Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Rok kohouta

79%
4 150
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Rok kohouta Originální název: Rok kohouta

Nejnovější vydání:
Odeon - 2008
ISBN: 978-80-207-1263-9
Počet stránek: 332
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 26x v oblíbených
v přečtených 258x v přečtených
v knihovně 51x v knihovně
k přečtení 56x k přečtení
právě čte 3x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2008) 978-80-207-1263-9 332

Nový, autobiograficky laděný román Terezy Boučkové Rok kohouta je drásavě upřímná výpověď ženy, které se rozpadne život a ona hledá sílu, s níž by ho dokázala znovu poskládat dohromady. Čínská astrologie zná dvanáct zvířecích znamení a rok kohouta, v jehož úřadujícím roce se autorka před jednapadesáti lety narodila, nedávno skončil. Ačkoli to měl být čas, kdy "po nesnázích uplynulého roku je váš vlastní rok ve znamení výrazného zlepšení", Tereze Boučkové se dařilo opačně. Definitivně se v něm rozbila její na osudu vyvzdorovaná, uměle poskládaná rodina, kdy různosti genů, povah i následky citových deprivací přijatých synů nabyly v pubertě vrchu a roztočily nezastavitelný kolotoč akcí a reakcí, které všechny zúčastněné silně zasáhly a proti nimž jako by nebylo úniku. Rozpad rodiny, do té doby nejdůležitější hodnoty, s sebou přinesl i krize další - tvůrčí i tu, které se říká krize středního věku. Tereza Boučková z nich hledá východisko bolestně, ale taky nekompromisně, především k sobě. A dokonce s humorem, často drsným. Mohlo by se zdát, že tu jde o nemilosrdné dokončení příběhu, tak milosrdně započatého ve stěžejní próze Indiánský běh. Ale možná je to úplně naopak. Rok kohouta je cesta od naprosté beznaděje k osvobodivé odvaze. (Založil/a: skjaninka)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

vladislaus
80% 80% 80% 80% 80%
  13. 1. 2013, 13:09
Jako nejdůležitější hodnota v lidském životě se asi nejvíce považuje rodina. Když nefunguje, je to asi největší životní zklamání. Žijeme jen jednou a rodinu nebudujeme pár let. Je to dobrá a smutná kniha. Je dobře, že byla napsána, ale za tu ubrečenost a zoufalost ubírám jednu hvězdičku.
marta-b
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 4. 2010, 19:47
Zvláštní, mně se naopak tahle knížka od Boučkové líbila, přišla mi dobře napsaná a nemyslim si, že by příliš lhala v tom, co jí a manželovi z adoptovanýcn synů jiné národnosti vyrostlo. Tak to prostě asi chodí, že se nedá třešeň naroubovat na jabloň. A Boučková tuto problematiku podala dost citlivě a lidsky. Já bych jí ruku klidně podala :o)

05.05.2016
Přečetla jsem si po 6ti letech knížku znovu a musím říct, že se mi trochu změnil pohled na ni. Téma jako takové mě bavilo i teď podruhé, ale autorka se ve svých pocitech opravdu trochu plácá pořád dokola, až mi to místy lezlo na nervy.
domingo
0%
  27. 4. 2010, 0:22
Nejenom, že je to napsané jako břídilská, amatérská a ubrečená sračka, ono je to navíc nebezpečné. Boučková je chytrá populistka a schopný demagog, který moc dobře ví, co dělá. Do této problematiky docela vidím a p.Boučkovou znám z první ruky, díky čemuž jsem si potvrdil svůj názor na její osobu, vzniklý četbou tohoto rasistického blábolu - ruku bych jí nepodal. Možná, kdybych si před tím plivl do dlaní. (0/5)

---------------------

Blbost, samozřejmě, že to jde. Osobní zkušenost. Boučková vydává svůj vlastní příběh za dogmatickou pravdu, protože se jí to hodí do krámu, je ubrečená a to mi vadí.
23.44
60% 60% 60% 60% 60%
  12. 3. 2013, 12:31
První půlka se mi nelíbila. Přišlo mi to ufňukané a sebelítostivé. Určitě je to těžké, ale téma mělo být postavené do obecnější roviny. A navíc jsem dlouho nemohla pochopit, proč to všechno....samá stížnost, ale já nevím, proč. Chyběla mi tam rodinně-historická kontinuita. Ve druhé půlce byl děj ozvláštněn střípky z existence Charty 77, objevilo se více postav, takže čtení bylo zajímavější.
JarKun
40% 40% 40% 40% 40%
  19. 5. 2013, 13:37
Těžko se mi hodnotí tato kniha. Ale asi jen k celkovým nesympatiím k autorce, které mi přečtení knihy přineslo. Po stránce čtivosti výborné. Osobitý styl, paní Boučková je určitě dobrý spisovatel, takže její nářky na nedoceněnost určitě beru. Ale právě ty nářky jsou kámen úrazu. Ty nářky jsou celá kniha. A číst pořád dokola na třista stránkách "JÁ zklamaná, JÁ nedoceněná, JÁ opuštěná, JÁ zrazená, JÁ podvedená, proč zrovna JÁ???" ... prostě se přiznám, že jsem z toho byl vždy velmi rychle unavený. A jakožto sociální pracovník si prostě říkám, že to, že to až takhle nevyšlo, není vina jenom těch chlapců, což v knize je také až moc často okatě předkládáno a důkazy podpíráno ( viz. kamarádi dopadli taky tak ). Romských dětí, co jsou odmalička v pěstounské péči, znám celou řadu. Pár jich dopadlo špatně, protože dospívání takových dětí je vždycky těžké ( nikam nepatří - neberou je bílí, protože jsou hnědí, neberou je hnědí, protože se chovaj skoro jako bílí a bydlí s nima ), ale velká řada z nich jsou obyčejní a slušně vychovaní lidé, co jsou jen trochu typicky zapšklí kvůli zkušenostem s odsuzováním apod. Kde se tedy stala chyba? Není tak trochu taky i v tom JÁ, JÁ, JÁ jenom JÁ? Být pěstounem je tak těžké, že JÁ SÁM bych to nedokázal. Právě proto, že jsem také trochu narcista. Být pěstounem znamená, že na vlastní kariéru a život moc času nezbývá. Z knihy mám tak trochu pocit, že autorka chtěla zvládnout VŠECHNO a nakonec nevyšlo nic, tak to dá sežrat všem ostatním ( a sobě jen občas a trochu ). Je tam řada podnětné kritiky na fungování ústavů ( aneb - dovolenky jako "světlo v tulenu" pro kluky, co nakonec doma jenom fetují a páchají trestnou činnost ), ale jinak mě to přijde jako trochu jednostranná stížnost na to, že genetika je genetika. Prostě jsem z knihy měl rozpačitý dojem, který ještě podnítil počet kapitol, v nichž autorka holduje alkoholu ať už doma, nebo v hospodě. Přečtu si i něco jiného, protože v tomto ohledu mi hodnocení zastiňují osobní nesympatie. Jako spisovatelka je paní Boučková určitě výborná.
KayTee
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 1. 2014, 13:51
Souhlasím s ostatními, že to bylo trochu ubrečené, ale téma je opravdu silné a znepokojivé. Navíc v této problematice pracuji a vím přesně, o čem Boučková mluví.
Sweed
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 3. 2011, 10:32
Vždy jsem žila v domění, že láska a pochopení přemůžou geny...ovšem po přečtení této knihy a po sledování večerních zpráv jsem změnila názor. Mimochodem filmové zpracování (Smradi) je neméně kvalitní než knížka. Škoda, že ze snahy poskytnout domov 2 malým klukům zbyli jen nešťastní rodiče a nejmladší syn, který jistě lituje, že nemůže být s bratry které miluje ale které to neodolatelně táhne někam dál, za lepší a zajímavějším životem(v jejich případě tím ale asi bude jen vězení).
Navíc vím, že tato kniha pomohla i spoustě adoptivních rodičů, kteří měli se svými dětmi stejné potíže.
A názor, že paní Boučková ještě zhoršuje ochotu ujímat se cikánských dětí beru jako zcestný - prostě popsala, jak to dopadlo v jejím případě.
MasakTeritory
  16. 12. 2012, 21:35
Ja knizku zatim necetl protoze jsem ji zatim nekoupil ale po pretteni nazoru pana dominga se mi otvira nuz v kapse.Zrovna dneska rano jsem jel do prace a dva mladi cikani (+/-20) stali semnou na zastavce.Prisel chlapek holohlavy kolem 40tky nastoupil do jineho autobusu.Cikani zacli polemizovat.Videl jsi tu jeho postavu? Jak nejlip dat nadrzku takovemu gadžovy? To neni jen o postave,normalne co nejrychleji mu dat na rypak a pak kopat. Ano a to jsou jejich geny.Presne takhle smysleji cikani a clovek co mluvy o rasismu by mel zit snema v getu aby je pak mohl radne obhajovat.Jednou by zazil situaci kdy ho 4 obklopi a zeptaj se ho co cumis.Myslim ze by do trenek pana dominga pristalo poradne hovinko.Knihu si koupim a prectu i presto ze vim jak zrudni cikani jsou.
isek
  27. 10. 2010, 23:01
domingo plne stebou souhlasim a na rovinu muje lito tech dvou lidi ktery v te knizce vystupuju z tou slecnou tedy ted uz pani se znam osobne jen zaplad pambu ze o malou je dobre postarano
Sfinkter
80% 80% 80% 80% 80%
  10. 8. 2010, 23:20
pro DOMINGO: nikdo Ti nebrání napsat svůj příběh, ohbájit svůj názor a vyvrátit názor Boučkové..takhle to vyznívá klasicky jako čecháčkův hospodský výkřik od piva, že zas někdo něco blbě napsal
Dennie
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 4. 2010, 18:00
Rak kohouta Terezy Boučkové je i zfilmován pod názvem Smradi.Autorka a její manžel si osvojili dva malé chlapce z dětského domova. Ne vše je ovšem ideální a takové, jaké si člověk vysní. Obdivuhodná snaha rodičů zvládnout v tvrdé realitě puberty nezvladatelné syny - to je Rok kohouta.