Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Blázinec

65%
3 12
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Blázinec Originální název: Asiles de fous

Nejnovější vydání:
Odeon - 2006
ISBN: 80-207-1225-9
Počet stránek: 142
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 17x v přečtených
v knihovně 12x v knihovně
k přečtení 7x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2006) 80-207-1225-9 142

Každá rodina je tak trochu blázinec. Régis Jauffret Příběh, o který tu běží, příběh rozchodu mileneckého páru, by byl docela banální, kdyby Kdyby ho nenapsal Régis Jauffret, nazývaný ve francouzském literárním světě "bičem na nefungující mozky". A jeho terčem tentokrát kupodivu není milenecký pár ve fázi rozchodu, nýbrž ti kolem, expotenciální tchán a především expotenciální tchyně. A pak rodina jako taková, a opět především matka jako taková, osobující si právo vlastnit své dítě do konce života, rozhodovat za ně pouze z titulu, že ho kdysi zplodila. Nesnášenlivost vůči přehánění mateřské role a rodiny v autorově černé grotesce nevadila ani porotě, která románu udělila prestižní cenu Femina, porotě složené z tuctu velevážených dam (a určitě i matek) s akademickými tituly. Jauffret si tedy dělá co chce, a to i po formální stránce: klidně předává roli vypravěče z jedné postavy svého komorního dramatu na druhou, střídá časy, přičemž jeho nejoblíbenějším je kondicionál, realitu míchá bez předsudků se sny a fantasmagorickými výjevy a do směsky monologů občas přileje něco nadsázky, černého humoru, velkou dávku metaforických, občas i rýmovaných hyperbol a mystifikací, až si nakonec i sám čtenář může říkat, není-li také on obětí jedné velké autorovy mystifikace. Ale není. Jeho hustý guláš překypující s bubláním zpod pokličky má totiž reálný, třebaže nezdravý základ: všechnu tu špínu, chorobnost, zvrácenost, nelogičnost a hlavně malost, která se vyskytuje v mezilidských vztazích. Spisovatel však nenapsal drama, nýbrž svébytnou tragikomickou hříčku, groteskní melodrama. Pokud čtenář na jeho bláznivou režii přistoupí a nebude mu proti srsti, bude pro něj četba knihy mimořádným požitkem. (Založil/a: skjaninka)

(více)  

Štítky

více  
Régis Jauffret Régis Jauffret
*05.06.1955


Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Slarque
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 6. 2014, 14:22
Doslovný překlad titulu by zněl „Útulky pro blázny“. Autor tím totiž myslí rodinu, obzvláště rodiče se zvláštním zřetelem na matky. Na první pohled banální případ rozchodu dvou mladých (plus mínus třicet) partnerů je totiž narušen tím, jak se do toho vloží mladíkovi rodiče. Celé je to vyprávěno v ich formě, přičemž se ve vyprávění střídají všechny čtyři zmíněné postavy (ostatně žádné jiné se v knize ani nevyskytují). A střídají se občas natolik nenadále, že si až o stránku dál uvědomíte, že tohle už musí být názory někoho jiného. Květnatá přirovnání, dlouhé a výživné monology postav, hry se slovy, jejich rytmem a asociacemi. Obzvlášť část vyprávěná z pohledu opilce činí fantastickým dobrodružstvím i cestu z pohovky k lednici (kam se na tuhle obraznost hrabou spisovatelé epické fantasy). Jednotlivé odstavce vytržené z kontextu působí jako nesmyslný blábol (viz. ukázka na zadní straně obálky), ale pohromadě se to skládá bez problémů. V porovnání s podobně kontroverzní názory hlásajícím francouzským spisovatelem Houellebecqem vidím hlavní rozdíl v použití humoru. Zatímco u Houellebecqa se občas zasměje jen obzvlášť cynický čtenář, Jauffret to celé neváhal přehnat a posunout do naprosto šílené grotesky. Jeho zuřivému útoku proti rodině to na jednoznačnosti neubírá a čtenář se tím textem prodere mnohem snáze. A jakkoli s autorem pravděpodobně nesouhlasí, občas si v jistých situacích najednou řekne, že ten Jauffret (Houellebecq) měl vlastně pravdu... Podvratný manévr literárních radikálů!