Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Kuře melancholik

84%
4 298
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Kuře melancholik Originální název: Kuře melancholik

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Tribun EU - 2008
ISBN: 978-80-7399-387-0
Počet stránek: 43
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 48x v oblíbených
v přečtených 580x v přečtených
v knihovně 19x v knihovně
k přečtení 158x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 3x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Tribun EU (2008) 978-80-7399-387-0 43
Adonai (2002)
Odeon (1994)

Josef Karel Šlejhar patří k našim vrcholným představitelům naturalistické prózy. Staví své hrdiny do konfliktu se zlem, jaké umí vytvořit jen člověk člověku. Autor se nevyhýbá ani popisům drastických scén a díky vynikajícímu psychologickému prokreslení má kniha jedinečnou atmosféru.

Malý chlapec je po smrti matky vydán na pospas ústrkům macechy. Jeho jediným přítelem se stane chromé kuře, které je díky svému postižení také v izolaci od ostatního světa. Zvyšující se útrapy nakonec vyvrcholí smrtí nepohodlného chlapce i jeho malého společníka. (Založil/a: Nikola Augustinovna)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

vladislaus
60% 60% 60% 60% 60%
  19. 11. 2013, 15:45
Velmi starobylý sloh. Bylo to psáno, jak pro lidi s tou nejmenší inteligencí. Tohle opravdu není moderní literatura. Kdo chce číst starší českou literaturu, ať raději šáhne po Němcové Babičce.
Introvert
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 5. 2014, 17:59
Toto je hodně smutný příběh. Myslím si, že byl-li záměr pana Šlejhara, aby přiměl čtenáře zamyslet se nad lidskou krutostí, vypočítavostí, utrpením a vykřesat z něj jiskru soucitu, určitě se mu to podařilo. Na tuto rozsahem nevelkou knížku stoprocentně nezapomenu.
janeicka
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 4. 2014, 8:14
Klasiku českého naturalismu jsem si chtěla vždy přečíst, a dobře jsem udělala. Naprosté odosobnění postav, u kterých nevíme jména, společně se starou češtinou představuje unikátní dílo, po jehož přečtení mi rovněž nebylo moc dobře. Syrový popis krutého týrání, na jehož základě se týraný chlapec přimkne k nevyvinutému kuřeti, které je stejným outsiderem jako on. Nezapomenutelný příběh, který by si měl každý povinně přečíst...

"Tak se sešli zas. Stejně žili, stejně trpěli, týmž osudem svedeni. Jsou zas pospolu, aby pospolu dotrpěli."
Barabura
  16. 5. 2012, 13:11
Mám silnej dojem, že jsem tu knihu kdysi dávno četla. Musela jsem být asi hodně mladá. A pamatuju si jenom pocit smutku. Musím si to přečíst znovu.
Ariko
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 7. 2014, 11:14
U mála knih jsem nakonec brečela, ale Kuře melancholik si to vybral za všechny. Asi to člověk bere z pohledu ženy a dosazuje si za cizí imaginární dítě podobu toho vlastního, ale už jen představa takové opuštěnosti, že se přimknete ke kuřeti je pro mě strašná a vhání mi slzy do očí ještě teď po x letech. Závěrečný požár už byl jen tou nejtragičtější tečkou a málem bych ho uhasila slzami.
Anael
80% 80% 80% 80% 80%
  1. 9. 2012, 0:39
Velmi smutná kniha, která by měla patřit do povinné četby. Já jsem si ji přečetla s větší chutí než například Babičku. Šlejhar je občas zdlouhavý, ale vynahrazuje si to přesvědčivostí s jakou podává svůj příběh.
barbiegrrrl
80% 80% 80% 80% 80%
  24. 1. 2011, 17:27
Tak krásné a tak depresivní. Zaujal mě už ten název a obsah potvrdil, že tu půjde o něco jedinečného. V některých pasážích je text hůře čitelný a obsahuje v poměru k celkovému rozahu knihy obšírněší líčení. Jinak na použití přechodníku všude kde to jen jde si zachvíli zvyknete. Na závěr musím říct, že nic smutnějšího jsem v životě zatím nečetla (nechápejte to však v špatném slova smyslu!).
Abigor
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 3. 2015, 20:33
Snese to srovnání se 120 dny Sodomy od de Sada! Až na to, že zde je zlo a člověk zobrazen konkrétně, na rozdíl od de Sada. Trvalo to dlouho, měl jsem z knihy strach a oprávněnej! Čti to a vnímej, není to pěkný čtení... A nestyď se brečet, tahle kniha tě přinutí stydět se za to, že vůbec dejcháš - a že když to číst budeš, tak moc dejchat nebudeš! Bude se ti chtít řvát, rozbíjet věci, někoho zmlátit, ale nic ti nepomůže! Konec neodvrátíš, začátku nezabráníš, tak se jen ponoř do nízkosti člověka v ryzí podobě! Bon appétit!
domingo
80% 80% 80% 80% 80%
  8. 3. 2010, 20:38
Šlejhar byl opravdu obrovský talent, jeho prokreslení postav, nenásilná a přitom úderná symbolika příběhu i koncept "zla" jako čehosi imanentního, co objímá naši realitu a s čemuž se nelze vyhnout se v této útlé knížečce potkává prostřednictvím příběhu, který je zároveň její největší slabinou... je totiž až příliš černobílý, takže za lineární a jednoduchou dějovou linii (ono i v takhle krátké povídce se dá jednoznačné dobro X zlo převést na nějaký jin a jang) malé mínus. Každopádně takhle brilantně napsanou prózu by od zapomenutého autora přelomu století očekával asi málokdo. (4/5)
Karliiina
60% 60% 60% 60% 60%
  4. 7. 2015, 16:01
Příběh naučný, až místy mrazící. Kniha naturalisticky popisuje odpornost lidí, lidských vztahů, krutost, vykoupení v podobě smrti. Každopádně nic na tom nemění fakt, jak špatně se mi kniha četla, pouhých 30 stran jsem četla půlku dne, další den dalších 27. Nakonec jsem byla ráda, že už ji mám z krku.
Topka
60% 60% 60% 60% 60%
  13. 9. 2015, 18:15
To, jak se lidé k dítěti chovali, bylo opravdu odporné. Děj je velmi smutný a chytí za srdce. Těch pár stránek jsem přečetla dost rychle, ale jazyk, jakým je příběh napsaný je opravdu hodně zastaralý a popisy mnohdy velmi nudné.
eliza
80% 80% 80% 80% 80%
  2. 1. 2014, 18:18
Jedna z nejsmutnějších knih, co znám. četla jsem ji v době, kdy jsem neměla děti, teď už by mi to asi utrhlo srdce.
Weetr
80% 80% 80% 80% 80%
  15. 8. 2013, 22:15
Musím trochu poupravit svůj komentář a následně i hodnocení k této knize. Přečetla jsem toto dílko znovu (asi po roce) a mohu říci, že se mi celkem vzato líbilo víc než po prvním přečtení. Na pár stránkách je vysvětleno téměř vše. Vztahy mezi rodiči, vztahy mezi dítětem a (ne)vlastním rodičem. Kde se bere v člověku ta neutuchající zloba? Těžko říci a v této knize si to asi nezodpovíte, ovšem budete o tom přemýšlet jako už tolikrát.
Jazyk už mi toliko nevadil (jako při prvním čtení), ovšem stejně to na vás dýchne jakous takous zastaralostí a zbytečnou zamotaností, což je trochu škoda.
Lerenika
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 7. 2013, 17:39
Tato knížka se vám dostane pod kůži. Zprvu jsem se bála jazyka, kterým to je napsaný, ale zbytečně.
Krátké dílo, ale nechá ve vás odezvu na ještě dlouho. Naturalismus v syrové podobě. Velice smutné, ale bohužel i velice aktuální.
kajas1993
40% 40% 40% 40% 40%
  24. 8. 2012, 23:05
Jeden z nejsmutnějších příběhů, jaký jsem kdy četla. To nic nemění na tom, že Šlejharův způsob vyjadřování mi dělal problémy, některé pasáže byly vyloženě nudné. Přečteno v rámci povinné četby.
lucy.sankova
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 2. 2013, 20:17
Jsem rád za to, že je tahle kniha v povinné četbě. Měli by si ji přečíst všichni. Nechat umřít dítě takovým nelidským chováním, smutné.. Jakmile jsem ji dočetla, chtělo se mi brečet.
Ruffy
80% 80% 80% 80% 80%
  22. 1. 2012, 15:05
Neuvěřitelně silný příběh.. Zanechal na mě opravdu velký dojem. Nejspíše si už nikdy tuto knihu nepřečtu, ale jisté je také to, že na ni nikdy nezapomenu.
AkzuzkA
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 1. 2012, 23:51
Útlá kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Paralela mezi umírajícím kuřetem a umírajícím dítětem je šokující a podtrhuje naturalistické vyznění povídky.
Jormont
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 5. 2013, 12:33
"Kdy se končí lidská zloba? Pravím, kdy se končí? Je naděje, že ukončí svou vášeň, sama se rozplyne a uklidní? Nikoliv, konce ji není!" J. K. Šlejhar
LaBrume
  4. 12. 2012, 0:22
Kuře je malá knížečka, ale pocity, které zanechá, malé opravdu nejsou. Až by se člověk divil, co dokáže s člověkem udělat těch pár stránek. Bylo mi zle, bylo mi na zvracení, měla jsem vztek. Krásná ukázka naturalistické prózy v té nejbrutálnější podobě.
skableska
80% 80% 80% 80% 80%
  28. 9. 2016, 16:37
Jak v tak krátké knížce může být tolik emocí??? Smutný příběh, u kterého se musí snad každý zamyslet...
ČtenářH
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 10. 2015, 15:38
Nikdy bych nevěřil, že dokážu přečíst takto silné a hluboké dílo. Určitě mě změnilo. Člověk by neměl číst jen o tom příjemném, ale občas by si měl přečíst i něco, co se mu úplně nelíbí, ale je to součástí našeho života. Radím vám, abyste se postavili pravdě a strachu přímo a toto "mistrovské dílo" si přečetli. Je v něm spoustu pravdy a člověk po přečtení těchto pár stránek začne obdivovat i tak "obyčejné" věci, jako je svoboda, chování ostatních a rodina.
Angie91
100% 100% 100% 100% 100%
  9. 7. 2014, 14:48
Příběh malého chlapečka mě opravdu dostal do kolen, ten realistický přístup psaní, ta determinace lidského prostředí... samotný čtenář musí cítit pocit těžkosti a smutku, není dokonalejšího naturalistického díla!
MapleX
80% 80% 80% 80% 80%
  28. 3. 2013, 14:20
Kniha plná trápení a bolesti, nejhorší postavou byl otec, který byl něhorazně lhostejný k dítěti a macechu bych nechal za její chování pověsit.
A pořád mi vrtá hlavou, jak to dopadlo s tím kuřátkem, někdo říká, že umřelo, někdo zase, že potom uteklo..:/
Arti.fex
100% 100% 100% 100% 100%
  31. 10. 2012, 14:12
Autor je pro mě pravý naturalista. Věřil jsem každému slovu. Podařilo se mu na několika desítkách stran projevit ve čtenáři tolik druhů emocí, že kdejaký několikadílný román by mohl závidět.
Hovnobuřt
60% 60% 60% 60% 60%
  7. 10. 2012, 23:36
Po půlce knihy sypání popela na hlavu chlapce mě už ty klišovité naschvály vůči němu přestaly bavit a já se od něj leda distancoval. Kniha, kterou bych očekával z dílny Tokio Hotel se snaží dojmout, ale s trochou nadhledu je celý ten příběh čím dál víc patetický, míň uvěřitelný a absurdní...
Nechci ale nějak schazovat autora, napsané je to brilantně, a to co označuju za klišé tehdy klišé samozřejmě nebylo...
Dneska by se na tom daly ždímat prachy...
weca
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 5. 2012, 0:49
Příběh, který dojme i toho největšího cynika. Strašně smutná knížka. To je také důvod, proč už si to asi nikdy v životě nepřečtu, zasáhlo mě to totiž možná až příliš. Knížka je to ale bezesporu geniální.