Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Škola Malého stromu

95%
5 171
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Škola Malého stromu
 Všechny obaly
Škola Malého stromu
 Všechny obaly
Škola Malého stromu
 Všechny obaly
Originální název: The Education of Little Tree
Poprvé vydáno celosvětově: 1976

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Kalich - 2012
ISBN: 978-80-7017-187-5
Počet stránek: 183
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 97x v oblíbených
v přečtených 282x v přečtených
v knihovně 64x v knihovně
k přečtení 193x k přečtení
právě čte 6x právě čte
si přeje 11x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Kalich (2012) 978-80-7017-187-5 183
Kalich (2007) 978-80-7017-058-8 184
Kalich (2000) 80-7017-433-1 158
Kalich (1993) 80-7017-732-2 164

Kniha je vyprávěním "skutečných událostí" ze života indiánského chlapce v Tennesee třicátých let, kterého se po smrti rodičů ujali babička a dědeček, moudří lidé z kmene Čerokíů. V Americe se stala bestsellerem a postupně vyšla ve všech světových jazycích. Vyprávění o zážitcích vzešlých ze skotských a čerokíjských tradic amerického východu. Podstatou knížky není historická dokumentace, ale oslava Čerokíů a skotského odporu k životu v područí. Inspirativní koncepce amerických dějin z pohledu podceňovaných minorit. (Založil/a: java)

(více)  

Štítky

více  
Forrest Carter Forrest Carter
*04.09.1925 - †07.06.1979

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

vladislaus
80% 80% 80% 80% 80%
  15. 5. 2013, 14:02
Malý strom je indiánské jméno malého chlapce, který dojemně vypráví život u svých indiánských prarodičů v horách. Indiánská moudrost ční v kontrastu se sterilitou církevních a státních bělošských institucí, kteří rodince znepříjemňují jejich život. Hvězdičku ubírám pouze za dětinskost vyprávění a neustálé opakování: Babička řekla:, Dědeček řekl:
ForFreedom
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 8. 2010, 13:58
Těžko říct do jaké míry se Carterovy představy tohohle nekonfliktního, symbiotického a přírodního života vznešeně moudrých indiánů stýkají s pravdou - do velké asi ne... Každopádně je to ohromně silné dílko, i přes tu očividnou idylu... Takový příjemný kontrast k dnešnímu přetechnizovanému světu... Sentimentálně, ale za to, že mi tekly slzy 4/5.
Bastet
80% 80% 80% 80% 80%
  22. 9. 2012, 19:38
Knihu mi doporučila kolegyně. Musím se přiznat, že k ke knize jsem přistupovala s jistým despektem, který v průběhu čtení okamžitě opustil. První kapitola mě v mé předpojatosti utvrzovala. Jak jsem se postupně prodírala světem malého pětiletého chlapce, který komentuje svět dospělých, vtahoval víc a víc do sebe. Většinu knihy jsem se dost prosmála, posledních pár kapitol zase probrečela. Kniha mě přiměla i o ledasčem přemýšlet a proto jí ráda doporučím dál.
Fabienne
100% 100% 100% 100% 100%
  19. 2. 2012, 12:04
Indián nikdy nerybaří a neloví pro zábavu, jenom pro jídlo. Dědeček říkal, že je to zatraceně nejpitomější věc na světě pobíhat sem tam a zabíjet ze sportu. Říkal, že tu věc vymysleli nejspíš politici mezi válkama; dyž nemohli zabíjet lidi, začali zabíjet aspoň něco jinýho.
* * *
Jednou, když jsme zasedli, našel jsem na svém místě dlouhý nůž. Byl tak dlouhý jako dědečkův, zasunutý do pouzdra z jelení kůže ozdobeného třásněni. Babička řekla, že mi ho dal Vrbovej John. Tak si dávají dárky Indiáni. Nedávají nic, aniž by to nemysleli vážně a neměli k tomu důvod. Někde to položí, tak abyste to našli. Nedostanete dárek, jestliže si ho nezasloužíte, proto by bylo pošetilé za to, co jste si zasloužili, děkovat nebo z toho dokonce dělat divadlo. Což vypadá rozumně.
----------------------

Historie a život severoamerických indiánských kmenů mě zajímá dlouhodobě, takže jsem nemohla minout ani tuto knihu. Příběh malého chlapce je dojemný a jeho myšlení (a nejen jeho)je čisté, nezáludné a pro leckoho až naivní. Ale Indiáni takto opravdu uvažovali. Co mě nejvíc překvapuje, je osoba autora. Jak mohl rasisticky smýšlející a bílou rasu preferující člověk napsat takovýto příběh? Že by důvodem byla jeho indiánská manželka?
Rames
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 7. 2014, 12:53
Láskou kypící příběh vypráví o malém osiřelém chlapci který se dostává ke svým prarodičům. Carter zde popisuje jednání církve i zákonodárců k indiánům, jeho pohled je jednoznačně na straně přírodních lidí. Po přečtení jeho životopisu mi není docela jasné zda je jen pokrytec snažící se vytěžit co nejvíce ze svého umění psát, nebo jeho schopnost jedny milovat a druhé nenávidět je jen rozdvojením jeho osobnosti.
V každém případě umí dojmout, než se pustíte do četby doporučuji zakoupit do zásoby papírové kapesníčky!
borntolive
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 4. 2014, 18:46
Pro mě takový indiánský Malý princ. Čisté jako děti, které ještě nechápou ironii, říkají to, co si myslí a nic přirozeného nepotřebují skrývat. S hlubokým respektem k sobě, přírodě i druhým lidem, pevným názorem a hodnotami a hezky popsaným náhledem na náboženství.
Bernadette
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 11. 2012, 18:37
Knížka, která mě v jednu chvíli rozesmála a za chvíli zas rozplakala. Nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout. Dojemná, milá, optimistická, vtipná, poučná, úžasně a lehce napsaná. Sice je možná trochu naivní, ale tak nejak...hezky a uvěřitelně - je to přeci jen vyprávění malého kluka. Moc mě mrzelo, že není alespoň o kousek delší (Carter ji údajně delší napsal, ale nakonec byla zkrácena)
ribička
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 9. 2010, 15:21
Překrásná kniha. Vše je popisováno dětskýma očima. Příroda, radost, smutek, smrt. Kniha je napsaná stručně a prostě a závěr je dojemný tak, že mi tekly slzy.
Alseri
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 1. 2015, 15:52
Príbeh, ktorého výpovednú hodnotu si v plnej sile uvedomíte vyvrcholením deja v závere, keď sa jednoduché zmýšľanie malého chlapca konfrontuje s pokriveným svetom bieleho muža. Múdrosť, čistota a vyspelosť "malého-veľkého" protagonistu vohnala slzy do očí aj mne a bolo mi úprimne jedno, či bol autor knihy technický literát, alebo nie. Krásne rozprávanie s hlbokými myšlienkami, ktoré vo mne zanechali silnú stopu a prebudili ospalú myseľ môjho vnútorného indiánskeho človeka.
Barca9358
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 8. 2016, 11:53
Knihu jsem našla v dětském oddělení knihovny. Bohužel si nejsem jistá, jestli by většina dnešních dětí měla o něco takového zájem, ale mě se to moc líbilo, ostatně jako většina knih s indiánskou tématikou. Čtenář zběhlý v knihách o indiánech v ní zřejmě nenajde ni překvapivého, ale je fajn si občas připomenout i jiné hodnoty, než na jaké jsme zvyklí v naší kultuře.
ScheRas
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 5. 2016, 12:43
Velice naivní, ale překrásné. Jedno oko nezůstalo suché. A to už se dlouho žádnému autorovi nepodařilo. (97%)
Sandalkar
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 10. 2013, 22:29
Úžasná kniha u které jsem brečela, smála se podle toho co zrovna prožíval Malý strom. Možná, že se tam opakují pasáže jak píše vladislaus, možná že takhle romantický život indiánů není, možná ano. Ale já spíš doufám, že moje děti jednou budou mít vztah s prarodiči alepoň trochu jako malý strom a že budou k přírodě chovat úctu, která je z knihy cítit.
java
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 3. 2010, 12:29
Nádherná knížka! Psáno jasně, výstižně. Krásné popisky přírody a její chápání Indiány. Po tomhle díle si člověk dokáže celkem přesně představit, co to znamená být indiánem. Velmi dramatický závěr knihy jenom zpestřuje celkem plynulý běh téměř idylického děje. Jedná se o částečnou autobiografii, ve skutečné by vše nemohlo být tak růžové. Člověk má po přečtení krásný pocit, dá se žít i jiným způsobem než tím „civilizovaným“, přičemž je nad míru jasné, že indiánský styl života musí každého daleko víc uspokojit.
alpinka
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 8. 2016, 17:36
Nenápadné vyprávění malého chlapce. Nic převratného… ale přece! Když se zaposloucháte do zvuků přírody, když necháte sebou projít tenhle příběh, když se do něj "položíte" a skutečně jej procítíte, zjistíte, jak je krásný, ač se původně zdál moc jednoduchý. Možná vám napoví a pomůže dívat se na věci kolem sebe jinak a svůj vlastní život i spojení s přírodou vnímat nově, čistěji a mnohem intenzivněji než doposud.
Konec mě, tak jako asi většinu čtenářů, dojal a oči zvlhly. To se každému dílu nepodaří. Takže z průběžného nejistého hodnocení někde mezi třemi až čtyřmi hvězdami se kniha u mě postupně vyšplhala na jistý plný počet.
Daniel Janko
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 9. 2015, 18:55
Na první pohled je to kniha jakoby pro děti - ale opak je pravdou - asi nejvíce z ní načerpají právě dospělí.
Je to ideální kniha pro návrat vlastních vzpomínek na děství a na čas kdy babičky i dědečkové byli doma s vnoučaty na vesnici ...
Závěr asi bez slz málo kdo ustál ....
Není co dodat - 5/5
kittyMITTY
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 10. 2010, 11:14
Jako jediné minus vidim samotnou osobu autora a tu část jeho života "oddávající se" představě nadřazenosti bílé rasy. Z toho důvodu je tato kniha od něho krokem trošku nepochopitelným - měla to být omluva a nebo jen využil "modního trendu" ve spisovatelství? Těžko říct. Kniha je to každopádně úžasná, i když maximálně idealistická.
mapla
100% 100% 100% 100% 100%
  17. 10. 2013, 11:09
Knihu jsem dostala k svátku, dříve jsem o ní neslyšela, ale naprosto mě dostala - je jednoduše psaná, ale přitom tak silná a opravdová... prostě pět hvězdiček a doporučení pro ostatní :).
HELDEN
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 10. 2013, 13:52
Knížka mimo jiné o tom, že to, co na první pohled vypadá divoce a pohansky, může být správné. A naopak to, co se jeví civilizovaně, za moc nestojí. Krásné úvahy, krásné postavy...
kiris
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 9. 2013, 11:54
Miluju tuhle knížku. Rozhodně si jí chci přečíst znovu. A znovu. Jednou třeba v teplé posteli s horkým čajem, podruhé zas na kmeni stromu v hustém lese. Ráda čtu knihy psané pohledem malého dítěte. Je to výzva. Neboť zachytit duši dítěte, která z nás již dávno vyprchala, je velmi těžké. Autor se musí prohloubit hodně do svého nitra a najít střípečky dětství, zkreslenější, čím je starší. Zde je však dětství pouhá slupka, pomoc k vyjadřování, jinak dosti vážných témat. Mě se ta hra moc líbila a zasáhla mě...
Ohyesa
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 9. 2013, 0:42
Kniha, která podává věci, které nejsou zrovna úsměvné, krásně jemným způsobem. Tohle dílo jen zesílilo mé sympatie k původním obyvatelům Ameriky. Malým, avšak nepodstatným, mínusem je kontroverznost autora.
ouishi
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 4. 2013, 10:28
Kniha mi ležela dlouho v poličce až na ní jednou došla řada .. Je to milý příběh vyprávěný očima malého chlapce, který vás chvilkama vrátí zpět do dětských let a možná vám i pomůže znovu porozumět dětem... A opět knížka, která mě rozbrečela.
Rézinka
  15. 4. 2012, 23:14
Pěkný příběh se spoustou zajímavých myšlenek!
"...ber jen to, co potřebuješ. Dyž lovíš jelena, neber nejlepšího. Vem menšího a pomalejšího, a jeleni porostou silnější a dycky ti dají maso. Pa-ko, panter, to ví, a tak bys to měl vědět i ty."
"Dědeček říkal, že dyž pes nebo kdokoli jenej ztratí pocit, že eště k něčemu je, že to je s ním moc špatný."
"Řekl ještě, že si mockrát všim, že dyž pocity zvítězí nad rozumem, udělá to z lidí stejný hlupáky jako ze Starýho Rippitta."
"Láska a pochopení byly pro ně jedna a táž věc. Babička říkala, že není možné milovat něco, co nechápeš; není možné milovat lidi ani Boha, když ani lidem, ani Bohu nerozumíš."
"Dědeček říkal, že je vo moc lepší někomu vysvětlit, jak se co dělá, než mu něco dávat. Říkal, dyž někoho naučíš, jak si má sám poradit, bude v pohodě; ale dyž mu třeba něco dáš, a přitom ho nic nenaučíš, budeš ho mít na krku až do konce svýho smrtelnýho života."
"Dědeček říkal, že lidská povaha už je taková, že sou lidi, kerejm došlo, že druhejm lidem dělá dobře, dyž se můžou vytahovat, a tak ze sebe dělaj takový ubožáky, že by po nich ani pes neštěk. A tak se naučili posluhovat pánům Vejtahům, místo aby si zachovali charakter. Říkal, že pořád kňučej vo almužnu, zatímco by potřebovali, aby je někdo pořádně kopnul tvrdou botou do zadku."