Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Poslední tečka za Rukopisy

80%
4 51
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Poslední tečka za Rukopisy
Autor:
Originální název: Poslední tečka za Rukopisy
Poprvé vydáno celosvětově: 1998

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Argo - 2005
ISBN: 80-7203-662-9
Počet stránek: 209
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 10x v oblíbených
v přečtených 94x v přečtených
v knihovně 15x v knihovně
k přečtení 25x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2005) 80-7203-662-9 209
Argo (1998)

Nové vydání knihy, kterou v r. 1998 debutoval autor pozdějších úspěšných románů a zamotal jejím prostřednictvím hlavu řadě kritiků, akademických badatelů a vyznavačů literatury faktu. Přitom se zdá celá věc úplně jednoduchá. Dva zdatní akademici, milenecko–spiklenecká dvojice Miloš Urban a Marie Horáková, se rozhodnou jednou provždy rozklíčovat záhadu pravosti dvou slavných památek českého písemnictví, Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského, a podniknou detektivní pátrání na vlastní pěst. Dozví se nevídané věci jak o Rukopisech, tak o jejich plagiátorech...

1. vydání knihy (1998) vydal autor pod pseudonymem Josef Urban (Založil/a: jamalka)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

dida
80% 80% 80% 80% 80%
  14. 2. 2013, 21:25
Velice příjemná kniha, hlavně pasáž o \"Božce\" Němcové je fakt zábavná. Urban opět nezklamal a pobavil.
jamalka
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 2. 2010, 23:36
Dle mého názoru nejpovedenější Urbanovo dílo- čtivé, zajímavé, napínavé. skvělá fikce.
eliza
80% 80% 80% 80% 80%
  7. 3. 2014, 17:01
Nechci se pouštět do žádného hodnotícího rozboru. Poslední tečka za rukopisy mě opravdu bavila a snad jen skládám hold Miloši Urbanovi za tak osvěžující exkurz od školních výkladů a obrození Obrození :-)
ScheRas
100% 100% 100% 100% 100%
  13. 1. 2014, 19:16
Urbanova první kniha mě naprosto nadchla. Šel jsem do ní bez jakýchkoliv očekávání a bylo to prostě úžasné. Chvíle obrovského napětí, kdy čověk už jen očekává, odkud přijde rána, se střídali s chvílemi naprosté rozčarování nad tím, že autor ne a ne prozradit, jak to vlastně dopadlo, s takovou dynamikou, že se člověk ani nenadál a byl na poslední stránce. Už ani čárku, ještě bych někomu prozradil něco, co nechci. Snad jen, že ta poslední věta jest opravdu třešničkou na dortu. (91%)
Martinita
60% 60% 60% 60% 60%
  26. 5. 2011, 10:38
Nejspíš mi nesedí žánr, resp. stavění fiktivního příběhu na reálných faktech, jinak si nedokážu vysvětlit, že nesdílím nadšené kritiky této Urbanovy prvotiny. Kapitoly o Němcové mě nudily, i když mě velice pobavil fiktivní dopis jejího manžela (Ano, to já ji utejral. Kdyby toho nebylo, nenapsala by čárku a jen si uživala života. To já ji udělal. Já napsal Babičku. Já.), nejvíc mě pak bavilo pozorovat vztah a soupeření mezi ješitným Josefem a jeho chytrou přítelkyní Marií.
haluma
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 2. 2010, 19:16
Perla mezi knihami moderní české literatury. Urban je můj oblíbenec a jeho prvotina je naprosto geniální.
jethro.tull
60% 60% 60% 60% 60%
  15. 8. 2014, 21:06
Mystifikace, která mě pobavila i přes všechny nelogičnosti, na které jsem si u Urbanových knih zvykl a většinou je shovívavě odpouštím. Předpokládám, že zmínku v údajném dopise Josefa Němce o pohřbu Karla Havlíčka Borovského, který byl pohřben „vedle ostatkův Karla Hynka Máchy odpočívajících tady již dlouhá desetiletí", umístil do knihy autor schválně jako indicii pro pozorné čtenáře. Asi nemusím připomínat, že Karel Hynek Mácha byl v roce 1836 pohřben v Litoměřicích a na Vyšehrad byly jeho ostatky převezeny až roku 1938.
Na knize mi nejvíce vadilo to, co jde na vrub vydavatelství (Argo), totiž pravopisná chyba na str. 85 (ve 2. vydání). Náměstím Republiky zde není myšlena zastávka MHD, a přesto je zde název vytištěn s velkým „n“ i „r“. Předpokládám, že v tomto případě se nejedná o mystifikaci.