Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Domov na konci světa

90%
5 132
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Domov na konci světa
 Všechny obaly
Domov na konci světa
 Všechny obaly
Originální název: A Home at the End of the World
Poprvé vydáno celosvětově: 1990

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Odeon - 2013
ISBN: 978-80-207-1483-1
Počet stránek: 398
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 49x v oblíbených
v přečtených 182x v přečtených
v knihovně 58x v knihovně
k přečtení 157x k přečtení
právě čte 4x právě čte
si přeje 6x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2013) 978-80-207-1483-1 398
Odeon (2005) 80-207-1188-0 400

Ohijské kluky Jonathana a Bobbyho k sobě už od dětství pojí pouto, které by nezasvěcenec nazval „čtyřprocentním“. Jenže zdání klame. Jak totiž s Michaelem Cunninghamem postupně nahlížíme pod pokličku jejich dávných katastrofálních ztrát i současných všedních obav k nímž se později v New Yorku přidává i ironický hlas jejich společnice a důvěrnice Clare, zjištujeme, že v knize půjde o víc než jen o postavení menšiny, na jejiž oprávněné touhy a přání není svět zdaleka připravený. Když oba hrdinové vytvoří s odkvétající Clare nonkonformní „rodinu“, dosáhne autor situace, o kterou mu šlo především. Za pomocí monologů jednotlivých postav, jejich rozdílných pocitů a stanovisek defiluje před našimi zraky rozpor mezi tím, jak chceme být druhými viděni – a jak se jim místo toho jevíme. Druhý román tvůrce světoznámych „Hodin“ udivuje nejen lehkostí jinak obtížné zpovědní formy a množstvím originálních metafor, ale také tím, s jakou otevřeností před námi autor odhaluje krizi svých Kristových let a bitvu o další směřování. Cunninghamova kronika zrání generace třicátníků z velkoměsta 80. a 90. let ukazuje problém důvěrně známý všem: budoucnost si vytváříme pouze z matriálu, který jsme dostali k dispozici, neboť nic jiného nám ani nezbývá. Důležité bude, jak navzdory genům, bolesti i zkušenostem přilneme k druhým, zdali nemáme přece jen být přísnější na sebe i na své blízké a kolik ze svého ega dokážeme obětovat pro místo, které chceme nazývat domovem. Cíl cesty a současně její prostředek je zřejmý a jako by se v něm ozývala Pavlova epištola Korintským: můžeš mít nakrásně víru i naději, nemáš-li však lásku, nemáš nic. To koneckonců potvrzuje také legendární rockový víkend ve Woodstocku, rámující jeden z nekřehčích a nejsrozumitelnějších amerických románů posledních let o schopnosti, z níž bude bez výjimky vyzkoušen každý z nás – o umění, jak naložit se svým životem. (Založil/a: zuzkaa)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Peetuliska
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 6. 2016, 12:46
Příběh Bobbyho, Jonathana, Alice a Clare různým způsobem tak odlišní a zároveň tak podobní.
Příběh začíná v Americe v 60.letech, letech plných drog, hudby a lásky. A taky dvou dospívajících chlapců, kteří hledají sami sebe. Hrdinové postupně stárnou, ale stále řeší problémy vlastní identity a budoucnosti. Zoufalá snaha být šťastným a zároveň si štěstí nechat utéci mezi prsty.
Vlastní rozporuplnost a rozháranost hlavních hrdinů, kteří neví jací mají být. Příběh lásky, přátelství a hledání vlastní spokojenosti.
Neskutečně smutná a dojemná kniha. Krásné popisy toho, jak si dva chlapci hledají cestu k své sexualitě a jsou nesmělí, nervózní a bojí se zklamání přesně tak, jako klasičtí heterosexuálové. Další uvědomění si toho, že život žijeme teď a užívat a těšit se z něj musíme také teď, protože nikdy nevíme, co přinese budoucnost a taky by mohlo být pozdě.
Pett
100% 100% 100% 100% 100%
  11. 8. 2013, 23:15
Jsem asi barbar, kdy Hodiny jsem horko těžko pobírala- pravda bylo mi nějakých 25 a rozumu pomálu :) ... ale po tomto srdcovém výletě do Woodstocku jim dám snad ještě šanci...
Naprosto mě těch pár osudů pohltilo, možná ty stejný myšlenkový pochody... možná ta stejná beznaděj, co tedy s tím životem dál a čekání na to dospělácký NĚCO nebo prostě jen na to NĚCO... tlak- usadit se a žít podle něčích norem... je tam toho tolik k zamyšlení... Je dokonalá a určitě se k ní ještě vrátím!
cmuchal
80% 80% 80% 80% 80%
  10. 3. 2015, 23:55
Obsahuje spoiler spoiler Popis a pitváání různých podob lásky, milostných, rodinných styků. Ukázání, jak se jednoduše život přetočí na zcela odlišnou úroveň, jak můžete snadno přijít o blízkého člověka. Jak někteří blízcí lidé dokáží zklamat důvěru a nechat se ovlivnit sobeckou myslí. Velice čtivá kniha, oceňuji vyprávění z pohledu více osob (Bobby, Jonathan, Clare a Alice). Bobby mi byl nesympatický hlavně svým nepříliš vyvinutým intelektem, ale dokázal se nadchnout pro určité činnosti a věnovat se jim naplno, Jonathan sice také není popisován jako dokonalá bytost bez chyb, ale je mi mnohem bližší. Clare by zasloužila ve svých "zralých" letech nespočet facek za to, jak život promrhává, nesnaží se ho řešit a chová se dětinsky. Alice se měla zamyslet koho si bere za muže. Pak by prožila život ne samotná s dítětem doma a nemusela potratit to druhé dítě a nemusela by se třeba starat o umírajícího manžela. Domov na konci světa je třetí knihou Cunninghamovy tvorby, ke které jsem se dostal. Po zkušenosti s grandiózními Hodinami, méně působivým dílem Za soumraku hodnotím tento titul velmi kladně, ovšem k dokonalosti se bilance nevyšplhá. Je to nenáročné, rychlé čtení, všechny části mi přišli realisticky líčené a autentické. Je fascinující autorovo vcítění do obou pohlaví a do různě starých bytostí.

Carlbon (bratr Bobbyho) na párty svému bratříčkovi:
„Poslyš, já pro Tebe seženu taky nějakou holku. Už je ti devět, panic jseš už dost dlouho. Já chci být při tom, až přijdeš o věnec, kámo. Budeš potřebovat, aby na tebe někdo dohlídnul!“

Bobby sledující dům Jonathanovy rodiny:
„Hvězdy a planety mi září nad hlavou. Tam nahoře se rodí nová Slunce a jiná hynou, prorážejí hluboké díry do galaxie a vlečou za sebou svou záři do budoucího světa. A já tady dole, za pozemské noci ozvučené bzukotem komárů a cvrkotem cikád, kroužím jako satelit kolem domu.“
Kebab Bursa
80% 80% 80% 80% 80%
  12. 10. 2014, 10:17
Skvěle vystavěno, když děj posouvá coby vypravěč v každé kapitole jiná postava. Příběh milostného trojúhelníku (nebo čtverce, když započítám ještě matku Jonathana) je velmi silným "vztahovým" kouskem. Jde o tak náročné čtení, že jsem se dopředu sunul prakticky jen po jednotlivých kapitolách, zřejmě je autor i tak psal. Co mi v hlavě ještě zůstalo? Navzdory silným erotickým scénám (především homosexuálním) rozhovory Jonathana s otcem, rozjímání nad zamilovaností či atmosféra hudby Doors a spol.
kamie
80% 80% 80% 80% 80%
  19. 1. 2012, 14:03
Ačkoliv existuje spousta knih, kde se o vypravěčskou funkci dělí jednotlivé postavy se svými pohledy, Domov na konci světa je knihou výjimečnou. Příjemně dráždivou otázkou pro mě zůstává, proč mimo Jonathana, Bobbyho a Clare získává svůj vlastní prostor také Jonathanova matka Alice, jako kdyby ona byla první, kdo s oběma chlapci vytvořil jakýsi vztahový trojúhelník.

Zvláštně působí také to, že u některých událostí obstarává roli vypravěče ten, koho se to týká nejméně (o pohřbu Jonathanova otce hovoří Clare apod.), místo události jako takové se soustředí na jejich společný vztah.

A v neposlední řadě, je to příběh o lásce a jejích podobách. I těch, které máme teprve objevit či zjistit, jestli existují. Cunningham rozbíjí slova jako láska a rodina na drobné kousky, aby ve střepech našel jejich podstatu. Je to moc dobrá kniha.
klertecka
80% 80% 80% 80% 80%
  14. 6. 2012, 12:48
Jéj, jedna z mých nejmilejších. Dala bych jí 5 hvězdiček, kdyby tam nebylo těch pár pasáží, co se táhly a nudily mě. Jinak je ale dokonalá. Člověk je schopnej se do ní hodně ponořit. Doporučuju i filmovou verzi (Tři do páru). Drogy, hudba, móda, šílenství, sedmdesátky v New Yorku.. tohle prostě táhne .) Vždycky se k ní budu ráda vracet.
skableska
80% 80% 80% 80% 80%
  12. 2. 2015, 13:55
Kniha má velice zajímavé téma. Hlavně od druhé půlky knihy jsem se nedokázala téměř odtrhnout. Příběh na mě nepůsobil nijak extra smutně (i když se tam objevuje spouta zvláštních, těžkých životních situací), spíše donutil člověka se nad tím vším zamyslet.

Hodně mě zaujal jazyk, kterým je kniha psaná (spousty nejrůznějších a nezvyklých přirovnání a metafor) a také forma vypravěče, která se v každé kapitole mění. I díky tomu můžeme vidět různé pohledy hlavních postav na jednu a tu samou věc a vnímat jejich vnitřní svět.

Existuje i filmové zpracování, na které se chystám podívat. I když, abych pravdu řekla, knížka je tak specifická, že si nejsem jistá, jestli ten film chci vůbec vidět...
kvileni
80% 80% 80% 80% 80%
  3. 10. 2014, 9:42
Můj prvního Cunningham a hned krásná studie osamělosti mezi lidmi a jejích proměn, různých podob lásky, hledání a (ne)nacházení domova. Doporučuju a už se těším, až si přečtu jeho věhlasné hodiny!

"You don't necessarily meet a lot of people in this world."
Jack
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 7. 2013, 21:32
tato kniha vás tahne do děje. Budete prožívat s hlavní hrdinou lásku, trápení. Velmi zajimavý styl knihy. Navíc je pěkne zpracováno, že o vypravěčskou roli se dělí jednotlivé postavy.Možné tema budoucnosti, že těchto vztahů bude čím dal více ....
Wili
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 11. 2012, 14:00
Krásná knížka, která mne udržela v jakémsi napětí až do konce, těžko se to popisuje. Ani film mne nezklamal, ke knížce se určitě vrátím. Cunnninghamovy knihy jsou všechny úžasné, jen škoda, že jich tu nemáme více...čekám na ně :)
meave
80% 80% 80% 80% 80%
  12. 7. 2010, 16:05
Priznám sa, ze som tútu knihu čítala dávnejšie, ale nemôžem do detailu súhlasiť so zuzkiiným popisom. Je príliš plochý a priamočiary. V orientácii aj v motivácii jednotlivých hrdinov je omnoho viac odtieňov ako chcieť, túžiť či byť. Kniha je zaujímavá práve tým rozdielom medzi vedieť a tušiť.