Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Kleopatra - Královna egyptská

80%
4 2
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Kleopatra - Královna egyptská
Autor:


Nejnovější vydání:
Nezjištěno / Jiné - 2003
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 7x v přečtených
v knihovně 11x v knihovně
k přečtení 3x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Nezjištěno / Jiné (2003)

Kleopatra bývá vnímána zejména jako rozmařilá královna, která chtěla ovládnout velké muže. Ale historik Grant ji ukazuje jako bytost živou, jako královnu z řecké dynastie, která se jako první ze všech vládců naučila řeč lidu, jemuž panovala. Jako političku, které šlo vždy především o budoucnost Egypta, o jeho záchranu před římskou nadvládou. A jako nekompromisní vládkyni, která uměla krutě potlačit své nepřátele.

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Gallienus
80% 80% 80% 80% 80%
  30. 7. 2015, 13:55
Obsahuje spoiler spoiler Michael Grant v knize neskrývá svůj obdiv, který chová ke královně jež ovlivnila dějiny nejen své země, ale i samotného Říma. Jako obvykle nás seznámí nejdříve s Egyptem a dynastii Ptolemaiovců, jejich vztahem k římské republice a rodinným zázemím, ze kterého princezna pocházela a které jí utvářelo. A zde mě autor docela překvapil, tím jak se díval na incest mezi členy této řecké dynastie, jeho přirovnání ke chovu koní bylo tedy originální. Přesto jeho vysvětlení a možná i obhajoba, nejsou alespoň pro mě něco co musím hned šmahem odsoudit, protože to co napíše je docela logické a vysvětluje to i mnohé povahové rysy budoucí královny. Ocenil jsem v této práci velmi dobré popsání tažení do Parthie a vysvětlení, proč Antonius tak katastrofálně selhal, i důsledky tohoto vojensko-politického neúspěchu. Ze závěru knihy je pak cítit Grantova lítost nad selháním Antonia a Kleopatry v sjednocení římského a řeckého světa pod nadvládou východu. Autorova touha zde byla jasná, Grant nám tu na malou chvilku navrhne kulisy takového světa, ale pak jakoby se zalekne a hned od toho upustí. Škoda, že v době psání knihy neměla alternativní historie takovou podporu a dívalo se na ní jak na pseudovědu, zajímal by mě dlouhodobý Grantův pohled na takový svět...