Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Možná že odcházíme

86%
4 118
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Možná že odcházíme
 Všechny obaly
Možná že odcházíme
 Všechny obaly
Autor:
Originální název: Možná že odcházíme
Poprvé vydáno celosvětově: 2004

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Host - 2007
ISBN: 978-80-7294-230-5
Počet stránek: 156
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 26x v oblíbených
v přečtených 191x v přečtených
v knihovně 33x v knihovně
k přečtení 67x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 1x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2007) 978-80-7294-230-5 156
Host (2004)

Každý z nás se někdy ocitne v situaci, která najednou znejistí vše, co dosud prožil, a před člověkem se rozevře neznámý svět. A právě v takových zlomových okamžicích nacházíme i hrdiny Balabánových povídek, Oldřicha trpícího chorobným strachem z ptáků, Editu opouštějící manžela a opuštěnou milencem, pacienty v protialkoholní léčebně a mnohé další.
V těchto textech není žádná protivná spisovatelská ležérnost, se kterou se prostě píše o čemkoliv, v doufání, že autorův vzkaz čtenáři se nějak sám urodí z navršených slov. Ale taky v nich chybí stejně protivná přesymbolizovanost, která nabízí autorovo poselství už jaksi dopředu a dělá z postav a dějů jen strnulé alegorie. Lidé v Balabánových povídkách skutečně “chvíli žijí”, mluví spolu, ptají se a nepospíchají překotně ke katarzi, pozorni ke každodenním událostem a obrazům, z nichž se teprve mohou stát naléhavá znamení. Znamení, která pomohou rozpoznat, zda člověk ve svém osudu — byť alespoň na chvíli — skutečně žil.
Kniha zvítězila v tradiční anketě Lidových novin - Kniha roku 2004. (Založil/a: PinPrick)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

ForFreedom
80% 80% 80% 80% 80%
  2. 4. 2015, 8:51
Tyhle povídky mají takovou krásnou lehkost - a přitom jsou to všechno vlastně strašně vážné věci, těžké jako koule u nohy, doživotní... Je v tom neuvěřitelná subtilnost, takové mávnutí a nic – všechno jako by jen náhodou a ještě náznakem, jen tak, co si v tom sám najdeš, co si vezmeš, nikdo ti nic nenabízí, nic nevnucuje. Útržky, které v sobě ale skrývají celé pergameny, štosy příběhů. Pravda, postup, kterým jsou povídky komponovány, je ke konci už trochu jednotvárný (detail, nějaká okrajová činnost, zpoza níž náhle vystoupí celý náš život v nové perspektivě) a někdy může působit poněkud uměle, právě tenhle prvek je ale na druhou stranu také spojuje dohromady, vytváří celek. Tohle a potom taky ta zvláštní, téměř osudová tíha, která životy jejich postav plíživě prostupuje a zahryzává se do nich, asi jako kouř a prach všech těch severomoravských končin. 4/5
jatox
60% 60% 60% 60% 60%
  14. 8. 2014, 18:12
No já nevim... mám z toho děsně smíšený pocity. Celou knihu jsem nevěděla, jak a co se mi na tom vlastně líbí.
Lezly mi na nervy některý popisy. Kromě popisů vnitřního stavu člověka mi to nic moc neříkalo.
Hlavně to na mě působilo dost pseudointelektuálsky. Možná mi to jen nesedlo do životního období a tak.
Každopádně když jsem četla na obálce knihy "V těchto textech není žádná protivná spisovatelská ležérnost, se kterou se prostě píše o čemkoliv, v doufání, že autorův vzkaz čtenáři se nějak sám urodí z navršených slov. Ale taky v nich chybí stejně protivná přesymbolizovanost, která nabízí autorovo poselství už jaksi dopředu a dělá z postav a dějů jen strnulé alegorie..."
- Tak to mi přišlo, že to přesně JE ta protivná přesymbolizovanost. Nebo možná ne, ale zrovna mi nesedly místa tý symboličnosti nebo nesymboličnosti. Někdy sem ji tam třeba hledala, přičemž tam nebyla. No kdoví.
Vlastně kdo ví. Někdy tam byly dost hezky naznačený za pár slovama ledovcovitý významy. Jenže mi to spíš přišlo jako popis situace, než nějaký závratný poselství.
Ale mám pocit, že by mi tenhle styl sednul, kdyby se nejednalo o povídky, ale o román nebo něco, kde s postava strávim větší čas a tak nějak se do toho víc ponořim. Jenže zase, asi to autoroj stačilo, aby vyjádřil, co chtěl, i když na pár stránkách každý povídky.
Je fakt, že trocha optimismu by tam nikomu neublížila. A autor určitě napsal, co chtěl. Jen úplně nejsem moudrá z toho, co si o tom vlastně myslim, a jakej z toho mám pocit. A to je fakt zvláštní. To se mi asi ještě nestalo. Takže aspon to vlastně něčím bylo nový :)
Aiobheann
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 10. 2012, 18:34
"... stál u bílých trubek ústředního topení a zachraňoval se vzpomínkou na kreslený příběh v dávném dětském časopise. Správní chlapci si udělali svoje klukovské Vánoce. Ozdobili si stromek jen tak v lese za městem a dali si pod něj klukovské dárky. A najednou - dárky jsou pryč. Ukradl je tulák, sirotek Tonda Pírko přespávající v blízké vápenici. Představoval si chudáka Tondu v otrhaných šatech, jak utíká s barevnými balíčky v náručí do tmy pod skutečnými neozdobenými stromy.

Co na tom, že to dobře dopadlo, že dárky vrátil a správní chlapci mu našli nový domov. Jenom tento obraz, který v seriálu není nakreslen, jen ten cizí člověk s cizími dárky v temném promrzlém světě vápenic a dětských domovů je skutečný. Jen to jsme my a naše více ze života..."
teite
80% 80% 80% 80% 80%
  7. 12. 2013, 19:36
Jedna z nejdepresivnějších knih, jakou jsem kdy v životě přečetla. Mistrně napsaná, a právě proto tolik působivá.
jamalka
  20. 9. 2011, 21:01
Bezútěšnost, zklamání životem, zmar, nejistota, vzpomínky na doby minulé a odváté mládí- a to vše v kulisách pošmourné, černé Ostravy.