Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

S elegancí ježka

85%
4 263
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

S elegancí ježka Originální název: Élégance du hérisson
Poprvé vydáno celosvětově: 2006

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Host - 2013
ISBN: 978-80-7491-041-8
Počet stránek: 320
Vyšlo jako e-kniha    
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 111x v oblíbených
v přečtených 415x v přečtených
v knihovně 113x v knihovně
k přečtení 181x k přečtení
právě čte 11x právě čte
si přeje 7x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2013) 978-80-7491-041-8 320
Host (2013) 978-80-7491-093-7, 978-80-7491 320 Vyšlo jako e-kniha.
Host (2008) 978-80-7294-286-2 320

Pichlavé ostny ironie v dojemném příběhu o filozofii a kráse Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti. (Založil/a: skjaninka)

(více)  
Muriel Barbery Muriel Barbery
*28.05.1969

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Peetuliska
100% 100% 100% 100% 100%
  9. 5. 2015, 9:56
Od knihy jsem nevěděla, co mám očekávat a byla jsem velice mile překvapena. Kniha je rozdělena do krátkých kapitol, nebo spíš úvah, v kterých se střídá dvanáctiletá Paloma a domovnice Renée, obě jsou velice inteligentní, ale každá z jiných důvodů nechce, aby to okolí vědělo. Každá hledá své štěstí a svůj důvod žít. Ve chvíli, kdy se přistěhuje Japonec Kakura, možná uvidí svět trochu jinak.
Knihu jsem četla po částech během dne, asi bych si ji tak nevychutnala, kdybych ji četla více v kuse. Filosofie v knize je velice nenásilná a ukázána v každodenních věcech běžného člověka. Občas mi úvahy Palomy lezly trochu na nervy, ale bylo to tak sporadické, že to ani nestojí za řeč. Doporučuji.
Fabienne
60% 60% 60% 60% 60%
  23. 3. 2012, 18:28
Po přečtění jsem měla pocit, že jsem umlácená filozofií ...
Ne každý autor dokáže přesně nadávkovat vystudovaný obor do příběhu, který vytvořil.
Někdy méně znamená více.
Fade
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 11. 2015, 21:58
"Lidé si myslí, že poletí ke hvězdám, a přitom skončí jako zlatá rybička v akváriu. "

Je to zvláštní. Ale pokaždé, když teď míjím někoho, kdo úplně nevypadá, že by doma schovával obří knihovnu nacpanou Aristotelem a podobnými individui, zastavím se a vzpomenu si na Renée. A snažím se nesoudit na první pohled.
borntolive
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 4. 2013, 22:47
Nechci nikomu kazit fantazii, ale pod Renée jsem si představila Susan Boyle. A líbila se mi neskutečně. To, jaký měla svůj svět, svou vlastní hodnotu, kterou nepotřebovala dávat na odiv a vystačila si s ní sama. K tomu knihy, hudba, jedny šaty na všechno (ehm, mé okolí by bylo překvapené, že ještě někdo další takový existuje), emoce, spřízněné duše... To je mi fakt sympatické.
horkosladka.symfonie
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 1. 2011, 16:26
Dokonalá kniha - plná vtipu, ironie, nadhledu a úžasných postřehů. Filosofie a moudrost, umění, touha po kráse a pravdě - hledání smyslu života - to vše najdete v této neobyčejné knize. Dojemné, ne však patetické. Tato kniha ve vás jistě zanechá dlouho pocit, že jste si přečetli něco vyjímečného...
teite
60% 60% 60% 60% 60%
  7. 12. 2013, 22:07
Moc by se mi líbil příběh, kdyby nebylo té filosofické linky, ta mě prostě nebavila a její zakomponování se mi zdálo násilné. Postava domovnice je nicméně skvělá.
chrispe
60% 60% 60% 60% 60%
  24. 10. 2012, 21:43
Myslím, že Fabienne to vystihla... umlácená filosofií... takto popsat by mě to asi nenapadlo, ale je to výstižné. Příběh jako takový je jednoduchý, plný klišé, ale mně se líbil. Nejvíc jsem se bavila u společných pasáží Renée s panem Kakurou.
Evelýny
100% 100% 100% 100% 100%
  9. 2. 2015, 18:17
,,A právě tohle je možná život: spousta beznaděje, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně. Je to, jako by se v notách udělala nějaká závorka v čase, jako by se čas zastavil, jako by se člověk ocitl jinde, jako by to bylo vždy v nikdy". Souhlasím, že filozofie je tam dost. Kolikrát jsem ji chtěla odložit, ale ještě, že jsem to neudělala. Konec knihy mě opravdu uzemnil. U mě plný počet bodů.
Hledající
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 7. 2011, 13:48
Osobně jsem se této knize dlouho bránil, protože nemám rád označení bestseller, což je pro mě typ knihy, kterou čtě každý a chválí, protože asi moc "náročná" není. Takže nakonec jsem se k ní dostal oklikou, byla mi půjčena. Dopadlo to tak, že jsem si ji po přečtení koupil jako vlastní. Kniha rozhodně stojí za přečtení a nechtěl jsem, aby v mé knihovně chyběla. Další komentáře již nejsou třeba.
Tardis
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 4. 2015, 8:54
Četla jsem už několikrát, ale pokaždé něco zapomenu, takže můžu začít znova. Někdy sice trochu pochybuji o uvěřitelnosti filozofující dvanáctileté dívky, a staré domovnice, ale beletrii takové podivnosti ráda odpouštím. Té filozofie tam ale mohlo být víc...
miiichalka
100% 100% 100% 100% 100%
  23. 10. 2015, 0:34
Krásné. Literární polaskání o tom, jak jedna kamélie či kapka deště dokáže změnit náš osud - ten, který jsme si sami napsali, o skrývání i odhalení, o pomíjivosti a míjení, sebetrýzni i prostém potěšení...
Bookworm
60% 60% 60% 60% 60%
  12. 10. 2011, 13:22
Pro stromy nevidíš les ... toto rčení dle mého soudu nejlépe vystihuje pocit, do kterého mě kniha uvrhla. Je zde tolik osvícených a převelice hlubokých (a možná ještě hlubších) myšlenek, rozsáhlých tezí a vnitřních monologů, že vás to v lepším případě zcela zahltí a nebo v tom horším zcela otráví. Kniha se tak strašně snaží být na každé své stránce tak originální a myšlenkově silná, až to postupně začne působit přemrštěně a trochu prvoplánově. Na druhou stranu námět a provedení je nevšední a také autorčin styl psaní dokáže zaujmout. Závěrem však: Méně je někdy více…
Makulenka
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 6. 2016, 11:14
Četla jsem ji už před pár lety, ale tehdy jsem si z ní vzala jen ten příběh...
Ale něco na ní asi bylo - sáhla jsem po ní podruhé, potřetí... a pokaždé v ní najdu něco nového...
Zajímavé, neotřelé postřehy..
karkulin1982
20% 20% 20% 20% 20%
  10. 12. 2013, 21:23
Před přečtením této knížky jsem o ní již mnoho slyšela a nakonec se "dokopala" i k jejímu přečtení. Bohužel jsem měla co dělat,abych ji vůbec dočetla. Pro mě osobně byl obsah dost náročný, což zřejmě bude tím,že filozofii příliš neholduji.
monika100
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 10. 2012, 21:39
Nevšední. Mě nejvíce zaujalo to, že Renée a její život je jako předloha pro knihu nezajímavá. Obyčejná domovnice, osamělá žena, člověk o kterém se v románech nepíše. A přesto si ji po pár kapitolách oblíbíte a já jsem začala přemýšlet, kolik takových lidí, kteří pod slupkou obyčejnosti skrývají taková tajemství, kolem sebe asi mám .... pro mě to je o tom, že moudrost nemusí být okázalá !
strakapoud
80% 80% 80% 80% 80%
  9. 1. 2012, 20:28
První polovina se četla dost obtížně, i když východisko a obě hlavní postavy mi přišly originální. Ale příchod třetí hlavní postavy knížce dost pomohl a po dočtení se mi zdá, že ta první polovina taková pomalá a ufilozofovaná být musela, aby příslušně vynikla polovina druhá. Příběh v zásadě skončil podle mého očekávání, ale docela zajímavou cestou. Knížka stála za přečtení a časem se k ní vrátím.
candlessinka
100% 100% 100% 100% 100%
  28. 9. 2016, 18:29
Nádherné knížka o skutečných lidských hodnotách v záplavě mamonu a konzumu současné společnosti. Moc se mi líbila.
shinej
40% 40% 40% 40% 40%
  16. 8. 2016, 9:33
Zkoušela jsem se do toho zvláštního stylu psaní ponořit, ale nedala jsem to, ve třetině jsem to vzdala. Ale pro někoho kdo je víc filozofisticky založen určitě zajímavá kniha.
Monika Prudičová
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 7. 2016, 10:53
Tuto knížku jsem si koupila kvůli četbě na vysokou školu, kde jsme ji měli v seznamu literatury ke zkoušce... Nic moc jsem od ní neočekávala, jen doufala, že to nějak přečtu.. Nakonec mě knížka mile překvapila... Na filozofickou knížku byla celkem čtivá, mělo to děj a měla jsem ji relativně brzy přečtenou a u zkoušky jsem dostala za jedna...:-) Nezbývá než doporučit...
Javor14
100% 100% 100% 100% 100%
  20. 9. 2015, 11:42
Prolínání světa mladých-starých, chytrých-chytřejších, chudých-bohatých… Život v jednom činžáku protkaný filozofickými úvahami, humorem i ironií. Doporučuji všem, kteří si chtějí při čtení trochu zapřemýšlet. Knihu jsem přečetla jedním dechem, darovala kamarádce a pak znovu zakoupila. Ráda totiž znovu otevřu dobré knihy a přečtu pár stránek – jen tak, pro připomenutí.
Katerina06
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 2. 2015, 11:43
Obsahuje spoiler spoiler Je to opravdu krásná knížka. Žena, která je pro ostatní neviditelná a ani ji nechtějí poznat až na malou holčičku a staršího japonce. Škoda, že na konci umřela, ale mělo to nejspíš svůj smysl. Je to důkaz toho, že nemáme člověka soudit na první pohled podle šatů nebo podle práce. Ovšem byla jsem zklamaná z filmu. Nevystihoval zhola nic a člověka vůbec nenadchne tak, jako knížka.
Lessi
100% 100% 100% 100% 100%
  31. 7. 2012, 11:59
Vynikající kniha,spíš mě trochu překvapilo,že bestseller. Tím se stávají spíš knihy jednodušší.Ale nesouhlasím,že je to filosofické až moc. Pro mě akorát.Jedna z nejlepších knih,které jsem v posledních letech četla.

---------------------

Jedna z mých nejoblíbenějších knih,ale není to zase literatura pro každého.Sice nejsem domovnice a mám vzdělání,ale často si přijdu jako ona.Vůbec se necítím umlácená filosofií,bylo jí tak akorát,ale zase jen pro někoho.
bebla
  7. 11. 2013, 20:20
Tuto knihu mi doporučila kamarádka, že je super a jistě si ji musím přečíst. Už ze začátku se mi zdála "divná", ale říkala jsem si, že je to začátek a třeba se to nějak rozjede či změní. Zvládla jsem docela s nechutí přečíst 95 stran a pak jsem to vzdala. Jak to tu čtu, tak opravdu přehlcená filosofií (a to jsem přečetla jen 95 stran :-)). Obdivuju ty, kteří to přečetli celé. Asi to není čtení pro každého....

Po přečtení všech komentářů to vypadá, že jsem to vzdala brzy a asi se k ní vrátím ... :)
properjoey
100% 100% 100% 100% 100%
  1. 9. 2013, 17:01
Po Démonovi nejlepší věc, kterou jsem četla...Potřebovala jsem si 14dní vydechnout a zpracovat všechny myšlenky. Prvních cca 50 stran mě skoro umučilo, ale pak se vše rozjelo a nemohla jsem přestat...
homosapiens04
60% 60% 60% 60% 60%
  28. 8. 2013, 12:04
Tři čtvrtiny knihy jsem byla nadšená, i když mi brzy došlo, že je to vlastně červená knihovna pro intelektuálky, navlečená do zbytečného filosofického kabátku. Četla jsem knihu s radostí, i když jsem její malý podvod odhalila. Nevadilo mi, že postava Palomy byla silně nepravděpodobná, a skutečnost, že by dva dospělí lidé s třímístným IQ planuli pro Annu Kareninu mi dnes taky připadá dost podivná. Ale budiž. Bohužel závěr tomu celému dal na frak, červená knihovna vystoupila ze svého kabátku a umlátila mé nadšení rudým hadrem.
lydieh
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 1. 2013, 9:44
I mně chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetla, ale nakonec se z knihy stala jedna z mých "Top Ten" knížek. Mám ráda příběhy okořeněné filosofií a úvahami o životě a těch je tu nepočítaně. Někdy opravdu možná až nadmíru na úkor příběhu samotného, jak již mnozí poznamenali. Není to žádná lehká četba, ale vřele doporučuji! Domovnici-intelektuálku Renée, životem znavenou puberťačku Palomu a citlivého filantropa pana Kakuru si snadno zamilujete...
Johanna
60% 60% 60% 60% 60%
  22. 8. 2012, 11:13
Netřeba číst přebal, kde se dozvíte, že Muriel Barberyová žije toho času v Japonsku, abyste brzy zjistili, že je autorka silně japanofilní - manga, haiku, tanka, sushi a ohleduplný Japonec bez předsudků.
Plusové body dávám knihám, ve kterých najdu postavu, jež je mi sympatická, nebo alespoň chápu, proč jedná tak, jak jedná. Při čtení této knihy nenastala bohužel ani jedna varianta, i když věřím, že dostat se mně do ruky v pubertě, zařadím ji mezi své nejoblíbenější. Každopádně musím ocenit glosátorský talent paní domovnice, jímž je celý děj protkán a příběhu dodává šmrnc.
Neonka
60% 60% 60% 60% 60%
  14. 3. 2012, 12:42
Bohužel pro mě jsou v knize moc složité a filosofické úvahy, nemohla jsem se dočkat konce knihy. Vcelku zklamání.
Bíbí00
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 3. 2012, 0:02
Začátek knihy pro mne zdlouhavý a některé filosofické pasáže složité. Kdybych předtím nikdy neslyšela o filosofech, jako je například Immanuel Kant, asi bych se v knize docela ztrácela. Druhá polovina byla už zajímavá, pro mne především pasáž, kde vyjadřuje Barberyová životní důležitost jedné, pro někoho hloupé, kamélie. Náš život je totiž postaven na malichernost, které se mohou jevit bezvýznamné, pro někoho však význam mají a mohou ovlivnit jeho další bytí.
wt-kris
20% 20% 20% 20% 20%
  26. 4. 2011, 10:48
Ta kniha je ukázkovým příkladem masové literatury s notným nádechem patosu a kýče. Velmi průhledně hraje na strunu sociálního napětí. Ulice Grenelle je pařížským ekvivalentem pražské Pařížské ulice. Nejhonosnější domy s těmi nejhonosnějšími obyvateli. Ty Barberyová popisuje jako nafoukané a především úplně hloupé lidi. To se stále opakuje. Kontrast mezi tupými bohatýry a extrémně oduševnělou domovnicí působí příliš uměle. Japonský gentleman působí jako deus ex machina, což nikdy nepůsobí přirozeně. Přijde, všechny okouzlí a splní Palomě i Reneé jejich sny. Prostě idylka. Příběh takřka neexistuje a posouvá se dopředu šnečím tempem. Většinu krátkých kapitolek tvoří hluboké myšlenky či deníkové zápisy, které ilustrují duševní pochody hrdinek. Podivné jsou filosofické pochody paní domovnice. Vynikajícího filosofa Husserla odsuzuje především proto, že "Edmund Husserl by vůbec nebyl špatný název pro vysavač bez sáčku". Odsuzuje jeho složité termíny a prý je fenomenologie "pouhým šarlatánstvím". Na druhou stranu Reneé adoruje Kanta, jenž se zase podle mého názoru takřka nedá číst a je mnohem hůře pochopitelný nežli Husserl. Když totiž jednou jedna z movitých paniček napíše v krátkém vzkazu o balících z čistírny jednu čárku navíc, spustí se hotové intelektuální peklo. "Kdyby byla Sabina Pallièrsová portugalská služebná, narozená pod fíkovníkem ve Faru, domovnice, který brzy emigrovala z Puteaux, nebo mentálně postižená žena opečovávaná šlechetnou rodinou, dokázala bych jí tuto trestuhodnou leda-bylost upřímně odpustit. Ona je ale bohatá žena. Je žena velkého zvířete, které dělá ve zbrojařském průmyslu. Je matkou pitomce, který (…) půjde po maturitě šířit podprůměrnost svých pitomých myšlenek do nějaké pravicové ministerské kanceláře." Toto prostě označuji za koncentraci všech frustrací chudších lidí, žárlivou výtku. Jediná chyba v nesmyslném lístečku pak způsobí, že dle Reneé by se "bohatí lidé měli starat o Krásu. Jinak si zaslouží smrt." Na jednu stranu je tato kniha filosofické dílko, jež se po vzoru Paula Coelha tváří, že nabízí velká životní moudra za pětikorunu, na druhou stranu snaha o velkolepý román o sebevraždě, končící smrtí, s takřka existenciálním vyzněním. Je to bible přepracovaných žen po celém světě. Kýčovitý obraz ženy, jež i přes svůj složitý sociální původ je schopna vést takřka epikurejský život, plný dobrého jídla a skvělých knih, přece "musí" člověka pohladit po srdci. Kniha by neměla být vydávána za kvalitní literaturu, protože jí není. Měla by být pěkně v regálu "ženské romány".
blueska
  18. 2. 2011, 11:48
Kniha o tom, že to skutečně podstatné se děje "za zavřenými dveřmi." Kniha o tom, že revolta člověka nemusí nutně stát na celospolečenských změnách. Kniha o touze po uchopení našich životů smysluplným způsobem, který je nezbytné najít. Neuvěřitelná kniha o obyčejných lidech s uvěřitelnými problémy, bez klišé a hyperbol. Jednoduše krásné.
radovanec
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 1. 2011, 13:12
Krásný příběh o tom, jak na první pohled uzavření a smutní obyvatelé činžovního domu mohou „s elegancí ježka“ najít štěstí, pochopení a radost ze života. Myslím, že chci bydlet v činžáku.. :)
lenikaspi
100% 100% 100% 100% 100%
  12. 9. 2010, 16:16
Nádherná knížka, po které jsem v knihovně sáhla jen kvůli jejímu obalu, ale její obsah mě zaujal ještě daleko víc. Název 'S elegancí ježka' by snad nemohl být trefnější :)
Marketika
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 9. 2010, 0:28
Nádherná kniha, jejíž rozsah i lehkou ironii objevuji stále znovu a znovu při každém přečtení. Ačkoli pro některé nemusí být tento skvost tou pravou trefou do černého, pro mě se tato kniha stala přítelem v době špatných nálad, ale i talismanem na cestách. Vřele doporučuji!
Frakira
100% 100% 100% 100% 100%
  9. 4. 2010, 13:59
První půlka mě nijak nenadchla, pak jsem ale přistoupila na Barberyové hru i styl psaní a vyloženě jsem ji pak zhltla...Doporučuji vydržet, určitě stojí za to!