za Remarqueovo nejlepší dílo.
Nějak jsem nedokázal hltat ten příběh tak, jak ostatní tady píší. Možná proto, že už ve svých pubertálních letech jsem si uvědomoval zbytečnost válek a vlastně téměř jakéhokoliv druhu konfliktu, celou knihu jsem vlastně odkýval. Ano, děkuji, pěkně napsané, ale jestli má skutečně Reamarque tak úzký obzor, tady s dovolením skončím.
Nikdy bych nerekla, ze me bude bavit cist drastickou valecnou knihu, kdyz prece nesnasim filmy na stejne tema. Ale tohle ma docela dost do sebe. Ctenar okamzite sympatizuje s Pavlem a jeho kamarady a cela ta kniha jazne rika, jak zbytecne kruta a absurdni je valka. Rozhodne nic, o co by se melo stat.
Děsivé, hrůzné, šokující, osudové. Smutné, marné, morituri te salutant. Generační výpověď, která platí pro všechny časy... Jeden z nejsilnějších protiválečných románů.
Nejsem fanynkou válečné literatury, tento román je ale zpracován velmi poutavou formou, autor nelíčí pouze situaci na bojišti, ale také prokresluje vztahy mezi vojáky. Konec mě pochopitelně dojal.
Na straně jedné popis první světové války v podání učitele dějepisu, kterému nejstrašnější příjde, že neměli klobásy ke snídani, na straně druhé Remarque a jeho geniální popis hrůz ze zákopů i mimo ně, které jsem si předtím nikdy neuvědomovala a nedokázala představit. Ale teď už vím.
UŽIVATEL maratach - 7. 11. 2011, 11:57
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychováni svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády.
Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce ale mrzačí celé generace, nejstrašnější není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce...
Miliony lidí na celém světě četlo tuto knihu, miliony diváků zná z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remarquova díla: nenávist k militarismu a nezměrný soucit s trpícím člověkem.
Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce ale mrzačí celé generace, nejstrašnější není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce...
Miliony lidí na celém světě četlo tuto knihu, miliony diváků zná z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remarquova díla: nenávist k militarismu a nezměrný soucit s trpícím člověkem.
Urcite pekna dejem, smutna, ukazuje nam, jak to bylo s mladymi lidmi ve valce, urcite ji doporucuju vsem.
UŽIVATEL maratach - 31. 5. 2011, 15:58
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce…
Musím říct, že jsem o tomto spisovateli slyšela jen chválu a přesto mě vůbec nezklamal, jak se často stane, když jdu ke knize s pozitivním očekáváním :) Stejně jak Na západní frontě klid, tak na ni volně navazující Cesta zpátky jsou úžasné knihy. Čtivé, zajímavé, člověka pojmou. Moc pěkně si překladatelé pohráli s češtinou, libozvučné :)
Někdy je to teda chuťovka, popisuje tam docela detailně a verně zážitky z první světové války, ale dá se to přežít :)
Příběh je zajímavý, navíc je tam spousta hlubokomyslných myšlenek o válce a o svobodě a o životě, téměř na každé stránce, moc pěkné :) Určitě doporučuji všemi deseti.
Někdy je to teda chuťovka, popisuje tam docela detailně a verně zážitky z první světové války, ale dá se to přežít :)
Příběh je zajímavý, navíc je tam spousta hlubokomyslných myšlenek o válce a o svobodě a o životě, téměř na každé stránce, moc pěkné :) Určitě doporučuji všemi deseti.
Krásně napsaný, drásající příběh o generaci, které vzala naději První světová válka. Tolik zmaru, bolesti a utrpení! Několikrát jsem brečela. Chápu, proč je to skvost světové literatury, proč je hodnocen jako nádherný příběh a silný zážitek, ale moje oblíbená kniha to nebude. Nejspíš už nebudu mít odvahu se k ní vrátit.
"kniha popisuje krutou realitu války" WTF ? Hlavně, že minimálně půlku knihy se hlavní hrdina někde zašíval, byl v nemocnici nebo byl na dovolené.
Sugestivní, nekompromisní, čtivé. Knih o 1.světové nebývá tolik, proto je nutnost vyšvihnout na TOP místa právě tuto.
UŽIVATEL Klara22 - 28. 2. 2013, 20:51
Vtom slyším nějaké zvuky a ucukávám zpátky. I v dělostřeleckém kraválu slyší člověk podezřelé šramoty velmi přesně. Naslouchám – šramot je za mnou. Jsou to naši, jako procházejí zákopem. Teď rozeznávám i tlumené hlasy. Podle tónu by to mohl být Katcza, kdo právě mluví.
Rázem se ve mně zvedá vlna nesmírného tepla. Těch několik zašeptaných slov, ty hlasy, ty kroky v zákopu za mnou mě rázem vysvobozují z hrozné osamělosti strachu o život, jemuž jsem málem propadl. Jsou víc než můj život, ty hlasy, jsou víc než mateřská něha a strach, jsou to nejsilnější, co vůbec existuje, jsou nejmocnější záštitou: jsou to hlasy mých kamarádů.
Geniální dílo.
Rázem se ve mně zvedá vlna nesmírného tepla. Těch několik zašeptaných slov, ty hlasy, ty kroky v zákopu za mnou mě rázem vysvobozují z hrozné osamělosti strachu o život, jemuž jsem málem propadl. Jsou víc než můj život, ty hlasy, jsou víc než mateřská něha a strach, jsou to nejsilnější, co vůbec existuje, jsou nejmocnější záštitou: jsou to hlasy mých kamarádů.
Geniální dílo.
UŽIVATEL Editt - 19. 2. 2013, 21:53
Tuhle knížku všichni vychvalovalovali, jak je skvělá. Tak jsem si ji vybrala k povinné četbě, a měla jsem velká očekávání... Jenže mě to zklamalo. Byla to neuvěřitelně vleklá nuda. Pořád jsem čekala, že se něco stane, že tam bude nějaký děj, nějaká zápletka - a ono nic.
Já vím, válka je hrozná... Ale ta kniha mě vůbec neoslovila.
Já vím, válka je hrozná... Ale ta kniha mě vůbec neoslovila.
Výborná kniha, která popisuje šílenost války, naivitu mladých lidí kteří se hrnou dobrovolně do války, aniž by věděl skutečný důvod válčení a následné vystřízlivění.
Remarque prostě věděl o čem píše. Člověk co to nezažil, si hned líp připomene jak to tehdy bylo a mohlo by být znova, lidi ani netuší jak snadno. Jako protiválečnou literaturu se silným příběhem třikrát ano.
Kniha perfektně popisuje prožitky hlavních postav, válku, zákopy apod. ale při čtení mě obklopila taková zvláštní atmosféra. Na druhou stranu vás donutí přemýšlet :D
Ta knížka mě na začátku chytla a už nepustila. Jak jsem tak četla, tak mě každou chvíli napadalo: Pane Bože, vždyť jsou to kluci! Když jsem potom přišla do školy a viděla ty sedmnáctileté potřeštěné spolužáky, bylo mi zle z pomyšlení, že tak mohli dopadnou taky, že to mohli vyprávět oni...
Neuvěřitelně silná knížka. Silný příběh, fasnicující popisy. Je také velmi čtivá, takže jsem ji měla přečtenou za týden. Je to také první knížka, u které mi ukápla slza.
Perfektně vystižena totální zbytečnost válek. Souhlasim s autorem, že by se spolu měli prát ty co tu válku vymysleli a ne vojáci.
Zpočátku jsem měl obavy, že mě kniha bavit nebude. Za prvé mě válečné téma v knižní podobě nějak moc nebere a za druhé jsem myslel, že dějově to bude nic moc, když je tak krátký počet stránek. Byl jsem mile překvapen, jak mě kniha vtáhla do sebe. Remarque je dobrý spisovatel (soudě zatím jen podle této knihy) a velmi mě to bavilo. Občas mi až tuhla krev v žilách (scéna, kdy byl schován v trychtýři a očekával, kdo do něj skočí). Nádherná ukázka, jak válka mladé lidi zničí a dovolená jim spíše uškodí, než pomůže. Výborná záležitost a těším se na další jeho díla. + krásný doslov Františka Červinky.
(Díky bohu za babiččinu knihovničku)
(Díky bohu za babiččinu knihovničku)
,, Jsem velmi klidný. Nechť si přijdou měsíce a léta, nic mi už nevezmou, už nic mi vzít nemohou. Jsem tak sám a tak prostý všeho očekávání, že jim bez bázně mohu hledět vstříc. Ještě je v mých rukou a očích život, jenž mne pronesl těmi léty. Zda jsem ho překonal - to nevím. Ale pokud tu je, dotud si bude hledat cestu, nechť to, co ve mně říká já, bude či nebude chtít. "
UŽIVATEL FailaG - 23. 12. 2011, 18:27
Úžasná a pravdivá kniha o první svět. válce. Nezakrývá ani nezveličuje. Trochu potřeba číst mezi řádky.
Snad první kniha, která mě rozbrečela, a to hned na začátku, kdy umírá Kemmerich. Druhé filmové zpracování mi dojem trochu zkazil, herci v tomto případě nedali najevo emoce, které byly v knize. Čekala jsem víc, ale pokud jde o knihu, je skvělá!
Jedno ze stěžejních děl o první světové válce. Strašlivé podmínky zákopové války a západní fronty očima německého vojáka, který byl "vymyt", aby vstoupil po dokončení pedagogického učiliště do německé armády a bojoval za svou vlast. Zjištění, že bojuje zbytečně, proti lidem, kteří nejsou o moc odlišní, než jaký je on sám, jej připraví o iluze o "správnosti německé věci", o politice i o společnosti. Jak postupně přichází o kamarády, stává se apatickým k dění okolo, ke vší té smrti a hrůzám - a když takto "duševně" zemřete, je pak fyzická smrt už jen... vysvobozením. Nádherná psychologicko-sociologická sonda do společnosti na počátku 20. století z pera nanejvýš povolaného autora. Bohužel, po roce 1933 si ji v Německu už mnoho lidí nepřečetlo, a možná i proto mohlo dojít k opakování toho všeho, co se stát nemělo - k dalšímu světovému konfliktu.
Vynikající kniha, jejíž přitažlivost není založena na šokování čtenáře krvavými válečnými obrazy, ale na osudech hrdinů prožívajících hluboké osobní utrpení a na poselství, které leží v nesmyslnosti válek a potřebě míru nejen mezi lidmi, ale i v lidských duších.
Pokud mohu mluvit za sebe, pak je to jedna z knih, které můžete přečíst dvakrát, třikrát, ale i desetkrát. Na mě zanechala nepopsatelný dojem, je to první kniha, u které jsem kdy se během čtení rozplakala a je to jediná kniha, u které jsem plakala hned v průběhu několika pasáží.
Pro někoho vytrženo z kontextu, pro mě jedny z mnoha nezapomenutelných pasáží:
"To se nedá popsat. Tato chvějící se, vzlykající žena, která se mnou lomcuje a a na mne křičí: 'Proč pak ty žiješ, když on je mrtev!', ..."
"... zase se krčím, jsem napjatý, slyším řinčení, plížení a klapot. Do toho zaznívá ojedinělý mocný výkřik. Těžce a s pleskotem to padá dolů, je to člověk. Nemyslím, nerozhoduji se - šíleně do něho bodám a jenom cítím, jak tělo sebou cuká, měkne a hroutí se. Mám ruku lepkavou a mokrou, když přicházím k sobě."
Rozhodně se tato kniha nedá nedoporučit!
Pro někoho vytrženo z kontextu, pro mě jedny z mnoha nezapomenutelných pasáží:
"To se nedá popsat. Tato chvějící se, vzlykající žena, která se mnou lomcuje a a na mne křičí: 'Proč pak ty žiješ, když on je mrtev!', ..."
"... zase se krčím, jsem napjatý, slyším řinčení, plížení a klapot. Do toho zaznívá ojedinělý mocný výkřik. Těžce a s pleskotem to padá dolů, je to člověk. Nemyslím, nerozhoduji se - šíleně do něho bodám a jenom cítím, jak tělo sebou cuká, měkne a hroutí se. Mám ruku lepkavou a mokrou, když přicházím k sobě."
Rozhodně se tato kniha nedá nedoporučit!
I když námět na děj není nic, co bych si vybrala dobrovolně, a nebýt maturity a povinnosti tohle si přečíst, nejspíš bych se k tomuto titulu nedostala, ale přesto je tohle kniha s velkým K! Autorův smysl pro detail mi naháněl husí kůži a, jestli je to vina mé fantazie nevím, popisované scény se mi míhaly v mysli jedna za druhou. Nesmyslnost těchto sporů a lidský pud sebezáchovy hrály tady hlavní roli. Vynalézavost Katczinského, ochota pomoct ostatním v nouzi... v téhle knize je dokonale vysvětlen pojem PŘÁTELSTVÍ!
Tento válečný román dokonale popíše krutost první světové války, život v zákopech, utrpení, nesmyslnost konfliktu. Hlavní hrdina Pavel padl v den, kdy byl na západní frontě klid.
Já moc tyhle válečný romány nemusím, taky jedinej, co se mi líbí, je "Smrt je mým řemeslem". Musela jsem se přemlouvat, abych četla dál, moc mě to nebavilo. To, co mě dost zarazilo, bylo líčení, jak se tam v podstatě už jen zbytky těl ještě hýbou, doslova tam myslím bylo, jak se ti vojáci snaží chodit na pahýlech nohou nebo tak nějak. Konec je špatný, zemřel i Katczinsky. Četla jsem to v prváku, možná, že ve čtvrťáku bych to měla zopáknout, to už na to budu vyzrálejší.
Do té doby, než jsem se ve třeťáku dostal k tomuto skvostu, jsem byl ve světě knížek opravdovým pohanem. Nikdy nezapomenu jak mě tato knížka při posledních stránkách dostala a rozbulela jak malé dítě. Tímto jí děkuju, že mě přiměla změnit názor na knihy a že ve mě nechala asi zatím největší stopu co se týče emocí.
I keď viem ako táto kniha končí, vyvolala vo mne pocit, že nás v školách učia hlúposti...no keď som čítala poslednú stranu, bola som na autora nahnevaná, pretože skutočne končí tak, ako nás učili.
Než jsem se do knížky začetl, než mne začala bavit, tak uběhla pěkná řádka dnů. Dokázal jsem přečíst stránku a knížku opět zavřít. Jednoho deštivého dne jsem si však řekl dost! a dal jsem té knize šanci. Začetl jsem se a jak děj ubíhal, tak jsem zjistil, že nemohu přestat. Remarque mne prostě vtáhl do děje a já si připadal jako za I. světové války. Jeho surové popsání této události ve mne zanechalo velký kus něčeho nepopsatelného. Věřím, že si ji v budoucnu přečtu znovu!
UŽIVATEL DaisyLevoi - 31. 5. 2011, 19:25
Tato kniha se mi nesmírně dobře četla. Má úžasný děj. Naprosto mě do něj vtáhla. Když ji ovšem srovnám se stejnojmenným filmem, zdá se mi, že film je poněkud 'holý' oproti knižnímu vydání. Nicméně kniha na mě jako celek zapůsobila velmi kladně.
Knihu jsem přečetla jedním dechem na jeden zátah. Od první stránky si mě připoutala a už mě nepustila. Chci si ji časem určitě přečíst znovu.
Přišla mi napsaná skvělým způsobem, i když občas bylo obtížné orientovat se ve jménech, ale časem si je člověk zařadí. Hlavní předností díla je, že působí na všechny lidské smysly. Připadala jsem si, jako bych byla na frontě, viděla ji, cítila, slyšela, mohla jsem ji nahmatat i ochutnat.
Úvahy o ztracené generaci se mi vryly hluboko do duše. Dokázala jsem si představit samu sebe, jelikož jsem ve stejném věku, ve kterém Pavel nastupoval na frontu, jak bych řešila tyto problémy. Naprosto jsem díky krásnému psychologickému prokreslení hlavní postavy pochopila existeční problémy těchto mladých lidí, kteří se s velkými ideály vrhli do války, aby ji nakonec opustili zdrcení, hladoví a zcela bez iluzí.
Přišla mi napsaná skvělým způsobem, i když občas bylo obtížné orientovat se ve jménech, ale časem si je člověk zařadí. Hlavní předností díla je, že působí na všechny lidské smysly. Připadala jsem si, jako bych byla na frontě, viděla ji, cítila, slyšela, mohla jsem ji nahmatat i ochutnat.
Úvahy o ztracené generaci se mi vryly hluboko do duše. Dokázala jsem si představit samu sebe, jelikož jsem ve stejném věku, ve kterém Pavel nastupoval na frontu, jak bych řešila tyto problémy. Naprosto jsem díky krásnému psychologickému prokreslení hlavní postavy pochopila existeční problémy těchto mladých lidí, kteří se s velkými ideály vrhli do války, aby ji nakonec opustili zdrcení, hladoví a zcela bez iluzí.
Tuhle knížku jsem vůbec nechtěla původně číst, protože jsem jí (když jsem byla ještě na střední) dostala jako povinnou četbu, no ale překonala jsem se a musím přiznat, že tahle knížka mě prostě uchvátila. Je plná síly, vzájemných vztahů mezi vojáky a souhlasím s "Ladyesik" že v knize je plno hlubokomyslných myšlenek o válce, svobodě,životě. Prostě skvělé, doporučuji všem.
Pro mě osobně hrozně silná knížka. Kolikrát mě to tak vtáhlo do sebe, že jsem nevnímala nic kolem sebe a jen si představovala tu hrůzu. Z každý stránky na mě dejchal pocit prázdnoty a marnosti, půl dne jsem se tý nálady snažila zbavit... Výborná záležitost.
Musím říct, že v jednu chvíli jsem tu knížku zavřela a řekla, že tohle prostě nemůžu číst. Ale co se týče naturalismu, tak jsem čekala, že to bude horší, ale i tak byl popis scenérie místy opravdu šokující. Nicměné se mi kniha moc líbila a určitě se k ní jednou vrátím.
Děsivé, šokující a smutné. Toto jsou zkráceně moje dojmy z této knihy.
Věřím, že ve své době (a ne jen v ní) kniha otevřela oči a nastínila jak krutá a nespravedlivá válka opravdu je!
Věřím, že ve své době (a ne jen v ní) kniha otevřela oči a nastínila jak krutá a nespravedlivá válka opravdu je!
Krásná knížka o cestě životem, před - během - po válce. Zaskočila. Fascinovala. Děsila. Chápu, jak mohla mnoho lidí, v době vidání, vyděsit a probudit z ideí války. Je to knížka, která vyvolává i po tolika letech úctu k vojákům ve válce, ať už 1. světové či jakékoliv.
Čtivé, věrohodné, místy naturalistické (někdy až moc :-) ), občas ale trochu prázdné (dialogy mezi vojáky a jejich filozofování o životě). Každopádně mohu doporučit :-)